Konec hry

Zase jednou souhlasím snad s každou větou do posledního puntíku...

Konec hry
Autor: Ivan Hoffman

Když jde o hazard, neplatí, že kdo si hraje, nezlobí. Je to přesně naopak, kdo hraje, ten i zlobí. Gambleři kupříkladu často kradou, aby lup v zastavárně zpeněžili a měli si za co hrát. V Maďarsku ovšem hra končí. Parlament tam právě ve zrychleném řízení hrací automaty zcela zakázal.
Protože u nás je těchto zařízení údajně 120 tisíc a je s nimi stejná zkušenost jako v Maďarsku a jako kdekoli na světě, se zájmem Maďary sledujeme. Jakým zázrakem se jim to podařilo? Jak je možné že maďarským poslancům nikdo nevysvětlil, že zakázat veškeré automaty je nemožné?
Vrtkavá štěstěna
Co jsme se zatím dověděli, je důvod zákazu. Maďarským poslancům se zželelo sociálně nejslabších spoluobčanů, kteří v automatech přicházeli o poslední peníze v zoufalé víře ve vrtkavou štěstěnu. Že si na cizím neštěstí mastili kapsu nejen provozovatelé heren, ale také stát, zohlednili maďarští poslanci tak, že zdaní on-line hazardní hry. Opět sice nevíme, kde k tomu berou odvahu, když přeci, alespoň jak se to tvrdí nám, provozovatelé vysoudí na státu náhrady za ušlý zisk, bolestné za zmařenou investici a kdoví co ještě.
Poučení z Maďarska je banálně jednoduché. Když se chce, jde cokoli. Když se nechce, nejde nic. Kterákoli špatnost, o které slyšíme, že s ní nelze skoncovat, vděčí za svou existenci tomu, že s ní někdo skoncovat nechce. Mezi našimi a maďarskými poslanci je ohledně hazardu rozdíl pouze v tom, že těm našim jsou zoufalci závislí na automatech u ponožek. Pokud tedy poslanci nejsou na příjmech z hazardu osobně zainteresováni, což ale vyjde nastejno. A ještě na okraj. Automaty v Maďarsku zakázali liberálové a na žádné protesty s transparenty „Vraťte nám hazard!" kupodivu nedošlo.