Prohibice

Prohibice
Autor: Ivan Hoffman

Zákaz prodeje tvrdého alkoholu je za současné situace, kdy jsou v oběhu láhve s jedem, samozřejmě od vlády správný krok. Jedná se ovšem o opatření mimořádné, kterému říkat prohibice je nepřesné.
Jakmile se totiž vyšetří, kdo je vinen sérií otrav metylalkoholem, byznys s alkoholem dostane opět zelenou. Lamentovat nad dvaceti (zatím) rakvemi o tom, že stát nevydělává na dani z alkoholu a obchodníkům s jejich nemravnými maržemi že klesl zisk, je cynismus nejhrubšího zrna.
Když už je řeč o prohibici, není pravda, že zákaz prodeje alkoholu způsobí rozmach černého trhu. Černý trh u nás vzkvétá i bez prohibice díky tomu, že se výrobcům, prodejcům a alkoholikům vyplácí krátit stát na dani.
Jde o to, zda je žádoucí aby se co nejméně pilo, anebo aby byl z pití co nejlepší byznys. Prohibice se zavádí se záměrem vymýtit závislost na droze, čili nemá logiku prohlašovat prohibici za chybnou, neboť nepřináší peníze. Podobné je to s kritikou regulace. Regulovat, neboli kontrolovat a omezovat podnikání s drogou není nějaká státní svévole, nýbrž služba, kterou si u státu daňový poplatník platí.
Je zvláštní, že se v souvislosti se sérií otrav metylalkoholem dosud neřeší, jak stát, který selhal při kontrole trhu, odškodní poškozené a pozůstalé po obětech. Jestliže státní úředníci řeknou, že v tržním prostředí je normální, když každá desátá láhev alkoholu putuje do prodejní sítě odněkud ze sklepa či garáže, pak stát, který toto akceptuje, nese i odpovědnost za důsledky. Pokud se ví, že trh a černý trh je totéž, pak místo miliónů, o které přicházejí prodejci drogy a stát co prodej drogy legalizuje, by se měly řešit milióny pro osleplé a pozůstalé po otrávených.