Dominik Duka: Mráz nechte za oknem
Láska, přátelství a úcta k druhému jsou záchranou světa – to je vzkaz od jesliček v Betlémě nám, současníkům. Připomíná jej kardinál Dominik Duka ve své předvánoční glose.
Milí přátelé, vážení rozhlasoví posluchači, ve velmi zdařilých anotacích na knihu Benedikta XVI. Ježíš z Nazareta jsme se mohli dozvědět, že se Ježíš narodil okolo roku 6 před naším letopočtem, tedy před Kristem. Zajímavý objev, o kterém se diskutuje už od časů Jana Keplera. Za 23 let svobody se to čtenáři našich listů asi nedozvěděli.
V době totality žádný Ježíšek neexistoval a přicházel k nám Děda Mráz. Nevím, kdy a kde se narodil. Prý vyjížděl z Kamčatky, a protože socialistická škola, tisk i televize musely mít a měly vždy pravdu, není o tom žádných pochyb.
Myslím, že ani dnes se žádná revoluce nekoná, a tak se o veřejně hlásaných informacích nesmí pochybovat. V době předlistopadové se za takové pochybnosti platilo vězením nebo ztrátou kariéry, dnes posměchem těch, kteří říkají, že jsou demokraté.
Přece víme, jak to s tou demokracií opravdu je. Že jste to neslyšeli? To vám nevěřím. Po pozorném pátrání se mi podařilo odhalit, že Děda Mráz není nikdo jiný než Santa Claus, který vstoupil do bolševické strany, jak poradil V. I. Leninovi americký podnikatel naftový miliardář Hammer. Ten mu toho poradil mnohem víc. Nejsem si však jistý, zda to nebyl agent CIA. Jen se divím, že to soudruzi Stalin a Gottwald neobjevili.
Soudruh Antonín Zápotocký však v 50. letech provedl ve své vánoční úvaze zcela postmoderní reinterpretaci Dědy Mráze. Prý se vlastně jedná o synka proletářů, který se narodil v Betlémě jako Ježíš. Jako dospělý zestárl a je z něj Děda Mráz. Myslím, že investigativní novináři tento epochální objev zaspali. Vím, že někdo upozornil, že Mráz přichází z Kremlu.
Teď nevím, koho jsem postrašil nebo vyděsil, ale v Ostravě se prý už objevil. Nevím, jak vy, ale já u vánočního stromku a při jesličkách v teple při rozsvícených svíčkách budu poslouchat koledy. Zpěvy o narozeném dítěti, které nás naučilo, že láska, přátelství a úcta k druhému je záchranou světa. A také nás varovalo, že nenávist, závist a krutost jsou pekelné hříchy.
S letopočtem je to však tak, že učený mnich v 6. století při sestavování našeho letopočtu, který dával dohromady různé přehledy vlády panovníků, se buď spletl, nebo mu u některých chyběl přesný letopočet. A tak slavíme narození Krista o pár roků později, což však na samé věci nic nemění.
Proto vám přeji požehnané a radostné Vánoce a také bohatého Ježíška. Mráz nechte radši za oknem.
úterý 25. prosince 2012
pátek 21. prosince 2012
Vše dle očekávání...
Škoda, že si nelze vsadit na obsah zpráv, všechny tyto zprávy jsem očekával. Tušil jsem už včera, že se právě tyto události stanou.Prezident podepsal daňový balíček, od ledna se zvýší sazby DPH
Byla to snadno odhadnutelná budoucnost...
Prezident Václav Klaus podepsal vládní daňový balíček, který Poslanecká sněmovna schválila ve středu. Obsahuje zejména zvýšení sazeb DPH o jeden procentní bod na 15 a 21 procent. ČTK o tom informoval mluvčí Hradu Radim Ochvat. Soubor šestnácti zákonů zavádí například také sedmiprocentní zdanění lidí s vyššími příjmy, omezuje výdajové paušály u živnostníků a ruší daňové slevy pro pracující důchodce. Prezident podpisem potvrdil také vznik Státního pozemkového úřadu od ledna příštího roku. Nahradí pozemkový fond a síť pozemkových úřadů.
Obranu řídí Nečas, Picek se vrací na post prvního náměstka
Prezident Václav Klaus pověřil řízením ministerstva obrany premiéra Petra Nečase (ODS). Předseda vlády resort povede do jmenování nového ministra. Informoval o tom Hrad a Úřad vlády v tiskové zprávě. "Vzhledem k tomu, že některé úkony ministra obrany jsou nepřenosné na jeho náměstky, prezident republiky dnes na návrh předsedy vlády dočasně pověřil do jmenování nového ministra obrany řízením ministerstva obrany předsedu vlády Petra Nečase," informoval mluvčí vlády Michal Schuster. Do funkce prvního náměstka ministra obrany se vrací bývalý náčelník generálního štábu Vlastimil Picek, kterého před týdnem odvolala vicepremiérka Karolína Peake (LIDEM). Odvolání Picka Nečas kritizoval. Picek vedl tým, který vyjednával o prodloužení pronájmu švédských stíhaček Gripen. Podle premiéra bylo jeho odvolání z funkce projevem "nezodpovědného diletantismu".
ODS chce jednat o pokračování koalice, LIDEM debatu připouští
Vedení ODS je i nadále pro pokračování koalice s LIDEM a TOP 09. Občanští demokraté chtějí o pokračování koalice vyjednávat s liberálními demokraty. Po ranním zasedání grémia ODS to řekl předseda strany a premiér Petr Nečas. LIDEM připouští ochotu k debatě o pokračování vládní koalice. Chce ovšem znát všechny podmínky spolupráce, ne jen ty, které se ODS zrovna hodí, reagovala předsedkyně strany Karolína Peake. "Pokud s námi chce ODS mluvit, tak pouze za podmínky, že se tentokrát dozvíme opravdu celou představu o spolupráci, nikoli jen tu půlku, která se zrovna hodí panu premiérovi do krámu," napsala v tiskovém prohlášení Karolína Peake. Strana LIDEM ve čtvrtek vyzvala své ministry, aby k 10. lednu podali demisi. Důvodem bylo odvolání její šéfky Karolíny Peake z funkce ministryně obrany, kterou zastávala od minulého týdne. Petr Nečas ji navrhl odvolat, protože v ní prý ztratil důvěru kvůli personálním krokům, které po nástupu do čela resortu učinila. Vedení ODS za jeho činem stojí, řekl po jednání grémia. Vyjednávání o budoucnosti koalice chce ODS vyvolat po vánočních svátcích.
Opozice chce kvůli odvolání Peake hlasovat o důvěře vládě
Opoziční ČSSD vyzvala premiéra Nečase, aby požádal Sněmovnu kvůli "krizi ve vládní koalici" o vyslovení důvěry vládě. Chce nové volby na jaře. Pokud to ministerský předseda neudělá, sociální demokraté podnítí hlasování o nedůvěře. ČSSD zároveň nabízí ODS a TOP 09 a také KSČM jednání o rozpuštění Sněmovny a o nových volbách, řekl novinářům předseda sociální demokracie Bohuslav Sobotka. O hlasování ve Sněmovně by podle něho mělo být jasno před 10. lednem; k tomu dni mají odejít z kabinetu ministři za stranu LIDEM kvůli odvolání její předsedkyně Karolíny Peake z čela ministerstva obrany. I Věci veřejné chtějí vyvolat jednaní se všemi parlamentními stranami o hlasování o nedůvěře vládě. Kabinet premiéra Petra Nečase (ODS) nebudou podporovat, řekl na tiskové konferenci po mimořádném zasedání výkonné rady VV předseda strany Radek John.
čtvrtek 20. prosince 2012
Eurocigarety
Eurocigarety
Autor: Ivan Hoffman
Evropská komise přichází s návrhem, jak má do budoucna vypadat evropská cigareta. Měla by být bez příchutí, „nelehká", odporně zabalená a označená tak, aby nešla snadno pašovat. Brusel si od toho slibuje úbytek kuřáků o 2 procenta, a to především mladistvých.
Protikuřácké tažení je zdůvodňováno třemi hrozivými čísly: ročně cigarety v EU zabijí 700 tisíc lidí, léčba kuřáků činí ročně 20 miliard eur a kouření zkracuje život o 14 let.
Na zamýšlené eurocigaretě je vlastně nejzvláštnější to, že bude. Evropská komise kupodivu neusiluje o zákaz prodeje cigaret, přestože o nich říká, že jsou vysoce návykové a zabíjejí polovinu svých uživatelů. Boj proti kouření se omezuje na pokusy vymýtit reklamu na cigarety a na snahu tyto kuřákům znechutit.
Přitom je jasné, že kdo je na cigaretě závislý, bude kouřit i bez reklamy a z nechutného obalu si cigarety přeloží do elegantní tabatěrky. Tak je tomu prý nyní v Austrálii. Co by kuřáky jediné doopravdy přinutilo odvykat od kouření, by byla absence cigaret. Nekouří se tehdy, když není co.
Je veřejným tajemstvím, že státy cigarety tolerují proto, že z jejich prodeje profitují. Zatímco cigaretový dým politikům páchne, peníze nikoli. Nevzdají se daňových příjmů jen proto, aby ubylo rakoviny. To je třeba vidět. Pro polovičatý boj s kouřením neplatí heslo „lepší něco, než nic".
Jsme svědky státního, respektive unijního alibismu a pokrytectví. Pokud cigarety zabíjejí nesvéprávné kuřáky, kteří nesvedou přestat, je úkolem odpovědného státu postavit prodej takovéto nebezpečné drogy mimo zákon. Pokud ale prodej zakázán není, proč kuřáky šikanovat škaredými eurocigaretami? Z odpudivě zabalené cigarety nebude rakovina hezčí!
Autor: Ivan Hoffman
Evropská komise přichází s návrhem, jak má do budoucna vypadat evropská cigareta. Měla by být bez příchutí, „nelehká", odporně zabalená a označená tak, aby nešla snadno pašovat. Brusel si od toho slibuje úbytek kuřáků o 2 procenta, a to především mladistvých.
Protikuřácké tažení je zdůvodňováno třemi hrozivými čísly: ročně cigarety v EU zabijí 700 tisíc lidí, léčba kuřáků činí ročně 20 miliard eur a kouření zkracuje život o 14 let.
Na zamýšlené eurocigaretě je vlastně nejzvláštnější to, že bude. Evropská komise kupodivu neusiluje o zákaz prodeje cigaret, přestože o nich říká, že jsou vysoce návykové a zabíjejí polovinu svých uživatelů. Boj proti kouření se omezuje na pokusy vymýtit reklamu na cigarety a na snahu tyto kuřákům znechutit.
Přitom je jasné, že kdo je na cigaretě závislý, bude kouřit i bez reklamy a z nechutného obalu si cigarety přeloží do elegantní tabatěrky. Tak je tomu prý nyní v Austrálii. Co by kuřáky jediné doopravdy přinutilo odvykat od kouření, by byla absence cigaret. Nekouří se tehdy, když není co.
Je veřejným tajemstvím, že státy cigarety tolerují proto, že z jejich prodeje profitují. Zatímco cigaretový dým politikům páchne, peníze nikoli. Nevzdají se daňových příjmů jen proto, aby ubylo rakoviny. To je třeba vidět. Pro polovičatý boj s kouřením neplatí heslo „lepší něco, než nic".
Jsme svědky státního, respektive unijního alibismu a pokrytectví. Pokud cigarety zabíjejí nesvéprávné kuřáky, kteří nesvedou přestat, je úkolem odpovědného státu postavit prodej takovéto nebezpečné drogy mimo zákon. Pokud ale prodej zakázán není, proč kuřáky šikanovat škaredými eurocigaretami? Z odpudivě zabalené cigarety nebude rakovina hezčí!
středa 19. prosince 2012
Konec světa - začátek nového
Bravo, lépe shrnout všechny ty "smysly a nesmysly" kolem pátečního konce světa bych asi neuměl...Konec světa
Autor: Ivan Hoffman
Nic nenasvědčuje tomu, že by v pátek měl zaniknout svět. Končí pravda kalendář jihoamerických indiánů, ale podle všech ostatních kalendářů přijde po pátku sobota, pak neděle a tak dále.
I Mayové mimochodem počítají s tím, že s koncem jednoho kalendáře přijde další časový cyklus a o konci světa mluví ve smyslu konce třináctého baktunu, který se z jejich pohledu vůbec nepovedl. Potkal je vpád Španělů, systematické ničení jejich kultury, ale také epidemie evropských nemocí. Nyní věří, že končí něco špatného a bude lépe, což stojí za zamyšlení.
I bez znalosti mayského kalendáře evidujeme, že se lidstvo potýká s řadou vážných problémů a některé jsou existenční. Cítíme, že se něco musí změnit, proto tolik lidí slyší na katastrofické scénáře a spiklenecké teorie. Končí svět, jak jej známe, neboť systém vyčerpal své možnosti. Dorazili jsme na konec slepé uličky a už nějakou dobu přešlapujeme na místě. Nakonec si budeme muset přiznat, že se vývoj zastavil, i když zběsile stále něco vyvíjíme.
Možná se tím koncem světa myslí procitnutí, vykročení z bludného kruhu. Neprocitneme-li zrovna v pátek, stane se tak určitě historicky brzy. V předstihu, tedy klidně už dnes bychom měli v rámci konce starého světa místo marného bilancování užitečně plánovat.
Podobně jako indiáni se nezdržovat špatným, které končí, ale raději vyhlížet dobré, které přichází. A je-li konec světa jeho optimistickým novým začátkem, pak nemá logiku strávit pátek v protiatomovém krytu, jak to údajně řada lidí plánuje v sousedním Německu. Přiměřenější bude zvolit po vzoru některých Moravanů vinný sklípek. Konec a začátek světa se ale nakonec stejně může odehrát pouze v lidském srdci.
úterý 18. prosince 2012
Dnes by tu Havlovi bylo lépe
Dnes by tu Havlovi bylo lépe
Autor: Ivan Hoffman
Pohled na Václava Havla je dnes nepochybně jiný než před rokem. Čas obrušuje hrany a platí to jak pro nekritický obdiv, tak pro slepou nenávist. Díky odstupu se na Havla vzpomíná klidněji, objektivněji. Také platí, že zatímco na jeho slovech a činech se už nic nezmění, společnost se naopak stále proměňuje.
Co nás za Havlova života na něm inspirovalo či rozčilovalo, s novou zkušeností se může jevit jinak. Asi nejvíce dnes do popředí vystupuje vzpomínka, že šlo o politika, za kterého jsme se na rozdíl od politiků současných, nemuseli stydět.
S odstupem času se pak na Václava Havla bude méně vzpomínat jako na politika, kterým nikdy moc nebyl, a více jako na spisovatele, dramatika a disidenta. Pokud totiž Havel zanechal nějakou stopu jako politik, stalo se tak díky jeho předchozímu působení umělce a intelektuála, který se angažoval za dodržování lidských práv. Jako prezident už měl na politiku vliv vlastně zanedbatelný. Těšil se popularitě, ale neměl moc. Zatímco politikům, kteří se dostali k moci, byl jako prezident pro legraci, občané ho činili odpovědným vším špatným.
Na Václavu Havlovi bylo zvláštní, jak se po celý život potkával s historií. Vždy byl tam, kde se rozhodovalo něco zásadního. Někdy na to doplatil, jindy ho to proslavilo, ale jako by neměl na vybranou, historie si ho pokaždé znovu našla. Dokud byl pronásledovaným rebelem, byl Havel ušetřen závisti a žárlivosti, neboť o věznění nikdo nestojí. Být ale oslavovaný, obdivovaný a bohatý, to se neodpouští. A období, kdy si Havel mohl splnit veškeré své sny, bylo pro něj určitě tím nejtěžším. Vlastně až nyní, když mu nelze nic závidět, by si mezi námi připadal hezky.
I já se přidávám k akci Krátké kalhoty pro Václava Havla / Short Trousers for Václav Havel (FCB) a vyjádřuji se mlčky...
Václav Havel nám byl v mnohém inspirací, vzorem a autoritou. Jednou z jeho vlastností, na které bychom nechtěli zapomenout, byla i schopnost se s nadhledem zasmát sám sobě. A proto si jej v den výročí jeho úmrtí chceme připomenout s úsměvem – ohrnutím kalhot - a připomenout si tak jeho vykročení do prezidentského úřadu v "krátkých" kalhotách. Vzpomeňte 18.12. na Václava Havla tím, že na celý den výrazně ohrnete nohavice svých kalhot...
Kalhoty zkracuji "sichrhajskama"...
Tož se přidejte - nebo si alespoň přečtěte třeba text: Havlův symbol: krátké kalhoty, anebo busta?
Autor: Ivan Hoffman
Pohled na Václava Havla je dnes nepochybně jiný než před rokem. Čas obrušuje hrany a platí to jak pro nekritický obdiv, tak pro slepou nenávist. Díky odstupu se na Havla vzpomíná klidněji, objektivněji. Také platí, že zatímco na jeho slovech a činech se už nic nezmění, společnost se naopak stále proměňuje.
Co nás za Havlova života na něm inspirovalo či rozčilovalo, s novou zkušeností se může jevit jinak. Asi nejvíce dnes do popředí vystupuje vzpomínka, že šlo o politika, za kterého jsme se na rozdíl od politiků současných, nemuseli stydět.
S odstupem času se pak na Václava Havla bude méně vzpomínat jako na politika, kterým nikdy moc nebyl, a více jako na spisovatele, dramatika a disidenta. Pokud totiž Havel zanechal nějakou stopu jako politik, stalo se tak díky jeho předchozímu působení umělce a intelektuála, který se angažoval za dodržování lidských práv. Jako prezident už měl na politiku vliv vlastně zanedbatelný. Těšil se popularitě, ale neměl moc. Zatímco politikům, kteří se dostali k moci, byl jako prezident pro legraci, občané ho činili odpovědným vším špatným.
Na Václavu Havlovi bylo zvláštní, jak se po celý život potkával s historií. Vždy byl tam, kde se rozhodovalo něco zásadního. Někdy na to doplatil, jindy ho to proslavilo, ale jako by neměl na vybranou, historie si ho pokaždé znovu našla. Dokud byl pronásledovaným rebelem, byl Havel ušetřen závisti a žárlivosti, neboť o věznění nikdo nestojí. Být ale oslavovaný, obdivovaný a bohatý, to se neodpouští. A období, kdy si Havel mohl splnit veškeré své sny, bylo pro něj určitě tím nejtěžším. Vlastně až nyní, když mu nelze nic závidět, by si mezi námi připadal hezky.
I já se přidávám k akci Krátké kalhoty pro Václava Havla / Short Trousers for Václav Havel (FCB) a vyjádřuji se mlčky...
Václav Havel nám byl v mnohém inspirací, vzorem a autoritou. Jednou z jeho vlastností, na které bychom nechtěli zapomenout, byla i schopnost se s nadhledem zasmát sám sobě. A proto si jej v den výročí jeho úmrtí chceme připomenout s úsměvem – ohrnutím kalhot - a připomenout si tak jeho vykročení do prezidentského úřadu v "krátkých" kalhotách. Vzpomeňte 18.12. na Václava Havla tím, že na celý den výrazně ohrnete nohavice svých kalhot...
Kalhoty zkracuji "sichrhajskama"...
Tož se přidejte - nebo si alespoň přečtěte třeba text: Havlův symbol: krátké kalhoty, anebo busta?
pondělí 17. prosince 2012
Láska ke zbraním
S glosou IH můžeme souhlasit i nesouhlasit, ale to je asi tak všechno - co se zbraní týče, taková je realita...Láska ke zbraním
Autor: Ivan Hoffman
Po čerstvém masakru v americké škole se tradičně debatuje o držení zbraní. Stoupenci regulace a zákazů se ptají: kdy, když ne teď? Na to je ovšem předem daná jednoduchá odpověď: nikdy. Nejde jen o to, že se v obchodu se zbraněmi točí miliardy a peníze jsou až na prvním místě. Důležitější je, že s každým podobným střílením roste pocit ohrožení, takže se lidé místo odzbrojování spíše vyzbrojují.
Zbraně, kterými se nakonec zabíjejí školáci, jsou původně pořizovány pro zábavu a kvůli sebeobraně. A na argument, že tento způsob sebeobrany je potenciálně sebevražedný, nikdo neslyší, viz právě zavražděná matka mladého masového vraha.
Povšimněme si, jak se milovníci zbraní po podobných tragédiích pasují do role největších obětí. Jsou alergičtí na zobecňování problému a kritiku držení zbraní berou osobně, jako by byli strkáni do jednoho pytle se zabijáky. Odmítají být ukráceni na svobodě zákazem držet zbraň jen proto, že někdo jiný zbraní vraždil. Jakmile tedy pomine zděšení a postřílení školáci jsou pochováni, veřejné míněni se vrací do starých kolejí a nad odporem ke zbraním převáží jejich obliba. Tak tomu nepochybně bude i nyní.
Že zájmy a názory držitelů zbraní mají větší váhu než hlas těch neozbrojených vlastně ani nepřekvapuje. Tento svět se odjakživa řídí především právem silnějšího a patří těm, kteří drží v ruce zbraň. Pod velice tenkým civilizačním nánosem zůstává člověk agresivním predátorem. Fascinace násilím prostupuje současnou zábavou a kulturou stejně, jako tomu bylo kdykoli v historii. Je jen otázkou času, kdy někdo tričko s tváří zabijáka z Newtonu bude prodávat přes internet, jako tričko s Brievikem. Zastřílet si je trendy.
neděle 16. prosince 2012
Personální kroky Peake
Personální kroky Peake narušily elementární důvěru, řekl Klaus
Rychlé personální kroky vicepremiérky Karolíny Peake (LIDEM) na ministerstvu obrany způsobily "jisté narušení elementární důvěry", řekl v rozhovoru pro FTV Prima prezident Václav Klaus. Při opakovaných jednáních s premiérem Petrem Nečasem (ODS), kdo v čele silového resortu nahradí končícího Alexandra Vondru (ODS), byl prý ujišťován, že jednou z věcí, které zajistí stabilitu obrany, bude pokračování vedoucích funkcionářů ministerstva v jejich funkcích.
Peake už ve čtvrtek oznámila odchod prvního náměstka Vlastimila Picka, šéfa sekce vyzbrojování Pavla Bulanta a ředitele kabinetu ministra Františka Šulce. V pátek jmenovala ředitelem Národního úřadu pro vyzbrojování Jaroslava Štrupla, šéfem svého kabinetu Aleše Klepka a vedoucím svých poradců Pavla Kotrbu. Štrupl, který povede vyzbrojování, dosud působil jako zástupce ředitele Národního úřadu pro vyzbrojování a jako šéf odboru řízení vyzbrojování, výzkumu a vývoje. Klepek dříve vykonával funkci zástupce vrchní ředitelky sekce kabinetu předsedy vlády, Kotrba dosud vedl kabinet Peake coby místopředsedkyně vlády. Její personální politiku ve sněmovně kritizovala nejen opozice, ale i někteří poslanci vládní koalice. Jedním z bodů, o kterých premiér Nečas Klause ujišťoval, bylo podle prezidenta, že stabilita resortu a kontinuita fungování úřadu bude "zajištěna setrváním dosavadních nejvyšších funkcionářů počínaje prvním náměstkem ministra na této funkci". Klaus to prý vzal na vědomí a "nevěřil svým očím", když se o odvolání dozvěděl. Telefonoval hned premiérovi, který zrovna vystupoval v Bruselu z letadla po příletu na summit EU. I Nečas prý byl překvapen.
Pane prezidente, diví se s Vámi celá řada dalších lidí, nejen těch z vyšších politických sfér...
Rychlé personální kroky vicepremiérky Karolíny Peake (LIDEM) na ministerstvu obrany způsobily "jisté narušení elementární důvěry", řekl v rozhovoru pro FTV Prima prezident Václav Klaus. Při opakovaných jednáních s premiérem Petrem Nečasem (ODS), kdo v čele silového resortu nahradí končícího Alexandra Vondru (ODS), byl prý ujišťován, že jednou z věcí, které zajistí stabilitu obrany, bude pokračování vedoucích funkcionářů ministerstva v jejich funkcích.
Peake už ve čtvrtek oznámila odchod prvního náměstka Vlastimila Picka, šéfa sekce vyzbrojování Pavla Bulanta a ředitele kabinetu ministra Františka Šulce. V pátek jmenovala ředitelem Národního úřadu pro vyzbrojování Jaroslava Štrupla, šéfem svého kabinetu Aleše Klepka a vedoucím svých poradců Pavla Kotrbu. Štrupl, který povede vyzbrojování, dosud působil jako zástupce ředitele Národního úřadu pro vyzbrojování a jako šéf odboru řízení vyzbrojování, výzkumu a vývoje. Klepek dříve vykonával funkci zástupce vrchní ředitelky sekce kabinetu předsedy vlády, Kotrba dosud vedl kabinet Peake coby místopředsedkyně vlády. Její personální politiku ve sněmovně kritizovala nejen opozice, ale i někteří poslanci vládní koalice. Jedním z bodů, o kterých premiér Nečas Klause ujišťoval, bylo podle prezidenta, že stabilita resortu a kontinuita fungování úřadu bude "zajištěna setrváním dosavadních nejvyšších funkcionářů počínaje prvním náměstkem ministra na této funkci". Klaus to prý vzal na vědomí a "nevěřil svým očím", když se o odvolání dozvěděl. Telefonoval hned premiérovi, který zrovna vystupoval v Bruselu z letadla po příletu na summit EU. I Nečas prý byl překvapen.
Pane prezidente, diví se s Vámi celá řada dalších lidí, nejen těch z vyšších politických sfér...
pátek 14. prosince 2012
Sám sebe
Cituji sám sebe, protože se text na hlavní stránce, dle mého pohledu naprosto korektní, slušný, neprozrazující žádné tajemství, nelíbil. Nelíbil se proto, že prý by mohl být zdrojem závistivých poznámek... Jenže já jaksi považuji za nenormální, že se mám bát prozradit, jak jsme si na služební cestě po jednání našli čas i na nákup či jinou soukromou aktivitu... Po té, co jsme ukončili celodenní jednání, přece nepojedeme v tomto počasí, kdy hrozí náledí a na silnicích není právě bezpečno, na noc zpět - jednak by hrozilo, že nedojedeme (mikrospánek, nehoda, atd.), jednak to tak právě proto bylo předem naplánováno, tak proč se mám za pravdu, ksakru, stydět...
Takže jsem byl vyzván, abych následující texty z blogu raději smazal - tak je jen "uklízím" do této části blogu, snad to bude stačit...
Ingolstadt (II.)
Předně si dovolím doplnit jako další závěr jednání svůj včerejší text, kde jsem napsal, že z jednání v podstatě plyne, že nasazení SharePointu pro takovou organizaci jako je ta naše se podobá užití velkého bagru na "malé mraveniště"... Není to úplně přesné, správně mělo být napsáno: "V současném stavu a situaci platí, že..." - jenže je třeba se dívat do budoucna. Pokud máme skutečně zpracovávat kvanta dat (a to velké množství dat se skrývá pod často u nás užívanými zkratkami IKM, RB), budeme na to nějaký nástroj potřebovat. Přesto je na zvážení, zda to má být právě SharePoint - řešení robustní, drahé, silné, účelné... (Dle prvních dojmů mne napadá celá řada adjektiv a nevím, kterým z nich mám dát přednost.)
Ale dost práce. Pojďme si říct i o jiných věcech. Jednání zkončila tak, že by se sice nedalo dnes dojet v klidu a bezpečně domů (naštěstí jsme to tušili a hotel máme objednaný i na tuto noc), ale zbylo trochu času.
A tak došlo i na prohlídku města za světla (podvečer) a na návštěvu muzea Audi. Na krásné fotky z jejich webu nemám, mobil je jen "jako foťák", ale mám spoustu "kartiček" (reklamních pohlednic), z nichž budou mít děti, hlavně Filípek, jistě radost.
A taky jsme ještě nakupovali...
A dost, jsem ztuhlý, prochladlý, utahaný, jde se spát...
Co si vezu domů?
Co vše si (po)vezu domů?
Ve WestPark centru jsem u Deichmanna narazil na slevu botek, které u nás doma stojí víc než dvojnásobek, a tak jsem si je koupil.
Dětem jsem koupil LEGO (Filípkovi 8486 Mac kamión a Leničce 4435 Autíčko s karavanem. A k tomu bude dlouhý seznam ze zdejšího LIDLu (něco už jsem stihl koupit "v první vlně"; mini balíčky LEGO, marmelády, směsi na pečení...).
Pavle pak "něco fialového na sebe" v C&A - to chci, aby zůstalo zatím překvapením, tak zůstanu u trochy tajuplnosti - co kdyby se náhodou Pavla podívala na web; stačí, že web sledují jiní "nezvaní čtenáři"...
Takže jsem byl vyzván, abych následující texty z blogu raději smazal - tak je jen "uklízím" do této části blogu, snad to bude stačit...
Ingolstadt (II.)
Předně si dovolím doplnit jako další závěr jednání svůj včerejší text, kde jsem napsal, že z jednání v podstatě plyne, že nasazení SharePointu pro takovou organizaci jako je ta naše se podobá užití velkého bagru na "malé mraveniště"... Není to úplně přesné, správně mělo být napsáno: "V současném stavu a situaci platí, že..." - jenže je třeba se dívat do budoucna. Pokud máme skutečně zpracovávat kvanta dat (a to velké množství dat se skrývá pod často u nás užívanými zkratkami IKM, RB), budeme na to nějaký nástroj potřebovat. Přesto je na zvážení, zda to má být právě SharePoint - řešení robustní, drahé, silné, účelné... (Dle prvních dojmů mne napadá celá řada adjektiv a nevím, kterým z nich mám dát přednost.)
Ale dost práce. Pojďme si říct i o jiných věcech. Jednání zkončila tak, že by se sice nedalo dnes dojet v klidu a bezpečně domů (naštěstí jsme to tušili a hotel máme objednaný i na tuto noc), ale zbylo trochu času.
A tak došlo i na prohlídku města za světla (podvečer) a na návštěvu muzea Audi. Na krásné fotky z jejich webu nemám, mobil je jen "jako foťák", ale mám spoustu "kartiček" (reklamních pohlednic), z nichž budou mít děti, hlavně Filípek, jistě radost.
A taky jsme ještě nakupovali...
A dost, jsem ztuhlý, prochladlý, utahaný, jde se spát...
Původně zveřejněno na hlavní stránce mého blogu jako text Ingolstadt (II.), teď je tam jen napsáno: odstraněno, říkejme tomu třeba cenzura nebo autocenzura, ve čtvrtek 13. prosince 2012 ve 21:59
Co si vezu domů?
Co vše si (po)vezu domů?
Ve WestPark centru jsem u Deichmanna narazil na slevu botek, které u nás doma stojí víc než dvojnásobek, a tak jsem si je koupil.
Původně zveřejněno na hlavní stránce mého blogu jako text Co si vezu domů? dnes v 7:07
neděle 9. prosince 2012
Animáček – ukázkový příklad, jak zabít marketingově úspěšný produkt
Animáček – ukázkový příklad, jak zabít marketingově úspěšný produkt
TV Barrandov se rozhodla zničit to jediné, co za dobu její existence spolehlivě funguje a místo toho půjde do nejistého souboje hlavní zpravodajské relace s třemi dalšími televizemi
Pokud něco nezávidím novému vedení televize Barrandov, je to vlna protestů diváků, která se po Novém rocce snese na jeho hlavu v souvislosti s dramatickým omezením večerního dětského pásma Animáček. Téměř dvouhodinový blok animovaných pohádek a seriálů, který začíná deset minut po šesté hodině večer a končí úderem osmé, tedy v době, kdy děti míří do hajan, nahradí pouhá padesátiminutovka začínající ve čtyři odpoledne. Což rozhodně není čas na pohádky před spaním.
Barrandov se dosud Animáčkem všemožně chlubil, v čase jeho vysílání byl jasným lídrem u dětských diváků (jak pak by ne, když ostatní plnoformátové televize tou dobou vysílají zprávy) a na značce svého dětského pásma postavil i netelevizní produkty (plyšáky, nanuky, apod.). Rozhodně neztrácel ani u inzerentů, tedy alespoň u těch, co cílí na děti a zejména jejich rodiče. Zkrátka to byla velmi dobře vymyšlená alternativa vůči hlavním zpravodajským relacím, které jsou drahé na výrobu a čelit jim vlastními zprávami by bylo nesmírně těžké.
Jenže právě to teď chce Barrandov udělat. Vezme tři bývalé tváře zpráv tří konkurenčních televizí, předběhne první večerní zpravodajské relace o deset minut a pustí se do boje, který bude zřejmě dopředu ztracen. Budovat zcela nové hlavní zprávy v době, kdy diváci od modelu večerních relací utíkají k průběžnému informování o aktuálních událostech na internetu, je zkrátka pošetilé. Zvlášť když už ve stejný čas proti sobě bojují dvoje jiné silné zprávy na mnohem sledovanějších televizích, a třetí, ty nejsledovanější, začínají jen o několik minut později.
Barrandov chce ukázat, že má na to být plnohodnotnou konkurencí Novy, Primy family a ČT 1. Jenže v téhle svojí umanutosti se vzdává všech výhod, které si zatím stačil vytvořit – především v podobě alternativního programu, jenž se nebojí v době hlavních zpráv na jiných televizích dávat Šmouly a proti Ordinaci v růžové zahradě 2 postaví historický seriál (mimochodem, poté, co jej nové vedení Barrandova stáhlo, se do tohoto času v lednu vrátí další seriál, ovšem kriminální). Pečlivým vyzobáváním nespokojených diváků ostatních televizí získával Barrandov pověst televize, která nejede s hlavním proudem.
Teď se z Barrandova stane další Nova nebo Prima family, nabídne nám už několikátý denní pořad o celebritách (jestlipak je někdo stíhá sledovat všechny?), soutěže, které by jako z oka vypadly podvečerní ČT 1 (to asi nebude žádná msta bývalých členů managementu ČT Petru Dvořákovi, před kterým utekli právě do TV Barrandov), politickou diskusi pro úlitby mocným, kteří se rádi uvidí na televizní obrazovce a možná zaregistrují, že nějaká TV Barrandov existuje, nebo erotický magazín v době, kdy všechny ostatní televize už tento formát opustily jako přežilý.
Pokud může mít někdo z programových plánů Barrandova na příští rok radost, jsou to placené dětské kanály a možná i Česká televize. Její podvečerní pásmo Kavčí hnízdo, které dosud svádělo boj s Animáčkem a často prohrávalo, nebude mít ve svém čase na volně šířených televizích konkurenci. Děti a jejich rodiče zkrátka přepnou z Barrandova na ČT 2. A nebo na Disney Channel, Minimax, Nickelodeon, JimJam a kupu dalších televizí. A z Barrandova se stane jen další tuctový program, kde “nic nedávají”.
TV Barrandov se rozhodla zničit to jediné, co za dobu její existence spolehlivě funguje a místo toho půjde do nejistého souboje hlavní zpravodajské relace s třemi dalšími televizemi
Pokud něco nezávidím novému vedení televize Barrandov, je to vlna protestů diváků, která se po Novém rocce snese na jeho hlavu v souvislosti s dramatickým omezením večerního dětského pásma Animáček. Téměř dvouhodinový blok animovaných pohádek a seriálů, který začíná deset minut po šesté hodině večer a končí úderem osmé, tedy v době, kdy děti míří do hajan, nahradí pouhá padesátiminutovka začínající ve čtyři odpoledne. Což rozhodně není čas na pohádky před spaním.
Barrandov se dosud Animáčkem všemožně chlubil, v čase jeho vysílání byl jasným lídrem u dětských diváků (jak pak by ne, když ostatní plnoformátové televize tou dobou vysílají zprávy) a na značce svého dětského pásma postavil i netelevizní produkty (plyšáky, nanuky, apod.). Rozhodně neztrácel ani u inzerentů, tedy alespoň u těch, co cílí na děti a zejména jejich rodiče. Zkrátka to byla velmi dobře vymyšlená alternativa vůči hlavním zpravodajským relacím, které jsou drahé na výrobu a čelit jim vlastními zprávami by bylo nesmírně těžké.
Jenže právě to teď chce Barrandov udělat. Vezme tři bývalé tváře zpráv tří konkurenčních televizí, předběhne první večerní zpravodajské relace o deset minut a pustí se do boje, který bude zřejmě dopředu ztracen. Budovat zcela nové hlavní zprávy v době, kdy diváci od modelu večerních relací utíkají k průběžnému informování o aktuálních událostech na internetu, je zkrátka pošetilé. Zvlášť když už ve stejný čas proti sobě bojují dvoje jiné silné zprávy na mnohem sledovanějších televizích, a třetí, ty nejsledovanější, začínají jen o několik minut později.
Barrandov chce ukázat, že má na to být plnohodnotnou konkurencí Novy, Primy family a ČT 1. Jenže v téhle svojí umanutosti se vzdává všech výhod, které si zatím stačil vytvořit – především v podobě alternativního programu, jenž se nebojí v době hlavních zpráv na jiných televizích dávat Šmouly a proti Ordinaci v růžové zahradě 2 postaví historický seriál (mimochodem, poté, co jej nové vedení Barrandova stáhlo, se do tohoto času v lednu vrátí další seriál, ovšem kriminální). Pečlivým vyzobáváním nespokojených diváků ostatních televizí získával Barrandov pověst televize, která nejede s hlavním proudem.
Teď se z Barrandova stane další Nova nebo Prima family, nabídne nám už několikátý denní pořad o celebritách (jestlipak je někdo stíhá sledovat všechny?), soutěže, které by jako z oka vypadly podvečerní ČT 1 (to asi nebude žádná msta bývalých členů managementu ČT Petru Dvořákovi, před kterým utekli právě do TV Barrandov), politickou diskusi pro úlitby mocným, kteří se rádi uvidí na televizní obrazovce a možná zaregistrují, že nějaká TV Barrandov existuje, nebo erotický magazín v době, kdy všechny ostatní televize už tento formát opustily jako přežilý.
Pokud může mít někdo z programových plánů Barrandova na příští rok radost, jsou to placené dětské kanály a možná i Česká televize. Její podvečerní pásmo Kavčí hnízdo, které dosud svádělo boj s Animáčkem a často prohrávalo, nebude mít ve svém čase na volně šířených televizích konkurenci. Děti a jejich rodiče zkrátka přepnou z Barrandova na ČT 2. A nebo na Disney Channel, Minimax, Nickelodeon, JimJam a kupu dalších televizí. A z Barrandova se stane jen další tuctový program, kde “nic nedávají”.
úterý 4. prosince 2012
Přímluva Hillary Clintonové
Politická přímluva
Autor: Ivan Hoffman
Americká ministryně zahraničí se k nám přijela přimluvit za americko-japonskou společnost Westinghaus. Ta se uchází o zakázku na dostavbu Temelína. Od paní Hillary Clintonové jsme se dověděli, že se přimlouvá za technologii nejlepší a nejbezpečnější a to proto, že si špičkovou a bezpečnou technologii zrovna my zasloužíme.
Hezky se to poslouchá, ale těžko se tomu věří. Jsou snad země, kde si lidé zaslouží pouze technologie mizerné a nebezpečné? Nebude to nakonec tak, že ministryně zahraničí má v popisu práce obchodně zastoupit významné firmy u vlád, co se chystají utrácet větší sumy?
Politici toho o produktech, za které lobují, vesměs mnoho nevědí. Jsou to V.I.P. pošťáci, doručují firemní poštu s hojnou a žádoucí publicitou. Kdyby Westinghaus vychvaloval nějaký expert, renomovaný fyzik či významný konstruktér, nikdy by se to nedostalo do novin. A jako paní ministryně nebude odbornicí přes atomové elektrárny, nebude ani příliš obeznámena, jak jsme na tom s elektřinou a financemi. Elektřiny totiž máme nad hlavu a peníze tak akorát dlužíme. Paní Hillary se přimlouvá za špatnou věc na špatném místě, nicméně šarmantně v atmosféře veskrze srdečné, přátelské.
Využití politiků coby propagátorů, dealerů či prostředníků velkého byznysu je už naprosto běžné. Politici, kteří nepracují pro své průmyslníky a obchodníky jsou byznysmeny bráni za neschopné, neužitečné a zbytečné. Politici vědí, že je výhodné být za dobře s bohatými, kteří, jsou-li s přimlouvajícími se politiky spokojeni, odvděčují se těmto sponzoringem. Vlastně je tu jen jeden problém. Tím jak se politici křížem krážem přimlouvají do roztrhání těla, jejich přímluvy se vzájemně ruší.
Autor: Ivan Hoffman
Americká ministryně zahraničí se k nám přijela přimluvit za americko-japonskou společnost Westinghaus. Ta se uchází o zakázku na dostavbu Temelína. Od paní Hillary Clintonové jsme se dověděli, že se přimlouvá za technologii nejlepší a nejbezpečnější a to proto, že si špičkovou a bezpečnou technologii zrovna my zasloužíme.
Hezky se to poslouchá, ale těžko se tomu věří. Jsou snad země, kde si lidé zaslouží pouze technologie mizerné a nebezpečné? Nebude to nakonec tak, že ministryně zahraničí má v popisu práce obchodně zastoupit významné firmy u vlád, co se chystají utrácet větší sumy?
Politici toho o produktech, za které lobují, vesměs mnoho nevědí. Jsou to V.I.P. pošťáci, doručují firemní poštu s hojnou a žádoucí publicitou. Kdyby Westinghaus vychvaloval nějaký expert, renomovaný fyzik či významný konstruktér, nikdy by se to nedostalo do novin. A jako paní ministryně nebude odbornicí přes atomové elektrárny, nebude ani příliš obeznámena, jak jsme na tom s elektřinou a financemi. Elektřiny totiž máme nad hlavu a peníze tak akorát dlužíme. Paní Hillary se přimlouvá za špatnou věc na špatném místě, nicméně šarmantně v atmosféře veskrze srdečné, přátelské.
Využití politiků coby propagátorů, dealerů či prostředníků velkého byznysu je už naprosto běžné. Politici, kteří nepracují pro své průmyslníky a obchodníky jsou byznysmeny bráni za neschopné, neužitečné a zbytečné. Politici vědí, že je výhodné být za dobře s bohatými, kteří, jsou-li s přimlouvajícími se politiky spokojeni, odvděčují se těmto sponzoringem. Vlastně je tu jen jeden problém. Tím jak se politici křížem krážem přimlouvají do roztrhání těla, jejich přímluvy se vzájemně ruší.
Vzdělaný člověk si bohužel na závěr řekne:
Když ona je to bohužel zase víc politika než ekonomie :-(
pátek 30. listopadu 2012
Adventní neklid
Pravdu díte, pane...Adventní neklid
Autor: Ivan Hoffman
Zatímco v křesťanské tradici představuje advent předvánoční zklidnění, v tradici konzumní společnosti má advent podobu předvánočního neklidu. I když to tak na první pohled nevypadá, obě podoby adventu se vzájemně doplňují. Křesťanské tradice šikovně využívají obchodníci, podsouvající zákazníkům, že adventní nákupy jsou čímsi výjimečným, svátečním či duchovním. Pro křesťany je pak shon provázející konzumní advent příležitostí k osvětě, že vánoce nejsou o dárcích a hodování.
Po roce tedy opět přicházejí železná, bronzová, stříbrná a zlatá neděle. Řeč je o jakési komerční liturgii, kdy se s každou další nedělí očekává větší nápor nakupujících v hypermarketech. Jak se stupňuje očekávání štědrého večera, rostou i tržby obchodníků. Křesťané pak, jak se blíží štědrý večer, jsou stále klidnější, usebranější v rozjímání o blížícím se narození spasitele. A stejně, jako se rok co rok křesťané vracejí ke dva tisíce let starému tajemství, plní se rok co rok touto dobou parkoviště kolem chrámů konzumu davem shromažďujícím dárky.
Advent je obdobím, kdy se nadprůměrně prodává a nakupuje, což mají rádi ekonomové, spatřující ve spotřebitelských výdajích lék na ekonomickou krizi. Čím je ovšem advent komerčně úspěšnější, tím je na tom hůře duchovně. A pokud je ekonomická krize důsledkem krize morální a mravní, čili i krize ducha, pak je nám třeba spíše křesťanského adventu, kdy se místo nakupování přemýšlí a medituje. Na utrácení peněz po obchodech zkrátka nic slavnostního není. Je to vlastně smutná věc, uvědomíme-li si kolik lidí se adventně zadluží a kolik adventních dlužníků později skončí ve spárech exekutorů. Duši i peněžence prospívá adventní klid.
středa 28. listopadu 2012
Ústavní náprava
Jojo, co jsme si zvolili, to máme... Když si uvědomím, kolik lidí se mi chlubilo, že volili "topku" nebo že se nechali pobláznit líbivými řečmi "véčkařů"... Vždyť ti všici jen privatizují politiku a dělají si z ní byznys...
Ústavní náprava
Autor: Ivan Hoffman
Ústavní soud se zabýval stížností opozice na způsob, jakým koalice ve sněmovně prosadila reformní zákony. Koaličním poslancům se dostalo poučení, že sloučit do rozpravy hrušky a jablka je špatně, opozici pak soud připomněl, že k přijatým zákonům měli možnost říct své už během předchozích čtení, takže to s šikanou od většiny nebylo tak hrozné. Soud pak vysvětlil poslancům, že mezi zájmem většiny a právem menšiny je třeba hledat rovnováhu a neshledal důvod přijaté zákony jako celek zrušit.
Není se také co divit, protože přijaté zákony jsou důsledkem volebního rozhodnutí občanů. Ústavní soud je zde od toho, aby kontroloval, zda zákony neodporují ústavě. Naopak zde není proto, aby posuzoval, zda občané udělali dobře, když hlasovali pro strany, které jim seškrtají sociální výdaje, zvýší daně či zprivatizují zdravotnictví. Je správné, že se Ústavní soud politikům vměšuje do jejich práce jen výjimečně a učiní-li tak, vždy to důkladně zdůvodní. Příkladem je zrušení zákona o povinné veřejné službě.
Pokud poslanci poslouchali, co ústavní soudci řekli o zákoně, který předložil ministr Drábek, může je docela mrzet, že si ten zákon před hlasováním nepřečetli. Z analýzy Ústavního soudu jasně plyne, že poslanci uzákonili nucené práce, mimořádně nespravedlivou a ponižující proceduru, která se navíc zcela míjí zamýšleným účinkem. Že činí špatnost a nepravost přitom poslance opakovaně varoval ombudsman, takže odpadá výmluva, že „nevěděli". Čím déle hovořil předseda Ústavního soudu o zrušeném zákoně, tím více bylo zřejmé, že ho uzákonili lidé necitliví, škodolibí a záludní. I poslancům muselo být z toho, co slyší špatně od žaludku. Mají-li tedy nějaký.
čtvrtek 22. listopadu 2012
Krajský komunismus ???
Lze něco vyvěštit z křišťálové koule? Nevím! Kéž by platila slova ve třetím odstavci glosy páně Hoffmana...
Krajský komunismus
Autor: Ivan Hoffman
Je až s podivem, jaký zájem respektive fobii vyvolal volební úspěch KSČM a přítomnost komunistů v krajských koalicích. Vypadá to, jako by se u nás v krajích schylovalo k nastolení komunismu, přičemž si od toho jedni slibují na zemi ráj a druzí peklo. Realita samozřejmě bude daleko obyčejnější. Nebude se věšet, znárodňovat, ani nezmizí nezaměstnanost. A nejspíše se u nás ani nepřestane krást.
I když se to kdekomu nelíbí, komunisté k demokracii patří a nebyli-li po listopadu 89 zakázáni, je jenom otázkou času, kdy dostanou šanci podílet se na vládě. Jak s tou šancí naloží, se teprve uvidí. Budou-li se chovat jako systémová strana, u svých voličů se tím určitě znemožní, zatímco antikomunisté v tom budou spatřovat pouhou přetvářku a rafinovanou lest. Ukáže-li se, že se KSČM v reálné politice ničím neliší od ČSSD či ODS, nebude to žádná sláva. Spíše půjde o ostudu.
Čím by tedy mohli být komunisté nebezpeční? Jedině snad tím, že u moci uspějí lépe než partaje, co si zprivatizovali demokracii. Ukázalo by se totiž, že se tu už téměř čtvrtstoletí strašíme nesmyslem. Je to čistě hypotetický scénář, nicméně kdokoli s mandátem od voličů, tedy i komunisté, může provést obyčejnou inventuru státního hospodaření a zprůhlednit veřejné finance. V té chvíli se zjistí, že jsou peníze na všechno, na co údajně nebyly. Změna politiky není možná bez změny priorit politiků.
Tito by museli upřednostnit veřejný zájem před pokušením udělat se pro sebe. Jenomže na pokušení udělat se pro sebe celý tento mafiánský systém stojí. A tak nejpravděpodobnějším důsledkem krajských voleb bude, že krajský komunismus bude jako vejce vejci podobný krajskému kapitalismu.
úterý 20. listopadu 2012
EU bez svatozáře
"Trucpodniky" sice nebývají právě dobrým řešením a často jen "přilévají olej do ohně", ale nechť.EU bez svatozáře
Autor: Ivan Hoffman
Se slovenskou pamětní dvoueurovou mincí k výročí příchodu slovanských věrozvěstů je problém. Na doporučení Bruselu se Slovenská národní banka na zamýšleném evropském platidle vzdala svatozáří Cyrila a Metoděje a křesťanského kříže. I když šlo o doporučení, nikoli zákaz, intervence vzbuzuje rozpaky. Slovenská biskupská konference hovoří o ostudě, kulturním přelomu a neúctě k vlastním dějinám. Tak jednoduché to ale není.
Pro EU platí, že čím širší společenství národů zastřešuje, tím obtížnější je v něm konsenzus. Důvodem, proč vadí tradiční náboženské symboly, je nechuť k symbolům, které nově do Evropy pronikají. Proti burkám a muslimským šátkům se argumentuje sekulárností státu. Není pak divu, že se na sekulární stát odvolávají i odpůrci symboliky křesťanské. Výsledkem alergie na „cizí" náboženské symboly je odstraňování těch „vlastních" ve jménu nenáboženské tolerance a korektnosti.
Vedle pobouření křesťanů nekřesťanským přístupem Bruselu je ovšem od sousedů slyšet i suché konstatování, že Cyril s Metodějem k nám jako svatí nepřišli a odstranění svatozáře je historicky správné, slaví-li se jejich příchod.
Cyril s Metodějem na Slovensku doplatili na jednotnou evropskou měnu. Na české koruně by jejich svatozář nikomu nevadila, neboť by nehrozilo, že skončí v nějaké muslimské peněžence. Mimochodem, dobrá příležitost pro euroskeptickou Českou národní banku, naše euroskeptické politiky v čele s euroskeptickým prezidentem vymezit se vůči EU tím, co neprošlo u sousedů. O trucpodnik se svatozářemi jubilujících věrozvěstů si naše exotická měna vyloženě říká! Když už není kryta zlatem, aspoň svatozáře oblíbených světců by jí propůjčily lesk.
neděle 18. listopadu 2012
Armádní investice ???
Armádní investice šly zejména na zahraniční mise, to se nyní změní
Článek z portálu ČRo z 15. 11. 2012 (výběr pasáží)
Česká republika nebude zkracovat výdaje na obranu. Premiér Nečas to řekl u příležitosti Parlamentního shromáždění NATO, které se začátkem listopadu konalo v Praze. Pozitivní zprávu ale musí doplnit fakt, že Česko v posledních letech výdaje na obranu spíše snižovalo. Poté, co v roce 2005 zavedlo profesionální armádu, se také finanční prostředky soustředily především do zahraničních misí. Ty klíčové ale postupně končí a armáda - jak se zdá - stojí před dalším obdobím změn.
... Úsporná opatření budou přitom dále pokračovat. Úplně se zruší dvě velká velitelství - Společných sil v Olomouci a Sil podpory ve Staré Boleslavi. Koho se škrty v armádě dotknou, vyjmenovává expert na otázky armády Lukáš Visingr.
"Dotkne se to svým způsobem všech, protože se změní organizační struktura a změní se velitelské linie. Svým způsobem to pocítí každý voják. Samozřejmě nejvíc se to dotkne jednak občanských zaměstnanců, kteří pracují na velitelstvím, a potom samozřejmě vysokých šarží."
... NATO také doporučuje svým členům, aby platy, důchody a sociální dávky v rámci armády spolkly nejvýše 50 procent obranného rozpočtu. V případě České republiky tyto výdaje loni dosáhly 52 procent, letos už 58 procent a čeká se další růst. Většinu výdajů tedy česká armáda tzv. projí místo toho, aby investovala do vybavení a výcviku. V rámci úspor začínají také společné projekty s ostatními zeměmi, například se Slovenskem, se kterým se bude budovat společný radiolokační systém. Společná výcviková vrtulníková jednotka vzniká ve spolupráci se Slovenskem a Chorvatskem.
... "Bude se muset všechny zkušenosti, které naši vojáci získali v Afghánistánu a v jiných misích, přetransformovat do vojenského vzdělávání, aby se zajistilo to takzvané know-how, které dneska naši velitelé a vojáci mají. To je například jiné vzdělávací programy v univerzitě obrany, ale i ve výcviku, například ve Vyškově a podobně."
... Po skončení afghánské mise by Češi také mohli pomáhat s výcvikem somálské armády, případně se zapojit do operace namířené proti pirátům v oblasti Somálského rohu. Jako celek má česká armáda mezinárodně dobrou pověst. I podle generálního tajemníka NATO Anderse Fogha Rassmusena významně přispěla ke stabilitě Afghánistánu. Jeho pražské prohlášení v tomto duchu podle Lukáše Visingra nebylo jen prázdnou floskulí.
"Když se podíváme na počty našich vojáků v zahraničních misích v současnosti a nedávné minulosti, tak vlastně v poměru k velikosti naší armády a velikosti země posíláme do zahraničí vojáků velice mnoho a to třeba i více, než některé velmoci. To je řekněme ta kvantitativní stránka. Když se na to podívám kvalitativně, tak navzdory tomu, že jsme o řadu vševojskových kapacit přišli, tak je potřeba zdůraznit to pozitivní - a sice, že jsme se soustředili na některé specializované kapacity, jako jsou pasivní sledovací systémy, ochrana před zbraněmi hromadného ničení, nebo třeba ženisté a polní nemocnice a podobně. To jsou věci, ve kterých patříme bez nadsázky ke světové špičce. Tím můžeme tomu společnému úsilí Severoatlantické aliance opravdu zásadně přispívat."
A jaká je vize pro českou armádu do budoucna?
"Po tom období, které by se dalo nazvat zkratkovým slovem jako "akční", kdy všechno bylo ve znamení zahraničních misí, nejvíc samozřejmě Afghánistánu - a kromě toho i Irák a pochopitelně Balkán - teď nastává období klidu či rutiny, kdy ta armáda do těch zahraničních misí nějaké vojáky vysílat bude, ale rozhodně to nebude v takových působivých číslech jako doposud."
Článek z portálu ČRo z 15. 11. 2012 (výběr pasáží)
Česká republika nebude zkracovat výdaje na obranu. Premiér Nečas to řekl u příležitosti Parlamentního shromáždění NATO, které se začátkem listopadu konalo v Praze. Pozitivní zprávu ale musí doplnit fakt, že Česko v posledních letech výdaje na obranu spíše snižovalo. Poté, co v roce 2005 zavedlo profesionální armádu, se také finanční prostředky soustředily především do zahraničních misí. Ty klíčové ale postupně končí a armáda - jak se zdá - stojí před dalším obdobím změn.
... Úsporná opatření budou přitom dále pokračovat. Úplně se zruší dvě velká velitelství - Společných sil v Olomouci a Sil podpory ve Staré Boleslavi. Koho se škrty v armádě dotknou, vyjmenovává expert na otázky armády Lukáš Visingr.
"Dotkne se to svým způsobem všech, protože se změní organizační struktura a změní se velitelské linie. Svým způsobem to pocítí každý voják. Samozřejmě nejvíc se to dotkne jednak občanských zaměstnanců, kteří pracují na velitelstvím, a potom samozřejmě vysokých šarží."
... NATO také doporučuje svým členům, aby platy, důchody a sociální dávky v rámci armády spolkly nejvýše 50 procent obranného rozpočtu. V případě České republiky tyto výdaje loni dosáhly 52 procent, letos už 58 procent a čeká se další růst. Většinu výdajů tedy česká armáda tzv. projí místo toho, aby investovala do vybavení a výcviku. V rámci úspor začínají také společné projekty s ostatními zeměmi, například se Slovenskem, se kterým se bude budovat společný radiolokační systém. Společná výcviková vrtulníková jednotka vzniká ve spolupráci se Slovenskem a Chorvatskem.
... "Bude se muset všechny zkušenosti, které naši vojáci získali v Afghánistánu a v jiných misích, přetransformovat do vojenského vzdělávání, aby se zajistilo to takzvané know-how, které dneska naši velitelé a vojáci mají. To je například jiné vzdělávací programy v univerzitě obrany, ale i ve výcviku, například ve Vyškově a podobně."
... Po skončení afghánské mise by Češi také mohli pomáhat s výcvikem somálské armády, případně se zapojit do operace namířené proti pirátům v oblasti Somálského rohu. Jako celek má česká armáda mezinárodně dobrou pověst. I podle generálního tajemníka NATO Anderse Fogha Rassmusena významně přispěla ke stabilitě Afghánistánu. Jeho pražské prohlášení v tomto duchu podle Lukáše Visingra nebylo jen prázdnou floskulí.
"Když se podíváme na počty našich vojáků v zahraničních misích v současnosti a nedávné minulosti, tak vlastně v poměru k velikosti naší armády a velikosti země posíláme do zahraničí vojáků velice mnoho a to třeba i více, než některé velmoci. To je řekněme ta kvantitativní stránka. Když se na to podívám kvalitativně, tak navzdory tomu, že jsme o řadu vševojskových kapacit přišli, tak je potřeba zdůraznit to pozitivní - a sice, že jsme se soustředili na některé specializované kapacity, jako jsou pasivní sledovací systémy, ochrana před zbraněmi hromadného ničení, nebo třeba ženisté a polní nemocnice a podobně. To jsou věci, ve kterých patříme bez nadsázky ke světové špičce. Tím můžeme tomu společnému úsilí Severoatlantické aliance opravdu zásadně přispívat."
A jaká je vize pro českou armádu do budoucna?
"Po tom období, které by se dalo nazvat zkratkovým slovem jako "akční", kdy všechno bylo ve znamení zahraničních misí, nejvíc samozřejmě Afghánistánu - a kromě toho i Irák a pochopitelně Balkán - teď nastává období klidu či rutiny, kdy ta armáda do těch zahraničních misí nějaké vojáky vysílat bude, ale rozhodně to nebude v takových působivých číslech jako doposud."
Proč potřebujeme krizi?
Proč potřebujeme krizi?
Krize je bolestivá. Krize je potřebná. Kvůli změně myšlení. Krize zasáhla nejvíce tam, kde bují státní byrokracie a demotivující sociální systém. Jak z toho ven?
Pro lidskou mysl nejsou změny lehké. Jsou pro nás nepřirozené, narušují naše zaběhnuté postupy a vzorce chování. Avšak právě proto jsou krize nejen potřebné, ale přímo nutné. A jak vidíme na příkladu dnešního Západního světa, jsou taky jediným možným způsobem změny. Změny, která vychází z opravdové nutnosti a potřeby, nikoliv z nahodilého přání.
Je paradoxní, že právě během krize jsme schopni tvořit s méně zdroji více užitku. Jsme efektivnější, pracovitější a vynalézavější. A naopak, v době růstu, činíme špatná rozhodnutí a podstupujeme více rizika.
Tato jednoduchá, ale pravdivá pravidla platí pro dnešní Jižní Evropu. Španělsko, Portugalsko a Řecko jsou mladé demokracie, které vznikly z totalitních režimů mezi lety 1973 a 1975. A pro mládí je typická zahleděnost sama do sebe a na vlastní potřeby. Nyní však dospívají a s tím přichází i větší míra zodpovědnosti.
A kromě zodpovědnosti sebou dospělost přináší nutnost plánovat dopředu, myslet na budoucnost. Jihoevropské země mi připomínají talentované mladíky, kteří mysleli jen teď a tady a žili rozhazovačným způsobem života. Tyto časy jsou však pryč a mladíci musí dospět.
Mezi vznikem Eura v roce 1998 a vypuknutím finanční krize v roce 2008 se věci vyvíjely dobře, možná až příliš. Díky dobrému ratingu Německa si nehospodárné vlády užívaly nezaslouženě nízkých úroků. A do doby, kdy měli investoři ve věřitelských zemích – tedy banky a penzijní fondy – dostatek prostředků, mohly tyto vlády dokonce podporovat ekonomiku v době nepříznivé hospodářské situace fiskální expanzí.
Nyní, po pěti letech od vypuknutí krize, si to tyto státy již nemohou dovolit. Zaběhnutý postup je dále nemožný, je třeba provést změnu, ve které nám pomůže právě krize. Otěží se musí ujmout mikrosféra, především malé a střední podniky (SME).
Každá ekonomika, která je úspěšná i v dlouhodobém horizontu, je postavena právě na těchto malých a středních podnicích. A není překvapením, že nejbohatší země světa jako Švédsko, Švýcarsko nebo i Německo mají velký podíl SME na celkovém hospodářském výstupu. Ze studie Evropské Unie, která se SME pravidelně zabývá, vyplývá, že v tzv. „bohatých severských zemích“ zaměstnávají malé a střední podniky mezi 63 - 66 % pracující populace. A během roků 2010 a 2011 vytvořily 85 % (!!!) pracovních míst. Vysoká nezaměstnanost mladých a rozbujelý veřejný sektor ale odrazuje od soukromé iniciativy, a proto musí jihoevropské státy snižovat svoji závislost na rozsáhlém sociálním programu. To ale nebude jednoduché, protože vzdát se výhod je vždycky těžké. Proto je třeba doprovázet redukování sociálního státu také snižováním odvodů státu.
Posledním politikem opravdu schopného změny, kterého si pamatuji, byla Margaret Thatcherová, když se v roce 1979 stala premiérkou Velké Británie. Období její vlády je charakterizováno jako období velkých reforem ve vztazích jak s Evropskou unií, tak s odbory. Zavedla dramatické změny v britské společnosti. To se vše projevilo změnou celkového přístupu oproti předchozím zvykům, které přivedly britskou ekonomiku do stagnace. A to vysvětluje, proč lidstvo krizi potřebuje.
Krize je vždy alespoň z poloviny krizí psychickou. Pokud přijde někdo s opravdovou vizí a se sílou ji prosadit, bude zotavení svižné – lidé jsou rádi součásti něčeho pozitivního. To však vyžaduje velké odhodlání. Je však důležité nepropadnout pokušení v podobně odmítání či protestování a mít silnou vůli měnit. A zde je právě ta slabina – vůle ke změně
Steen Jakobsen, hlavní ekonom Saxo Bank, kurzy.cz
Krize je bolestivá. Krize je potřebná. Kvůli změně myšlení. Krize zasáhla nejvíce tam, kde bují státní byrokracie a demotivující sociální systém. Jak z toho ven?
Pro lidskou mysl nejsou změny lehké. Jsou pro nás nepřirozené, narušují naše zaběhnuté postupy a vzorce chování. Avšak právě proto jsou krize nejen potřebné, ale přímo nutné. A jak vidíme na příkladu dnešního Západního světa, jsou taky jediným možným způsobem změny. Změny, která vychází z opravdové nutnosti a potřeby, nikoliv z nahodilého přání.
Je paradoxní, že právě během krize jsme schopni tvořit s méně zdroji více užitku. Jsme efektivnější, pracovitější a vynalézavější. A naopak, v době růstu, činíme špatná rozhodnutí a podstupujeme více rizika.
Tato jednoduchá, ale pravdivá pravidla platí pro dnešní Jižní Evropu. Španělsko, Portugalsko a Řecko jsou mladé demokracie, které vznikly z totalitních režimů mezi lety 1973 a 1975. A pro mládí je typická zahleděnost sama do sebe a na vlastní potřeby. Nyní však dospívají a s tím přichází i větší míra zodpovědnosti.
A kromě zodpovědnosti sebou dospělost přináší nutnost plánovat dopředu, myslet na budoucnost. Jihoevropské země mi připomínají talentované mladíky, kteří mysleli jen teď a tady a žili rozhazovačným způsobem života. Tyto časy jsou však pryč a mladíci musí dospět.
Mezi vznikem Eura v roce 1998 a vypuknutím finanční krize v roce 2008 se věci vyvíjely dobře, možná až příliš. Díky dobrému ratingu Německa si nehospodárné vlády užívaly nezaslouženě nízkých úroků. A do doby, kdy měli investoři ve věřitelských zemích – tedy banky a penzijní fondy – dostatek prostředků, mohly tyto vlády dokonce podporovat ekonomiku v době nepříznivé hospodářské situace fiskální expanzí.
Nyní, po pěti letech od vypuknutí krize, si to tyto státy již nemohou dovolit. Zaběhnutý postup je dále nemožný, je třeba provést změnu, ve které nám pomůže právě krize. Otěží se musí ujmout mikrosféra, především malé a střední podniky (SME).
Každá ekonomika, která je úspěšná i v dlouhodobém horizontu, je postavena právě na těchto malých a středních podnicích. A není překvapením, že nejbohatší země světa jako Švédsko, Švýcarsko nebo i Německo mají velký podíl SME na celkovém hospodářském výstupu. Ze studie Evropské Unie, která se SME pravidelně zabývá, vyplývá, že v tzv. „bohatých severských zemích“ zaměstnávají malé a střední podniky mezi 63 - 66 % pracující populace. A během roků 2010 a 2011 vytvořily 85 % (!!!) pracovních míst. Vysoká nezaměstnanost mladých a rozbujelý veřejný sektor ale odrazuje od soukromé iniciativy, a proto musí jihoevropské státy snižovat svoji závislost na rozsáhlém sociálním programu. To ale nebude jednoduché, protože vzdát se výhod je vždycky těžké. Proto je třeba doprovázet redukování sociálního státu také snižováním odvodů státu.
Posledním politikem opravdu schopného změny, kterého si pamatuji, byla Margaret Thatcherová, když se v roce 1979 stala premiérkou Velké Británie. Období její vlády je charakterizováno jako období velkých reforem ve vztazích jak s Evropskou unií, tak s odbory. Zavedla dramatické změny v britské společnosti. To se vše projevilo změnou celkového přístupu oproti předchozím zvykům, které přivedly britskou ekonomiku do stagnace. A to vysvětluje, proč lidstvo krizi potřebuje.
Krize je vždy alespoň z poloviny krizí psychickou. Pokud přijde někdo s opravdovou vizí a se sílou ji prosadit, bude zotavení svižné – lidé jsou rádi součásti něčeho pozitivního. To však vyžaduje velké odhodlání. Je však důležité nepropadnout pokušení v podobně odmítání či protestování a mít silnou vůli měnit. A zde je právě ta slabina – vůle ke změně
Steen Jakobsen, hlavní ekonom Saxo Bank, kurzy.cz
sobota 17. listopadu 2012
Sváteční protesty (II.)
Tož to jsem zvědav, co vše se dnes bude dít...
Demonstrace odborářů i karneval masek
Na sobotu 17. listopadu se v Praze chystá kromě pietních akcí také protivládní demonstrace nebo karnevalový průvod masek. Anarchisté zvou na "hlukové" shromáždění před pankráckou věznicí. Největší akci chystají odboráři a některé nevládní organizace na Václavské náměstí. Mítink pod heslem "Demokracie vypadá jinak" začne v 11:00, hlavní protest proti vládě a stavu společnosti se čeká od 13:00. Ukončen bude zhruba po hodině a následovat má pochod přes náměstí na Národní třídu, kde bude ukončen proslovy účastníků událostí ze 17. listopadu roku 1989. Organizátoři očekávají až 20.000 lidí. Občanské iniciativy Fór_um, Auto*Mat, Arnika a další chystají od 15:00 satirický průvod masek s názvem Sametové posvícení 2012. Průvod se vydá od piazzety Nové scény přes most Legií na Kampu, poté přes Karlův most na Smetanovo nábřeží a přes most zpátky na Kampu. Od 16:30 chtějí skupiny v maskách pokračovat samostatně a procházet městem až do večera. Anarchisté zvou v podvečer k pankrácké věznici na akci s názvem Tykadlový randál. "Hlukovým" shromážděním chtějí podpořit olomouckého řidiče Romana Smetanu, který je znám svým odmítáním trestu za malování tykadel na předvolební plakáty. Účastníci si mají přinést předměty, které dělají co největší hluk - bubny, píšťalky, sirény či megafony, aby byl jejich protest slyšet i za zdmi vězení.
Citováno z mailového zpravodajství ČRo
pátek 16. listopadu 2012
Sváteční protesty
Tož to jsem zvědav, co vše se zítra bude dít...
Sváteční protesty
Autor: Ivan Hoffman
Sedmnáctý listopad se nakonec vyvinul v univerzální svátek. Umí být příležitostí k oslavám, kladení věnců a projevům představitelů co se hlásí k ideálům 17. listopadu, ale rovněž se hodí k protivládním protestům a kritice režimu za to, jak ideály 17. listopadu zradil a pošlapal. U příležitosti 17. listopadu se pak pochybuje, zda vůbec byl a pokud ano, jestli to nebylo všechno jinak, než to vypadalo. Nános mýtů, iluzí či protichůdných interpretací ovšem k pořádnému svátku patří. Navíc jak pamětníci stárnou, je rozumné ponechat historii raději historikům, nezatíženým pocity a dojmy. A oslavami řešit spíše dnešek.
Letošní sedmnáctý listopad se tomu vzpomínanému atmosférou docela podobá. Společnost je stejně rozdělena na privilegovanou vrchnost a znechucenou veřejnost. Přestože málokdo objektivně trpí, všichni už toho mají až po krk a plné zuby. Atmosféra houstne, aniž by to partu politických autistů, co je u moci zajímalo. A čím déle to potrvá, tím větší je nebezpečí že dojde k maléru, ze kterého jednou bude státní svátek.
Sedmnáctý listopad je zamýšlen jako připomínka boje proti totalitě. Pokud přitahuje rebely a nespokojence, je to signál, že nebezpečí je zpátky. S tím, že nehrozí od představitelů režimu, kterého jsme se kdysi zbavili, nýbrž od představitelů režimu, co nám aktuálně pije krev. Pokud jde o ideály, vážící se k zítřejšímu svátku, jsou aktuální. Pravdy, svobody či spravedlnosti je třeba vždy. Stejně jako je stále třeba hlídat, zda ještě jsme my občané státem, anebo už nám stát přerůstá přes hlavu. Vše pak souvisí s demokracií neboli vládou lidu. Jakmile zjišťujeme, že si nevládneme, ale jsme ovládáni, je třeba to řešit.
středa 14. listopadu 2012
Zavazující značka
Zavazující značka
Autor: Ivan Hoffman
Důvodem, proč se nejen v Británii ale všude ve světě mluví o nynějších skandálech v BBC, je samotná BBC. Existuje-li obecně uznávaný vzor, jak dělat seriózní novinařinu, je tímto vzorem právě BBC. Nad čím by se v případě jiných mediálních společností veřejnost pozastavila, tím je v případě BBC šokována. Ti nejlepší jsou logicky souzeni podle přísnějšího metru než ostatní. Logo BBC je prestižní ale i zavazující. Chyba se neodpouští.
V Británii se říká, že se novináři dělí na ty, kteří se chystají pracovat v BBC, na ty, kteří v BBC pracují a konečně na ty, kteří v BBC pracovali. V BBC se vždy snoubila tradice s propracovaným know-how, jak novinařinu dělat profesionálně, korektně, spolehlivě, důvěryhodně. Odvysílá-li se tedy v BBC něco, co není pravda, nevrhne to špatné světlo jenom na konkrétní redakci, anebo stanici, ale na celou novinářskou obec. Čemu věřit v tomto nepřehledném světě, pokud nemáme jistotu v BBC? To, nač BBC nyní doplácí, ji ovšem podle mínění většiny britských komentátorů zachrání. Jde o firmu, která byť v troskách stojí na pevných základech.
Má se za to, že BBC vyjde z potíží silnější, serióznější. Bude tomu tak i proto, že za seriózní média není náhrada. Budoucnost novinařiny nepatří internetovým blogerům, u kterých se svoboda mísí se svévolí, ani infotainmentu, čili mixu zpravodajství a zábavy, jakkoli jde tento styl dobře na prodej. Byť se někdy zdá, že kvůli poptávce po senzacích musí zvítězit bulvár a kvůli posedlosti kontaktností že se už bude jenom lacině žvanit, poslání novinařiny se nemění. Vždy bude její podstatou pravdivá informace, objektivní reportáž a věcná analýza. Z toho, co předvádějí „nová" média je zkrátka jasné, že budoucnost patří těm starým. A u staré dobré BBC platí, že kdyby zanikla, museli bychom si ji vymyslet. Pochopitelně bez pedofilního moderátora...
Nezbývá než souhlasně pokývat hlavou...
Autor: Ivan Hoffman
Důvodem, proč se nejen v Británii ale všude ve světě mluví o nynějších skandálech v BBC, je samotná BBC. Existuje-li obecně uznávaný vzor, jak dělat seriózní novinařinu, je tímto vzorem právě BBC. Nad čím by se v případě jiných mediálních společností veřejnost pozastavila, tím je v případě BBC šokována. Ti nejlepší jsou logicky souzeni podle přísnějšího metru než ostatní. Logo BBC je prestižní ale i zavazující. Chyba se neodpouští.
V Británii se říká, že se novináři dělí na ty, kteří se chystají pracovat v BBC, na ty, kteří v BBC pracují a konečně na ty, kteří v BBC pracovali. V BBC se vždy snoubila tradice s propracovaným know-how, jak novinařinu dělat profesionálně, korektně, spolehlivě, důvěryhodně. Odvysílá-li se tedy v BBC něco, co není pravda, nevrhne to špatné světlo jenom na konkrétní redakci, anebo stanici, ale na celou novinářskou obec. Čemu věřit v tomto nepřehledném světě, pokud nemáme jistotu v BBC? To, nač BBC nyní doplácí, ji ovšem podle mínění většiny britských komentátorů zachrání. Jde o firmu, která byť v troskách stojí na pevných základech.
Má se za to, že BBC vyjde z potíží silnější, serióznější. Bude tomu tak i proto, že za seriózní média není náhrada. Budoucnost novinařiny nepatří internetovým blogerům, u kterých se svoboda mísí se svévolí, ani infotainmentu, čili mixu zpravodajství a zábavy, jakkoli jde tento styl dobře na prodej. Byť se někdy zdá, že kvůli poptávce po senzacích musí zvítězit bulvár a kvůli posedlosti kontaktností že se už bude jenom lacině žvanit, poslání novinařiny se nemění. Vždy bude její podstatou pravdivá informace, objektivní reportáž a věcná analýza. Z toho, co předvádějí „nová" média je zkrátka jasné, že budoucnost patří těm starým. A u staré dobré BBC platí, že kdyby zanikla, museli bychom si ji vymyslet. Pochopitelně bez pedofilního moderátora...
Nezbývá než souhlasně pokývat hlavou...
pátek 9. listopadu 2012
JM kraj bude mít mimo Brno 8 páteřních nemocnic
Jihomoravský kraj bude mít mimo Brno osm páteřních nemocnic
Páteřní zdravotnickou síť v Jihomoravském kraji bude kromě brněnských zařízení tvořit osm dalších nemocnic. Stvrzuje to memorandum, které dnes podepsali jihomoravský hejtman, ministr zdravotnictví, šéf Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) a šéf svazu zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven. Mezi osmi nemocnicemi jsou i břeclavská, znojemská a kyjovská, kde se měla podle plánů pojišťoven původně mnohá lůžková oddělení utlumit či rušit. Všem nemocnicím v Česku končí ke konci roku smlouvy se zdravotními pojišťovnami. Ty se chystají novými dohodami nemocniční síť upravit. V příštích letech by se mělo zrušit v Česku 6000 akutních lůžek. V Jihomoravském kraji se jich má seškrtat podle hejtmana Michala Haška (ČSSD) kolem 560. Jihomoravský kraj si dnes memorandem pojistil budoucí fungování nemocnic ve Znojmě, Břeclavi, Kyjově, Vyškově, Boskovicích, Blansku, Hodoníně a Hustopečích.
Jaksi je ta z práva pro nás jako rodinu obecně důležitá, tak jsem si ji z mailového zpravodajství ČRo "vytáhl"...
Páteřní zdravotnickou síť v Jihomoravském kraji bude kromě brněnských zařízení tvořit osm dalších nemocnic. Stvrzuje to memorandum, které dnes podepsali jihomoravský hejtman, ministr zdravotnictví, šéf Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) a šéf svazu zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven. Mezi osmi nemocnicemi jsou i břeclavská, znojemská a kyjovská, kde se měla podle plánů pojišťoven původně mnohá lůžková oddělení utlumit či rušit. Všem nemocnicím v Česku končí ke konci roku smlouvy se zdravotními pojišťovnami. Ty se chystají novými dohodami nemocniční síť upravit. V příštích letech by se mělo zrušit v Česku 6000 akutních lůžek. V Jihomoravském kraji se jich má seškrtat podle hejtmana Michala Haška (ČSSD) kolem 560. Jihomoravský kraj si dnes memorandem pojistil budoucí fungování nemocnic ve Znojmě, Břeclavi, Kyjově, Vyškově, Boskovicích, Blansku, Hodoníně a Hustopečích.
Jaksi je ta z práva pro nás jako rodinu obecně důležitá, tak jsem si ji z mailového zpravodajství ČRo "vytáhl"...
čtvrtek 8. listopadu 2012
Konec velkých expedičních operací
Pro armádu končí doba velkých expedičních operací
Pro českou armádu podle prezidenta Václava Klause končí s postupným odchodem z Afghánistánu doba velkých expedičních operací. Měla by proto přesunout těžiště činnosti svých jednotek do výcviku doma i v rámci Severoatlantické aliance. V projevu k účastníkům pravidelného velitelského shromáždění na ministerstvu obrany to řekl prezident Václav Klaus.Organizační změny v armádě by podle něj měly vést k posílení bojových jednotek a redukci počtu civilních zaměstnanců a lidí v řídících strukturách. Armádu čeká v příštím roce přechod na novou organizační strukturu. Bude zrušeno velitelství společných sil v Olomouci. Vzniknout naopak mají dvě menší velitelství pro pozemní a vzdušné síly. Od roku 2014 také obrana plánuje propouštět. Resort podle dřívějších informací opustí zhruba 1000 občanských zaměstnanců a 400 nebo 500 vojáků. Po skončení mise v Afghánistánu se čeští vojáci budou moci více zapojovat do operací pod hlavičkou Evropské unie. Například by mohli pomáhat v Somálsku s výcvikem ozbrojených sil nebo by se mohli ve větší míře zapojit do protipirátské operace EU Atalanta. Na tiskové konferenci po velitelském shromáždění na ministerstvu obrany to řekl náčelník generálního štábu Petr Pavel.
Z mailového zpravodajství ČRo
Více také:
Armáda by měla mít méně vysokých důstojníků, myslí si prezident
Pro českou armádu podle prezidenta Václava Klause končí s postupným odchodem z Afghánistánu doba velkých expedičních operací. Měla by proto přesunout těžiště činnosti svých jednotek do výcviku doma i v rámci Severoatlantické aliance. V projevu k účastníkům pravidelného velitelského shromáždění na ministerstvu obrany to řekl prezident Václav Klaus.Organizační změny v armádě by podle něj měly vést k posílení bojových jednotek a redukci počtu civilních zaměstnanců a lidí v řídících strukturách. Armádu čeká v příštím roce přechod na novou organizační strukturu. Bude zrušeno velitelství společných sil v Olomouci. Vzniknout naopak mají dvě menší velitelství pro pozemní a vzdušné síly. Od roku 2014 také obrana plánuje propouštět. Resort podle dřívějších informací opustí zhruba 1000 občanských zaměstnanců a 400 nebo 500 vojáků. Po skončení mise v Afghánistánu se čeští vojáci budou moci více zapojovat do operací pod hlavičkou Evropské unie. Například by mohli pomáhat v Somálsku s výcvikem ozbrojených sil nebo by se mohli ve větší míře zapojit do protipirátské operace EU Atalanta. Na tiskové konferenci po velitelském shromáždění na ministerstvu obrany to řekl náčelník generálního štábu Petr Pavel.
Z mailového zpravodajství ČRo
Více také:
Armáda by měla mít méně vysokých důstojníků, myslí si prezident
úterý 6. listopadu 2012
Raději Obamu
Titulek to říká jasně!Raději Obamu
Autor: Ivan Hoffman
Američané volí prezidenta. Už dávno při tom ovšem nejde o střet konzervativního a demokratického vidění světa. Americké volby jsou nákladný cirkus, ve kterém kandidáti svádějí souboje v duchaplnosti, šarmu či v jízlivosti, hodnotí se jejich elán a pohotovost v televizních debatách, porovnává se, jak přesvědčivě předvádějí secvičené role. Každé prezidentské klání spolkne více dolarů, než to předchozí. A výsledkem mohutné mediální masáže je dojem, že se v amerických volbách rozhoduje o osudu zeměkoule. To už ale nějakou dobu není jisté.
Nynější souboj Baracka Obamy a Mitta Romneyho je nejen velice vyrovnaný ale řada expertů rovněž tvrdí, že je vcelku jedno, kdo vyhraje, neboť pomine-li se odlišná rétorika, oba jsou především pragmatici. Ve stručnosti jde o to, že zatímco Obama zklamal vysoká očekávání, u Romneyho se sotva naplní nejčernější předtuchy. Amerika a svět přežili osm let prezidentováni Bushe juniora, a nic tristnějšího si už představit nelze.
Tak jak poslední průzkumy naznačovaly mírnou Obamovu převahu, mírně převažoval i názor, že by Obama byl jako americký prezident pro svět menším problémem. Ze srovnání zahraničněpolitických priorit demokratů a republikánů je pak patrné, že s demokratickým prezidentem by Evropa snáze nacházela společnou řeč. Raději bychom Obamu, ale nezblázníme se, když vyhraje Romney – to je převažující vzkaz Američanům. Ti si ovšem především volí prezidenta pro sebe a bude to zdá se volba mezi iluzí amerického snu a iluzí sociálně spravedlivější Ameriky. Sluší se jim popřát splnění obojího, ale předem je jasné že vše zůstane při starém a jakákoli reálná změna je možná jedině zdola. S politiky změna nechodí.
pátek 2. listopadu 2012
Zpátečkou vpřed
Zpátečkou vpřed
Autor: Ivan Hoffman
Kongres ODS, kvůli kterému byla přerušena schůze poslanecké sněmovny, by měl naznačit, jak tato strana vyhodnotila výsledek krajských voleb a jestli s ní mají voliči do budoucna počítat. Pokud ODS provádí politiku, o jejíž správnosti či nutnosti se jí dodnes nepodařilo přesvědčit širokou veřejnost, odbornou veřejnost a dokonce ani své sympatizanty, pak už se jí to ani nepodaří. Z toho plyne, že lpět na prosazení tak zvaného daňového konsolidačního balíku je jízda slepou ulicí a do politické budoucnosti lze směřovat pouze zařazením zpátečky.
To se ale lehko řekne a obtížně dělá. Aby se ODS dostala z pasti, musela by couvat na dlouhé trati a to není nic pro stranu, co se nerada dívá do zpětného zrcátka. Kdyby nově zvolené vedení ODS po kongresu předstoupilo před veřejnost s prohlášením, že má nové noty a od teď že tu bude pro lidi, pravicově orientovaný volič by svou stranu třeba ještě vzal na milost a šel příště volit. Pokud zůstane u toho, že se politici udělali pro sebe a lidem nemají co nabídnout, třeba s odůvodněním, že kde nic není, ani čert nebere, bude kongres rozlučkou s voliči.
Největším problémem politiků jsou oni sami. Jakmile je jich více pohromadě, podléhají bludu, že na jejich bedrech spočívá tíha rozhodnutí, že jim na rtech visí občané i dějiny. Iluze vlastní důležitosti jim svazuje ruce. Až když ztratí moc a vrátí se z politických výšin k nám na zem, zpětně jim dojde, že byli ve své domýšlivosti trapní. Politici udělají cokoli, aby si podrželi vliv. To nejlepší, co je může potkat je ovšem politický pád, díky kterému se z nich zpravidla stanou normální lidé. No a právě k tomu mají delegáti kongresu ODS slibně našlápnuto.
Autor: Ivan Hoffman
Kongres ODS, kvůli kterému byla přerušena schůze poslanecké sněmovny, by měl naznačit, jak tato strana vyhodnotila výsledek krajských voleb a jestli s ní mají voliči do budoucna počítat. Pokud ODS provádí politiku, o jejíž správnosti či nutnosti se jí dodnes nepodařilo přesvědčit širokou veřejnost, odbornou veřejnost a dokonce ani své sympatizanty, pak už se jí to ani nepodaří. Z toho plyne, že lpět na prosazení tak zvaného daňového konsolidačního balíku je jízda slepou ulicí a do politické budoucnosti lze směřovat pouze zařazením zpátečky.
To se ale lehko řekne a obtížně dělá. Aby se ODS dostala z pasti, musela by couvat na dlouhé trati a to není nic pro stranu, co se nerada dívá do zpětného zrcátka. Kdyby nově zvolené vedení ODS po kongresu předstoupilo před veřejnost s prohlášením, že má nové noty a od teď že tu bude pro lidi, pravicově orientovaný volič by svou stranu třeba ještě vzal na milost a šel příště volit. Pokud zůstane u toho, že se politici udělali pro sebe a lidem nemají co nabídnout, třeba s odůvodněním, že kde nic není, ani čert nebere, bude kongres rozlučkou s voliči.
Největším problémem politiků jsou oni sami. Jakmile je jich více pohromadě, podléhají bludu, že na jejich bedrech spočívá tíha rozhodnutí, že jim na rtech visí občané i dějiny. Iluze vlastní důležitosti jim svazuje ruce. Až když ztratí moc a vrátí se z politických výšin k nám na zem, zpětně jim dojde, že byli ve své domýšlivosti trapní. Politici udělají cokoli, aby si podrželi vliv. To nejlepší, co je může potkat je ovšem politický pád, díky kterému se z nich zpravidla stanou normální lidé. No a právě k tomu mají delegáti kongresu ODS slibně našlápnuto.
čtvrtek 25. října 2012
Další ostuda
Kdybych si o tom nepřečetl od IH, nevěděl bych, mám aktuálně trochu jiné starosti na rodinné úrovni... Ale souvislosti a závěr jsou burcující...Další ostuda
Autor: Ivan Hoffman
Podle reportérů britského deníku The Daily Telegraph lze v Česku pořídit certifikát, platný pro celou EU i na nekvalitní výrobek, například na zdraví poškozující kyčelní kloub. Konkrétně citují zástupce zlínského Institutu pro testování a certifikaci, který jim řekl: „Jsme na straně výrobce a jeho produktů, ne na straně pacientů". Na tuto větu už reagoval britský ministr zdravotnictví, který je „šokován a zděšen".
Podle něj „každý, kdo pracuje ve zdravotnictví, musí být na straně pacientů a pacienti, nikoli zisky, musejí být vždy prioritou." Uvidíme, zda se v podobném duchu vyjádří i náš ministr zdravotnictví a jestli se tento skandál začne u nás řešit dříve, než EU začne řešit nás.
Je třeba zkontrolovat certifikáty poskytnuté zmíněnou firmou a potvrdí-li se podezření, že dává dobrozdání na vadné produkty pochybných výrobců, je třeba odebrat této firmě certifikát na vydávání certifikátů. Prokáže-li se, že vydané certifikáty jsou pořádku, bude stačit propustit zaměstnance, který nejspíše zkoušel vyinkasovat úplatek. Ať už to ale dopadne jakkoli, povedený zástupce nám udělal pořádnou ostudu a s tím už nic nenaděláme. Je k vzteku, jak podobných případů přibývá a vedle aktuálních afér souběžně jako na potvoru vypadávají ze skříní i starší kostlivci.
Co se zde dlouhá léta nepovšimnuto vařilo, máme teď kompletně na talíři. A nejhorší na tom je, že co řekl zástupce zlínského institutu britským reportérům, vydávajícím se za čínské výrobce, je čistá pravda. Celý tento stát je na straně výrobců a jejich produktů, nikoli na straně občanů. Nikoli občané, ale zisky jsou tu prioritou. A protože nejsme v Británii, může se to cynicky prohlásit nahlas.
úterý 23. října 2012
Poznámky Ivana Hoffmana
Po dlouhé době se mi stalo, že jsem si své oblíbené glosy Ivana Hoffmana četl se zpožděním, včerejší a dnešní dohromady, bo včera prostě nevyšel čas. A z obou si kousek odcituji:
Lehká korekce
Druhé kolo senátních voleb lehce korigovalo týden starý vzkaz voličů politickým stranám. Komunistům voliči řekli, že nejsou až tak žádaní, jak si mohli myslet, a ODS se dověděla, že je doopravdy nežádoucí, a to podstatně víc než naznačilo první kolo. Podstatným vzkazem pro politické strany a politiky obecně je pak volební účast, jež rovněž prošla lehkou korekcí.
Pokud před týdnem politiky zaskočilo, že se o ně zajímá už jen nějakých 37% voličů, pak nynějších 18,6% je teprve kalichem hořkosti, co museli vypít do dna.
...
Nízká volební účast je signálem, že parlamentní demokracie je k ničemu. Mít mandát od 18,6% voličů je jednoznačně trapné.
Je načase lehce korigovat i samotný pohled na volební neúčast. Už se nejedná o apatii anebo dokonce neodpovědnost občana, kterému je lhostejné, co bude. Jakmile nevolí drtivá většina občanů, začínají být podezřelí, například z naivity, ti kteří ještě hlasují. Je-li politika prázdná a ignoruje občany, pak je na pováženou, když někdo svým hlasem takovou zbytečnost, anebo dokonce špatnost podpoří. Při nadpoloviční volební účasti lze těm co nevolili říct, že nemají co nadávat. Při účasti nižší než 20%, respektive 40% už platí, že nemají co nadávat ti, kteří pro tu politickou mizérii hlasovali.
Státní dluhopisy
Chystá se třetí emise státních dluhopisů. Před rokem při té první půjčili občané státu 20 miliard, na jaře při druhé dalších 15 a nyní si ministr financí brousí zuby ještě na 10. Nejčastěji se v souvislosti se státními dluhopisy zmiňuje jejich bezpečnost.
Je to pikantní, neboť politici, kteří dnes občanům dávají za jejich peníze směnky, zde nejspíše nebudou, když směnky budou splatné. Mluvit o státní kase jako o bezpečném přístavu je pak poněkud nadnesené, když vezmeme v úvahu, v jak bídné finanční kondici státy poslední dobou jsou.
...
Potíž s našimi politiky je v jejich omezené gramotnosti. Málo čtou. Kdejaký blogger jim zdarma radí, jak si nenechat rozkrást peníze pod rukama a pod nosem. Jenomže radit panu Kalouskovi je jako ono okřídlené biblické házení perel.
Lehká korekce
Druhé kolo senátních voleb lehce korigovalo týden starý vzkaz voličů politickým stranám. Komunistům voliči řekli, že nejsou až tak žádaní, jak si mohli myslet, a ODS se dověděla, že je doopravdy nežádoucí, a to podstatně víc než naznačilo první kolo. Podstatným vzkazem pro politické strany a politiky obecně je pak volební účast, jež rovněž prošla lehkou korekcí.
Pokud před týdnem politiky zaskočilo, že se o ně zajímá už jen nějakých 37% voličů, pak nynějších 18,6% je teprve kalichem hořkosti, co museli vypít do dna.
...
Nízká volební účast je signálem, že parlamentní demokracie je k ničemu. Mít mandát od 18,6% voličů je jednoznačně trapné.
Je načase lehce korigovat i samotný pohled na volební neúčast. Už se nejedná o apatii anebo dokonce neodpovědnost občana, kterému je lhostejné, co bude. Jakmile nevolí drtivá většina občanů, začínají být podezřelí, například z naivity, ti kteří ještě hlasují. Je-li politika prázdná a ignoruje občany, pak je na pováženou, když někdo svým hlasem takovou zbytečnost, anebo dokonce špatnost podpoří. Při nadpoloviční volební účasti lze těm co nevolili říct, že nemají co nadávat. Při účasti nižší než 20%, respektive 40% už platí, že nemají co nadávat ti, kteří pro tu politickou mizérii hlasovali.
Státní dluhopisy
Chystá se třetí emise státních dluhopisů. Před rokem při té první půjčili občané státu 20 miliard, na jaře při druhé dalších 15 a nyní si ministr financí brousí zuby ještě na 10. Nejčastěji se v souvislosti se státními dluhopisy zmiňuje jejich bezpečnost.
Je to pikantní, neboť politici, kteří dnes občanům dávají za jejich peníze směnky, zde nejspíše nebudou, když směnky budou splatné. Mluvit o státní kase jako o bezpečném přístavu je pak poněkud nadnesené, když vezmeme v úvahu, v jak bídné finanční kondici státy poslední dobou jsou.
...
Potíž s našimi politiky je v jejich omezené gramotnosti. Málo čtou. Kdejaký blogger jim zdarma radí, jak si nenechat rozkrást peníze pod rukama a pod nosem. Jenomže radit panu Kalouskovi je jako ono okřídlené biblické házení perel.
pátek 19. října 2012
Tradiční pomazánkové
Myslím, že bude třeba požádat bruselské byrokraty, aby zakázali prodej dětských šlapacích aut, protože je to klamání spotřebitele, nejsou to auta, ty známé vražedné zbraně z našich silnic, ale dětské hračky!Tradiční pomazánkové
:-o
Autor: Ivan Hoffman
Europoslanec, který tvrdí, že se v Bruselu bil za české pomazánkové máslo jako lev, nemusí truchlit. U vlastenců a euroskeptiků už je za hrdinu. Do posuzování roztíratelného tuku, nesoucího název máslo, kterým přitom není už pětatřicet let, byl ovšem bruselský byrokrat zatažen českým tukovým průmyslem, jak alespoň tvrdí v Madetě, která pomazánkovým čímsi konkuruje opravdovému máslu.
Z toho ale plyne, že se český europoslanec bil jako český lev proti Čechům, co si stěžovali na jiné Čechy a že se postavil na stranu falešného másla proti máslu pravému.
Jak Brusel rozsoudil Čechy, svářící se o všeobecně známou potravinu, je jedna věc. Druhá věc je, zda skutečně potřebujeme nadnárodního arbitra, který několik let řeší takovou s prominutím prkotinu. Už 35 let je u nás každému kdo ochutnal jasné, že pomazánkové máslo není máslo. Klamání spotřebitele se v tomto případě skutečně nedělo a verdikt budí podezření, že nás mají v Bruselu u soudního dvora za pitomce. V názvu zmíněné potraviny je klíčové adjektivum, takže pokud by se Madeta rozhodla pro název „Tradiční pomazánkové", každému by bylo jasné, že si kupuje staré známé pomazánkové máslo, co s máslem má společného jen to, že se také roztírá.
Jelikož jsme citliví na to, když se do nás někdo zvenčí vměšuje, evropské unii to teď náš premiér vrátí při jednání o bankovní unii. Obává se prý o stabilitu českého bankovnictví, které mimochodem dávno není české, neboť zdejší banky jsou vesměs filiálkami zahraničních bankovních domů. Že smyslem bankovní unie je chránit zájmy klientů, se u nás jaksi neřeší. České bankovnictví je něco jako pomazánkové máslo. Protimluv, do kterého nám nikdo nebude mluvit!
pondělí 15. října 2012
Teprve začátek
Víte, pane Hoffmane, když oni politici nějak nechtějí přemýšlet tak, jako přemýšlí lidé obyčejní, uvažující o stavu věcí, ale nejdoucí sami do politiky; a jejichž myšlenky jste právě přesně naformuloval:Teprve začátek
Autor: Ivan Hoffman
Není divu, že se vládním stranám příliš nechce bavit o výsledku voleb, nicméně pokud nevyhodnotí, co jim voliči právě vzkázali, politika se po příštích volbách, těch do sněmovny bude dělat bez nich. Pro politické přežití ODS není rozhodující mobilizovat členskou základnu a skalní voliče.
Důležitější jsou sympatizanti, kteří stranu volí tehdy, když dělá politiku, jež se kryje s jejich názorovou orientací. ODS ztrácí hlasy konzervativců, neboť pro ně přestává být důvěryhodná, ne proto, že by ve společnosti ubývalo občanů orientovaných doprava.
TOP 09 má větší problém. Je to strana charismatického knížete, kterého nelze naklonovat. V nejrůznějších funkcích se veřejnost setkává s TOP politiky, kteří zjevně nejsou zárukou tradice, odpovědnosti ani prosperity. TOP 09 se dostala do parlamentu jako alternativa k ODS a jako taková uspěla ještě v pražských volbách. Krajské volby ale ukázaly, že kouzlo knížecí fajfky přestává fungovat a o ničem jiném to není.
Vážný důvod k zamyšlení mají ovšem po krajských volbách i strany opoziční. Kritizovat kapitalizmus je daleko snazší, než ho budovat a maskovat to komunistickou rétorikou. KSČM vzbuzuje u levicově orientované části veřejnosti nereálná očekávání. Jde o stranu politických pragmatiků, kteří nepochybně trnou, že se ke slovu přihlásí revoluční omladina s tím, že je třeba vrátit se ke kořenům.
Pro ČSSD je vzkazem z voleb především to, že za úspěch vděčí pouhé setrvačnosti protestní volby. Bez nových myšlenek a schopnějších kandidátů čeká sociální demokraty osud ODS. Volič si nakonec uvědomí, že za prázdnými slovy se nachází programové vakuum. Tak jako napravo chybí pravice, nalevo je nouze o levici.
pátek 12. října 2012
Volební záhada
Volební záhada
Autor: Ivan Hoffman
Každé volby mají nějaké téma, něco řeší, na cosi reagují. Bude tomu tak nepochybně i nyní o víkendu u voleb krajských a senátních. Vedle místní agendy, která by logicky měla hrát prim, budou volby určitě ovlivněny i celkovou politickou atmosférou v zemi a aktuálními problémy či aférami.
I v minulosti se stávalo, že volby v krajích poznamenalo dění ve vládě a v poslanecké sněmovně. Voliči nezřídka potrestají regionální kandidáty za to, co předvádějí jejich straničtí kolegové v Praze a upřednostní sdružení nezávislých kandidátů, anebo jak se to stalo v minulých krajských volbách, stranické kolegy politiků, kteří jsou v parlamentu v opozici.
A tak se nyní s napětím očekává, přestože to s krajskou problematikou příliš nesouvisí, jak se do rozhodování voličů promítnou korupční aféry a nakolik posílí komunisté. Volby jako by nebyli rozhodováním o budoucnosti, nýbrž referendem o současnosti a minulosti. Otázkou dneška je, zda má současnost budoucnost anebo jestli budoucnost nepatří minulosti. Zcela běžně a stále častěji slyšíme komentáře typu „nedivil bych se lidem, kdyby volili komunisty", ale kolik hlasů nakonec komunisté obdrží, se těžko odhaduje, neboť řada voličů se stále stydí k volbě komunistů přiznat. Až po víkendu bude patrné, jestli se komunisté mají obávat, že jim občané svěří budování kapitalismu.
Letošní volby pak mají i jedno smutné specifikum – nebývalou měrou se v kampaních prosadil populismus. Volby se tak stanou vedle testu lidové naštvanosti i testem obecného vkusu. Což je příležitost připomenout, že ve volbách se nejen volí, ale také občan dostává informaci, s jakými lidmi sdílí společný stát. A dobrá zprava nakonec: Politici si po sobě uklidí reklamní nepořádek a zas na nějaký čas dají pokoj.
Osobně mám co se voleb týče jasno, ty, které půjdu volit, volí spousta lidí tady na jihu Moravy, a v parlamentu nejsou :-) A jejich lídr nejen v preferencích velmi dobře utíká...
:-)
Autor: Ivan Hoffman
Každé volby mají nějaké téma, něco řeší, na cosi reagují. Bude tomu tak nepochybně i nyní o víkendu u voleb krajských a senátních. Vedle místní agendy, která by logicky měla hrát prim, budou volby určitě ovlivněny i celkovou politickou atmosférou v zemi a aktuálními problémy či aférami.
I v minulosti se stávalo, že volby v krajích poznamenalo dění ve vládě a v poslanecké sněmovně. Voliči nezřídka potrestají regionální kandidáty za to, co předvádějí jejich straničtí kolegové v Praze a upřednostní sdružení nezávislých kandidátů, anebo jak se to stalo v minulých krajských volbách, stranické kolegy politiků, kteří jsou v parlamentu v opozici.
A tak se nyní s napětím očekává, přestože to s krajskou problematikou příliš nesouvisí, jak se do rozhodování voličů promítnou korupční aféry a nakolik posílí komunisté. Volby jako by nebyli rozhodováním o budoucnosti, nýbrž referendem o současnosti a minulosti. Otázkou dneška je, zda má současnost budoucnost anebo jestli budoucnost nepatří minulosti. Zcela běžně a stále častěji slyšíme komentáře typu „nedivil bych se lidem, kdyby volili komunisty", ale kolik hlasů nakonec komunisté obdrží, se těžko odhaduje, neboť řada voličů se stále stydí k volbě komunistů přiznat. Až po víkendu bude patrné, jestli se komunisté mají obávat, že jim občané svěří budování kapitalismu.
Letošní volby pak mají i jedno smutné specifikum – nebývalou měrou se v kampaních prosadil populismus. Volby se tak stanou vedle testu lidové naštvanosti i testem obecného vkusu. Což je příležitost připomenout, že ve volbách se nejen volí, ale také občan dostává informaci, s jakými lidmi sdílí společný stát. A dobrá zprava nakonec: Politici si po sobě uklidí reklamní nepořádek a zas na nějaký čas dají pokoj.
Osobně mám co se voleb týče jasno, ty, které půjdu volit, volí spousta lidí tady na jihu Moravy, a v parlamentu nejsou :-) A jejich lídr nejen v preferencích velmi dobře utíká...
:-)
sobota 6. října 2012
Letiště Václava Havla
A jak shrnuje dnešní přejmenování pražského letiště na Letiště Václava Havla ČRo?
Pražské ruzyňské letiště se přejmenovalo na Letiště Václava Havla Praha. Ode dneška tak nese název po prvním českém prezidentovi, který zemřel loni v prosinci.
Slavnostní akt se uskutečnil v den Havlových nedožitých 76. narozenin. Přejmenování letiště dnes symbolickým přestřižením pásky stvrdili manželka bývalého prezidenta Dagmar Havlová, ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, ministr financí Miroslav Kalousek (oba TOP 09), pražský primátor Bohuslav Svoboda (ODS) a zástupci letiště. Na ceremoniálu chyběli prezident Václav Klaus a premiér Petr Nečas (ODS). Premiér je pracovně v zahraničí, Václav Klaus se už dříve omluvil. Důvod Hrad neuvedl. Karel Schwarzenberg při ceremoniálu připomněl, že po loňském Havlově úmrtí se vedla debata o tom, zda právě letiště je nejvhodnější institucí, která by měla nést jeho jméno. "Z jednoho důvodu je ale volba letiště správná. Byl to on, kdo otevřel českému národu možnost vycestovat z této země," řekl Karel Schwarzenberg. ČR by podle něj měla opatrovat Havlův odkaz a neuzavírat se znovu do sebe. Dagmar Havlová uvedla, že přejmenování letiště považuje za konkrétní a hmatatelné uznání Havlových zásluh o svobodu a demokracii v ČR.
Spojení pražského letiště s osobou bývalého prezidenta Václava Havla může společnosti z obchodního hlediska pouze prospět. ČTK to dnes řekl ředitel pražského letiště Jiří Pos. Až 70 procent cestujících letiště jsou totiž zahraniční návštěvníci, z Česka pochází jen menšina. Rozhodnutí navštívit zemi může mít podle něj více důvodů, například krásy Prahy nebo obchodní schůzka. Ale může to být rovněž připomenutí odkazu Václava Havla, dodal. "Havel a Praha jsou dva pojmy, které jsou v mysli všech cizinců spojeny," uvedl na ceremoniálu primátor Prahy Bohuslav Svoboda. Každý podle něj ví, kde je Praha a kdo byl Václav Havel. Symbolický význam spojení letiště, které je vstupní branou do České republiky, s Václavem Havlem, který Čechům umožnil cestovat, zdůraznilo při proslovech několik řečníků. Podle ministra financí Miroslava Kalouska je možné přejmenování letiště chápat jako paralelu s první republikou, kdy bylo po prvním prezidentovi T.G. Masarykovi pojmenováno nádraží.
Pražské ruzyňské letiště se přejmenovalo na Letiště Václava Havla Praha. Ode dneška tak nese název po prvním českém prezidentovi, který zemřel loni v prosinci.
Slavnostní akt se uskutečnil v den Havlových nedožitých 76. narozenin. Přejmenování letiště dnes symbolickým přestřižením pásky stvrdili manželka bývalého prezidenta Dagmar Havlová, ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, ministr financí Miroslav Kalousek (oba TOP 09), pražský primátor Bohuslav Svoboda (ODS) a zástupci letiště. Na ceremoniálu chyběli prezident Václav Klaus a premiér Petr Nečas (ODS). Premiér je pracovně v zahraničí, Václav Klaus se už dříve omluvil. Důvod Hrad neuvedl. Karel Schwarzenberg při ceremoniálu připomněl, že po loňském Havlově úmrtí se vedla debata o tom, zda právě letiště je nejvhodnější institucí, která by měla nést jeho jméno. "Z jednoho důvodu je ale volba letiště správná. Byl to on, kdo otevřel českému národu možnost vycestovat z této země," řekl Karel Schwarzenberg. ČR by podle něj měla opatrovat Havlův odkaz a neuzavírat se znovu do sebe. Dagmar Havlová uvedla, že přejmenování letiště považuje za konkrétní a hmatatelné uznání Havlových zásluh o svobodu a demokracii v ČR.
Spojení pražského letiště s osobou bývalého prezidenta Václava Havla může společnosti z obchodního hlediska pouze prospět. ČTK to dnes řekl ředitel pražského letiště Jiří Pos. Až 70 procent cestujících letiště jsou totiž zahraniční návštěvníci, z Česka pochází jen menšina. Rozhodnutí navštívit zemi může mít podle něj více důvodů, například krásy Prahy nebo obchodní schůzka. Ale může to být rovněž připomenutí odkazu Václava Havla, dodal. "Havel a Praha jsou dva pojmy, které jsou v mysli všech cizinců spojeny," uvedl na ceremoniálu primátor Prahy Bohuslav Svoboda. Každý podle něj ví, kde je Praha a kdo byl Václav Havel. Symbolický význam spojení letiště, které je vstupní branou do České republiky, s Václavem Havlem, který Čechům umožnil cestovat, zdůraznilo při proslovech několik řečníků. Podle ministra financí Miroslava Kalouska je možné přejmenování letiště chápat jako paralelu s první republikou, kdy bylo po prvním prezidentovi T.G. Masarykovi pojmenováno nádraží.
pátek 5. října 2012
Havel a letiště
Nejdůležitější na dnešní poznámce IH je asi právě poslední odstave, byť už vlastně není ani o panu Havlovi ani o letišti.
:-o
Havel a letiště
Autor: Ivan Hoffman
Dnes, v den narozenin prvního polistopadového prezidenta, bude ruzyňské letiště slavnostně přejmenováno na letiště Václava Havla. Stane se tak v havlovském stylu čili za přítomnosti řady pikantních paradoxů. O přejmenování rozhodla vláda, jejíž členové vesměs Havla „nemusí", a rovněž vláda, kterou by si Havel nepochybně ošklivil.
Letiště pak dostane Havlovo jméno v atmosféře, kdy se to většině českých občanů nezamlouvá, a kdy se paradoxně Havel stal pro pospolitý lid symbolem špatností, které za svého života tvrdošíjně a statečně kritizoval.
Prastará zkušenost říká, že doma není nikdo prorokem. Václava Havla si vždy více vážili lidé, kteří z celého světa na pražské letiště přilétali, než domorodci, na jejichž území se toto letiště nalézá. Přejmenování určitě prospěje letišti a to i komerčně, zatímco Václavu Havlovi může být vcelku lhostejné, neboť u toho naštěstí nebude. Pokud existuje důvod, proč pražské letiště mělo zůstat ruzyňským, pak tím důvodem je zjevný nevkus vychloubání se cizím peřím. Václav Havel je osobností, která sice vzešla z prostředí zdejší, do sebe uzavřené kotliny, ale svým myšlením a životním příběhem zdejší poměry dalece přesáhl. Osvojovat si Václava Havla je vlastně docela troufalé.
Dnešek není pouze příležitostí k přejmenování letiště. Je rovněž vhodnou příležitostí věnovat pár slov lidem, co Václava Havla nenávistně urážejí. Zjevně se to stává módou přitroublých internetových debat, kde tón udávají demagogové a devianti. Havla lze vyzdvihnout jako příklad člověka, který nedůstojným poměrům čelil s odzbrojující slušností. Lidé co se o Havlovi vyjadřují pohrdlivě, nevraživě, odporně, podávají svědectví o sobě.
Pozitivní dopady metanolové aféry
Jak se říká, všechno špatné je k něčemu dobré:
Vysoká škola vyvinula metodu, jak zjistit metanol přes sklo
Vysoká škola chemicko-technologická (VŠCHT) vyvinula způsob, jak zjišťovat koncentraci jedovatého metanolu přes láhev. Metoda je několikanásobně levnější a rychlejší než klasické testování, zatím ale není certifikovaná. Ověřování se dá přitom provádět malým přístrojem i v terénu, vědci nyní na zavedení metody v praxi spolupracují s celníky, řekla ČTK vedoucí laboratoře molekulové spektroskopie Miroslava Novotná. Takzvaná Ramanova spektroskopie, která funguje na principu analýzy odrazu ozářeného vzorku, je známá už delší čas, pro zjišťování metanolu ale zatím testována nebyla. Tým Novotné začal metodu rozvíjet po začátku kauzy s pančovaným alkoholem, kdy univerzita nabídla veřejnosti testování domácího alkoholu zdarma a pro velký zájem nestíhali chemici ověřovat donesené vzorky certifikovanou metodou na plynovém chromatografu. "Tady ta analýza zabere asi tak desetkrát méně času než na tom chromatografu, řádově minutu," uvedla Novotná. Zatímco certifikované testování stojí kolem 300 až 400 korun i více, prověření jednoho vzorku novou metodou vyjde prý nejvýše na desetikoruny.
Vysoká škola vyvinula metodu, jak zjistit metanol přes sklo
Vysoká škola chemicko-technologická (VŠCHT) vyvinula způsob, jak zjišťovat koncentraci jedovatého metanolu přes láhev. Metoda je několikanásobně levnější a rychlejší než klasické testování, zatím ale není certifikovaná. Ověřování se dá přitom provádět malým přístrojem i v terénu, vědci nyní na zavedení metody v praxi spolupracují s celníky, řekla ČTK vedoucí laboratoře molekulové spektroskopie Miroslava Novotná. Takzvaná Ramanova spektroskopie, která funguje na principu analýzy odrazu ozářeného vzorku, je známá už delší čas, pro zjišťování metanolu ale zatím testována nebyla. Tým Novotné začal metodu rozvíjet po začátku kauzy s pančovaným alkoholem, kdy univerzita nabídla veřejnosti testování domácího alkoholu zdarma a pro velký zájem nestíhali chemici ověřovat donesené vzorky certifikovanou metodou na plynovém chromatografu. "Tady ta analýza zabere asi tak desetkrát méně času než na tom chromatografu, řádově minutu," uvedla Novotná. Zatímco certifikované testování stojí kolem 300 až 400 korun i více, prověření jednoho vzorku novou metodou vyjde prý nejvýše na desetikoruny.
čtvrtek 4. října 2012
Konec hry
Zase jednou souhlasím snad s každou větou do posledního puntíku...Konec hry
Autor: Ivan Hoffman
Když jde o hazard, neplatí, že kdo si hraje, nezlobí. Je to přesně naopak, kdo hraje, ten i zlobí. Gambleři kupříkladu často kradou, aby lup v zastavárně zpeněžili a měli si za co hrát. V Maďarsku ovšem hra končí. Parlament tam právě ve zrychleném řízení hrací automaty zcela zakázal.
Protože u nás je těchto zařízení údajně 120 tisíc a je s nimi stejná zkušenost jako v Maďarsku a jako kdekoli na světě, se zájmem Maďary sledujeme. Jakým zázrakem se jim to podařilo? Jak je možné že maďarským poslancům nikdo nevysvětlil, že zakázat veškeré automaty je nemožné?
Vrtkavá štěstěna
Co jsme se zatím dověděli, je důvod zákazu. Maďarským poslancům se zželelo sociálně nejslabších spoluobčanů, kteří v automatech přicházeli o poslední peníze v zoufalé víře ve vrtkavou štěstěnu. Že si na cizím neštěstí mastili kapsu nejen provozovatelé heren, ale také stát, zohlednili maďarští poslanci tak, že zdaní on-line hazardní hry. Opět sice nevíme, kde k tomu berou odvahu, když přeci, alespoň jak se to tvrdí nám, provozovatelé vysoudí na státu náhrady za ušlý zisk, bolestné za zmařenou investici a kdoví co ještě.
Poučení z Maďarska je banálně jednoduché. Když se chce, jde cokoli. Když se nechce, nejde nic. Kterákoli špatnost, o které slyšíme, že s ní nelze skoncovat, vděčí za svou existenci tomu, že s ní někdo skoncovat nechce. Mezi našimi a maďarskými poslanci je ohledně hazardu rozdíl pouze v tom, že těm našim jsou zoufalci závislí na automatech u ponožek. Pokud tedy poslanci nejsou na příjmech z hazardu osobně zainteresováni, což ale vyjde nastejno. A ještě na okraj. Automaty v Maďarsku zakázali liberálové a na žádné protesty s transparenty „Vraťte nám hazard!" kupodivu nedošlo.
sobota 29. září 2012
Tisíce lidí ve Staré Boleslavi
Tisíce lidí oslavily ve Staré Boleslavi svatého Václava
Bohoslužbou na Mariánském náměstí vyvrcholila v pátek 28. září letošní Národní svatováclavská pouť do Staré Boleslavi. Vedle českých a moravských biskupů, či prezidenta republiky Václava Klause, se bohoslužby zúčastnilo i několik tisíc poutníků z celé České republiky i zahraničí.
Po krátkém pozdravení přítomných starostou města Ondřejem Přenosilem začala v 10. 00 hodin slavnostní mše svatá, jíž předsedal olomoucký arcibiskup Jan Graubner. S promluvou k aktuální situaci ve společnosti pak vystoupil plzeňský biskup František Radkovský. "Svoboda, ve které jsme se nenaučili poctivě žít a nedovedeme s ní zacházet, se nám nelíbí. Rozhlížíme se, na koho to svést. Nedovedeme si přiznat, že na krizi morálky, která je kořenem všech problémů naší společnosti, neseme vinu všichni: je mezi námi příliš mnoho lidí, kteří nepracují poctivě, příliš mnoho lidí, kteří chtějí žít na účet druhých, kteří chtějí druhé ovládat, kteří nemluví pravdu a nedrží slovo, kteří jsou lhostejní vůči svým starým rodičům, nestarají se o své děti, hazardují své, ale hlavně cizí životy bezohlednou jízdou na silnicích a bezohledným chováním vůbec. Nekonečný by byl takový výčet. Netvrdím, že jsou takoví všichni, určitě je to menšina, ale zlo menšiny poškodí všechny, zvláště když většina je k tomu pasivní. Nedivme se tedy tolik, že věci jsou takové, jaké jsou. Že image naší země v zahraničí je silně pošramocená. Je to naší vinou, že se nám svoboda změnila ve svévoli,“ uvedl biskup František Radkovský, který v této souvislosti varoval před lacinými řešeními, jež by měla naši zemi z morálního marasmu vyvést. "Stále víc jsou slyšet hlasy, že demokracie je špatný systém. Ale pozorně uvažujme, jaká je alternativa. Jestliže se nám nelíbí svoboda, co chceme – nesvobodu? Jestliže demokracie je špatná, co chceme – diktaturu? Mluvím o tom záměrně, protože taková nebezpečí, bohužel, vidím. Jsou jako stíny na okraji, ale dají se rozpoznat." Podle plzeňského biskupa se taková nebezpečí objevují i v souvislosti s probíhající snahou vlády o majetkové narovnání státu s církvemi. "V současném sporu o církevní majetek mě tolik nezajímá ten majetek, ale to, jakým způsobem chtějí někteří lidé vládnout. Ze zkušenosti víme, že církev přežije i bez restitucí; Bůh se vždy o ni postaral a opět postará. Avšak mnohem závažnější je to, co vyhřezlo kolem celé kauzy. Z osobní paměti i ze znalosti našich dějin víme, co vyroste ze špíny, lži, podněcované závisti, z nereálných líbivých slibů. Vždycky z toho vzejde pošlapání práva, zvůle, nesvoboda a bída. Tak začínaly obě diktatury minulého století, nacizmus i komunizmus. Nedopusťme, aby jako následek naší morální krize a proto nezvládnuté svobody a demokracie se objevila nějaká diktatura další."
Prezident vystoupil na obranu křesťanských hodnot
V závěru bohoslužby pak také všechny přítomné pozdravil apoštolský nuncius v České republice Giuseppe Leanza a se svým projevem se k návštěvníkům Staré Boleslavi obrátil i prezident republiky Václav Klaus. Tak jako v loňském roce, i letos zopakoval prezident potřebu hájit tradiční, křesťanské hodnoty. "Stále jsme svědky každodenních útoků pokrokářů všeho druhu na naši dlouhou dobu utvářené a osvědčené společenské hodnoty a ctnosti. Tradiční staré dobré hodnotové schéma se rozkládá," uvedl prezident, podle něhož má eroze morálních hodnot vyrostlých z křesťanství negativní dopad na celý chod společnosti a stojí i za takovými jevy, jako je dnešní ekonomická krize. Václav Klaus proto považuje za nutné, abychom daleko hlasitěji a silněji než dosud vystupovali na obranu našich společných tradic, které jsou neoddělitelnou součástí duchovního a mravního rozměru naší národní existence. "Měli bychom být vždycky sví. Měli bychom vědět, co chceme, co je pro nás dobré, co odpovídá našim životním národním zájmům. Jen tak se nestaneme korouhvičkou zmítanou zájmy jiných," dodal Václav Klaus.
Bohoslužbou na Mariánském náměstí vyvrcholila v pátek 28. září letošní Národní svatováclavská pouť do Staré Boleslavi. Vedle českých a moravských biskupů, či prezidenta republiky Václava Klause, se bohoslužby zúčastnilo i několik tisíc poutníků z celé České republiky i zahraničí.
Po krátkém pozdravení přítomných starostou města Ondřejem Přenosilem začala v 10. 00 hodin slavnostní mše svatá, jíž předsedal olomoucký arcibiskup Jan Graubner. S promluvou k aktuální situaci ve společnosti pak vystoupil plzeňský biskup František Radkovský. "Svoboda, ve které jsme se nenaučili poctivě žít a nedovedeme s ní zacházet, se nám nelíbí. Rozhlížíme se, na koho to svést. Nedovedeme si přiznat, že na krizi morálky, která je kořenem všech problémů naší společnosti, neseme vinu všichni: je mezi námi příliš mnoho lidí, kteří nepracují poctivě, příliš mnoho lidí, kteří chtějí žít na účet druhých, kteří chtějí druhé ovládat, kteří nemluví pravdu a nedrží slovo, kteří jsou lhostejní vůči svým starým rodičům, nestarají se o své děti, hazardují své, ale hlavně cizí životy bezohlednou jízdou na silnicích a bezohledným chováním vůbec. Nekonečný by byl takový výčet. Netvrdím, že jsou takoví všichni, určitě je to menšina, ale zlo menšiny poškodí všechny, zvláště když většina je k tomu pasivní. Nedivme se tedy tolik, že věci jsou takové, jaké jsou. Že image naší země v zahraničí je silně pošramocená. Je to naší vinou, že se nám svoboda změnila ve svévoli,“ uvedl biskup František Radkovský, který v této souvislosti varoval před lacinými řešeními, jež by měla naši zemi z morálního marasmu vyvést. "Stále víc jsou slyšet hlasy, že demokracie je špatný systém. Ale pozorně uvažujme, jaká je alternativa. Jestliže se nám nelíbí svoboda, co chceme – nesvobodu? Jestliže demokracie je špatná, co chceme – diktaturu? Mluvím o tom záměrně, protože taková nebezpečí, bohužel, vidím. Jsou jako stíny na okraji, ale dají se rozpoznat." Podle plzeňského biskupa se taková nebezpečí objevují i v souvislosti s probíhající snahou vlády o majetkové narovnání státu s církvemi. "V současném sporu o církevní majetek mě tolik nezajímá ten majetek, ale to, jakým způsobem chtějí někteří lidé vládnout. Ze zkušenosti víme, že církev přežije i bez restitucí; Bůh se vždy o ni postaral a opět postará. Avšak mnohem závažnější je to, co vyhřezlo kolem celé kauzy. Z osobní paměti i ze znalosti našich dějin víme, co vyroste ze špíny, lži, podněcované závisti, z nereálných líbivých slibů. Vždycky z toho vzejde pošlapání práva, zvůle, nesvoboda a bída. Tak začínaly obě diktatury minulého století, nacizmus i komunizmus. Nedopusťme, aby jako následek naší morální krize a proto nezvládnuté svobody a demokracie se objevila nějaká diktatura další."
Prezident vystoupil na obranu křesťanských hodnot
V závěru bohoslužby pak také všechny přítomné pozdravil apoštolský nuncius v České republice Giuseppe Leanza a se svým projevem se k návštěvníkům Staré Boleslavi obrátil i prezident republiky Václav Klaus. Tak jako v loňském roce, i letos zopakoval prezident potřebu hájit tradiční, křesťanské hodnoty. "Stále jsme svědky každodenních útoků pokrokářů všeho druhu na naši dlouhou dobu utvářené a osvědčené společenské hodnoty a ctnosti. Tradiční staré dobré hodnotové schéma se rozkládá," uvedl prezident, podle něhož má eroze morálních hodnot vyrostlých z křesťanství negativní dopad na celý chod společnosti a stojí i za takovými jevy, jako je dnešní ekonomická krize. Václav Klaus proto považuje za nutné, abychom daleko hlasitěji a silněji než dosud vystupovali na obranu našich společných tradic, které jsou neoddělitelnou součástí duchovního a mravního rozměru naší národní existence. "Měli bychom být vždycky sví. Měli bychom vědět, co chceme, co je pro nás dobré, co odpovídá našim životním národním zájmům. Jen tak se nestaneme korouhvičkou zmítanou zájmy jiných," dodal Václav Klaus.
čtvrtek 27. září 2012
Patronát sv. Václava
Dobře napsaná úvaha, maturant by, doufám, dostal za jedna...
I když ve zmatcích kolem hodnocení maturit o tom nejsem úplně přesvědčený :-o
Patronát sv. Václava
Autor: Ivan Hoffman
Svatý Václav je skvělým a osvědčeným patronem vlasti. Kdo ví, co by s námi bylo, kdyby za nás vytrvale neorodoval. Jiná věc je, zda jsme národem, který si jeho přímluvu pokaždé zasloužil. Někdy se obtížně rozlišuje, zda je národ obětí špatných poměrů, anebo je jejich viníkem.
Spoléhat na to, že patron nedělá výjimky a oroduje u nejvyšší instance, ať je to jakkoli je opovážlivé. Možná ano, ale jistotu nemáme.
Proto by nebylo moudré brát svatého Václava jako Ježíška, který naděluje dárky, aby potěšil a rozveselil. Na patrona vlasti bychom se měli obracet ve zcela zásadních problémech a vždy pečlivé vážit, zda si s tím, oč žádáme, nedokážeme poradit sami. Také je třeba se zamýšlet nad tím, co je národním zájmem a co je pouze zájmem některé společenské vrstvy, některé generace či zájmové anebo profesní skupiny, nemluvě o zájmech osobních. Nakonec se dobereme toho, že národním zájmem jsou hodnoty obecné a nadčasové.
Čeho se nám jako národu nedostává, je například soudržnost, solidarita anebo spravedlnost. Moc by se nám ulevilo, kdyby se tu ve velkém nekradlo, nepodvádělo a nelhalo. A trvale je nám třeba svobody, jež jde ruku v ruce s respektem ke svobodě druhých. Když to domyslíme, Svatý Václav by měl orodovat, abychom se uměli zachránit sami před sebou. Pokud jde o ohrožení zvenčí, cizími, jsou zde rytíři v hoře Blaník, v jejichž čele je svatý Václav připraven přispěchat na pomoc. To je logisticky tak složitá mise, že připadá v úvahu skutečně jenom v nejkrajnější nouzi. Dokonce ani u dvou okupací v minulém století nebylo z pohledu našeho patrona tak zle, aby musel budit rytíře. Vnější ohrožení nás sjednocuje. Zle je, když pomine.
úterý 25. září 2012
Přímá demokracie?
Švýcarská volba
Autor: Ivan Hoffman
Iniciativa za plošný zákaz kouření v restauracích, na uzavřených veřejných místech a na pracovištích ve Švýcarsku neuspěla v referendu. Většina Švýcarů má za to, že současná ochrana nekuřáků je dostatečná a není třeba stupňovat šikanu kuřáků. Z této zprávy neplyne, že vyhráli kuřáci, ani to, že si Švýcaři necení svého zdraví. Je to zpráva o přímé demokracii, kdy občané osobně rozhodují o tom, jak co v jejich zemi bude či nebude.
My žijeme v systému, kdy se můžeme rozhodnout pouze o tom, kdo bude rozhodovat za nás. Říká se tomu nepřímá, zastupitelská anebo parlamentní demokracie, ale na rovinu řečeno je to demokracie na houby. Zatímco Švýcar přemýšlí, jaké řešení zvolit, my trneme, co z našich zastupitelů vypadne. Navíc se ukazuje, že nepřímá demokracie degeneruje. Každá další reprezentace je horší než předešlá, neboť politici si stále víc dovolují a lidé jsou stále rezignovanější. Na rozdíl od Švýcarů nežijeme v poměrech, které jsme osobně zvolili, ale v poměrech, které jsme osobně dopustili.
Přímá demokracie má samozřejmě i svá úskalí. Experta na zdravotní následky pasivního kouření napadne nad výsledkem švýcarského plebiscitu, že v zastupitelské demokracii by poslanci udělali pro dobro lidu s kouřením krátký proces. Referendum zjednává vůli občanů, nic víc, nic míň. V situaci, kdy u nás občané pochybují o kompetenci zastupitelů a zastupitelé mají občany za nezpůsobilé po švýcarsku rozhodovat v referendech, nezbývá, než absolvovat referendum o samotné povaze demokracie. Vyhovuje nám zastupitelská, na kterou se můžeme alibisticky vymlouvat, anebo máme odvahu řešit své věci napřímo? Potřebujeme ke všemu zastupitele? Zjevně nikoli!
Autor: Ivan Hoffman
Iniciativa za plošný zákaz kouření v restauracích, na uzavřených veřejných místech a na pracovištích ve Švýcarsku neuspěla v referendu. Většina Švýcarů má za to, že současná ochrana nekuřáků je dostatečná a není třeba stupňovat šikanu kuřáků. Z této zprávy neplyne, že vyhráli kuřáci, ani to, že si Švýcaři necení svého zdraví. Je to zpráva o přímé demokracii, kdy občané osobně rozhodují o tom, jak co v jejich zemi bude či nebude.
My žijeme v systému, kdy se můžeme rozhodnout pouze o tom, kdo bude rozhodovat za nás. Říká se tomu nepřímá, zastupitelská anebo parlamentní demokracie, ale na rovinu řečeno je to demokracie na houby. Zatímco Švýcar přemýšlí, jaké řešení zvolit, my trneme, co z našich zastupitelů vypadne. Navíc se ukazuje, že nepřímá demokracie degeneruje. Každá další reprezentace je horší než předešlá, neboť politici si stále víc dovolují a lidé jsou stále rezignovanější. Na rozdíl od Švýcarů nežijeme v poměrech, které jsme osobně zvolili, ale v poměrech, které jsme osobně dopustili.
Přímá demokracie má samozřejmě i svá úskalí. Experta na zdravotní následky pasivního kouření napadne nad výsledkem švýcarského plebiscitu, že v zastupitelské demokracii by poslanci udělali pro dobro lidu s kouřením krátký proces. Referendum zjednává vůli občanů, nic víc, nic míň. V situaci, kdy u nás občané pochybují o kompetenci zastupitelů a zastupitelé mají občany za nezpůsobilé po švýcarsku rozhodovat v referendech, nezbývá, než absolvovat referendum o samotné povaze demokracie. Vyhovuje nám zastupitelská, na kterou se můžeme alibisticky vymlouvat, anebo máme odvahu řešit své věci napřímo? Potřebujeme ke všemu zastupitele? Zjevně nikoli!
Když já nevím - zavést přímou demokracii v zemi, kde národ z valné části jen nadává v hospodě u piva se mi nezdáfunkčním řešením...
To snad raději "osvícenou autokracii" :-) A když nebude autokrat správně osvícený, je koho "věšet na lucernu"...
Ale neberte mne doslova! To je trochu nevážný dodatek k vážnému tématu!
čtvrtek 20. září 2012
Rozpočet bude
Nejdůležitější odstavec najdete na úplném konci dnešní poznámky IH:
Rozpočet bude
Autor: Ivan Hoffman
Po kabaretní vložce vládních rebelů, kteří se tentokrát „takticky" zdrželi hlasování o zvýšení daní, když minule byli „principiálně" proti a ještě před tím zvýšení daní svými hlasy „poslušně" podpořili, se rozplývá hrozba, že budeme bez rozpočtu. Ono to ale až taková hrozba nebyla. Podle toho, co zatím vláda ke státnímu rozpočtu na rok 2013 řekla, nám spíše hrozí, že rozpočet bude schválen.
Návrh, který má na stole „vláda rozpočtové odpovědnosti", počítá na jedné straně s neodpovědnými škrty, na straně druhé s neodpovědným hospodařením na dluh.
Schodek rozpočtu je naplánován na 100 miliard korun, asi aby se to dobře pamatovalo. Jinak jsou všechna čísla a procenta, ze kterých je rozpočet konstruován, vesměs pouhými odhady, předtuchami, záměry či sny. Politici nevědí, jaké budou skutečné příjmy a konečné výdaje. Jediné, co je zajímá, a co si nepochybně ohlídají, jsou transfery veřejných prostředků do kapes jejich sponzorů a kompliců. Dávno pryč jsou časy, kdy byl státní rozpočet považován za nejdůležitější zákon roku. Poslední dobou se už jenom ekonomové, kteří se tím živí, snaží najít nějakou logiku v mlácení prázdné rozpočtové slámy.
Nežijeme ve vzduchoprázdnu, ani za čínskou zdí. Jsme pasažéry globálního letadla, účastníky pyramidové hry, ze které mají profit ti, co ji vymysleli, zatímco naprostá většina ostrouhá. Řešení problému nesplatitelných dluhů se odkládá, neboť tento problém řešení nemá. Nikdo v letadle to samozřejmě oficiálně nepřizná, neboť se letí bez padáků. Lapeni v dluhové pasti se snažíme zachovat glanc kreativním účetnictvím, čímž se absurdní kruh uzavírá. Rozpočet asi bude, hlásí vláda. Jako by to tady někoho zajímalo!
úterý 18. září 2012
Fešáci slaví 45 let od svého vzniku
Country skupina Fešáci slaví 45 let od svého vzniku. Při té příležitosti vydává kompilaci s názvem Největší hity & bonusy. V Bezně na Mladoboleslavsku pak 29. září zahájí velké turné, které zakončí 19. prosince koncertem v pražském Divadle Hybernia. Na něm s kapelou vystoupí i její bývalí spolupracovníci Petr Novotný, Jan Turek, Josef Alois Náhlovský a Josef Mladý. V roli hostů pak Taxmeni, Josef Vojtek ze skupiny Kabát, Jakub Smolík, Hana Mladá, Erika Horká, Michaela Tučná a další. Během své kariéry Fešáci odehráli přes 6000 představení, jejich nejúspěšnějším albem je Ostrov Fešáků z roku 1975 s hity jako Jaro, Matterhorn, Slída či Pojedou.
Podle mailového zpravodajství ČRo
Podle mailového zpravodajství ČRo
pondělí 17. září 2012
Prohibice
Prohibice
Autor: Ivan Hoffman
Zákaz prodeje tvrdého alkoholu je za současné situace, kdy jsou v oběhu láhve s jedem, samozřejmě od vlády správný krok. Jedná se ovšem o opatření mimořádné, kterému říkat prohibice je nepřesné.
Jakmile se totiž vyšetří, kdo je vinen sérií otrav metylalkoholem, byznys s alkoholem dostane opět zelenou. Lamentovat nad dvaceti (zatím) rakvemi o tom, že stát nevydělává na dani z alkoholu a obchodníkům s jejich nemravnými maržemi že klesl zisk, je cynismus nejhrubšího zrna.
Když už je řeč o prohibici, není pravda, že zákaz prodeje alkoholu způsobí rozmach černého trhu. Černý trh u nás vzkvétá i bez prohibice díky tomu, že se výrobcům, prodejcům a alkoholikům vyplácí krátit stát na dani.
Jde o to, zda je žádoucí aby se co nejméně pilo, anebo aby byl z pití co nejlepší byznys. Prohibice se zavádí se záměrem vymýtit závislost na droze, čili nemá logiku prohlašovat prohibici za chybnou, neboť nepřináší peníze. Podobné je to s kritikou regulace. Regulovat, neboli kontrolovat a omezovat podnikání s drogou není nějaká státní svévole, nýbrž služba, kterou si u státu daňový poplatník platí.
Je zvláštní, že se v souvislosti se sérií otrav metylalkoholem dosud neřeší, jak stát, který selhal při kontrole trhu, odškodní poškozené a pozůstalé po obětech. Jestliže státní úředníci řeknou, že v tržním prostředí je normální, když každá desátá láhev alkoholu putuje do prodejní sítě odněkud ze sklepa či garáže, pak stát, který toto akceptuje, nese i odpovědnost za důsledky. Pokud se ví, že trh a černý trh je totéž, pak místo miliónů, o které přicházejí prodejci drogy a stát co prodej drogy legalizuje, by se měly řešit milióny pro osleplé a pozůstalé po otrávených.
Autor: Ivan Hoffman
Zákaz prodeje tvrdého alkoholu je za současné situace, kdy jsou v oběhu láhve s jedem, samozřejmě od vlády správný krok. Jedná se ovšem o opatření mimořádné, kterému říkat prohibice je nepřesné.
Jakmile se totiž vyšetří, kdo je vinen sérií otrav metylalkoholem, byznys s alkoholem dostane opět zelenou. Lamentovat nad dvaceti (zatím) rakvemi o tom, že stát nevydělává na dani z alkoholu a obchodníkům s jejich nemravnými maržemi že klesl zisk, je cynismus nejhrubšího zrna.
Když už je řeč o prohibici, není pravda, že zákaz prodeje alkoholu způsobí rozmach černého trhu. Černý trh u nás vzkvétá i bez prohibice díky tomu, že se výrobcům, prodejcům a alkoholikům vyplácí krátit stát na dani.
Jde o to, zda je žádoucí aby se co nejméně pilo, anebo aby byl z pití co nejlepší byznys. Prohibice se zavádí se záměrem vymýtit závislost na droze, čili nemá logiku prohlašovat prohibici za chybnou, neboť nepřináší peníze. Podobné je to s kritikou regulace. Regulovat, neboli kontrolovat a omezovat podnikání s drogou není nějaká státní svévole, nýbrž služba, kterou si u státu daňový poplatník platí.
Je zvláštní, že se v souvislosti se sérií otrav metylalkoholem dosud neřeší, jak stát, který selhal při kontrole trhu, odškodní poškozené a pozůstalé po obětech. Jestliže státní úředníci řeknou, že v tržním prostředí je normální, když každá desátá láhev alkoholu putuje do prodejní sítě odněkud ze sklepa či garáže, pak stát, který toto akceptuje, nese i odpovědnost za důsledky. Pokud se ví, že trh a černý trh je totéž, pak místo miliónů, o které přicházejí prodejci drogy a stát co prodej drogy legalizuje, by se měly řešit milióny pro osleplé a pozůstalé po otrávených.
pátek 14. září 2012
Stále totéž
Nevím, zda je poznámka IH přesná, co se hodnocení předmětného filmu týče, ale vím jedno, rozčilovat se kvůli filmu, něco pálit, někoho vraždit, to je nesmysl... Ať je to o víře či čemkoliv jiném... To někdo chtěl, a jen si vzal film jako záminku...
Stále totéž
Autor: Ivan Hoffman
Film, který se stal příčinou či záminkou současných muslimských protestů před americkými ambasádami v Libyi, Egyptě, Tunisu a v Jemenu, nestojí za řeč, natož za recenzi. Až fanatická reakce lidí, citlivých na kdejaký brak, má-li cosi společného s jejich náboženstvím, posunula nízkonákladový kýč do centra pozornosti.
S radikály je to pořád stejné, čas od času je vidíme cosi blouznivě provolávat, divoce k tomu mávat rukama a všelijak se pitvořit, aniž by to dávalo nějaký smysl. Právě ta očividná trapnost pak činí obtížným brát je vážně a přemýšlet nad jejich motivy.
I když to věřící neradi slyší, jsou si různá náboženství podobná jako vejce vejci a to, čím se liší, jsou spíše věřící, než božstva. V islámu není problém s Mohamedem, podobně jako u křesťanů není slabým článkem náboženství Kristus anebo u hinduistů Budha. Bozi jsou vesměs důstojní, laskaví a samozřejmě tajemní a zázrační.
S jejich vyznavači je to složitější. Mezi věřícími najdeme lidi moudré, velkorysé, ale také paranoidní, nesnášenlivé a postrádající inteligenci. Některá náboženství mají větší smůlu na věřící vlažné, jiná na fanatiky, ale nedá se říct, že by potíž byla v duchovních naukách, jejichž ambicí je člověka zlepšit a umravnit.
Nábožensky odůvodněné projevy násilí, na které někdo doplatí životem, je třeba odsoudit to je jasné. Pokud jde ale o komentář, věc se nemá tak, že zuřící lůza je vedena svým božstvem. Mohamed je v tom nevinně a zaslouží soucit, že se jím zaštiťují hulváti. Prostému člověku samozřejmě nepřísluší radit univerzu, ale Mahamed pochopí, že bychom ocenili, kdyby své vyznavače postavil do latě. Nikdo to za něj neudělá.
středa 12. září 2012
Hrozné divadlo
Hrozné divadlo
Autor: Ivan Hoffman
Ministryně kultury působí dojmem, že sice neví, proč odvolala ředitele Národního divadla, ale upřímně se snaží to pochopit. Na rozdíl od národní instituce, která divadlo provozuje jako kulturu, ministerstvo kultury předvádí antikulturní politické divadlo, navíc pouze loutkové. Dospěli jsme do situace, kdy se ti, co nám vládnou, dělí již jenom na dvě kategorie: na gangstery a bílé koně, přičemž paní ministryně Hanáková na gangsterku nevypadá. V křesle, do kterého ani trochu nepatří, se octla díky dvěma nešťastným okolnostem.
Nejprve se dostala do parlamentu díky plakátům knížete s fajfkou, což zavinil špatný volební systém, ve kterém se volí v kuloárech upatlané kandidátky, místo konkrétních kandidátů. Později pak stejná strana potřebovala zaplácnout někým resort, z jehož čela se jiný její člen s ostudou poroučel. Dobrých kandidátů by se našla celá řada, ale sotva nějaký mezi politiky. A politické strany přece nebudou křesla, jež chápou jako volební kořist, pouštět cizím! A tak přemluvili paní Hanákovou. Možná v naději, že se naplní okřídlené: člověk roste s úkoly! Což se ovšem nestalo.
Na ministry kultury už delší dobu nemáme štěstí. Že by to ale nějak výrazně ovlivnilo obecnou kulturnost či nekulturnost se nedá říct. Autentická kultura se vždy prosadila spíše navzdory kulturním institucím, nežli jejich zásluhou a přičiněním. Je to přitom podobné v systémech, které vsadí na lidskou solidaritu, jako v těch co vsadí na lidskou chamtivost. Skutečná kultura se pozná podle toho, že oslovuje, aniž by se podbízela, čili nemnohé. Naprosté většině lidí postačuje masová zábava. A v zábavě je ministr kultury užitečný hlavně jako zábavná figurka.
Autor: Ivan Hoffman
Ministryně kultury působí dojmem, že sice neví, proč odvolala ředitele Národního divadla, ale upřímně se snaží to pochopit. Na rozdíl od národní instituce, která divadlo provozuje jako kulturu, ministerstvo kultury předvádí antikulturní politické divadlo, navíc pouze loutkové. Dospěli jsme do situace, kdy se ti, co nám vládnou, dělí již jenom na dvě kategorie: na gangstery a bílé koně, přičemž paní ministryně Hanáková na gangsterku nevypadá. V křesle, do kterého ani trochu nepatří, se octla díky dvěma nešťastným okolnostem.
Nejprve se dostala do parlamentu díky plakátům knížete s fajfkou, což zavinil špatný volební systém, ve kterém se volí v kuloárech upatlané kandidátky, místo konkrétních kandidátů. Později pak stejná strana potřebovala zaplácnout někým resort, z jehož čela se jiný její člen s ostudou poroučel. Dobrých kandidátů by se našla celá řada, ale sotva nějaký mezi politiky. A politické strany přece nebudou křesla, jež chápou jako volební kořist, pouštět cizím! A tak přemluvili paní Hanákovou. Možná v naději, že se naplní okřídlené: člověk roste s úkoly! Což se ovšem nestalo.
Na ministry kultury už delší dobu nemáme štěstí. Že by to ale nějak výrazně ovlivnilo obecnou kulturnost či nekulturnost se nedá říct. Autentická kultura se vždy prosadila spíše navzdory kulturním institucím, nežli jejich zásluhou a přičiněním. Je to přitom podobné v systémech, které vsadí na lidskou solidaritu, jako v těch co vsadí na lidskou chamtivost. Skutečná kultura se pozná podle toho, že oslovuje, aniž by se podbízela, čili nemnohé. Naprosté většině lidí postačuje masová zábava. A v zábavě je ministr kultury užitečný hlavně jako zábavná figurka.
středa 5. září 2012
ODS a daně
ODS a daně
Autor: Ivan Hoffman
Nepřekvapuje, že se některým poslancům ODS nechce hlasovat pro zvýšení daní. Spíše překvapuje, že většina poslanců ODS zvýšit daně chce. Když se totiž tito lidé ucházeli ve volbách o hlasy, měli spoustu řečí o tom, jak nám od jejich konkurence hrozí zadlužování a zvyšování daní. Co si pak myslet o někom, kdo se sám dopouští toho, před čím varoval? Proč rovnou před volbami neslíbili svým voličům, že je vezmou na hůl? Své věrné by určitě neodradili a ti ostatní jim hlas stejně nedají.
Zajímavá je i úvaha o spojení další existence této vlády s prosazením opatření, jež mají paralyzovat ekonomiku a snížit životní úroveň. Vláda vlastně říká: Pokud vám nebudeme moci škodit, vládnout nás přestane bavit. Výrazná většina občanů ovšem o to, aby jim vláda škodila do roztrhání těla, vůbec nemá zájem. Obyčejný člověk se klidně spokojí s vládou, která jeho životní úroveň zvýší, anebo alespoň zachová, přičemž mu je vcelku lhostejné, jakou ideologií se to zaštítí. Masochistů, o které se tato vláda snaží opřít, nebude v populaci podle Gaussovy křivky víc, než tři procenta.
Pro ODS je otázka daní zásadním vnitrostranickým tématem. Řada členů s nostalgií hledí do minulosti a kvůli obavě ze smutného konce na politické periferii slyšíme z ODS hlasy o potřebě vrátit se ke kořenům, a možná k tomu návratu angažovat i otce zakladatele. Třeba je něco na spekulacích, že za neochotou hlasovat pro zvýšení daní je snaha zbavit se Nečase a změnit stranický kurz, aby obrozená ODS opět vládla s premiérem Klausem... Připomeňme si, že je to jen pár dní, co v chrámu Svatého Víta zazněla modlitba ke Svatému Václavovi, aby nás zbavil Nečase. Že by už na tom patron vlasti pracoval?
Autor: Ivan Hoffman
Nepřekvapuje, že se některým poslancům ODS nechce hlasovat pro zvýšení daní. Spíše překvapuje, že většina poslanců ODS zvýšit daně chce. Když se totiž tito lidé ucházeli ve volbách o hlasy, měli spoustu řečí o tom, jak nám od jejich konkurence hrozí zadlužování a zvyšování daní. Co si pak myslet o někom, kdo se sám dopouští toho, před čím varoval? Proč rovnou před volbami neslíbili svým voličům, že je vezmou na hůl? Své věrné by určitě neodradili a ti ostatní jim hlas stejně nedají.
Zajímavá je i úvaha o spojení další existence této vlády s prosazením opatření, jež mají paralyzovat ekonomiku a snížit životní úroveň. Vláda vlastně říká: Pokud vám nebudeme moci škodit, vládnout nás přestane bavit. Výrazná většina občanů ovšem o to, aby jim vláda škodila do roztrhání těla, vůbec nemá zájem. Obyčejný člověk se klidně spokojí s vládou, která jeho životní úroveň zvýší, anebo alespoň zachová, přičemž mu je vcelku lhostejné, jakou ideologií se to zaštítí. Masochistů, o které se tato vláda snaží opřít, nebude v populaci podle Gaussovy křivky víc, než tři procenta.
Pro ODS je otázka daní zásadním vnitrostranickým tématem. Řada členů s nostalgií hledí do minulosti a kvůli obavě ze smutného konce na politické periferii slyšíme z ODS hlasy o potřebě vrátit se ke kořenům, a možná k tomu návratu angažovat i otce zakladatele. Třeba je něco na spekulacích, že za neochotou hlasovat pro zvýšení daní je snaha zbavit se Nečase a změnit stranický kurz, aby obrozená ODS opět vládla s premiérem Klausem... Připomeňme si, že je to jen pár dní, co v chrámu Svatého Víta zazněla modlitba ke Svatému Václavovi, aby nás zbavil Nečase. Že by už na tom patron vlasti pracoval?
Ach ano, změna je nutná... Náhodou, hned po ránu mi toto "počtení od IH" dodalo pozitivní nádech dne...
čtvrtek 23. srpna 2012
Podvodné e-maily
Podvodné e-maily
Přišel vám do schránky e-mail, ve kterém vám odesilatel slibuje výhru v loterii, převod dědictví či skvěle placenou práci z domova? Buďte velice opatrní! Tyto nabídky nebývají pravé a navíc se z vás snaží vylákat osobní údaje, včetně informací o kreditní kartě či bankovním účtu.
Pachatelé e-mailových podvodů jsou velmi mazaní. Podvádění lidí je často jejich prací na plný úvazek, a to často prací velice ziskovou.
Podvodníci hrají na vaše city a využívají vašich obav. Na oběti se v poslední době zaměřují pomocí přesvědčivých falešných e-mailů.
Je velmi důležité si uvědomit, že tyto podvody se netýkají jen naivních a zranitelných osob, ale nás všech. Pročtěte si důkladně následující text, abyste také nenaletěli.
Sedm způsobů, jak rozpoznat podvod
Vyhněte se podvodným e-mailům tím, že si položíte těchto sedm jednoduchých otázek. Pokud alespoň na jednu z nich odpovíte "ano", s velkou pravděpodobností se jedná o podvod.
Více v článku Podvodné e-maily na serveru dtest.cz
Přišel vám do schránky e-mail, ve kterém vám odesilatel slibuje výhru v loterii, převod dědictví či skvěle placenou práci z domova? Buďte velice opatrní! Tyto nabídky nebývají pravé a navíc se z vás snaží vylákat osobní údaje, včetně informací o kreditní kartě či bankovním účtu.
Pachatelé e-mailových podvodů jsou velmi mazaní. Podvádění lidí je často jejich prací na plný úvazek, a to často prací velice ziskovou.
Podvodníci hrají na vaše city a využívají vašich obav. Na oběti se v poslední době zaměřují pomocí přesvědčivých falešných e-mailů.
Je velmi důležité si uvědomit, že tyto podvody se netýkají jen naivních a zranitelných osob, ale nás všech. Pročtěte si důkladně následující text, abyste také nenaletěli.
Sedm způsobů, jak rozpoznat podvod
Vyhněte se podvodným e-mailům tím, že si položíte těchto sedm jednoduchých otázek. Pokud alespoň na jednu z nich odpovíte "ano", s velkou pravděpodobností se jedná o podvod.
- Byli jste kontaktováni zcela neočekávaně?
- Nabízí vám odesilatel tak výhodné podmínky, až jim nemůžete uvěřit?
- Byli jste požádáni, abyste sdělili své osobní či bankovní údaje, nebo zaplatili vstupní poplatek?
- Jste nuceni k okamžité reakci?
- Jsou kontaktní údaje odesilatele neurčité či nedůvěryhodné (zaměřte se na telefonní číslo, adresu sídla nebo bydliště)?
- Obsahuje text zprávy gramatické nebo pravopisné chyby?
- Jste žádáni, abyste vše udrželi v tajnosti?
Více v článku Podvodné e-maily na serveru dtest.cz
úterý 21. srpna 2012
Jiné výročí
Pan IH to dnes řekl za mne:
Jiné výročí
Autor: Ivan Hoffman
Od okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy, především ovšem armádou Sovětského svazu uplynulo 44 let. Na tom, k čemu tenkrát došlo, se nic nemění. Pokud zbývá do mozaiky tehdejších událostí něco doplnit, nejedná se o nic, co by změnilo náš pohled na historii.
Vnímání okupace z osmašedesátého se nicméně v čase vyvíjí, jak si ji připomínáme za různých okolností. V sedmdesátých letech převažoval při vzpomínce na okupaci smutek z promarněné šance dát socialismu lidskou tvář. V osmdesátých letech už byla vzpomínka na výročí okupace spojena s protirežimními emocemi a protesty.
Po rozpadu sovětského impéria v roce 89 se ideály pražského jara bagatelizovaly. Převážilo přesvědčení, že socialismus byl beztak nereformovatelný, takže není důvod vracet se k iluzím, které okupaci předcházely. Dnes, po dvaceti letech budování kapitalismu, se nabízí výročně poznamenat, že zde opět máme režim, který postrádá lidskou tvář, přičemž jsme se z louže pod okap postavili dobrovolně, bez cizího zavinění. A převažuje přesvědčení, že opět máme co dočinění s nereformovatelným režimem.
Od jara 68, ukončeného vojenskou okupací, se svět natolik změnil, že na tehdejší úvahy o vhodnosti konvergence soupeřících společenských systémů nelze navázat. Svět až na zanedbatelné výjimky akceptoval jeden globální systém, který směřuje ke globálnímu kolapsu. Máme nový problém, který vyžaduje nové řešení, není se příliš z čeho poučit. Z dnešního pohledu je nejzajímavější, jak se před těmi čtyřiačtyřiceti lety lidé cítili součástí historie. Nadechli se k něčemu, co pak nepřišlo. Nikdo nikdy nezjistí, jak by to dopadlo. Ale jak se tady lidé neuvěřitelně nadechli, stálo za to.
pátek 10. srpna 2012
Energetické štítky
Bohužel, veto pana prezidenta je, jak známo, spíše symbolické, neboť nalobovaní poslanci ho zase klidně přehlasují, ale... Třeba si do té doby stihneme zvolit jiné poslance :-)
Vetované štítky
Autor: Ivan Hoffman
Prezident Václav Klaus odmítl podepsat zákon nařizující opatřovat budovy energetickými štítky. A učinil naprosto správně. Jedná se o ten případ regulace, jejímž pravým důvodem je vytáhnout z lidí peníze, které si, jak pan prezident správně upozorňuje, rozdělí obchodníci s jinak neprodejnými technologiemi a také ti, kteří budou štítky přidělovat či kontrolovat.
Pokud snad novela zákona o hospodaření energií náhodou byla vedena dobrými úmysly, pak je to přesně ten případ, kdy je dobrými úmysly dlážděna cesta do pekla. Chystaný byznys s energetickými štítky se sice tváří ekologicky a ekonomicky, jeho podstatou je ale státem legalizovaná šikana stavitelů a vlastníků nemovitostí.
Nadešel čas posvítit si na podezřelou praxi přijímání zákonů a nařízení vymyšlených různými spekulanty a prosazovanými vlivnými zájmovými skupinami přes vhodně zainteresované a štědře stimulované zákonodárce. Také by neuškodil nezávislý audit, který by vytipoval zákony, normy či závazné předpisy, které je v zájmu občana vhodné zrušit a vyhodit do koše. Řekněme, že by podmínkou přijetí nového zákona bylo zrušení několika starých. Aby se zaplevelený právní řád zpřehlednil.
Prezidentovo veto je ovšem i příležitostí si říct, že bychom u politiků měli hodnotit jejich jednotlivé postoje a činy, to jak hlasují a co podepisují, či nepodepisují. Rozumný člověk se kriticky postaví ke špatnému rozhodnutí politika, kterého volil, a naopak pochválí správný postoj u činitele, který mu jinak není dvakrát sympatický. Kádrovat politiky podle jejich politické příslušnosti je naivní, neboť za pestrými nálepkami je stejné zboží. Důležité je nenechat se od nich povinně oštítkovávat.
čtvrtek 9. srpna 2012
Potřeba provokace
Tak tak, souhlasím, pane Hoffmane:Potřeba provokace
Autor: Ivan Hoffman
Celý svět sleduje proces, který je v Rusku veden s trojicí mladých umělkyň, provokatérek. Zatímco nejednotný názor panuje na uměleckou hodnotu jejich punkové modlitby k Bohorodičce, aby vyhnala Putina, všichni jsou zajedno v tom, že reakce režimu je neadekvátní a že jde jednoznačně o politický proces.
Proti přísnému trestu, který navrhuje obžaloba, se nakonec postavil i Vladimír Putin, neboť vnímá, jak je prorežimní servilnost soudu kontraproduktivní a poškozuje pověst Ruska v demokratické části světa.
Obhajoba obžalovaných zpěvaček stojí na pochybnosti, zda zpěv nevhodné písně na nevhodném místě v nevhodnou chvíli zakládá důvod k mnohaletému žaláři. Mimo soudní síň, ve které se taktizuje s paragrafy, stojí ovšem věc jinak. Divošky z Pussy Riot předvedly výbornou píseň na ideálním místě a v nejlepší možný okamžik. Jde o to, že svět potřebuje provokatéry a provokatérky, aby neustrnul v apatii. Nejen nyní v Rusku, ale vždy a všude je třeba neustále pěstovat občanskou kuráž, testovat hranice svobody a průběžně pracovat na demokracii, která není stavem, nýbrž procesem.
Pokaždé, když lidé kompetentní hájit principy a hodnoty zbaběle či zištně mlčí, musí přijít někdo nekompetentní, kdo svou rebelií rozvíří stojaté vody. Když je řeč o tom, že soud s dívčí kapelou poškozuje Rusko, pak také platí, že souzené provokatérky dělají stejnému Rusku dobrou reklamu. Jako když se před lety americká dívčí skupina Dixie Chicks distancovala od prezidenta Bushe. Sice jim v Texasu spílali ať „drží hubu a zpívají" ale ve světě si hodně lidí uvědomilo, že není jenom jedna Amerika, ta Bushova. Jako teď víme díky Pussy Riot, že je i jiné Rusko, než to Putinovo.
středa 1. srpna 2012
Nižší nadúroda
Dle mne roztomile napsané...
Nižší nadúroda
Autor: Ivan Hoffman
Takto od pohledu to letos na polích nevypadá špatně. Jenomže bitva o zrno ještě nevypukla a experti jsou v odhadech opatrní. Loni údajně bylo lépe. Osobně mohu konstatovat, že kvůli holomrazu jsme přišli o nejlepší broskev. Pak nelétaly včely, když kvetly švestky, takže se slivovicí to vypadá bledě. Suché jaro zapříčinilo, že jsme nenasušili seno, neboť nenarostla tráva. Zelenina se ovšem na zahrádce vcelku vzpamatovala.
Vydařila se cibule, slibně vypadají rajčata a nouze zdá se nebude o okurky ani o zelí...
Na rozdíl od nás, amatérů, kteří bereme za vděk tím, co příroda dá, profesionálové s výjimkou extrémů v počasí nic nenechávají náhodě. Disponují takovými stroji a takovou chemií, že jejich výnosy jsou ohromné. Prakticky jde v současném moderním zemědělství rok co rok o to, zda bude vyšší či nižší nadúroda. Jiná věc je, jak se produkce oceňuje a účtuje, čili jak se pěstování zemědělcům vyplácí. Když je nadúroda vysoká, stěžují si na horší výkupní ceny, když je nadúroda nízká, cena je sice dobrá, ale mrzí je, že za tu dobrou cenu toho nemají více na prodej.
Známe první odhady letošních výnosů. Tuto informaci už dávno neprovází radost ani zděšení. Neznáme strach, že když se neurodí, nebude co do úst. Jednak se urodí, a i kdyby ne, co se neurodí, se doveze. Vlastně není žádný rozumný důvod, proč se zajímat, kolik sklidí Babišové řepky a kukuřice. Žně jsou stále víc událostí kulturní, jsou atrakcí, hezkou podívanou. Člověku to prostě nedá, a když kolem projíždí kombajn, přeruší práci na zahrádce a zamává řidiči toho zázraku techniky. Nedávno se psalo, že se ve Francii na pole vracejí koně. Je-li to trend, ještě si rychle kombajnů užijme!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)