Autor: Ivan Hoffman
Americká ministryně zahraničí se k nám přijela přimluvit za americko-japonskou společnost Westinghaus. Ta se uchází o zakázku na dostavbu Temelína. Od paní Hillary Clintonové jsme se dověděli, že se přimlouvá za technologii nejlepší a nejbezpečnější a to proto, že si špičkovou a bezpečnou technologii zrovna my zasloužíme.
Hezky se to poslouchá, ale těžko se tomu věří. Jsou snad země, kde si lidé zaslouží pouze technologie mizerné a nebezpečné? Nebude to nakonec tak, že ministryně zahraničí má v popisu práce obchodně zastoupit významné firmy u vlád, co se chystají utrácet větší sumy?
Politici toho o produktech, za které lobují, vesměs mnoho nevědí. Jsou to V.I.P. pošťáci, doručují firemní poštu s hojnou a žádoucí publicitou. Kdyby Westinghaus vychvaloval nějaký expert, renomovaný fyzik či významný konstruktér, nikdy by se to nedostalo do novin. A jako paní ministryně nebude odbornicí přes atomové elektrárny, nebude ani příliš obeznámena, jak jsme na tom s elektřinou a financemi. Elektřiny totiž máme nad hlavu a peníze tak akorát dlužíme. Paní Hillary se přimlouvá za špatnou věc na špatném místě, nicméně šarmantně v atmosféře veskrze srdečné, přátelské.
Využití politiků coby propagátorů, dealerů či prostředníků velkého byznysu je už naprosto běžné. Politici, kteří nepracují pro své průmyslníky a obchodníky jsou byznysmeny bráni za neschopné, neužitečné a zbytečné. Politici vědí, že je výhodné být za dobře s bohatými, kteří, jsou-li s přimlouvajícími se politiky spokojeni, odvděčují se těmto sponzoringem. Vlastně je tu jen jeden problém. Tím jak se politici křížem krážem přimlouvají do roztrhání těla, jejich přímluvy se vzájemně ruší.
Vzdělaný člověk si bohužel na závěr řekne:
Když ona je to bohužel zase víc politika než ekonomie :-(
Žádné komentáře:
Okomentovat