Máš pravdu, ale kdo ti za ni dá...

"Máš pravdu, ale kdo ti za ni dá..." zpívá se v jistém šansonu...
(Rozeznávám / Petr Hapka / Michal Horáček)

---

Zlehčování čehokoli
Autor: Ivan Hoffman

Zatímco zaměstnanci úřadů práce kolabují u kolabujícího softwaru a jako profesionály je ponižuje, že cizí vinou nejsou schopni zajistit řádný chod státní správy, jejich šéf je v dokonalé pohodě.
Tváří se, že má vše pod kontrolou a ujišťuje, že to dobře dopadne. Cizími slovy se jedná bagatelizaci, marginalizaci, hezky česky se pak takovému přístupu říká zlehčování. Pan Drábek samozřejmě není jediný, kdo problémy rutinně zlehčuje, místo toho aby se trápil jejich řešením. Každý politik je kdykoli připraven cokoli zlehčit. Denně jsme svědky, jak tato sorta kouzelníků mění velbloudy na komáry, aby jim pak v tom zmenšeném zvěřinci každý problém připadal mini.
Zlehčování může být obrannou reakcí člověka, kterému jeho úděl připadá nesnesitelně těžký. Mistr odlehčování působí velice autenticky, neboť nezřídka ve svou odlehčenou verzi skutečnosti upřímně věří. Problém to sice neřeší, ale protože je víra v lehčí svět nakažlivá, nešíří se tolik panika. Jsou ale i tací zlehčovatelé, kteří dobře vědí, že věci jdou špatným směrem. Anebo už dokonce špatně skončily. Tady se zlehčování rovná zatloukání. Jsou těžkosti, které se neřeší, neboť kdyby se provalila jejich skutečná váha, museli by se označit viníci. A ti by šli sedět.
Zlehčování by nám mělo být podezřelé. A u lidí nesoucích odpovědnost za stav společnosti, anebo dokonce za stav veřejných financí, by zlehčování mělo být trestné. Kdo vědomě zlehčuje, ten lže a jak známo kdo lže, ten i krade. Řada informatiků má podezření, že důvodem opuštění osvědčeného softwaru Drábkovým ministerstvem bylo „účelově vyvést finanční prostředky do spřátelených firem“. Zlehčuje se neschopnost, anebo loupež?

Budeme si platit "privátní" hasiče a policajty?

Sakryš, nenakousl jsem toto téma já sám před pár dny? Že si budeme ještě extra platit službu policajta či hasiče?

Budoucnost hasičů
Autor: Ivan Hoffman

Proč politici na hasičích šetří, když tito obětavě hasí požáry a zachraňují lidi? Na to je jednoduchá odpověď: právě proto! Abychom porozuměli postupné likvidaci hasičského záchranného sboru, financovaného z veřejných prostředků, je třeba vidět oheň v tržně politických souvislostech.
Na požárech se u nás prodělává, místo toho, aby na nich někdo vydělal. Je tedy jenom otázkou času, kdy se hašení požárů stane z veřejné služby garantované státem výnosnou soukromou živností.
Proběhne to takto. Nejprve nebudou na hasiče v rozpočtu peníze, a to s odůvodněním, že jsme žili na vysoké noze. Hasičů dramaticky ubude, zestárne jim technika a co chvíli se kvůli tomu něco nepodaří uhasit. Politici moudře zkonstatují, že stát, který neumí efektivně hospodařit, efektivně stavět, efektivně léčit ani učit, neumí ani efektivně hasit. Hasičský sbor se tedy rozpustí, zprivatizuje a stát uzavře smlouvu se soukromou firmou, která daňové poplatníky přijde podstatně levněji.
Po soukromníkovi ovšem nikdo nemůže chtít, aby něco dělal zadarmo. Politici odhlasují soukromým hasičům právo vybírat od občanů poplatek, říkejme mu třeba výpalné, kterým si pro případ nouze budeme moci předplatit záchranu majetku a životů. Bude-li poplatek dobrovolný, neboť nežijeme v totalitě, kde se výpalné inkasuje povinně, dočkáme se situací, které známe ze zemí, kde už soukromé hasiče mají. K požáru občana, který si nepředplatil hašení, přijedou hasiči proto, aby ochránili majetek souseda, který si zaplatil. Neplatiče nechají vyhořet. A o tom to je. Je třeba vnést do byznysu s neštěstím pořádek, spravedlnost a skoncovat s požáry, které někdo jen tak bezplatně čili zbytečně uhasí.

Sockarty

Politici jsou, snad, chceme-li jim věřit, přesvědčeni, že projekt "sockaret" přinese úspěch. Slibovaná miliardová úspora se, snad, obratem nerozkrade. Zaváděná reforma systém vyplácení dávek, snad, zjednoduší a zlevní. Snad nepřinese klientům potíže. Ostatně, IH to krásně napsal:

Sockarty
Autor: Ivan Hoffman

Je podepsáno. Do půl roku dostanou od České spořitelny sociální kartu příjemci dávek. Sloužit bude k identifikaci na úřadech, ale také za trest. Kdo dávky v minulosti zneužíval, bude povinně používat sockartu k placení.
Podstatné ale bude, zda zaváděná reforma systém vyplácení dávek zjednoduší a zlevní, jak vláda slibuje, anebo přinese klientům potíže. Politikům už je zoufale třeba nějakého úspěchu, neboť na co dosud sáhli, vše je špatně. Miliardová úspora, pokud se tedy obratem nerozkrade, by se snad jako úspěch prodat dala.
Sociální karty, lidově „sockarty“, od začátku provázejí pochybnosti. Co má ministr tentokrát za lubem? Kdo má na změně vydělat a kdo naopak prodělá? Předpokládá se jaksi samo sebou, že kuře zadarmo nehrabe a vše že se dělá proto, aby si někdo namastil kapsu. Automaticky se předjímá špatný úmysl a jde jen o to, zda se ho podaří či nepodaří prokázat. Jenomže už i občané jsou z té presumpce viny u politiků znaveni. Chtělo by to konečně nějakou dobrou zprávu, alespoň tu pověstnou výjimku, v daném případě pozitivní, která podporuje pravidlo.
Šance na zázrak zde je. Dnes je totiž situace s vyplácením dávek nově na úřadech práce tak otřesná, že už může být jenom lépe. Úředníci hlásí, že kvůli genialitě ministerstva dělají nyní dvě hodiny to, co jim dříve zabralo patnáct minut. Sázka na moderní technologie nevyšla, počítače se bouří proti člověku.
Ztrácejí se data, systémy padají, a řada vystresovaných úředníků údajně dospěla k názoru, že vypadnout by měl i ministr, za rozjezd neotestovaného programu nevyškolenými lidmi… Že by světlem na konci tunelu byla plastová sockarta? Když ne, měl by ji za trest vyfasovat ministr.

Ropné embargo Íránu

Taky máte dojem, že je to celé nesmysl? Na Írán je už dávno uvalena celá řada podobných opatření a nemají efekt. Embargo na to či ono jen způsobí, že se omezí dodávky do Evropy. A politici budou mít o čem mluvit...

Ropné embargo
Autor: Ivan Hoffman

Za snahu vyzbrojit se jadernou bombou čeká Írán trest. EU přestane kupovat od Íránců ropu. Představitelé EU tento krok dlouze pečlivě zvažovali a tak snad nehrozí, že EU vytrestá sama sebe tím, že ropy bude mít nedostatek a navíc dražší.
Pokud jde o Írán, těch 20%, které vyváží do Evropy, jistě udá jinde, třeba v Číně. Embargo je pro Írán mrzuté, ale nejspíše ho přežije a jaderného programu se nevzdá. Což je pro změnu mrzuté pro ty, co chtějí mír a bojí se jaderných zbraní.
Akce proti jadernému zbrojení je správná věc a to kdekoli a kdykoli. Dobře se totiž ví, jakou paseku umí taková atomová bomba udělat. Proto mimochodem stojí za úvahu, jestli neuvalit embargo nejen na ty, co jaderné bomby chtějí, ale rovněž na ty, co už je mají. Jestliže totiž Írán kritizují politici států, které jsou samy po zuby jaderně ozbrojeny, je v tom pořádná porce pokrytectví. Potíž je v tom, jak by si malý stát, jako je ten náš, mohl vyšlápnout na Rusko, USA či na Francii a Británii. Čím bychom je tak mohli za držení životu nebezpečných jaderných zbraní po zásluze vytrestat?
Mnoho možností na výběr pravda nemáme. Embargem bychom se leda zesměšnili. Na politickou reakci či diplomatické kroky pak nemáme kurážné představitele. Možná bychom ale mohli alespoň v hospodě u piva pozvednout hlas za lepší svět, ve kterém platí pro všechny stejný metr. Odhlasovat tamtéž, že civilizovaný svět zaslouží lepší politický koncept, než je primitivní právo silnějšího. Někde se to už konečně musí nahlas říct, někde je načase začít. Zda je vhodné pozvednout hlas v hospodě anebo je lepší kavárna či vinárna je samozřejmě věc názoru. Demokraticky a ve vší slušnosti o tom diskutujme!

Směřování českého zdravotnictví

Vskutku zajímavá úvaha glosátora Ivana Hoffmana na téma "Kam směřuje systém českého zdravotnictví"...

Podstandard
Autor: Ivan Hoffman

Ceníky nemocničních nadstandardů se zkraje drží zpátky. Připlácet si je možné u zbytečností a péče tak řečená běžná je zatím vesměs dostupná pro všechny bez rozdílu.
Je to pochopitelné, neboť v této chvíli jde v reformě systému pouze o prolomení psychologické bariéry. Ve velkém se zdravotnický byznys rozjede později, když si zvykneme, že zdravotnictví tady není pro chudé, nýbrž pro ty, kteří si doktora mohou dovolit. K tomuto stavu nelze dospět skokem, je třeba našlapovat obezřetně, postupovat takzvanou salámovou metodou.
Smyslem nadstandardu není, jak by se mohlo zdát, učinit veřejné zdravotnictví atraktivnějším pro boháče. Skuteční boháči mezi nás socky dávno nechodí. Mají-li problém, řeší ho na špičkových soukromých klinikách v cizině. Nadstandard se v první fázi postupně zavádí pro střední třídu, přesněji pro lidi, kteří si zaplacením něčeho lepšího, než mají obyčejní lidé, zvýší sebevědomí. Ve druhé fázi se pak bude specifikovat podstandard, aby zpoplatněné zdravotnictví na ty obyčejné co nejméně doplácelo.
Zdravotnictví po privatizaci bude více vydělávat svým vlastníkům díky tomu, že bude méně „prodělávat“ na léčbě. Předem je jasné, že pro většinu lidí bude privatizace zdravotnictví znamenat omezení zdravotní péče. Rovněž se ale určitě najdou lidé, a nebude jich málo, kteří privatizaci zdravotnictví právě kvůli tomu uvítají. Vedle lidí solidárních jsou totiž vždy v populaci zastoupeni i tací, kteří druhým nepřejí. Těm je trnem v oku, že má někdo něco zadarmo, anebo že ze společného ujídají i ti, kteří neuspěli v soutěži. Nakonec na privatizaci doplatí všichni. Bez užitečných idiotů, co dnes plédují za nadstandardy, by to ale nešlo.

Rozeznávání nacistů

Rozeznávání nacistů je snadné. Mají jasné charakteristické znaky!

Rozeznávání nacistů
Autor: Ivan Hoffman
Rozeznat nacisty či neonacisty je zdá se u nás schopnost, na kterou člověk může škaredě doplatit. Nacisté totiž těm nemnoha odborníkům, co na ně kvalifikovaně ukazují prstem, dávají vytrvale najevo, že je mají na mušce a při první vhodné příležitosti že je povraždí.
Není divu, že se pan Michal Mazel rozhodl skončit s prací soudního znalce. Určitě cítí, jak vliv nacistů roste, a jak k tomu většina zbaběle mlčí. Musel si připadat jako sám voják v poli.
Zajímavý je postřeh končícího znalce, že policisté a soudci by znaky trestného činu mohli a měli posoudit i bez experta. Neschopnost rozeznat nacismus či rasismus policisté a soudci nejspíše pouze předstírají. Jejich odkazování se na experta je zjevným alibismem. Nikdo zkrátka nechce mít nacisty za osobní nepřátele, protože to jsou zlí lidé, fanatici schopní všeho. Mrzuté je, že čím víc se jich lidé bojí, tím jsou hlasitější, agresivnější a nebezpečnější.
Nacismus a rasizmus představuje trvalou hrozbu, proto je třeba, aby devianty s takovou úchylkou rozeznal každý a na první pohled. Ono to mimochodem vůbec není těžké: jestliže někdo vypadá jako neonacista, pochoduje, vyřvává, hajluje jako neonacista, pak také ve sta případech ze sta neonacistou je.
Není možné v rozeznávání zla nechat pár jednotlivců, a dokonce ještě debatovat, jestli náhodou nejsou vůči zlu podjatí. Rozeznávání zla by mělo být pro policisty a soudce povinné, kdo nerozezná nacistu, nemá u policie či u soudu co pohledávat. Dobrou zprávou je, že kde si dají dostaveníčko nacisté, tam se pravidelně objeví i antifašisté a anarchisté, kterým kupodivu rozeznat nácky nečinní nejmenší problém. Ono to nakonec půjde, stačí chtít!

Karel Kryl - Demokracie (text)

Karel Kryl - Demokracie
Interpret/autor: Karel Kryl

Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou:
ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou,
ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce,
a z těch, kdo pravdu zpívali, dnes nadělali zrádce.

Demokracie prospívá bez nás a pragmaticky,
brbláme spolu u píva, jak brblali jsme vždycky,
farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky,
my nakrmíme forbesa za dvě či za tři pětky.

Demokracie zavládla, zpívá nám Gott i Walda,
zbaštíme sóju bez sádla u strejdy McDonalda,
král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem,
pod střechou jedné partaje se u koryta sejdem.

Demokracie panuje od Aše po Humenné,
samet i něha v pánu je a zuby vylomené,
dali nám nové postroje a, ač nás chomout pálí,
zaujímáme postoje, místo abychom stáli.

Demokracie dozrává do žaludečních vředů,
bez poctivosti, bez práva a hlavně bez ohledů,
a je to mýlka soukromá, snad z optického klamu,
že místo srdce břicho má a místo duše tlamu.

Ivan Hoffman k novoročnímu projevu prezidenta Klause

Novoroční Klaus
Autor: Ivan Hoffman

Mix nerealistických očekávání a nesplnitelných volebních slibů způsobil, že nás teď podle pana prezidenta zřejmě nic dobrého nečeká.
A to jsme na tom ještě v mnoha ohledech lépe, než některé jiné země v evropské unii. Jak prezident upozornil, našemu státu nehrozí bankrot, nekrachují u nás banky, zadluženi jsme méně než mnozí jiní.
Pouze s tou nízkou nezaměstnaností se mýlí, příznivá čísla jsou žel pouze plodem manipulace se statistikou.
Novoroční projev pronesl Václav Klaus střídmě, důstojně, odpustil si ješitné grimasy, nepředváděl se a neprovokoval. Pokud lze jeho řeči něco vytknout, tak snad pouze pár detailů, které nezmínil. Tak třeba že propast nedůvěry mezi občany a státem nevyhloubili občané, nýbrž politici tím, že podvádějí, kradou a ještě jsou navrch sprostí. Když pan prezident bude příště apelovat na občany, aby uznali nezbytnost reforem a na politiky, aby nám nezbytnost reforem vysvětlili, měl by nejprve pranýřovat korupci. V korupčním prostředí jsou totiž reformy k ničemu.
Jsou to ale jeho projevy a nemá cenu napovídat prezidentům. To hlavní v závěru zaznělo: přání, aby se nám letos vyhýbaly nezdary, nemoci a neštěstí a aby v našich rodinách vládla pospolitost, vzájemný respekt a láska. Pan prezident správně připomněl, že v životě jednotlivce jde o i jiné věci, než je politika či ekonomika. Vedle péče o věci veřejné je moudré a prozřetelné pečovat také o věci soukromé. Je docela možné, že nás soukromně potká lepší rok, než jaký rok nastane veřejně. Může to být rok dobrý tím, co pro sebe vzájemně uděláme u vědomí, že politici pro nás určitě neudělají nic. A že neudělají, to nám pan prezident jako realista mezi řádky naznačil.