Dnes by tu Havlovi bylo lépe

Dnes by tu Havlovi bylo lépe
Autor: Ivan Hoffman

Pohled na Václava Havla je dnes nepochybně jiný než před rokem. Čas obrušuje hrany a platí to jak pro nekritický obdiv, tak pro slepou nenávist. Díky odstupu se na Havla vzpomíná klidněji, objektivněji. Také platí, že zatímco na jeho slovech a činech se už nic nezmění, společnost se naopak stále proměňuje.
Co nás za Havlova života na něm inspirovalo či rozčilovalo, s novou zkušeností se může jevit jinak. Asi nejvíce dnes do popředí vystupuje vzpomínka, že šlo o politika, za kterého jsme se na rozdíl od politiků současných, nemuseli stydět.
S odstupem času se pak na Václava Havla bude méně vzpomínat jako na politika, kterým nikdy moc nebyl, a více jako na spisovatele, dramatika a disidenta. Pokud totiž Havel zanechal nějakou stopu jako politik, stalo se tak díky jeho předchozímu působení umělce a intelektuála, který se angažoval za dodržování lidských práv. Jako prezident už měl na politiku vliv vlastně zanedbatelný. Těšil se popularitě, ale neměl moc. Zatímco politikům, kteří se dostali k moci, byl jako prezident pro legraci, občané ho činili odpovědným vším špatným.
Na Václavu Havlovi bylo zvláštní, jak se po celý život potkával s historií. Vždy byl tam, kde se rozhodovalo něco zásadního. Někdy na to doplatil, jindy ho to proslavilo, ale jako by neměl na vybranou, historie si ho pokaždé znovu našla. Dokud byl pronásledovaným rebelem, byl Havel ušetřen závisti a žárlivosti, neboť o věznění nikdo nestojí. Být ale oslavovaný, obdivovaný a bohatý, to se neodpouští. A období, kdy si Havel mohl splnit veškeré své sny, bylo pro něj určitě tím nejtěžším. Vlastně až nyní, když mu nelze nic závidět, by si mezi námi připadal hezky.

---

I já se přidávám k akci Krátké kalhoty pro Václava Havla / Short Trousers for Václav Havel (FCB) a vyjádřuji se mlčky...
Václav Havel nám byl v mnohém inspirací, vzorem a autoritou. Jednou z jeho vlastností, na které bychom nechtěli zapomenout, byla i schopnost se s nadhledem zasmát sám sobě. A proto si jej v den výročí jeho úmrtí chceme připomenout s úsměvem – ohrnutím kalhot - a připomenout si tak jeho vykročení do prezidentského úřadu v "krátkých" kalhotách. Vzpomeňte 18.12. na Václava Havla tím, že na celý den výrazně ohrnete nohavice svých kalhot...
Kalhoty zkracuji "sichrhajskama"...
Tož se přidejte - nebo si alespoň přečtěte třeba text: Havlův symbol: krátké kalhoty, anebo busta?