S glosou IH můžeme souhlasit i nesouhlasit, ale to je asi tak všechno - co se zbraní týče, taková je realita...Láska ke zbraním
Autor: Ivan Hoffman
Po čerstvém masakru v americké škole se tradičně debatuje o držení zbraní. Stoupenci regulace a zákazů se ptají: kdy, když ne teď? Na to je ovšem předem daná jednoduchá odpověď: nikdy. Nejde jen o to, že se v obchodu se zbraněmi točí miliardy a peníze jsou až na prvním místě. Důležitější je, že s každým podobným střílením roste pocit ohrožení, takže se lidé místo odzbrojování spíše vyzbrojují.
Zbraně, kterými se nakonec zabíjejí školáci, jsou původně pořizovány pro zábavu a kvůli sebeobraně. A na argument, že tento způsob sebeobrany je potenciálně sebevražedný, nikdo neslyší, viz právě zavražděná matka mladého masového vraha.
Povšimněme si, jak se milovníci zbraní po podobných tragédiích pasují do role největších obětí. Jsou alergičtí na zobecňování problému a kritiku držení zbraní berou osobně, jako by byli strkáni do jednoho pytle se zabijáky. Odmítají být ukráceni na svobodě zákazem držet zbraň jen proto, že někdo jiný zbraní vraždil. Jakmile tedy pomine zděšení a postřílení školáci jsou pochováni, veřejné míněni se vrací do starých kolejí a nad odporem ke zbraním převáží jejich obliba. Tak tomu nepochybně bude i nyní.
Že zájmy a názory držitelů zbraní mají větší váhu než hlas těch neozbrojených vlastně ani nepřekvapuje. Tento svět se odjakživa řídí především právem silnějšího a patří těm, kteří drží v ruce zbraň. Pod velice tenkým civilizačním nánosem zůstává člověk agresivním predátorem. Fascinace násilím prostupuje současnou zábavou a kulturou stejně, jako tomu bylo kdykoli v historii. Je jen otázkou času, kdy někdo tričko s tváří zabijáka z Newtonu bude prodávat přes internet, jako tričko s Brievikem. Zastřílet si je trendy.
Žádné komentáře:
Okomentovat