Ticho před čím?

Třeba jen politiky trápí zdraví jako je tomu u nás doma?
:-))
?:-(

Ticho před čím?
Autor: Ivan Hoffman

V závěru roku si politici nečekaně vzali nezvykle dlouhý time out. Jakoby se odhodlávali k něčemu mimořádně náročnému, nebezpečnému, odpovědnému. Jak jinak si vysvětlit, že přestali mluvit o tom, jak je třeba rychle začít pracovat, neboť to od nich občané očekávají a republika potřebuje.
Vyjednávání se zastavilo po té, co se vznikající koalice shodla na programovém prohlášení a rozdělila si ministerstva. Pečlivý výběr kvalitních ministrů, aby je později nebylo třeba měnit jako špinavé ponožky, jak tomu bylo za Nečase s Kalouskem, je samozřejmě namístě, nicméně hlavní důvod nynějšího ticha před bouří to nebude.
Po té, co politici v tomto roce absolvovali vzájemný souboj ve volbách a následně se střetli ať už uvnitř ČSSD anebo v rámci koalice, čeká je nyní zápas s prezidentem. Ten totiž opakovaně hovoří o tom, že nemusí jmenovat ministry, které mu navrhne premiér. Podle ústavy ovšem prezident jako instituce ministry jmenuje a co si osobně jako Miloš Zeman myslí o jejich vhodnosti či nevhodnosti nehraje žádnou roli. Ve vzduchu tedy visí zajímavý konflikt, na který se nejspíše vznikající koalice pečlivě připravuje. Už jsme se dověděli, že budou za premiérovým seznamem ministrů stát jednotně a neustoupí prezidentovi ani o krok. Proč ale předvádění svalů trvá tak dlouho jasné není.
Klidně je možné, že si politici dopřávají svátečního odpočinku, aniž by si ho zasloužili nějakou odvedenou prací. Do zápasu s prezidentem se přece mohli pustit neprodleně, vánoce nevánoce. Také nevíme, jestli to nynější ticho je vůbec tichem před bouří. Může jít o ticho, ve kterém politikům dochází, co je čeká. Konfliktem s prezidentem nic neskončí. Jen začne.

Proč jsou Vánoce natolik nekřesťanské?

...přesvědčení, že svět má smysl nezávisle na lidském názoru, vznáší na člověka nároky a vládne mu řád, z nějž vyplývají povinnosti.
V tomto ohledu není náboženskost v rozporu s vědeckostí. Málokdo by popíral vědeckost Alberta Einsteina, ačkoli tvrdil, že ve světě existuje „něco neproniknutelného lidskými silami, co se zjevuje jako nejvyšší moudrost a nejzářivější krása, kterou naše otupělé schopnosti mohou pochopit jen v nejprimitivnějších formách“. A právě na základě tohoto přesvědčení se i Einstein považoval za hluboce věřícího.

Přečtěte si: Proč jsou Vánoce natolik nekřesťanské?

Zpráva, kterou nechápu

V dnešním mailovém zpravodajství jsem si přečetl zprávu, které dost dobře nerozumím: já jsem na svém pracovišti kromě doby spánku kdykoliv k dosažení a poskytuji, dáli se to tak říci, 16/7 IT podporu (7 dní v týdnu cca 16 hodin denně). Takže nevím, jak mám chápat toto vyjádření:

Picek slíbil zástupci ombudsmana, že vojákům zpětně uhradí dosažitelnost
Ministr obrany Vlastimil Picek slíbil zástupci ombudsmana Stanislavu Křečkovi, že nechá zpětně vyplatit vojákům finanční odměny za takzvanou dosažitelnost. Uvedla to mluvčí kanceláře ombudsmana Iva Hrazdílková. Vojáci se o nárok na odměnu za dosažitelnost přeli s ministerstvem a nakonec se kvůli věci obrátili na veřejného ochránce práv. Křeček dospěl k závěru, že ministerstvo postupovalo nezákonně, když odmítalo odměny platit. Nyní by vojáci měli podle něj opětovně požádat o proplacení odměn za dosažitelnost. Křeček upozornil na to, že pokud vojákovi jeho nadřízený nařídil být v dosahu na telefonu nebo ve služební pohotovosti, tak to mělo pro civilní život vojáka dopad.

Revoluční Ukrajina

Revoluční Ukrajina
Autor: Ivan Hoffmann

Ukrajinská opozice tvrdí, že protivládní demonstrace přerostly v proevropskou revoluci. Po té, co vláda ukončila jednání o asociační smlouvě s EU, proevropští Ukrajinci jsou roztrpčeni a rozhodnuti vládu svrhnout. Kolik Ukrajinců dává naopak přednost posílení vztahů s Ruskem, příliš jasné není. Zatím nedemonstrují, takže je agentury nemají důvod počítat. Nepochybně jich ale bude hodně, jestliže poslední ukrajinské volby vyhráli Ukrajinci proruští.
Usuzovat z protirežimních demonstrací na vůli lidu je ošemetná záležitost. Sami Ukrajinci už jednou v ulicích režim slavně porazili, aby pak zjistili, že se díky oranžové revoluci dostali z louže pod okap. Že přejeme Ukrajincům to nejlepší je jasné, otázka je, zda si to nejlepší pro sebe přejí sami ukrajinští demonstranti. Dohoda, kterou nakonec nepodepsali jejich představitelé, totiž ze strany EU nebyla zrovna štědrá a aktuální potíže Ukrajiny, čili nedostatek hotovosti neřešila. Co je ale horší, demonstranty zřejmě vůbec nenapadlo přemýšlet, zda o ně EU, přesněji občané zemí tvořících EU stojí, anebo zda je EU připravena Ukrajinu integrovat ve stavu, v jakém se nachází.
Proevropské demonstrace Ukrajinců nám mohou lichotit, neboť jsou vzkazem, že u nás je tráva docela zelená, jakkoli nám to tak nepřipadá. Také nám ale demonstrujících Ukrajinců může být líto, neboť si nás naivně idealizují a čeká je trpké vystřízlivění. Co si mají Ukrajinci vyvzdorovat a čeho se mají vyvarovat, nám asi nepřísluší radit. Ze zkušeností s řadou nedávných revolucí a převratů ale Ukrajincům můžeme něco přát. Aby ta jejich revoluce byla nekrvavá a aby politiky, které případně svrhnou, nenahradili ještě horšími.