Tož to jsem zvědav, co vše se zítra bude dít...
Sváteční protesty
Autor: Ivan Hoffman
Sedmnáctý listopad se nakonec vyvinul v univerzální svátek. Umí být příležitostí k oslavám, kladení věnců a projevům představitelů co se hlásí k ideálům 17. listopadu, ale rovněž se hodí k protivládním protestům a kritice režimu za to, jak ideály 17. listopadu zradil a pošlapal. U příležitosti 17. listopadu se pak pochybuje, zda vůbec byl a pokud ano, jestli to nebylo všechno jinak, než to vypadalo. Nános mýtů, iluzí či protichůdných interpretací ovšem k pořádnému svátku patří. Navíc jak pamětníci stárnou, je rozumné ponechat historii raději historikům, nezatíženým pocity a dojmy. A oslavami řešit spíše dnešek.
Letošní sedmnáctý listopad se tomu vzpomínanému atmosférou docela podobá. Společnost je stejně rozdělena na privilegovanou vrchnost a znechucenou veřejnost. Přestože málokdo objektivně trpí, všichni už toho mají až po krk a plné zuby. Atmosféra houstne, aniž by to partu politických autistů, co je u moci zajímalo. A čím déle to potrvá, tím větší je nebezpečí že dojde k maléru, ze kterého jednou bude státní svátek.
Sedmnáctý listopad je zamýšlen jako připomínka boje proti totalitě. Pokud přitahuje rebely a nespokojence, je to signál, že nebezpečí je zpátky. S tím, že nehrozí od představitelů režimu, kterého jsme se kdysi zbavili, nýbrž od představitelů režimu, co nám aktuálně pije krev. Pokud jde o ideály, vážící se k zítřejšímu svátku, jsou aktuální. Pravdy, svobody či spravedlnosti je třeba vždy. Stejně jako je stále třeba hlídat, zda ještě jsme my občané státem, anebo už nám stát přerůstá přes hlavu. Vše pak souvisí s demokracií neboli vládou lidu. Jakmile zjišťujeme, že si nevládneme, ale jsme ovládáni, je třeba to řešit.
Žádné komentáře:
Okomentovat