Týdeník EURO, 8/2010, strana 3, Fotovoltaická energetika
Bilionový účet za soláry
Příspěvek na obnovitelné zdroje se meziročně ztrojnásobil a dál bude růst
Stát selhal. Elektřina podraží. Zaplatíme to všichni a díky zákonu o podpoře obnovitelných zdrojů energie poputují stamiliardy na účty majitelů solárních elektráren. Za jejich elektřinu platíme 12 Kč za 1 kWh, tedy několikanásobně více, než kolik stojí elektřina na burze. Tento příspěvek pro zelenou elektřinu, fakticky dotace pro majitele slunečních elektráren, se rozpočítá všem spotřebitelům do ceny proudu, a logicky tedy musí vést k jeho zdražení.
Matematická závislost je jasná a neoddiskutovatelná: čím více proudu budou do sítě dodávat solární elektrárny, tím vyšší celkový příspěvek se bude do tarifu rozpočítávat a tím vyšší cenu za elektřinu budeme platit. V polovině ledna bylo do sítě připojeno 470 MW solárních elektráren, což při 1000 hodinách provozu za rok znamená roční příspěvek 5,64 miliardy korun. Za 20 let, po které dle zákona o podpoře OZE musíme od provozovatelů solárních elektráren vykoupit všechnu jimi vyrobenou a do sítě dodanou elektřinu, to pouze za již fungující fotovoltaické elektrárny (FVE) je 113 miliard. FVE zažívají v posledních měsících obrovský boom, a tak již dnes je jasné, že se stomiliardový účet za zelenou elektřinu zmnohonásobí.
K 31. prosinci 2009 bylo podáno ke schválení 19 900 projektů solárních elektráren o celkovém instalovaném výkonu 12 700 MW (tedy zhruba jako v šesti Temelínech). Z toho bylo k 15. únoru 2010 podle provozovatele české přenosové soustavy ČEPS schváleno k připojení přes 4000 MW. Investor, jenž získal toto schválení, musí být do sítě připojen, a tedy pravděpodobně elektrárnu postaví. Pokud ze schválených 4000 MW projektů FVE jich nakonec 25 procent vypadne a ze zbylých, které jsou v řešení (8700 MW), nebude schválen ani jeden, bude v České republice v příštích letech fungovat 3000 MW z FVE. Tomu odpovídá příspěvek dle zákona o podpoře OZE 36 miliard ročně a tedy 720 miliard za 20 let životnosti těchto slunečních projektů.
Oněch 720 miliard znamená 72 tisíc korun na každého obyvatele. Rozpočítávat se ale budou dle spotřeby proudu – domácnost, která elektřinou netopí, přispěje investorům do FVE relativně méně a průmyslový podnik s velkou spotřebou relativně hodně. Každopádně se bude muset zaplatit o 720 miliard korun více, než by bylo třeba, pokud bychom nedotovali FVE.
Domácnost s roční spotřebou 2500 kWh zaplatila v roce 2009 na podporu zelené elektřiny 130 korun. Letos to bude 415 korun a pro rok 2011 Energetický regulační úřad (ERÚ) předpokládá 1275 Kč. Domácnost, jež využívá elektřinu i k topení a k přípravě teplé vody (spotřeba 15 000 kWh), zaplatí v příštím roce příspěvek pro majitele slunečních elektráren a dalších OZE 7650 korun.
Dopočítáním dat ERÚ zjistíme, že do celkového zdražení proudu se tyto příspěvky promítnou takto: v roce 2012 dojde ke zvýšení ceny pro velké podniky o 28 procent, pro domácnosti stoupne cena elektřiny o 19 procent.
Podle ekologických aktivistů, kteří zákon o podpoře OZE prolobbovali, ale oněch 720 miliard korun nejsou významné peníze. Jejich argumentaci shrnuje kolega Čestmír Klos: „Příplatek na obnovitelné zdroje energie v žádném případě není a nikdy nebude významnou položkou v ceně elektřiny pro spotřebitele. Loni se podílel pěti haléři, letos sedmnácti haléři na výsledné ceně za kilowatthodinu. I kdyby se v extrémním případě už letos naplnily nejvyšší odhady ERÚ na 2500 až 3000 MW FVE, nepřekročil by příplatek na obnovitelné zdroje energie 50 či 60 haléřů za kilowatthodinu. Jak uvádí Bronislav Bechník z Czech RE Agency, je i tato extrémní šedesátihaléřová podpora stále nižší, než zvýšení cen v důsledku liberalizace a otevření trhu.“
Šedesátník na kilowatthodinu interpretují „zelení“ jako nevýznamnou položku a dodávají, že třeba cena povolenek na vypouštění skleníkových plynů ovlivní cenu elektřiny dramatičtěji. Po dopočítání na celkovou roční spotřebu elektřiny v České republice znamená šedesátník na kilowatthodinu 43 miliard ročně, a tedy 860 miliard korun za dvacet let podpory.
Pavel Matocha
Osobní stránky člena Tanečního divadla Mimi Fortunae, šťastného otce dvou bezva dětí, Filipa a Lenky, manžela jisté paní Pavly, webdesignéra, (bývalého) středoškolského učitele a rádoby tak trochu spisovatele...
V rámci zpřehlednění svého BLOGu jsem se rozhodl vyčlenit sekci citací do samostatného BLOGu. S oblibou cituji jiné zdroje, které však nemusí být volně přístupné na webu, zejména pak plné texty mého oblíbeného týdeníku EURO. Aby tyto texty nečinily můj BLOG nepřehledným, budu je umísťovat sem, no a v příspěvcích na hlavní stránce (BLOG: Radek Králík Novotný) jen vkládat odkazy na tyto citace... Toť můj novoroční dárek čtenářstvu... (31.12.2009)
pondělí 8. března 2010
Nedívej se do sluníčka!
Týdeník EURO, 8/2010, strana 32, Fotovoltaická energetika
Nedívej se do sluníčka!
Elektřinu ze solárních elektráren nepotřebujeme, ale zaplatíme za ni stovky miliard
Víte, v čem jsou stejné sluneční elektrárny a pražská opencard? Zaprvé ani jedno nepotřebujeme – cestující v Praze nijak neobtěžovaly papírové tramvajenky, stejně jako žárovky svítily bez reptání na proud z klasických elektráren. Zadruhé obojí se ukázalo být extrémně drahé pro veřejné rozpočty, respektive pro nás všechny, a extrémně výnosné pro poskytovatele těchto nepotřebných služeb. A zatřetí v obou případech politici už tak dlouho odkládají řešení problému, že se daňový poplatník jen velmi těžko brání přesvědčení, že zřejmě jsou tichými společníky v těchto lukrativních byznysech.
Mezi slunečními elektrárnami a opencard je však jeden zásadní rozdíl. Pražský projekt zatím stál necelou miliardu korun, což se nám zdá hodně. Na dotacích na výkup proudu ze slunečních elektráren však zaplatíme řádově tisíckrát tolik.
Pět set miliard až tři biliony korun inkasují podle zákona na podporu obnovitelných zdrojů elektřiny majitelé fotovoltaických elektráren. Zaplatíme to všichni v ceně proudu. A ještě jedno srovnávání: výše všech veřejných dluhů České republiky je 1,3 bilionu korun.
Šest slunečních Temelínů
Data o připravovaných slunečních elektrárnách v České republice, která minulý týden zveřejnil provozovatel přenosových soustav ČEPS, jsou ještě horší než alarmující čísla, jež před měsícem poskytoval Energetický regulační úřad (ERÚ) poslancům, když je přesvědčoval o nutnosti okamžité změny zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů.
Distribuční a přenosové společnosti schválily podle generálního ředitele ČEPS Petra Zemana celkem již téměř 6000 MW slunečních a větrných elektráren, z čehož více než 80 procent připadá na solární.
Ještě více projektů je přitom zatím nerozhodnutých. Jen ve fotovoltaice bylo podáno téměř 20 tisíc žádostí o připojení zdrojů o celkovém výkonu 12 700 MW. Dojde-li skutečně k výstavbě a připojení do sítě jen jedné třetiny z těchto žádostí, bude výrobcům sluneční elektřiny za dvacet let zákonem garantovaného výkupu zaplaceno dle výpočtů ERÚ tisíc miliard korun. Tuto sumu pak zaplatí všichni koneční zákazníci odebírající elektřinu v České republice, neboť se jim rozpočítá do tarifu.
„Neznám nikoho ve svém okolí, kdo by neinvestoval do fotovoltaiky. Patří nyní k dobrému tónu mít aspoň jednu megawattu sluneční elektrárny,“ uvedl nejmenovaný manažer energetické společnosti. Potvrzují to i developeři, kteří chtějí instalovat fotovoltaické panely na každou střechu (viz článek na straně ??).
Stamiliardy pro majitele solárních elektráren
V uplynulých týdnech byli politici opakovaně upozorňováni nejen Energetickým regulačním úřadem, ale i státní společností ČEPS či polostátní ČEZ, že je třeba zásadním způsobem reagovat. Okamžitě je třeba nejen zastavit připojování nových větrných a slunečních zdrojů do sítě, ale také novelizovat zákon o podpoře obnovitelných zdrojů elektřiny.
Většina politiků zatím byla k tomuto volání hluchá. V Parlamentu leží novela zákona, jež by měla umožnit ERÚ na tuto situaci reagovat (snížit výkupní ceny elektřiny z fotovoltaických elektráren o více než dosud zákonem povolených pět procent ročně). Poslanci se však k jejímu projednání stále nedostali. Může samozřejmě jít o důsledek zablokování sněmovny v rámci předvolebního boje, ale někteří odborníci se domnívají, že prodlevy mají jiný důvod. A sice že ve všech parlamentních stranách jsou politici, kteří jsou do byznysu se solárními elektrárnami osobně zainteresováni.
„Současný stav je neudržitelný. Investorům fotovoltaických elektráren zaručuje nepřiměřené zisky, které jsou hrazeny konečnými spotřebiteli elektřiny. Tento stav zavádí výraznou diskriminaci ostatních zdrojů výroby elektřiny a v neposlední řadě způsobují nekonkurenceschopnost našich podnikatelů vůči zahraniční konkurenci. Z toho vyplývá, že pokud nebude přijata vládní novela zákona o obnovitelných zdrojích elektřiny (OZE), další vývoj rozvoje fotovoltaiky nutně přinese výrazné zvýšení inflace díky výrazným meziročním nárůstům celkové platby konečných spotřebitelů za elektřinu. A dále velcí spotřebitelé (podniky) mohou mít v globální konkurenci existenční problémy a řada nadnárodních korporací bude uvažovat o odstěhování své výroby z ČR. Část obyvatelstva se kvůli rozvoji fotovoltaiky a nárůstu cen elektřiny může dostat do skupiny ohrožené chudobou,“ uvedl ERÚ v podkladech, jež předal koncem ledna poslancům.
V roce 2009 byla výše příspěvku na výkup elektřiny z OZE, kterou platili koneční zákazníci, pět haléřů z každé spotřebované kilowatthodiny. V letošním roce stoupne tato platba na více než trojnásobek – na 0,17 Kč za 1 kWh. Pokud by byla do výpočtu příspěvku započtena i očekávaná kapacita OZE připojovaná v letošním roce, činil by 0,27 Kč za 1 kWh.
Domácnost s roční spotřebou 2500 kWh zaplatila v roce 2009 na podporu zelené elektřiny 130 korun. Letos to bude 415 korun a pro rok 2011 ERÚ předpokládá 1275 Kč. Domácnost, jež využívá elektřinu i k topení a k přípravě teplé vody (spotřeba 15 000 kWh), zaplatí v příštím roce příspěvek pro majitele slunečních elektráren a dalších OZE 7650 Kč.
Ještě varovněji vypadá přepočet do relativních čísel očekávaného zdražení proudu. V roce 2012 dojde při současné výši podpory ke zvýšení ceny silové elektřiny o 28 procent a v roce 2016 o 51 procent.
Pokud by byla schválená vládní novela zákona o podpoře OZE, budou zmíněné nárůsty poloviční.
Chcete drahou a nestabilní elektřinu?
V zákoně o OZE je ale ukryt ještě jeden vážný problém. Distribuční a přenosové společnosti mají podle tohoto zákona povinnost elektřinu z OZE vykupovat, ale chybí jim licence k jejímu prodeji. Co však mají s dodanou elektřinou dělat? Podle původní ideje zákonodárců ji měly využít ke krytí ztrát v elektrárenských soustavách. Jenže ta činí pouhé jedno procent v případě sítí velmi vysokého napětí společnosti ČEPS a šest až sedm procent v případě distribučních společností. Z OZE ale půjde do sítě řádově větší množství proudu, než může být využito na krytí ztrát.
Situace je tudíž dramatická nejen z hlediska enormního zdražení elektřiny v příštích letech, které podpora slunečních elektráren přinese, ale také kvůli velkým problémům s řiditelností elektrárenské sítě. Minimální verzí legislativní změny tedy je, aby zákon buď umožnil povinným výkupcům i možnost tu vykoupenou elektřinu prodávat, anebo určil jednoho obchodníka, jenž se bude pokoušet tuto nežádanou energii nějak využít a zpeněžit. Rozumnější (i když bohužel zcela nereálnou alternativou) by byl návrat do přirozeného stavu, kdy výrobce vyrábí jen tolik elektřiny, o kolik mají zájem jeho zákazníci.
Elektřina prostě není zásuvka a na sklad se vyrábět nedá. „Skladovat“ elektřinu jde zatím jen velmi omezeně, například v rámci přečerpávacích vodních elektráren. Proto nelze vyrábět více elektřiny, než se jí spotřebuje.
Když je v letních měsících zatížení naší soustavy, tedy celková spotřeba, ve výši kolem 6000 MW, není možné, aby se ke stávajícím zdrojům, které tuto spotřebu zcela kryjí, přidalo ještě 2000 až 6000 MW slunečních a větrných zdrojů.
Jenže podle zákona má elektřina z OZE přednost, a tak ČEPS musí nejprve vypínat tradiční zdroje, jakými jsou například uhelné elektrárny. Ale na druhou stranu jsou větrné a sluneční elektrárny tak nespolehlivými zdroji (dokud neporučíme větru, dešti a slunci), že jich z hlediska bezpečného řízení soustavy v energetickém mixu nemůže být libovolně mnoho.
Jaká je kritická hranice celkové ještě akceptovatelné kapacity větrných a slunečních zdrojů, nelze podle ředitele ČEPS Petra Zemana přesně říci. „Dokáži si představit, že při jejich celkovém výkonu 1000 MW by mohly jet neustále. Pokud bude do sítě připojeno 3000 MW slunečních a větrných elektráren, pojedou na polovinu možné provozní doby,“ odpověděl Zeman.
Výkonný ředitel dispečerského řízení společnosti ČEZ Miroslav Vrba dodává, že k častému doporučení ekologů, aby byl v případě velké výroby ve fotovoltaických elektrárnách odstaven blok jaderné elektrárny, je třeba přidat ještě jednu otázku: Mámě preferovat zdroj, který každého z nás stojí více než dvanáct korun za jednu kilowatthodinu, když to samé množství té samé elektřiny vyrobí Temelín za dvanáct haléřů?
Jak zabránit blackoutům
Distribuční společnosti podle předsedy ERÚ Josefa Fiřta budou muset připojit do sítě ty zdroje, kterým k tomu daly příslib. Kromě změny legislativy leží tedy řešení kritické situace s OZE na provozovateli přenosových soustav. „ČEPS je podle zákona odpovědný za zajištění bezpečnosti české přenosové soustavy a když je ohrožena, pak musí jednat tak, aby předcházel stavu nouze. Kvůli tomu může i vypínat obnovitelné zdroje elektřiny,“ vysvětluje Fiřt.
Podle generálního ředitele ČEPS Petra Zemana se přesně to chystá provozovatel přenosových soustav dělat. „Budu o tom informovat i asociace výrobců fotovoltaických elektráren, aby vzali tento fakt do úvahy, když se budou rozhodovat, zda elektrárnu skutečně postaví,“ říká Zeman. S množstvím postavených slunečních elektráren totiž logicky bude klesat doba, po kterou v daném roce mohou být v provozu, a tím bude klesat i návratnost investic v českém solárním ráji.
Pavel Matocha
Nedívej se do sluníčka!
Elektřinu ze solárních elektráren nepotřebujeme, ale zaplatíme za ni stovky miliard
Víte, v čem jsou stejné sluneční elektrárny a pražská opencard? Zaprvé ani jedno nepotřebujeme – cestující v Praze nijak neobtěžovaly papírové tramvajenky, stejně jako žárovky svítily bez reptání na proud z klasických elektráren. Zadruhé obojí se ukázalo být extrémně drahé pro veřejné rozpočty, respektive pro nás všechny, a extrémně výnosné pro poskytovatele těchto nepotřebných služeb. A zatřetí v obou případech politici už tak dlouho odkládají řešení problému, že se daňový poplatník jen velmi těžko brání přesvědčení, že zřejmě jsou tichými společníky v těchto lukrativních byznysech.
Mezi slunečními elektrárnami a opencard je však jeden zásadní rozdíl. Pražský projekt zatím stál necelou miliardu korun, což se nám zdá hodně. Na dotacích na výkup proudu ze slunečních elektráren však zaplatíme řádově tisíckrát tolik.
Pět set miliard až tři biliony korun inkasují podle zákona na podporu obnovitelných zdrojů elektřiny majitelé fotovoltaických elektráren. Zaplatíme to všichni v ceně proudu. A ještě jedno srovnávání: výše všech veřejných dluhů České republiky je 1,3 bilionu korun.
Šest slunečních Temelínů
Data o připravovaných slunečních elektrárnách v České republice, která minulý týden zveřejnil provozovatel přenosových soustav ČEPS, jsou ještě horší než alarmující čísla, jež před měsícem poskytoval Energetický regulační úřad (ERÚ) poslancům, když je přesvědčoval o nutnosti okamžité změny zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů.
Distribuční a přenosové společnosti schválily podle generálního ředitele ČEPS Petra Zemana celkem již téměř 6000 MW slunečních a větrných elektráren, z čehož více než 80 procent připadá na solární.
Ještě více projektů je přitom zatím nerozhodnutých. Jen ve fotovoltaice bylo podáno téměř 20 tisíc žádostí o připojení zdrojů o celkovém výkonu 12 700 MW. Dojde-li skutečně k výstavbě a připojení do sítě jen jedné třetiny z těchto žádostí, bude výrobcům sluneční elektřiny za dvacet let zákonem garantovaného výkupu zaplaceno dle výpočtů ERÚ tisíc miliard korun. Tuto sumu pak zaplatí všichni koneční zákazníci odebírající elektřinu v České republice, neboť se jim rozpočítá do tarifu.
„Neznám nikoho ve svém okolí, kdo by neinvestoval do fotovoltaiky. Patří nyní k dobrému tónu mít aspoň jednu megawattu sluneční elektrárny,“ uvedl nejmenovaný manažer energetické společnosti. Potvrzují to i developeři, kteří chtějí instalovat fotovoltaické panely na každou střechu (viz článek na straně ??).
Stamiliardy pro majitele solárních elektráren
V uplynulých týdnech byli politici opakovaně upozorňováni nejen Energetickým regulačním úřadem, ale i státní společností ČEPS či polostátní ČEZ, že je třeba zásadním způsobem reagovat. Okamžitě je třeba nejen zastavit připojování nových větrných a slunečních zdrojů do sítě, ale také novelizovat zákon o podpoře obnovitelných zdrojů elektřiny.
Většina politiků zatím byla k tomuto volání hluchá. V Parlamentu leží novela zákona, jež by měla umožnit ERÚ na tuto situaci reagovat (snížit výkupní ceny elektřiny z fotovoltaických elektráren o více než dosud zákonem povolených pět procent ročně). Poslanci se však k jejímu projednání stále nedostali. Může samozřejmě jít o důsledek zablokování sněmovny v rámci předvolebního boje, ale někteří odborníci se domnívají, že prodlevy mají jiný důvod. A sice že ve všech parlamentních stranách jsou politici, kteří jsou do byznysu se solárními elektrárnami osobně zainteresováni.
„Současný stav je neudržitelný. Investorům fotovoltaických elektráren zaručuje nepřiměřené zisky, které jsou hrazeny konečnými spotřebiteli elektřiny. Tento stav zavádí výraznou diskriminaci ostatních zdrojů výroby elektřiny a v neposlední řadě způsobují nekonkurenceschopnost našich podnikatelů vůči zahraniční konkurenci. Z toho vyplývá, že pokud nebude přijata vládní novela zákona o obnovitelných zdrojích elektřiny (OZE), další vývoj rozvoje fotovoltaiky nutně přinese výrazné zvýšení inflace díky výrazným meziročním nárůstům celkové platby konečných spotřebitelů za elektřinu. A dále velcí spotřebitelé (podniky) mohou mít v globální konkurenci existenční problémy a řada nadnárodních korporací bude uvažovat o odstěhování své výroby z ČR. Část obyvatelstva se kvůli rozvoji fotovoltaiky a nárůstu cen elektřiny může dostat do skupiny ohrožené chudobou,“ uvedl ERÚ v podkladech, jež předal koncem ledna poslancům.
V roce 2009 byla výše příspěvku na výkup elektřiny z OZE, kterou platili koneční zákazníci, pět haléřů z každé spotřebované kilowatthodiny. V letošním roce stoupne tato platba na více než trojnásobek – na 0,17 Kč za 1 kWh. Pokud by byla do výpočtu příspěvku započtena i očekávaná kapacita OZE připojovaná v letošním roce, činil by 0,27 Kč za 1 kWh.
Domácnost s roční spotřebou 2500 kWh zaplatila v roce 2009 na podporu zelené elektřiny 130 korun. Letos to bude 415 korun a pro rok 2011 ERÚ předpokládá 1275 Kč. Domácnost, jež využívá elektřinu i k topení a k přípravě teplé vody (spotřeba 15 000 kWh), zaplatí v příštím roce příspěvek pro majitele slunečních elektráren a dalších OZE 7650 Kč.
Ještě varovněji vypadá přepočet do relativních čísel očekávaného zdražení proudu. V roce 2012 dojde při současné výši podpory ke zvýšení ceny silové elektřiny o 28 procent a v roce 2016 o 51 procent.
Pokud by byla schválená vládní novela zákona o podpoře OZE, budou zmíněné nárůsty poloviční.
Chcete drahou a nestabilní elektřinu?
V zákoně o OZE je ale ukryt ještě jeden vážný problém. Distribuční a přenosové společnosti mají podle tohoto zákona povinnost elektřinu z OZE vykupovat, ale chybí jim licence k jejímu prodeji. Co však mají s dodanou elektřinou dělat? Podle původní ideje zákonodárců ji měly využít ke krytí ztrát v elektrárenských soustavách. Jenže ta činí pouhé jedno procent v případě sítí velmi vysokého napětí společnosti ČEPS a šest až sedm procent v případě distribučních společností. Z OZE ale půjde do sítě řádově větší množství proudu, než může být využito na krytí ztrát.
Situace je tudíž dramatická nejen z hlediska enormního zdražení elektřiny v příštích letech, které podpora slunečních elektráren přinese, ale také kvůli velkým problémům s řiditelností elektrárenské sítě. Minimální verzí legislativní změny tedy je, aby zákon buď umožnil povinným výkupcům i možnost tu vykoupenou elektřinu prodávat, anebo určil jednoho obchodníka, jenž se bude pokoušet tuto nežádanou energii nějak využít a zpeněžit. Rozumnější (i když bohužel zcela nereálnou alternativou) by byl návrat do přirozeného stavu, kdy výrobce vyrábí jen tolik elektřiny, o kolik mají zájem jeho zákazníci.
Elektřina prostě není zásuvka a na sklad se vyrábět nedá. „Skladovat“ elektřinu jde zatím jen velmi omezeně, například v rámci přečerpávacích vodních elektráren. Proto nelze vyrábět více elektřiny, než se jí spotřebuje.
Když je v letních měsících zatížení naší soustavy, tedy celková spotřeba, ve výši kolem 6000 MW, není možné, aby se ke stávajícím zdrojům, které tuto spotřebu zcela kryjí, přidalo ještě 2000 až 6000 MW slunečních a větrných zdrojů.
Jenže podle zákona má elektřina z OZE přednost, a tak ČEPS musí nejprve vypínat tradiční zdroje, jakými jsou například uhelné elektrárny. Ale na druhou stranu jsou větrné a sluneční elektrárny tak nespolehlivými zdroji (dokud neporučíme větru, dešti a slunci), že jich z hlediska bezpečného řízení soustavy v energetickém mixu nemůže být libovolně mnoho.
Jaká je kritická hranice celkové ještě akceptovatelné kapacity větrných a slunečních zdrojů, nelze podle ředitele ČEPS Petra Zemana přesně říci. „Dokáži si představit, že při jejich celkovém výkonu 1000 MW by mohly jet neustále. Pokud bude do sítě připojeno 3000 MW slunečních a větrných elektráren, pojedou na polovinu možné provozní doby,“ odpověděl Zeman.
Výkonný ředitel dispečerského řízení společnosti ČEZ Miroslav Vrba dodává, že k častému doporučení ekologů, aby byl v případě velké výroby ve fotovoltaických elektrárnách odstaven blok jaderné elektrárny, je třeba přidat ještě jednu otázku: Mámě preferovat zdroj, který každého z nás stojí více než dvanáct korun za jednu kilowatthodinu, když to samé množství té samé elektřiny vyrobí Temelín za dvanáct haléřů?
Jak zabránit blackoutům
Distribuční společnosti podle předsedy ERÚ Josefa Fiřta budou muset připojit do sítě ty zdroje, kterým k tomu daly příslib. Kromě změny legislativy leží tedy řešení kritické situace s OZE na provozovateli přenosových soustav. „ČEPS je podle zákona odpovědný za zajištění bezpečnosti české přenosové soustavy a když je ohrožena, pak musí jednat tak, aby předcházel stavu nouze. Kvůli tomu může i vypínat obnovitelné zdroje elektřiny,“ vysvětluje Fiřt.
Podle generálního ředitele ČEPS Petra Zemana se přesně to chystá provozovatel přenosových soustav dělat. „Budu o tom informovat i asociace výrobců fotovoltaických elektráren, aby vzali tento fakt do úvahy, když se budou rozhodovat, zda elektrárnu skutečně postaví,“ říká Zeman. S množstvím postavených slunečních elektráren totiž logicky bude klesat doba, po kterou v daném roce mohou být v provozu, a tím bude klesat i návratnost investic v českém solárním ráji.
Pavel Matocha
Český skanzen převrácených hodnot
Týdeník EURO, 8/2010, strana 35, Obnovitelné zdroje energie
Český skanzen převrácených hodnot
Správce přenosové soustavy omezuje připojování solárních a větrných elektráren do sítě
V roce 2003 se Česká republika zavázala, že do letoška nahradí osm procent fosilních zdrojů energie zdroji obnovitelnými. Ačkoli se to zdá velice málo, nepodařilo se to. Bilance se nemůže přehoupnout přes šest a půl procenta. Přesto právě v této nelichotivé situaci vyzval výhradní správce české přenosové soustavy, akciová společnost ČEPS, všechny tři elektrické distribuční společnosti, aby zastavily schvalování přípojek nových výroben elektřiny. Namířeno je to především proti novým solárním a větrným elektrárnám. ČEPS to zdůvodňuje tím, že další obnovitelné zdroje by ohrozily bezpečný a spolehlivý provoz elektrizační soustavy.
Dobře řízený chaos
Že elektřinu dodávají solární elektrárny, když svítí slunce, a větrné, když fouká, si uvědomují energetici po celé zeměkouli. Přesto i při vysokém procentu těchto zdrojů, například v Německu, přenosové soustavy fungují a v domácnostech se svítí. Jen českým energetikům jako by to náhle došlo právě teď. Jejich krok nese všechny rysy nepřipravenosti a vnáší chaos do již tak dost rozjitřených energetických úvah. Jako by to měla být náhle spuštěná propagační akce pro chystanou energetickou politiku ministerstva průmyslu a obchodu, která je postavena na tvrdých zdrojích – na nových jaderných reaktorech a na spalování uhlí. I toho uhlí, co leží za dvacet let respektovanými územními limity.
Ať již to bylo cílem, nebo nedomyšleným dopadem, tento krok velice znejisťuje všechny investory solárních, větrných, ale i bioplynových a dalších podobných elektráren. Nejen ty, kteří investovali do příprav, a rozhodnutím ze dne na den přišli o možnost zažádat o připojení. Ale i ty, kteří souhlas distribuční společnosti už mají. Před vyhrůžkami letního odpojování si dokonce nejsou jisti ani majitelé už fungujících zdrojů, přestože s distributory uzavřeli závazek přednostního výkupu elektřiny, což ukládá zákon.
Ani pochopitelná a smysluplná a ze zákona oprávněná technická potřeba v extrémních podmínkách vypnout jakýkoli zdroj, aby nedošlo ke kolapsu sítě, nikoho neopravňuje k nátlaku, který výzva vyvolala. Krok vedení ČEPS narušil důvěru k obnovitelným zdrojům, což je pro změnu na štíru s evropskou energetickou politikou. Pracovníci ČEPS měli sedm let na to, aby vytvořili podmínky alespoň pro připojení tolika obnovitelných zdrojů, jež by naplnily onen osmiprocentní závazek České republiky. Avšak selhali.
Česko limit nesplní, přestože je nadbytek zájemců o připojení. Čím to vysvětlíme evropským partnerům?
Ptejme se po příčinách
Výkonný ředitel a člen představenstva ČEPS Miroslav Vrba vidí příčiny neutěšeného stavu v nepřiměřeném způsobu podpory financování, zejména fotovoltaiky, a v implementaci směrnice Evropské komise o podpoře obnovitelných zdrojů, která jim dává přednost při připojování a prioritu ve výrobě. V nedostatečné síti nevyhovující už požadavkům současného století chybu nenachází. Takzvané inteligentní sítě jsou podle něj otázkou budoucnosti. „Povšimněte si Německa – rozvoj solárních parků byl velice rychle utlumen a pozornost se soustředila na solární instalace na střechách. Větrné parky v moři i na pobřeží jsou hrozbou,“ upozornil Vrba.
Vydejme se za těmi hrozbami. V Německu jsou větrné instalace o celkové velikosti 24 gigawattů (GW), tedy dvakrát víc, než je celá česká potřeba v tom nejtužším zimním režimu. Solární elektrárny mají celkem 10 GW. Pouze tyto dva obnovitelné zdroje, jež mají dohromady 34 GW, pokrývají celou čtvrtinu německé potřeby, která je 120 GW. Jak to, že němečtí energetici zvládnou čtvrtinu, a my nedokážeme naplnit ani slíbených osm procent?
V živé paměti energetiků je skoková nadvýroba elektřiny v solárních větrnících v severním Německu způsobená extrémně silným větrem. Kvůli mezinárodnímu propojení notně prověřila i naše sítě a pohrozila kolapsem. V Německu se jistě hledá systémové řešení a větrné elektrárny se nezavírají.
Větrníky v šelfovém moři se ostatně mají brzy stát nikoli postrachem, ale severním výrobním pilířem „energetické dálnice“, na jejímž jižním konci mají v Africe vyrůst obří solárně tepelné elektrárny. Jak uvádí ředitel CityPlanu Ivan Beneš, toto vedení by bylo základem nové chytré evropské energetické sítě. A běda, jestli se nám nepodaří získat její odnož. Jinak Česko dopadne jako města, která ve století páry odmítla železnici, a dodnes tam „chcípnul pes“. Jestli se ČEPS postaví k rozvoji inteligentních sítí jako k obnovitelným zdrojům, nedělejme si velké naděje. Ostatně úspěch inteligentních sítí se bez regionálního rozvoje obnovitelných zdrojů neobejde.
Solární „zločinci“ a energie budoucnosti
Že je s nadměrným růstem české fotovoltaiky něco v nepořádku, signalizoval už loni v létě Energetický regulační úřad (ERÚ). A velmi rychle zpracoval novelu zákona, která by mu dala pravomoce situaci řešit. Selhala však sněmovna, jež schovala zákon do šuplíku. Problém znovu eskaloval už popsaným zásahem společnosti ČEPS.
Zvýhodněné výkupní ceny za elektřinu z obnovitelných zdrojů sehrály ve vyspělé Evropě velice pozitivní roli. Motivovaly investory i výrobce zařízení k rozvoji žádoucích způsobů výroby elektřiny nezávislých na stavu surovinových zásob. Nemusí se kvůli nim dovážet ani ropa, ani plyn, ale ani těžit uhlí nebo uran. Neocenitelný je jejich přínos i ve vztahu ke klimatické změně – nezhoršují bilanci skleníkových plynů. Výroba elektřiny v solárních článcích dokonce žádné plyny nevypouští, ba ani jiné odpady. Právě tato technologie byla podporována nejvíc a její současná výkupní cena mezi dvanácti a třinácti korunami za kilowatthodinu nejvíc bije do očí. Protože taková podpora byla v celé vyspělé Evropě, rychle se vyplatila – technický rozvoj v oblasti fotovoltaiky se svým mohutným nástupem lze přirovnat k rekordnímu rozmachu mobilních telefonů.
Fotovoltaika se v Česku stala nejvýhodnější oblastí podnikání. Cena fotovoltaických článků rychle klesla skoro na polovinu. Německo a další státy obratem provedly cenová opatření, česká výkupní cena však zamrzla na původní výši dvanácti korun. O nepřiměřené výhody si ovšem neřekli podnikatelé, ale naservíroval jim je stát.
Regulace zatím nemožná
ERÚ navrhuje, aby cena jednorázově klesla a odpovídala době návratnosti investice mezi jedenácti a patnácti lety, jak předpokládá zákon. Předseda úřadu Josef Fiřt je přesvědčen, že by to spravil jeden skok (snížení ceny) o 30 procent, zatímco dosud je jeho úřad limitován pouhými pěti procenty. Velký skok však nechtějí připustit zástupci investorů, kteří lobbují za to, aby se zásah rozdělil do dvou let po patnácti procentech. Kdo se snaží zařídit v poslanecké sněmovně, aby se zákon neprojednával a vše zůstalo při starém, se dosud neprovalilo. Ale navzdory prudké aktuálnosti návrhu se vždycky tento zákon nějakým způsobem vytratí z programu.
Ostatní obnovitelné zdroje jsou kvůli fotovoltaice diskriminovány. Výkupní cena energie z větru je 2,20 za kilowatthodinu a z roku na rok o pět procent klesá. Malé vodní elektrárny mají výkupní cenu tři koruny za kilowatthodinu, ve špičkovém provozu ovšem o 80 haléřů víc. Spalování bioplynu se pohybuje v různých kategoriích a je oceňováno částkami od 2,50 do čtyř korun.
Je neustále třeba se srovnávat s Německem, které je v naší oblasti solárním i větrným lídrem. S reakcí na prudké zkracování návratnosti fotovoltaiky Němci neotáleli a v různých kategoriích solárních instalací už snížili ceny o 11 a 9 procent. To klíčové snížení má však přijít od poloviny roku – náraz o 15 až 25 procent.
Střešní pastorále
Nezaspal jen ČEPS a ERÚ, ale i mnozí velcí hráči z řad investorů – budovat elektrárny o pěti megawattech, nebo dokonce padesáti megawattech na poli je podle zkušených podnikatelů z oboru velký nonsens. A opět se můžeme poučit v Německu: na preferenci střech pamatuje už stát. Umístění solárních panelů reguluje velkým rozdílem výkupních cen. Malé instalace na střechách si v této chvíli odnesou podstatně vyšší patnáctiletý příslib výkupní ceny než jakákoli instalace na poli. Střešní solární panely do 30 kilowattů jsou dotovány 40 eurocenty (10,14 Kč), zatímco „polní“ solárko může získat jen 28 eurocentů (7,54 Kč) za kilowatthodinu. S takto finančně odlišnou nabídkou je nabíledni, že se solární články v Německu stěhují pokud možno na střechy. I když rozsáhlejší instalace mají nižší tarif. Za příkon do 100 kilowattů je to 37 eurocentů (9,62 Kč), do 1000 kilowattů 35 eurocentů (9,10 Kč).
Malé střešní instalace si u nás stejně jako v Německu pořizují především rodiny. Dílem aby si trochu pomohly v domácím rozpočtu, dílem z uvědomělé snahy vylepšit svůj osobní účet vůči životnímu prostředí. Ale jen u nás se může takovým rodinám stát, aby jim někdo vyhrožoval letním odpojováním. Pánům ze společnosti ČEPS, uvyklým počítat v terawatthodinách, existence takovéto osobní angažovanosti drobných klientů zřejmě uniká. Zatímco Němcům stojí za tu nejlepší výkupní cenu.
Plechový humbuk
Kdyby si akciová společnost ČEPS nechala spočítat realizované projekty, zjistila by, že z 5970 projektů je 5386 právě popsaných drobných instalací fyzických osob na střechách domů. Celkový výkon těchto tisíců instalací je 40 MW. A vyrobená elektřina z něj se povětšinou spotřebuje v daném místě. Významných produkčních projektů je jen 584 s průměrným výkonem 0,7 MW a v celkovém objemu 421 MW. Dodatečným přepočtem lze zjistit, že z vydaných 4500 MW rezervací se realizovalo pouhých 461 MW, což je zhruba deset procent.
Jestliže u fotovoltaiky dráždí neodpovědně vysoká výkupní cena, restrikce větrných elektráren nemá ani tuto záminku. Jejich výkon za minulý rok stoupl o 43 MW na celkových 193 MW. Nedůvěryhodná čísla vydaných kladných rozhodnutí o připojení obnovitelných zdrojů, která během týdne před očima vzrostla z 3500 MW přes 5000 na 7700 MW svědčí o neseriózně připraveném vystoupení společnosti ČEPS. Rozjetý humbuk měl zřejmě v očích veřejnosti poškodit obnovitelné zdroje. Neboť o žádostech připojení 5300 MW paroplynových elektráren dosud veřejně nepadla ani zmínka.
Čestmír Klos
Český skanzen převrácených hodnot
Správce přenosové soustavy omezuje připojování solárních a větrných elektráren do sítě
V roce 2003 se Česká republika zavázala, že do letoška nahradí osm procent fosilních zdrojů energie zdroji obnovitelnými. Ačkoli se to zdá velice málo, nepodařilo se to. Bilance se nemůže přehoupnout přes šest a půl procenta. Přesto právě v této nelichotivé situaci vyzval výhradní správce české přenosové soustavy, akciová společnost ČEPS, všechny tři elektrické distribuční společnosti, aby zastavily schvalování přípojek nových výroben elektřiny. Namířeno je to především proti novým solárním a větrným elektrárnám. ČEPS to zdůvodňuje tím, že další obnovitelné zdroje by ohrozily bezpečný a spolehlivý provoz elektrizační soustavy.
Dobře řízený chaos
Že elektřinu dodávají solární elektrárny, když svítí slunce, a větrné, když fouká, si uvědomují energetici po celé zeměkouli. Přesto i při vysokém procentu těchto zdrojů, například v Německu, přenosové soustavy fungují a v domácnostech se svítí. Jen českým energetikům jako by to náhle došlo právě teď. Jejich krok nese všechny rysy nepřipravenosti a vnáší chaos do již tak dost rozjitřených energetických úvah. Jako by to měla být náhle spuštěná propagační akce pro chystanou energetickou politiku ministerstva průmyslu a obchodu, která je postavena na tvrdých zdrojích – na nových jaderných reaktorech a na spalování uhlí. I toho uhlí, co leží za dvacet let respektovanými územními limity.
Ať již to bylo cílem, nebo nedomyšleným dopadem, tento krok velice znejisťuje všechny investory solárních, větrných, ale i bioplynových a dalších podobných elektráren. Nejen ty, kteří investovali do příprav, a rozhodnutím ze dne na den přišli o možnost zažádat o připojení. Ale i ty, kteří souhlas distribuční společnosti už mají. Před vyhrůžkami letního odpojování si dokonce nejsou jisti ani majitelé už fungujících zdrojů, přestože s distributory uzavřeli závazek přednostního výkupu elektřiny, což ukládá zákon.
Ani pochopitelná a smysluplná a ze zákona oprávněná technická potřeba v extrémních podmínkách vypnout jakýkoli zdroj, aby nedošlo ke kolapsu sítě, nikoho neopravňuje k nátlaku, který výzva vyvolala. Krok vedení ČEPS narušil důvěru k obnovitelným zdrojům, což je pro změnu na štíru s evropskou energetickou politikou. Pracovníci ČEPS měli sedm let na to, aby vytvořili podmínky alespoň pro připojení tolika obnovitelných zdrojů, jež by naplnily onen osmiprocentní závazek České republiky. Avšak selhali.
Česko limit nesplní, přestože je nadbytek zájemců o připojení. Čím to vysvětlíme evropským partnerům?
Ptejme se po příčinách
Výkonný ředitel a člen představenstva ČEPS Miroslav Vrba vidí příčiny neutěšeného stavu v nepřiměřeném způsobu podpory financování, zejména fotovoltaiky, a v implementaci směrnice Evropské komise o podpoře obnovitelných zdrojů, která jim dává přednost při připojování a prioritu ve výrobě. V nedostatečné síti nevyhovující už požadavkům současného století chybu nenachází. Takzvané inteligentní sítě jsou podle něj otázkou budoucnosti. „Povšimněte si Německa – rozvoj solárních parků byl velice rychle utlumen a pozornost se soustředila na solární instalace na střechách. Větrné parky v moři i na pobřeží jsou hrozbou,“ upozornil Vrba.
Vydejme se za těmi hrozbami. V Německu jsou větrné instalace o celkové velikosti 24 gigawattů (GW), tedy dvakrát víc, než je celá česká potřeba v tom nejtužším zimním režimu. Solární elektrárny mají celkem 10 GW. Pouze tyto dva obnovitelné zdroje, jež mají dohromady 34 GW, pokrývají celou čtvrtinu německé potřeby, která je 120 GW. Jak to, že němečtí energetici zvládnou čtvrtinu, a my nedokážeme naplnit ani slíbených osm procent?
V živé paměti energetiků je skoková nadvýroba elektřiny v solárních větrnících v severním Německu způsobená extrémně silným větrem. Kvůli mezinárodnímu propojení notně prověřila i naše sítě a pohrozila kolapsem. V Německu se jistě hledá systémové řešení a větrné elektrárny se nezavírají.
Větrníky v šelfovém moři se ostatně mají brzy stát nikoli postrachem, ale severním výrobním pilířem „energetické dálnice“, na jejímž jižním konci mají v Africe vyrůst obří solárně tepelné elektrárny. Jak uvádí ředitel CityPlanu Ivan Beneš, toto vedení by bylo základem nové chytré evropské energetické sítě. A běda, jestli se nám nepodaří získat její odnož. Jinak Česko dopadne jako města, která ve století páry odmítla železnici, a dodnes tam „chcípnul pes“. Jestli se ČEPS postaví k rozvoji inteligentních sítí jako k obnovitelným zdrojům, nedělejme si velké naděje. Ostatně úspěch inteligentních sítí se bez regionálního rozvoje obnovitelných zdrojů neobejde.
Solární „zločinci“ a energie budoucnosti
Že je s nadměrným růstem české fotovoltaiky něco v nepořádku, signalizoval už loni v létě Energetický regulační úřad (ERÚ). A velmi rychle zpracoval novelu zákona, která by mu dala pravomoce situaci řešit. Selhala však sněmovna, jež schovala zákon do šuplíku. Problém znovu eskaloval už popsaným zásahem společnosti ČEPS.
Zvýhodněné výkupní ceny za elektřinu z obnovitelných zdrojů sehrály ve vyspělé Evropě velice pozitivní roli. Motivovaly investory i výrobce zařízení k rozvoji žádoucích způsobů výroby elektřiny nezávislých na stavu surovinových zásob. Nemusí se kvůli nim dovážet ani ropa, ani plyn, ale ani těžit uhlí nebo uran. Neocenitelný je jejich přínos i ve vztahu ke klimatické změně – nezhoršují bilanci skleníkových plynů. Výroba elektřiny v solárních článcích dokonce žádné plyny nevypouští, ba ani jiné odpady. Právě tato technologie byla podporována nejvíc a její současná výkupní cena mezi dvanácti a třinácti korunami za kilowatthodinu nejvíc bije do očí. Protože taková podpora byla v celé vyspělé Evropě, rychle se vyplatila – technický rozvoj v oblasti fotovoltaiky se svým mohutným nástupem lze přirovnat k rekordnímu rozmachu mobilních telefonů.
Fotovoltaika se v Česku stala nejvýhodnější oblastí podnikání. Cena fotovoltaických článků rychle klesla skoro na polovinu. Německo a další státy obratem provedly cenová opatření, česká výkupní cena však zamrzla na původní výši dvanácti korun. O nepřiměřené výhody si ovšem neřekli podnikatelé, ale naservíroval jim je stát.
Regulace zatím nemožná
ERÚ navrhuje, aby cena jednorázově klesla a odpovídala době návratnosti investice mezi jedenácti a patnácti lety, jak předpokládá zákon. Předseda úřadu Josef Fiřt je přesvědčen, že by to spravil jeden skok (snížení ceny) o 30 procent, zatímco dosud je jeho úřad limitován pouhými pěti procenty. Velký skok však nechtějí připustit zástupci investorů, kteří lobbují za to, aby se zásah rozdělil do dvou let po patnácti procentech. Kdo se snaží zařídit v poslanecké sněmovně, aby se zákon neprojednával a vše zůstalo při starém, se dosud neprovalilo. Ale navzdory prudké aktuálnosti návrhu se vždycky tento zákon nějakým způsobem vytratí z programu.
Ostatní obnovitelné zdroje jsou kvůli fotovoltaice diskriminovány. Výkupní cena energie z větru je 2,20 za kilowatthodinu a z roku na rok o pět procent klesá. Malé vodní elektrárny mají výkupní cenu tři koruny za kilowatthodinu, ve špičkovém provozu ovšem o 80 haléřů víc. Spalování bioplynu se pohybuje v různých kategoriích a je oceňováno částkami od 2,50 do čtyř korun.
Je neustále třeba se srovnávat s Německem, které je v naší oblasti solárním i větrným lídrem. S reakcí na prudké zkracování návratnosti fotovoltaiky Němci neotáleli a v různých kategoriích solárních instalací už snížili ceny o 11 a 9 procent. To klíčové snížení má však přijít od poloviny roku – náraz o 15 až 25 procent.
Střešní pastorále
Nezaspal jen ČEPS a ERÚ, ale i mnozí velcí hráči z řad investorů – budovat elektrárny o pěti megawattech, nebo dokonce padesáti megawattech na poli je podle zkušených podnikatelů z oboru velký nonsens. A opět se můžeme poučit v Německu: na preferenci střech pamatuje už stát. Umístění solárních panelů reguluje velkým rozdílem výkupních cen. Malé instalace na střechách si v této chvíli odnesou podstatně vyšší patnáctiletý příslib výkupní ceny než jakákoli instalace na poli. Střešní solární panely do 30 kilowattů jsou dotovány 40 eurocenty (10,14 Kč), zatímco „polní“ solárko může získat jen 28 eurocentů (7,54 Kč) za kilowatthodinu. S takto finančně odlišnou nabídkou je nabíledni, že se solární články v Německu stěhují pokud možno na střechy. I když rozsáhlejší instalace mají nižší tarif. Za příkon do 100 kilowattů je to 37 eurocentů (9,62 Kč), do 1000 kilowattů 35 eurocentů (9,10 Kč).
Malé střešní instalace si u nás stejně jako v Německu pořizují především rodiny. Dílem aby si trochu pomohly v domácím rozpočtu, dílem z uvědomělé snahy vylepšit svůj osobní účet vůči životnímu prostředí. Ale jen u nás se může takovým rodinám stát, aby jim někdo vyhrožoval letním odpojováním. Pánům ze společnosti ČEPS, uvyklým počítat v terawatthodinách, existence takovéto osobní angažovanosti drobných klientů zřejmě uniká. Zatímco Němcům stojí za tu nejlepší výkupní cenu.
Plechový humbuk
Kdyby si akciová společnost ČEPS nechala spočítat realizované projekty, zjistila by, že z 5970 projektů je 5386 právě popsaných drobných instalací fyzických osob na střechách domů. Celkový výkon těchto tisíců instalací je 40 MW. A vyrobená elektřina z něj se povětšinou spotřebuje v daném místě. Významných produkčních projektů je jen 584 s průměrným výkonem 0,7 MW a v celkovém objemu 421 MW. Dodatečným přepočtem lze zjistit, že z vydaných 4500 MW rezervací se realizovalo pouhých 461 MW, což je zhruba deset procent.
Jestliže u fotovoltaiky dráždí neodpovědně vysoká výkupní cena, restrikce větrných elektráren nemá ani tuto záminku. Jejich výkon za minulý rok stoupl o 43 MW na celkových 193 MW. Nedůvěryhodná čísla vydaných kladných rozhodnutí o připojení obnovitelných zdrojů, která během týdne před očima vzrostla z 3500 MW přes 5000 na 7700 MW svědčí o neseriózně připraveném vystoupení společnosti ČEPS. Rozjetý humbuk měl zřejmě v očích veřejnosti poškodit obnovitelné zdroje. Neboť o žádostech připojení 5300 MW paroplynových elektráren dosud veřejně nepadla ani zmínka.
Čestmír Klos
Peníze ze slunce
Týdeník EURO, 8/2010, strana 38, Zelené energie
Peníze ze slunce
Developeři logistických parků pronikají do solární energetiky
Jedenáct miliard metrů čtverečních. Taková má být celosvětově rozloha střech na komerčních budovách, na které by bylo možné instalovat solární panely. Zahraniční developeři již přišli na to, že jejich umístěním by mohli získat dodatečný příjem. Ostatně panelům věří i miliardář sir Richard Branson, jenž je jedním ze zakladatelů kalifornské společnosti Solyndra. Ta nabízí lehké solární panely, které jsou vhodné pro instalaci na střechy komerčních budov. Byznys spojený se solární energií postupně objevují i developeři v Česku.
Našli partnera
„Začali jsme se projektem zabývat před rokem. Chtěli jsme zapojit elektrárnu do konce roku 2009, tak abychom maximálně využili státní dotace,“ říká Tomáš Novotný, ředitel developerské společnosti PointPark Properties. Jenže kvůli složitosti projektu se firma zdržela a solární panely budou instalovány až od letošního dubna. Developer původně zamýšlel, že bude do panelů investovat sám, nakonec ale plán změnil. V tendru našel partnera, společnost SolOps, který si střechy pronajme a elektrárnu zafinancuje. SolOps je českou skupinou založenou výhradně kvůli instalaci panelů. Majiteli firmy jsou soukromí investoři. Dle odhadů by se návratnost jejich investice měla pohybovat mezi osmi až deseti lety.
V zahraničí nejsou panely na skladových a výrobních halách již ničím výjimečným. Například kalifornská společnost Edison si pronajala střechy developerské firmy ProLogis, na něž instalovala panely. Elektrárna produkuje 2,2 MWh, které vystačí pro 1426 domácností. ProLogis má aktivity v solární energetice i v Evropě. Již v říjnu loňského roku společnost oznámila, že instaluje solární panely o výkonu 4,8 MWh na střechách logistického parku Sant Boi v Barceloně a v Park Alcala v Madridu. První solární elektrárnu na střechách logistických parků instaloval developer ve Francii, a to již před pěti lety. Koncem loňského roku měl ProLogis solární panely na dvaceti budovách, jejichž střechy zabírají plochu 669 tisíc metrů čtverečních. ProLogis neinvestuje do panelů přímo, ale střechy pronajímá firmám, jež je instalují.
Dle informací týdeníku EURO byla jedním z důvodů, proč developeři v Česku „objevují“ zelenou energii, krize. Ta postihla nejvíce právě developery logistických a průmyslových parků. „Určité druhy podnikání zažívají útlum, výstavba logistických center mezi ně zcela jistě patří,“ tvrdí zdroj týdeníku EURO. Lze prý najít i případy, kdy v lokalitě původně určené pro výstavbu logistických hal vznikne solární elektrárna. „Jde ale o zanedbatelné množství případů,“ tvrdí Jan Hospodář z mezinárodní realitní společnosti CB Richard Ellis.
Výstavba jen pro nájemce
Průmyslové a logistické nemovitosti dnes developeři staví výhradně pro konkrétního zájemce. Veškerá spekulativní výstavba byla již během loňského roku zastavena. Míra neobsazenosti prostor se pohybuje kolem šestnácti sedmnácti procent. Klesající poptávka se projevila také ve snižování nájemného, jež dle analýzy společnosti King Sturge loni pokleslo zhruba o pět procent. Navíc nájemníci kvůli krizi pozorněji sledují i provozní náklady v halách, které mohou přesáhnout i vlastní nájem. Vedení firmy PointPark Properties, jež má v Česku dva logistické parky, a to PointPark Prague na dálnici D8 a PointPark Prague na dálnici D1, tvrdí, že neobsazenost v jejích prostorách osciluje kolem čtrnácti procent. Důvodem relativně dobré situace je v tom, že společnost ani dříve nestavěla spekulativně. „Nezačali jsme výstavbu, dokud jsme neměli budovu z 80 procent předpronajatou,“ říká Novotný.
Ještě větší roli než krize hraje při rozhodování developerů, zda se budou zabývat solární energií, nastavení podmínek na trhu. „V tomto podnikání jsou státem zaručené nadstandardní platby, proto zažívá takový boom,“ vysvětluje Novotný. A další argumenty jeho názor podporují. „Není příliš oborů, kde by stát garantoval pevnou výkupní cenu po dobu dvaceti let, v situaci kdy je návratnost investice okolo sedmi až deseti let,“ tvrdí Hospodář. Dodává, že dnes zřejmě není na trhu lepší investice v dlouhodobém horizontu, která by s minimem rizik nabízela investorovi takovou návratnost garantovanou státem.
Společnost PointPark Properties tvrdí, že chtěla využít technologii, jež zlevní nájemcům provoz v halách. Některé firmy, zvláště ty nadnárodní, se o nájmu prostor rozhodují i podle toho, zda je daná budova šetrná k životnímu prostředí. Mezi ty – dle realitních makléřů – patří například Tesco nebo Marks & Spencer. „Pokud takovou budovu máme, tak je to pro nás samozřejmě konkurenční výhoda,“ tvrdí Novotný. „Některé společnosti se zaměřením na zelenou energii snaží vylepšit svou image, již rády prodají,“ domnívá se Jan Štefec, projektový manažer ze společnosti King Sturge. České firmy v tomto ohledu zaostávají. „Lokální podnikatel prioritně hledí na výši nabízeného nájmu než na to, jak se v objektu vyrábí elektřina nebo ohřívá užitková voda,“ domnívá se Hospodář.
Nájemce nebo investor
Developeři logistických a průmyslových komplexů díky solárním panelům zužitkují doposud nevyužívané plochy střech. „Konstrukce těchto objektů navíc často umožňuje tuto investici bez nutnosti dalších konstrukčních úprav,“ dodává Hospodář ze CB Richard Ellis. Developerské společnosti využívají dva způsoby, jak rozšířit své aktivity o výrobu zelené energie. Střechy mohou pronajmout specializované firmě, přičemž pro oba partnery jde o zajímavý obchod. Jeden má dlouhodobě zaručeny finanční prostředky z nájmu, pro developera fotovaltaických elektráren je zase elektrárna na střeše jednodušší než výstavba na zelené louce.
Druhou možností, jak expandují developeři do solárního byznysu, je vlastní investice do panelů. Tento model zvolila společnost CTP. Ta byla v Česku vůbec první developerskou firmou, která se začala solární energií zabývat. Půlmiliardovou zakázku na výstavbu slunečních elektráren pro ni v současné době zajišťuje českobudějovická společnost Lumen International. Solární panely firma instaluje na střechy osmnácti průmyslových hal v Humpolci, Brně a v Jihlavě. „Ročně tyto solární elektrárny umístěné na doposud nevyužitých plochých střechách průmyslových hal vyrobí téměř deset GWh elektrické energie,“ uvedl při podpisu kontraktu s CTP místopředseda představenstva Lumen International Tomáš Novák.
Síť logistických parků společnosti CTP disponuje rozlohou střech 1,65 milionu metrů čtverečních. Pilotní projekt solárních panelů spustila společnost již v polovině loňského roku, a to na CTParku Humpolec. Plán firmy počítá s tím, že bude provozovat solární elektrárny o výkonu 50 MWh, čímž pokryje třetinu spotřeby energie ve svých logistických parcích. Na začátku letošního roku uzavřela CTP s Investkreditem úvěrovou smlouvu na 3,86 milionu eur. Tyto prostředky chce CTP využít na solární program. Do konce letošního roku by měl developer produkovat 15 MWh solární energie.
Výhodou příjmů ze solárních panelů je to, že jde o konstantní zisk, který může vykrýt výkyvy v příjmech vázajících se na pronájmy. „Největší developer u nás má příjmy z nájmů v hodnotě 86 milionů eur a plánuje příjem ze solárního programu v roce 2011 na šest milionů eur,“ říká Filip Kozák ze společnosti CB Richard Ellis. Firma PointPark Properties odhaduje, že příjmy z pronájmů střech by se na jejich celkových tržbách měly podílet do deseti procent. Tyto finance chce společnost znovu investovat do svých logistických parků. Uvažuje o častějším autobusovém spojení, další kantýně, nevylučuje ani mateřskou školku.
Projekt v parcích PointPark Prague počítá s instalací panelů o výkonu sedm MWh. Rozloha střech všech hal dosahuje přibližně 200 tisíc metrů čtverečních, panely budou pokrývat zhruba 180 tisíc metrů čtverečních. Hodnota investice se pohybuje kolem 600 milionů korun. Nájemné střech je stanoveno podle výkonu, přičemž soutěžní nabídky potenciálních nájemců se pohybovaly od 350 tisíc do 1,2 milionu korun za jednu MWh za rok. „Konečná cena se nachází v horní polovině rozpětí,“ upřesňuje Novotný s tím, že po spuštění by solární elektrárna mohla nájemcům hal uspořit deset až patnáct procent nákladů na energii v denním provozu.
Politici v byznysu
Realitní poradci tvrdí, že o masovém zájmu mezi developery o solární energii v Česku zatím hovořit nemůžeme. „Většina developerů ještě s touto iniciativou nezačala a potýká se s technickými problémy, jak se napojit na páteřní sítě,“ říká Kozák ze společnosti CB Richard Ellis. Výhodné výkupní podmínky solární energie nicméně již přitáhly do oboru množství spekulantů. Dle odhadů je jen patnáct až dvacet procent projektů míněných tak, že žadatel o výstavbě elektrárny skutečně uvažuje. Zbytek připadá na spekulativní projekty. „Jako banka jsme v Česku i na Slovensku jedním z významných podporovatelů těchto staveb. Jednoznačně roste poptávka po financování. Musím ale říci, že z deseti projektů, které jsou deklarovány jako skvělé, pustíme dále jeden,“ říká Patrik Tkáč, předseda představenstva J&T Banky. Dodává, že do tohoto podnikání se pustili všichni a všichni mají nějaký projekt. „Strašně těžce se lidem vysvětluje, že nestačí mít jen nápad. Je hodně plánů, ale málo realizací,“ tvrdí Tkáč.
Kdo chce začít podnikat v solární energetice, spěchá, aby elektrárnu zapojil do konce letošního roku. Objevují se spekulace, že v příštím roce poklesnou výkupní ceny energie, a to o více než pět procent, což dnes omezuje zákon. Některé prognózy počítají s více než dvacetiprocentním propadem. To by pro firmy znamenalo jiné cash flow, než s jakým nyní počítají. Zaznívají ale i hlasy, že tak razantních změn výkupních cen se společnosti bát nemusejí. Zdroje týdeníku EURO tvrdí, že mezi tichými společníky firem působících v solární energetice figuruje mnoho politiků. A ti si přeci nebudou dobrovolně škodit.
***
Rozhovor - Jiří Wegmann : Zlatokopové projekty nedotahují
Větší potenciál v Česku pro umístění solárních panelů je určitě na střechách budov než na zelené louce. „Půjde o masové instalace,“ předpovídá v rozhovoru pro týdeník EURO Jiří Wegmann, ředitel expanze společnosti Solar Power Energy, jež je českou dcerou německé Beck Energy. Ta patří mezi největší provozovatele solárních elektráren.
EURO: Mají dnes developeři o instalaci solárních panelů větší zájem? A počítají s ní již při samé výstavbě?
WEGMANN: Vím například o OBI, které připravuje developerský projekt a má již naplánovanou na střeše instalaci solárních panelů o výkonu 300 kWh. A je mnoho dalších. Rozjíždí se to. S několika velkými developery jsme v kontaktu. Komplikacemi jsou pro nás technické parametry budov, protože kvůli problémům se sněhem se celorepublikově zpřísnily statické předpisy. Několik vlastníků objektů jsme museli odříct, protože jejich budovy nevyhovovaly statickým podmínkám. Dodatečné náklady a upevnění panelů by byly vyšší než výnos. Složité je často také financování projektů solárních panelů. V Německu každý, kdo má střechu s určitou nosností a přijde do banky a přinese zhruba deset procent vlastního kapitálu, dostane na zbytek nákladů úvěr. Jediným požadavkem banky je, aby byla uzavřena dodavatelská smlouva s nějakou renomovanou společností.
EURO: A v Česku?
WEGMANN: Tady je to jiné. Každý, kdo chce instalovat panely, musí mít licenci na výrobu energie. Banky jsou ochotny poskytnout finance jen za předpokladu, že majitel souhlasí s různými věcnými břemeny, respektive s hypotékou. To platí všeobecně, i pro komerční budovy. Nám bylo například řečeno jednou velkou bankou, že se zemědělskými objekty nemáme vůbec chodit žádat o úvěr, protože to pro ni není bonitní zákazník.
EURO: Bankéři si ale stěžují, že projekty nejsou dobře připraveny.
WEGMANN: Plno lidí někde slyšelo, že se za solární energii dobře platí a přicházejí s žádostí o financování. Ani nevědí, jak se slovo fotovoltaika píše. Pokud se ale podíváme na subjekty, které v Česku provozují solární elektrárny, tak z 90 procent jde o solidní investory. Zlatokopové totiž nedotáhnou projekt nikdy do konce. Většinou skončí ve fázi územního rozhodnutí a projekt pak chtějí prodat – za přemrštěnou cenu.
EURO: Jak se díváte na stanovené garantované výkupní ceny, jež způsobily boom odvětví?
WEGMANN: Česká republika se zavázala k výrobě určitého procenta energie z obnovitelných zdrojů. A dotuje toto podnikání, aby závazkům mohla dostát. Tím tento druh byznysu rozeběhla. Na tom není nic špatného. Zákon platí od roku 2005, kdy byly výkupní ceny nepoměrně vyšší, než jsou dnes. Technologie ale byly podstatně dražší. Až do loňského roku se vůbec nic nestalo. Teprve když poklesly ceny technologií a rozevřely se nůžky mezi výší zisku a investic, tak se byznys rozjel. Na to dnes reaguje Energetický regulační úřad se svými návrhy. Máme takřka stoprocentní jistotu, že příští rok klesnou výkupní ceny z 12,15 korun za 1kWh na 9,11 za 1kWh. Již dnes kalkulujeme s nižšími cenami. Tam, kde nedostaneme stavební povolení do konce června, tak projekt už nestihneme do konce roku spustit. Poklesu cen přesto fandíme, protože ubude spekulantů.
Kateřina Menzelová
Peníze ze slunce
Developeři logistických parků pronikají do solární energetiky
Jedenáct miliard metrů čtverečních. Taková má být celosvětově rozloha střech na komerčních budovách, na které by bylo možné instalovat solární panely. Zahraniční developeři již přišli na to, že jejich umístěním by mohli získat dodatečný příjem. Ostatně panelům věří i miliardář sir Richard Branson, jenž je jedním ze zakladatelů kalifornské společnosti Solyndra. Ta nabízí lehké solární panely, které jsou vhodné pro instalaci na střechy komerčních budov. Byznys spojený se solární energií postupně objevují i developeři v Česku.
Našli partnera
„Začali jsme se projektem zabývat před rokem. Chtěli jsme zapojit elektrárnu do konce roku 2009, tak abychom maximálně využili státní dotace,“ říká Tomáš Novotný, ředitel developerské společnosti PointPark Properties. Jenže kvůli složitosti projektu se firma zdržela a solární panely budou instalovány až od letošního dubna. Developer původně zamýšlel, že bude do panelů investovat sám, nakonec ale plán změnil. V tendru našel partnera, společnost SolOps, který si střechy pronajme a elektrárnu zafinancuje. SolOps je českou skupinou založenou výhradně kvůli instalaci panelů. Majiteli firmy jsou soukromí investoři. Dle odhadů by se návratnost jejich investice měla pohybovat mezi osmi až deseti lety.
V zahraničí nejsou panely na skladových a výrobních halách již ničím výjimečným. Například kalifornská společnost Edison si pronajala střechy developerské firmy ProLogis, na něž instalovala panely. Elektrárna produkuje 2,2 MWh, které vystačí pro 1426 domácností. ProLogis má aktivity v solární energetice i v Evropě. Již v říjnu loňského roku společnost oznámila, že instaluje solární panely o výkonu 4,8 MWh na střechách logistického parku Sant Boi v Barceloně a v Park Alcala v Madridu. První solární elektrárnu na střechách logistických parků instaloval developer ve Francii, a to již před pěti lety. Koncem loňského roku měl ProLogis solární panely na dvaceti budovách, jejichž střechy zabírají plochu 669 tisíc metrů čtverečních. ProLogis neinvestuje do panelů přímo, ale střechy pronajímá firmám, jež je instalují.
Dle informací týdeníku EURO byla jedním z důvodů, proč developeři v Česku „objevují“ zelenou energii, krize. Ta postihla nejvíce právě developery logistických a průmyslových parků. „Určité druhy podnikání zažívají útlum, výstavba logistických center mezi ně zcela jistě patří,“ tvrdí zdroj týdeníku EURO. Lze prý najít i případy, kdy v lokalitě původně určené pro výstavbu logistických hal vznikne solární elektrárna. „Jde ale o zanedbatelné množství případů,“ tvrdí Jan Hospodář z mezinárodní realitní společnosti CB Richard Ellis.
Výstavba jen pro nájemce
Průmyslové a logistické nemovitosti dnes developeři staví výhradně pro konkrétního zájemce. Veškerá spekulativní výstavba byla již během loňského roku zastavena. Míra neobsazenosti prostor se pohybuje kolem šestnácti sedmnácti procent. Klesající poptávka se projevila také ve snižování nájemného, jež dle analýzy společnosti King Sturge loni pokleslo zhruba o pět procent. Navíc nájemníci kvůli krizi pozorněji sledují i provozní náklady v halách, které mohou přesáhnout i vlastní nájem. Vedení firmy PointPark Properties, jež má v Česku dva logistické parky, a to PointPark Prague na dálnici D8 a PointPark Prague na dálnici D1, tvrdí, že neobsazenost v jejích prostorách osciluje kolem čtrnácti procent. Důvodem relativně dobré situace je v tom, že společnost ani dříve nestavěla spekulativně. „Nezačali jsme výstavbu, dokud jsme neměli budovu z 80 procent předpronajatou,“ říká Novotný.
Ještě větší roli než krize hraje při rozhodování developerů, zda se budou zabývat solární energií, nastavení podmínek na trhu. „V tomto podnikání jsou státem zaručené nadstandardní platby, proto zažívá takový boom,“ vysvětluje Novotný. A další argumenty jeho názor podporují. „Není příliš oborů, kde by stát garantoval pevnou výkupní cenu po dobu dvaceti let, v situaci kdy je návratnost investice okolo sedmi až deseti let,“ tvrdí Hospodář. Dodává, že dnes zřejmě není na trhu lepší investice v dlouhodobém horizontu, která by s minimem rizik nabízela investorovi takovou návratnost garantovanou státem.
Společnost PointPark Properties tvrdí, že chtěla využít technologii, jež zlevní nájemcům provoz v halách. Některé firmy, zvláště ty nadnárodní, se o nájmu prostor rozhodují i podle toho, zda je daná budova šetrná k životnímu prostředí. Mezi ty – dle realitních makléřů – patří například Tesco nebo Marks & Spencer. „Pokud takovou budovu máme, tak je to pro nás samozřejmě konkurenční výhoda,“ tvrdí Novotný. „Některé společnosti se zaměřením na zelenou energii snaží vylepšit svou image, již rády prodají,“ domnívá se Jan Štefec, projektový manažer ze společnosti King Sturge. České firmy v tomto ohledu zaostávají. „Lokální podnikatel prioritně hledí na výši nabízeného nájmu než na to, jak se v objektu vyrábí elektřina nebo ohřívá užitková voda,“ domnívá se Hospodář.
Nájemce nebo investor
Developeři logistických a průmyslových komplexů díky solárním panelům zužitkují doposud nevyužívané plochy střech. „Konstrukce těchto objektů navíc často umožňuje tuto investici bez nutnosti dalších konstrukčních úprav,“ dodává Hospodář ze CB Richard Ellis. Developerské společnosti využívají dva způsoby, jak rozšířit své aktivity o výrobu zelené energie. Střechy mohou pronajmout specializované firmě, přičemž pro oba partnery jde o zajímavý obchod. Jeden má dlouhodobě zaručeny finanční prostředky z nájmu, pro developera fotovaltaických elektráren je zase elektrárna na střeše jednodušší než výstavba na zelené louce.
Druhou možností, jak expandují developeři do solárního byznysu, je vlastní investice do panelů. Tento model zvolila společnost CTP. Ta byla v Česku vůbec první developerskou firmou, která se začala solární energií zabývat. Půlmiliardovou zakázku na výstavbu slunečních elektráren pro ni v současné době zajišťuje českobudějovická společnost Lumen International. Solární panely firma instaluje na střechy osmnácti průmyslových hal v Humpolci, Brně a v Jihlavě. „Ročně tyto solární elektrárny umístěné na doposud nevyužitých plochých střechách průmyslových hal vyrobí téměř deset GWh elektrické energie,“ uvedl při podpisu kontraktu s CTP místopředseda představenstva Lumen International Tomáš Novák.
Síť logistických parků společnosti CTP disponuje rozlohou střech 1,65 milionu metrů čtverečních. Pilotní projekt solárních panelů spustila společnost již v polovině loňského roku, a to na CTParku Humpolec. Plán firmy počítá s tím, že bude provozovat solární elektrárny o výkonu 50 MWh, čímž pokryje třetinu spotřeby energie ve svých logistických parcích. Na začátku letošního roku uzavřela CTP s Investkreditem úvěrovou smlouvu na 3,86 milionu eur. Tyto prostředky chce CTP využít na solární program. Do konce letošního roku by měl developer produkovat 15 MWh solární energie.
Výhodou příjmů ze solárních panelů je to, že jde o konstantní zisk, který může vykrýt výkyvy v příjmech vázajících se na pronájmy. „Největší developer u nás má příjmy z nájmů v hodnotě 86 milionů eur a plánuje příjem ze solárního programu v roce 2011 na šest milionů eur,“ říká Filip Kozák ze společnosti CB Richard Ellis. Firma PointPark Properties odhaduje, že příjmy z pronájmů střech by se na jejich celkových tržbách měly podílet do deseti procent. Tyto finance chce společnost znovu investovat do svých logistických parků. Uvažuje o častějším autobusovém spojení, další kantýně, nevylučuje ani mateřskou školku.
Projekt v parcích PointPark Prague počítá s instalací panelů o výkonu sedm MWh. Rozloha střech všech hal dosahuje přibližně 200 tisíc metrů čtverečních, panely budou pokrývat zhruba 180 tisíc metrů čtverečních. Hodnota investice se pohybuje kolem 600 milionů korun. Nájemné střech je stanoveno podle výkonu, přičemž soutěžní nabídky potenciálních nájemců se pohybovaly od 350 tisíc do 1,2 milionu korun za jednu MWh za rok. „Konečná cena se nachází v horní polovině rozpětí,“ upřesňuje Novotný s tím, že po spuštění by solární elektrárna mohla nájemcům hal uspořit deset až patnáct procent nákladů na energii v denním provozu.
Politici v byznysu
Realitní poradci tvrdí, že o masovém zájmu mezi developery o solární energii v Česku zatím hovořit nemůžeme. „Většina developerů ještě s touto iniciativou nezačala a potýká se s technickými problémy, jak se napojit na páteřní sítě,“ říká Kozák ze společnosti CB Richard Ellis. Výhodné výkupní podmínky solární energie nicméně již přitáhly do oboru množství spekulantů. Dle odhadů je jen patnáct až dvacet procent projektů míněných tak, že žadatel o výstavbě elektrárny skutečně uvažuje. Zbytek připadá na spekulativní projekty. „Jako banka jsme v Česku i na Slovensku jedním z významných podporovatelů těchto staveb. Jednoznačně roste poptávka po financování. Musím ale říci, že z deseti projektů, které jsou deklarovány jako skvělé, pustíme dále jeden,“ říká Patrik Tkáč, předseda představenstva J&T Banky. Dodává, že do tohoto podnikání se pustili všichni a všichni mají nějaký projekt. „Strašně těžce se lidem vysvětluje, že nestačí mít jen nápad. Je hodně plánů, ale málo realizací,“ tvrdí Tkáč.
Kdo chce začít podnikat v solární energetice, spěchá, aby elektrárnu zapojil do konce letošního roku. Objevují se spekulace, že v příštím roce poklesnou výkupní ceny energie, a to o více než pět procent, což dnes omezuje zákon. Některé prognózy počítají s více než dvacetiprocentním propadem. To by pro firmy znamenalo jiné cash flow, než s jakým nyní počítají. Zaznívají ale i hlasy, že tak razantních změn výkupních cen se společnosti bát nemusejí. Zdroje týdeníku EURO tvrdí, že mezi tichými společníky firem působících v solární energetice figuruje mnoho politiků. A ti si přeci nebudou dobrovolně škodit.
***
Rozhovor - Jiří Wegmann : Zlatokopové projekty nedotahují
Větší potenciál v Česku pro umístění solárních panelů je určitě na střechách budov než na zelené louce. „Půjde o masové instalace,“ předpovídá v rozhovoru pro týdeník EURO Jiří Wegmann, ředitel expanze společnosti Solar Power Energy, jež je českou dcerou německé Beck Energy. Ta patří mezi největší provozovatele solárních elektráren.
EURO: Mají dnes developeři o instalaci solárních panelů větší zájem? A počítají s ní již při samé výstavbě?
WEGMANN: Vím například o OBI, které připravuje developerský projekt a má již naplánovanou na střeše instalaci solárních panelů o výkonu 300 kWh. A je mnoho dalších. Rozjíždí se to. S několika velkými developery jsme v kontaktu. Komplikacemi jsou pro nás technické parametry budov, protože kvůli problémům se sněhem se celorepublikově zpřísnily statické předpisy. Několik vlastníků objektů jsme museli odříct, protože jejich budovy nevyhovovaly statickým podmínkám. Dodatečné náklady a upevnění panelů by byly vyšší než výnos. Složité je často také financování projektů solárních panelů. V Německu každý, kdo má střechu s určitou nosností a přijde do banky a přinese zhruba deset procent vlastního kapitálu, dostane na zbytek nákladů úvěr. Jediným požadavkem banky je, aby byla uzavřena dodavatelská smlouva s nějakou renomovanou společností.
EURO: A v Česku?
WEGMANN: Tady je to jiné. Každý, kdo chce instalovat panely, musí mít licenci na výrobu energie. Banky jsou ochotny poskytnout finance jen za předpokladu, že majitel souhlasí s různými věcnými břemeny, respektive s hypotékou. To platí všeobecně, i pro komerční budovy. Nám bylo například řečeno jednou velkou bankou, že se zemědělskými objekty nemáme vůbec chodit žádat o úvěr, protože to pro ni není bonitní zákazník.
EURO: Bankéři si ale stěžují, že projekty nejsou dobře připraveny.
WEGMANN: Plno lidí někde slyšelo, že se za solární energii dobře platí a přicházejí s žádostí o financování. Ani nevědí, jak se slovo fotovoltaika píše. Pokud se ale podíváme na subjekty, které v Česku provozují solární elektrárny, tak z 90 procent jde o solidní investory. Zlatokopové totiž nedotáhnou projekt nikdy do konce. Většinou skončí ve fázi územního rozhodnutí a projekt pak chtějí prodat – za přemrštěnou cenu.
EURO: Jak se díváte na stanovené garantované výkupní ceny, jež způsobily boom odvětví?
WEGMANN: Česká republika se zavázala k výrobě určitého procenta energie z obnovitelných zdrojů. A dotuje toto podnikání, aby závazkům mohla dostát. Tím tento druh byznysu rozeběhla. Na tom není nic špatného. Zákon platí od roku 2005, kdy byly výkupní ceny nepoměrně vyšší, než jsou dnes. Technologie ale byly podstatně dražší. Až do loňského roku se vůbec nic nestalo. Teprve když poklesly ceny technologií a rozevřely se nůžky mezi výší zisku a investic, tak se byznys rozjel. Na to dnes reaguje Energetický regulační úřad se svými návrhy. Máme takřka stoprocentní jistotu, že příští rok klesnou výkupní ceny z 12,15 korun za 1kWh na 9,11 za 1kWh. Již dnes kalkulujeme s nižšími cenami. Tam, kde nedostaneme stavební povolení do konce června, tak projekt už nestihneme do konce roku spustit. Poklesu cen přesto fandíme, protože ubude spekulantů.
Kateřina Menzelová
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)