Tak tak, souhlasím, pane Hoffmane:Potřeba provokace
Autor: Ivan Hoffman
Celý svět sleduje proces, který je v Rusku veden s trojicí mladých umělkyň, provokatérek. Zatímco nejednotný názor panuje na uměleckou hodnotu jejich punkové modlitby k Bohorodičce, aby vyhnala Putina, všichni jsou zajedno v tom, že reakce režimu je neadekvátní a že jde jednoznačně o politický proces.
Proti přísnému trestu, který navrhuje obžaloba, se nakonec postavil i Vladimír Putin, neboť vnímá, jak je prorežimní servilnost soudu kontraproduktivní a poškozuje pověst Ruska v demokratické části světa.
Obhajoba obžalovaných zpěvaček stojí na pochybnosti, zda zpěv nevhodné písně na nevhodném místě v nevhodnou chvíli zakládá důvod k mnohaletému žaláři. Mimo soudní síň, ve které se taktizuje s paragrafy, stojí ovšem věc jinak. Divošky z Pussy Riot předvedly výbornou píseň na ideálním místě a v nejlepší možný okamžik. Jde o to, že svět potřebuje provokatéry a provokatérky, aby neustrnul v apatii. Nejen nyní v Rusku, ale vždy a všude je třeba neustále pěstovat občanskou kuráž, testovat hranice svobody a průběžně pracovat na demokracii, která není stavem, nýbrž procesem.
Pokaždé, když lidé kompetentní hájit principy a hodnoty zbaběle či zištně mlčí, musí přijít někdo nekompetentní, kdo svou rebelií rozvíří stojaté vody. Když je řeč o tom, že soud s dívčí kapelou poškozuje Rusko, pak také platí, že souzené provokatérky dělají stejnému Rusku dobrou reklamu. Jako když se před lety americká dívčí skupina Dixie Chicks distancovala od prezidenta Bushe. Sice jim v Texasu spílali ať „drží hubu a zpívají" ale ve světě si hodně lidí uvědomilo, že není jenom jedna Amerika, ta Bushova. Jako teď víme díky Pussy Riot, že je i jiné Rusko, než to Putinovo.
Žádné komentáře:
Okomentovat