Pravdu díte, pane...Adventní neklid
Autor: Ivan Hoffman
Zatímco v křesťanské tradici představuje advent předvánoční zklidnění, v tradici konzumní společnosti má advent podobu předvánočního neklidu. I když to tak na první pohled nevypadá, obě podoby adventu se vzájemně doplňují. Křesťanské tradice šikovně využívají obchodníci, podsouvající zákazníkům, že adventní nákupy jsou čímsi výjimečným, svátečním či duchovním. Pro křesťany je pak shon provázející konzumní advent příležitostí k osvětě, že vánoce nejsou o dárcích a hodování.
Po roce tedy opět přicházejí železná, bronzová, stříbrná a zlatá neděle. Řeč je o jakési komerční liturgii, kdy se s každou další nedělí očekává větší nápor nakupujících v hypermarketech. Jak se stupňuje očekávání štědrého večera, rostou i tržby obchodníků. Křesťané pak, jak se blíží štědrý večer, jsou stále klidnější, usebranější v rozjímání o blížícím se narození spasitele. A stejně, jako se rok co rok křesťané vracejí ke dva tisíce let starému tajemství, plní se rok co rok touto dobou parkoviště kolem chrámů konzumu davem shromažďujícím dárky.
Advent je obdobím, kdy se nadprůměrně prodává a nakupuje, což mají rádi ekonomové, spatřující ve spotřebitelských výdajích lék na ekonomickou krizi. Čím je ovšem advent komerčně úspěšnější, tím je na tom hůře duchovně. A pokud je ekonomická krize důsledkem krize morální a mravní, čili i krize ducha, pak je nám třeba spíše křesťanského adventu, kdy se místo nakupování přemýšlí a medituje. Na utrácení peněz po obchodech zkrátka nic slavnostního není. Je to vlastně smutná věc, uvědomíme-li si kolik lidí se adventně zadluží a kolik adventních dlužníků později skončí ve spárech exekutorů. Duši i peněžence prospívá adventní klid.
Žádné komentáře:
Okomentovat