Jojo, co jsme si zvolili, to máme... Když si uvědomím, kolik lidí se mi chlubilo, že volili "topku" nebo že se nechali pobláznit líbivými řečmi "véčkařů"... Vždyť ti všici jen privatizují politiku a dělají si z ní byznys...
Ústavní náprava
Autor: Ivan Hoffman
Ústavní soud se zabýval stížností opozice na způsob, jakým koalice ve sněmovně prosadila reformní zákony. Koaličním poslancům se dostalo poučení, že sloučit do rozpravy hrušky a jablka je špatně, opozici pak soud připomněl, že k přijatým zákonům měli možnost říct své už během předchozích čtení, takže to s šikanou od většiny nebylo tak hrozné. Soud pak vysvětlil poslancům, že mezi zájmem většiny a právem menšiny je třeba hledat rovnováhu a neshledal důvod přijaté zákony jako celek zrušit.
Není se také co divit, protože přijaté zákony jsou důsledkem volebního rozhodnutí občanů. Ústavní soud je zde od toho, aby kontroloval, zda zákony neodporují ústavě. Naopak zde není proto, aby posuzoval, zda občané udělali dobře, když hlasovali pro strany, které jim seškrtají sociální výdaje, zvýší daně či zprivatizují zdravotnictví. Je správné, že se Ústavní soud politikům vměšuje do jejich práce jen výjimečně a učiní-li tak, vždy to důkladně zdůvodní. Příkladem je zrušení zákona o povinné veřejné službě.
Pokud poslanci poslouchali, co ústavní soudci řekli o zákoně, který předložil ministr Drábek, může je docela mrzet, že si ten zákon před hlasováním nepřečetli. Z analýzy Ústavního soudu jasně plyne, že poslanci uzákonili nucené práce, mimořádně nespravedlivou a ponižující proceduru, která se navíc zcela míjí zamýšleným účinkem. Že činí špatnost a nepravost přitom poslance opakovaně varoval ombudsman, takže odpadá výmluva, že „nevěděli". Čím déle hovořil předseda Ústavního soudu o zrušeném zákoně, tím více bylo zřejmé, že ho uzákonili lidé necitliví, škodolibí a záludní. I poslancům muselo být z toho, co slyší špatně od žaludku. Mají-li tedy nějaký.
Žádné komentáře:
Okomentovat