Modrý měsíc

Modrý měsíc nad hlavou. Červencová obloha nabídne pohled na druhý úplněk

Lidé mohou dnes večer spatřit netradiční astronomický úkaz. Nebe rozjasní takzvaný modrý měsíc. Druhý úplněk, který se objeví v jediném kalendářním měsíci, má podle některých východních nauk mnohem větší intenzitu než obvykle. Mimo jiné je prý šancí na nový start či očistu. Spirituálně založení jedinci tak mají ideální příležitost bilancovat.
Měsíční kotouč se dnes do modra nezbarví. Astronomický jev dostal své jméno podle toho, jak zřídka se objevuje.
K nebeskému úkazu dochází přibližně jednou za dva až tři roky kvůli asynchronicitě kalendářního a lunárního cyklu. Měsíční etapa totiž trvá 29 dní, zatímco kalendářní měsíce mají s výjimkou února dní 30, respektive 31.

„Jde o překlad z angličtiny, kdy once in a blue Moon znamená něco podobného jako jednou za uherský rok nebo až naprší a uschne,“ vysvětluje Martin Fuchs ze Štefánikovy hvězdárny v Praze, co dalo druhému úplňku jméno.
Některé úplňky ale mohou být skutečně mírně zabarvené do modra. K podobný úkazům dochází třeba při vysoké koncentraci malých částeček v atmosféře po obrovské erupci sopky.
První červencový úplněk mohli zájemci spatřit 2. července, dnes večer přijde druhý v pořadí. K dalšímu modrému úplňku má dojít příští rok 21. května.
V roce 2017 se neobjeví modrý měsíc vůbec. O rok později budou dva prakticky zasebou. První modrý měsíc bude možné sledovat v lednu, v únoru nebude úplněk vůbec. Další modrý měsíc se dostaví hned v březnu.

---

Zdroj: rozhlas.cz/zpravy/vesmir/_zprava/modry-mesic-nad-hlavou-cervencova-obloha-nabidne-pohled-na-druhy-uplnek

---

Singles

Singles
Autor: Ivan Hoffman

Zatímco v minulosti byl člověk žijící o samotě bílou vránou, dnes je již zcela normální, že lidé v produktivním věku upřednostní samotu. Navíc se jedná o trend a těchto lidí přibývá. Určitě to nemá jediný důvod, jediné vysvětlení.
Podstatné ale je, že singles jsou produktem doby, jež tento fenomén umožňuje. Rodina přestala být životní nezbytností. Pro rodinu se rozhodnou lidé, kteří touží po dětech, a chtějí se společně věnovat jejich výchově. A možná ještě ti, kteří špatně snášejí osamělost anebo šťastlivci, kteří se mají tak rádi, že pro ně svoboda a nezávislost nic neznamená.
Zajímavé je, že dobrovolných samotářů přibývá v populaci s velikostí sídla, čili že čím více se lidé shlukují na jednom místě, tím větší hodnotu pro ně má uchránit své soukromí. Lze samozřejmě spekulovat, že větší město nabízí více příležitostí navazovat vztahy nezávazné a také více příležitostí k zábavě a rozptýlení. Anebo se zamýšlet, zda samotářů nepřibývá proto, že místo reálných přátel se obklopují virtuálními a alternativou rodiny se jim staly sociální sítě.
Být singl dává v moderní odlidštěné společnosti smysl. Samotní singls ovšem ve společenském smyslu smysl nemají. Lidstvo trvá tím, že se obnovuje, reprodukuje, že spolu lidé život sdílejí, že si z generace na generaci, z rodičů na děti předávají povědomí o své lidské identitě. Singls jsou slepou větví vývoje, jimi lidstvo nepokračuje, pouze individuálně končí. Být singl není nic špatného. Je to ovšem marnost. Promarněná šance pokračovat v dětech, geneticky zde zůstat, být u toho, co přijde. Život po životě je pravda možný i duchovně, ale to asi nebude případ singls, kteří se snaží pohodlně udělat pro sebe.

---

A ještě jeden článek na stejné téma na denik.cz:
Mladí samotáři v Česku. Proč jich přibývá?

Ono se řekne "jednat"...

Ono se řekne "jednat", jenže jak říká jedno pořekadlo: "Když se nechce, je to horší než když se nemůže..."
Ostatně pokud vím, "u nás doma" taky není vůle zrušit lichvářské půjčky, na nichž se pak živí exekutoři a řada firem, jejichž předmětem podnikání jsou něčí dluhy...

Jednat, jednat, jednat...
Autor: Ivan Hoffman

Jednání mezi Řeckem a jeho věřiteli nemají konce a ani nyní to nevypadá, že by směřovala k dohodě. Stále častěji je slyšet nervózní hlasy, že je třeba nechat Řeky zkrachovat, respektive že nemá cenu se s věřiteli bavit. Na adresu radikálů na obou stranách je ale dobré říct, že radikální řešení vždy způsobí větší problém, než jaký vyřešilo. Jakkoli je to únavné či ponižující, o řeckém problému je třeba jednat tak dlouho, dokud se nevyřeší, přičemž žádný konečný termín nemůže být konečný. Vyjednavačům je třeba poradit, aby se obrnili trpělivostí a přibalili do kufrů více košil.
Nehraje se totiž pouze o řecký dluh. Dluží kde kdo a kohokoli může potkat řecký scénář. U Řecka nejde pouze o to, jak dluh splatit, splácet, restrukturalizovat či odpouštět. Daleko důležitější je popsat, studovat, objasnit jak neřešitelný a nesplatitelný řecký dluh vznikl. A vytvořit mechanizmus, který by takovému zadlužení do budoucna zabránil. Pokud k debatě na toto téma není velká chuť, je to nepochybně kvůli zájmům spekulantů (mocných nadnárodních tunelářů a lichvářů), kteří se vydávají za finančníky, obchodníky s penězi, věřitele, a kteří jediní mají z řeckého dluhu radost, neboť jim bezpracně vynáší obrovské peníze.
Řecký dluh není kaňkou na jinak skvěle fungujícím světovém finančním systému. Naopak. Řecko je modelovým příkladem fungování globálního finančního kasina, které nereflektuje reálnou ekonomiku, nýbrž na ní parazituje. Řecko není malérem, nýbrž varováním a výzvou vzít rozum do hrsti. Vyjednat rozumná pravidla pro budoucí fungování eurozóny je smysluplnější, než vyhodit Řeky za nedodržovaní pravidel, která jsou nefunkční a navíc i nemravná.