Ivan Hoffman k novoročnímu projevu prezidenta Klause

Novoroční Klaus
Autor: Ivan Hoffman

Mix nerealistických očekávání a nesplnitelných volebních slibů způsobil, že nás teď podle pana prezidenta zřejmě nic dobrého nečeká.
A to jsme na tom ještě v mnoha ohledech lépe, než některé jiné země v evropské unii. Jak prezident upozornil, našemu státu nehrozí bankrot, nekrachují u nás banky, zadluženi jsme méně než mnozí jiní.
Pouze s tou nízkou nezaměstnaností se mýlí, příznivá čísla jsou žel pouze plodem manipulace se statistikou.
Novoroční projev pronesl Václav Klaus střídmě, důstojně, odpustil si ješitné grimasy, nepředváděl se a neprovokoval. Pokud lze jeho řeči něco vytknout, tak snad pouze pár detailů, které nezmínil. Tak třeba že propast nedůvěry mezi občany a státem nevyhloubili občané, nýbrž politici tím, že podvádějí, kradou a ještě jsou navrch sprostí. Když pan prezident bude příště apelovat na občany, aby uznali nezbytnost reforem a na politiky, aby nám nezbytnost reforem vysvětlili, měl by nejprve pranýřovat korupci. V korupčním prostředí jsou totiž reformy k ničemu.
Jsou to ale jeho projevy a nemá cenu napovídat prezidentům. To hlavní v závěru zaznělo: přání, aby se nám letos vyhýbaly nezdary, nemoci a neštěstí a aby v našich rodinách vládla pospolitost, vzájemný respekt a láska. Pan prezident správně připomněl, že v životě jednotlivce jde o i jiné věci, než je politika či ekonomika. Vedle péče o věci veřejné je moudré a prozřetelné pečovat také o věci soukromé. Je docela možné, že nás soukromně potká lepší rok, než jaký rok nastane veřejně. Může to být rok dobrý tím, co pro sebe vzájemně uděláme u vědomí, že politici pro nás určitě neudělají nic. A že neudělají, to nám pan prezident jako realista mezi řádky naznačil.