Týdeník EURO, 35/2010, strana 38
Zelená úsporám
Příliš drahé dotace
Peníze z prodeje emisních povolenek bylo možno využít mnohem efektivněji
Program Zelená úsporám je od počátku kontroverzní. Už jen samotný fakt, že Japonsko rozhoduje o tom, jak suverénní česká vláda naloží s penězi, které získala prodejem vlastního majetku, tedy povolenek, je podivný. V tomto případě jde nicméně o chybu, která souvisí se samou interpretací Kjótského protokolu. Peníze z prodeje povolenek však mohly být využity podstatně racionálnějším způsobem. Problémů kolem Zelené úsporám je ale mnohem víc.
Čerpání peněz z pětadvacetimiliardového fondu se zpočátku moc nedařilo. Na vině byla zejména obrovská byrokratická zátěž, kterou ministerstvo životního prostředí na žadatele naložilo. Když se po čase ukázalo, že balík připravený tímto způsobem nebude nejspíš možné vyčerpat, přidaly se do cílového okruhu příjemců dotací i panelové domy a zredukovala se část papírování. Deficit čerpání se tím srovnal, jenže na svoje limity narazil Státní fond životního prostředí. „Žádostí skokově přibylo, objem požadavků na dotace se během pár týdnů zvýšil ze čtyř miliard korun na dvanáct. Tím pádem došlo k určitým průtahům ve vyřizování dotací,“ vysvětluje bývalý šéf SFŽP Petr Štěpánek. Praxe byla často ještě komplikovanější.
Půl roku na telefonu
Redakce týdeníku EURO má k dispozici příběh člověka, který o dotaci usiluje téměř šest měsíců. Z obav před dalšími obstrukcemi ze strany úředníků fondu si však nepřeje zveřejnit své jméno. Tento investor si nechal instalovat na střechu solární kolektory. Dodavatelská firma měla svého projektanta, který zpracoval požadované materiály pro získání dotace. Ze strany SFŽP nebyly žádné připomínky, a tak počátkem dubna žádost přijal. Po dvou měsících mlčení ze strany fondu investor kontaktoval zelenou linku programu s dotazem, jak daleko proces přidělení dotace pokročil. Dozvěděl se, že podpora čeká na schválení, které by se mělo uskutečnit do čtrnácti dnů. Čas běžel a pracovníci SFŽP se postupně vymlouvali na velké množství žádostí, na nutnost schválení radou fondu, která se schází jen jednou za měsíc, poté na předčasné volby a na čekání na nového ministra, jenž prý každou dotaci musí osobně schválit. „Problém je v radě fondu, jejíž mandát zaniká s funkčním obdobím Poslanecké sněmovny. Nová ještě nebyla jmenována, a proto dochází zhruba ke čtvrtletnímu zpoždění ve vyplácení dotací,“ vysvětlil Štěpánek.
Druhotné problémy
Potíž je v tom, že velká část majitelů rodinných domů kalkulovala s tím, že dotace poslouží jako spolufinancování dalších plánovaných investic. Vzhledem k sezonnímu charakteru většiny prací proto čtvrtletní zpoždění ve výplatě znamená v podstatě ztracený rok. „Chtěli jsme peníze z dotace na solární kolektory použít na podlahové topení. Tím bychom ještě posílili zateplení a současně přešli na velmi úsporný systém vytápění. Také bychom získali další dotační prostředky na výměnu oken. Jenže pokud nám peníze namísto v květnu vyplatí nejdřív koncem září, netroufnu už si riskovat totální výměnu otopné soustavy. To se nedá stihnout,“ popisuje investor komplikace, které mu SFŽP způsobil. Protože do programu vstoupily i panelové domy, je docela možné, že se už příští rok k dotačním penězům nedostane, neboť balík bude vyčerpán.
Program dotací pro panelové domy už byl ukončen. „V loňském roce jsme přijali 13 žádostí pro panelové domy, od ledna do června letošního roku to už ale bylo 263 žádostí a od července do 22. srpna 423 žádostí. Celkem je to tedy 699 žádostí za 2,5 miliardy korun. K dalšímu schvalování je připravováno 1100 žádostí s požadovanou výší dotace tři miliardy korun. Proplaceno bylo ale jen 12 žádostí za 32,5 milionu korun,“ uvedla mluvčí ministerstva životního prostředí Eva Veverková. Žádat o vyplacení dotace je totiž možné až po provedení. SFŽP chce nyní nechat doběhnout stavební sezonu, aby zjistil, kolik bude panelovým domům proplácet. „Máme obavy, že někteří investoři nezačnou vůbec opatření realizovat a my budeme mít zablokované peníze, které bychom mohli použít pro jiné žádosti,“ uvedla mluvčí fondu Lenka Brandtová.
Panelový vysavač
Neoficiálně se však hovoří o tom, že jakmile se družstva stejně jako domkáři ve složité byrokracii zorientují, procento vyplacených dotací prudce vystřelí nahoru. Paneláky pak odsají peníze původně určené pro majitele rodinných domů, kteří nemají na rozdíl od družstev jinou šanci dotaci získat. To cosi vypovídá o koncepční práci exministra životního prostředí Martina Bursíka, který je architektem dotačního systému. Nejprve tedy extrémní byrokratická zátěž nutila zájemce utrácet za poradce, kteří jediní byli schopni se v systému vyznat. Když žádostí kvůli složitému papírování nepřibývalo, uvolnily se podmínky a do programu byly zahrnuty paneláky. To způsobilo růst podaných žádostí, avšak podstatně větší, než se očekávalo. Nyní se tedy opět šlape na brzdu, aby betonová sídliště neodsála všechny peníze. Po ministerstvu dokonce kolují spekulace, že byrokratická složitost byla záměrná. Malý počet uspokojených žádostí spolu s rizikem nutnosti vracet Japoncům peníze měly být argumentem pro zpřístupnění programu pro veřejné budovy, a tím pádem i pro velké stavební firmy. Ty by spolu s úředníky „vyluxovaly“ fond do dna za pár měsíců.
Nízká efektivita
Tanečky kolem nastavení dotačního systému poněkud překrývají hlubší podstatu problému. Tím je vlastní účel programu. Nejde jen o to, že obchod s emisními povolenkami s původem v ČR je do jisté míry pokrytecký, neboť se žádné úspory nekonaly. Ve skutečnosti jen zkrachoval nekonkurenceschopný těžký průmysl, čímž se emise skokově snížily o více než čtvrtinu oproti roku 1990. Další nepříliš košer úspory spočívají v přesouvání emisně náročných výrob směrem na východ a v dovozu hotových výrobků zpět. V rámci programu jsou na dodavatelské firmy uplatňovány čistě formální požadavky, takže lze očekávat i nízkou kvalitu odvedených prací. Objem pětadvaceti miliard mohl být využit podstatně efektivněji. Jakékoliv zateplení nebo úspora energie jsou sice chvályhodné, rozhodující je však cena.
Podíl domácností na celkové spotřebě energie činí zhruba třicet procent. Z toho sedmdesát procent tvoří náklady na vytápění a ohřev vody. V Česku jsou přitom více než čtyři miliony domácností. I kdyby průměrná vyplacená dotace činila jen sto tisíc korun, což je relativně málo, pětadvacet miliard se vypaří při pouhém čtvrtmilionu uspokojených žádostí. Z toho vyplývá, že i kdyby se celková spotřeba energie po aplikaci úsporných opatření (na které by při tak velké úspoře musel fond vyplatit podstatně více než sto tisíc korun) snížila o padesát procent, celkově se uspoří ani ne jedno procento (viz schéma) v Česku spotřebované energie.
Lepší investice
Kjótský protokol přitom Česko k takovému plýtvání nijak nenutí. Podpora úspor energie v obytném sektoru je jen část z možného využití peněz vydělaných na emisních povolenkách. Protokol naopak doporučuje investice do energeticky úsporných technologií a inovací, vývoje a podpory energeticky méně náročných forem dopravy a podpory udržitelného hospodaření v lesích. Vlády by dle důrazného doporučení dokonce měly odstranit dotační deformace trhu s energiemi. Podotkněme, že Zelená úsporám je dotační program. Přitom deformace energetického trhu taktéž dotovanou fotovoltaikou jsou v poslední době aktuálním tématem.
Za pětadvacet miliard korun se dá leccos pořídit. Můžeme uspořit 0,66 procenta spotřeby energie v Česku. Jenže za stejné peníze lze dosáhnout mnohem víc. Pět let by za to mohla fungovat celá Akademie věd. Zhruba stejnou částku stát průměrně ročně investuje do vědy a výzkumu. Za pětadvacet miliard korun dokážou žít celý rok české vysoké školy. Také bychom mohli tyto peníze využít na odstranění podstatné části starých ekologických škod, jejichž likvidace bude stát nejméně čtyřicet miliard korun. Mimo ekologii jde o slušnou část nákladů na důchodovou reformu, která by nemusela být vytažena z kapes poplatníků. A tak by se dalo pokračovat. Prakticky jakákoliv jiná investice by byla efektivnější.
Zelené a šrotovné
Dotace navíc způsobují pokřivení trhu, které ve výsledku poškodí ekonomiku víc než jen mizerně investované peníze. Jednak klesá konkurenční tlak. Dotace ovlivňují nabídkovou rovnici u zboží, které je k jejich získání třeba. Uveďme příklady. Extrémní byrokratická zátěž je přímo odpovědná za vznik stovek poradenských míst, která odčerpávají už tak špatně investované peníze. Ceny materiálů typu polystyrenu nebo minerální vlny – na rozdíl od běžných stavebnin, které výrazně zlevnily – vzrostly. Plné vyčerpání programu způsobí ve všech ostatních sektorech odložení spotřeby ve výši nejméně padesáti miliard korun, což je prostý součet vyplacených dotací a vlastního financování. Toto číslo je nutné navýšit o cenu úvěrů, které si velká část účastníků programu musela sjednat. Čím si například prodejci výpočetní techniky, krbových kamen, jízdních kol a dalších zaslouží, že stát své občany přiměje k tomu, aby přednostně utráceli své úspory u jiných, někdy přímo konkurenčních subjektů? Nabízí se srovnání se šrotovným. Zatímco nezvládnutý úvěr na auto se ale dá poměrně elegantně řešit prodejem vozu do bazaru (i když to je v zemích, kde šrotovné zavedli, vesměs nelegální), nezvládnutý úvěr na bydlení má daleko drsnější důsledky. Spekulovat, jestli je část bankami zabavených nemovitostí přetížena právě úvěrem na program Zelená úsporám, je předčasné. Z běžné praxe a z dopadů šrotovného však lze předpokládat, že se časem podobných nemovitostí v dražbách dočkáme.
Infografika:
Všechny české domácnosti v počtu 4 000 000 se podílejí 30 procenty na celkové spotřebě energie.
Z toho vytápění a ohřev teplé vody činí 70 procent, tedy 21 procent celkové spotřeby.
Jedna domácnost tedy spotřebuje na vytápění a ohřev vody pět tisícin promile celkové spotřeby.
Na dotace je k dispozici 25 miliard korun.
Při stotisícové dotaci dosáhne na peníze 250 000 domácností.
Při předpokládané úspoře 50 procent činí celková efektivita programu Zelená úsporám 0,66 procenta z roční spotřeby energie celé ČR.
Pramen: vlastní výpočet
Karel Zaoral
úterý 28. září 2010
On-line minulost může zničit kariéru
Týdeník EURO, 35/2010, strana 18
Internet
On-line minulost může zničit kariéru
Děkujeme za účast ve výběrovém řízení, ale nemůžeme Vás přijmout, neboť jste naši firmu nedávno kritizoval v internetovém diskuzním fóru a před deseti lety jste se zapojil do bojkotu naší společnosti na serveru Facebook. Podobnou větu již nyní slýchávají uchazeči o práci v USA a je pravděpodobné, že „lustrování“ internetové historie při žádání o práci brzy dorazí i do Česka. Z výzkumu poradenské společnosti Image Lab vyplynulo, že on-line minulost může řadě lidí zhatit šance na získání vysněné práce.
„Na první pohled nevinně vyhlížející profil s fotkami na webové seznamce, vyhraněné příspěvky v systému Twitter, kontroverzní vyjádření na blozích či v diskuzních fórech anebo přihlášení se k veřejnému bojkotu firmy – to jsou nejčastější otisky v kyberprostoru, které personalisté o žadatelích nacházejí. Lidé si často neuvědomují, že stopy, které na www stránkách zanechávají, jsou v budoucnu vyhledatelné a mohou se proti nim obrátit,“ vysvětluje Ondřej Rak, konzultant společnosti Image Lab.
Z průzkumu rovněž vyplývá, že konzultanti HR agentur ani firemní personalisté neberou veřejné záznamy žadatelů na internetu na lehkou váhu. „Sedmdesát procent amerických HR specialistů přiznalo, že již odmítli některé uchazeče o práci právě kvůli jejich on-line minulosti,“ dodává Rak. Softwarový gigant Microsoft v podobném výzkumu nedávno zjistil, že tři čtvrtiny personalistů provádí zkoumání internetové historie případných kandidátů jak přes vyhledavače, tak na populárních sociálních sítích typu Facebook či Twitter.
Podle Raka je fakt, že lidské stopy na internetu nejsou stoprocentně vymazatelné, novodobým problémem celé společnosti. „V minulosti člověk nemusel významně přemýšlet o verbálních rozmarech, jelikož se mohl spolehnout na omezenou kapacitu lidské paměti, případně se v určitých případech mohl odstěhovat a začít jinde znovu. To na internetu zcela nelze,“ říká konzultant společnosti Image Lab.
Ondřej Hergesel
Internet
On-line minulost může zničit kariéru
Děkujeme za účast ve výběrovém řízení, ale nemůžeme Vás přijmout, neboť jste naši firmu nedávno kritizoval v internetovém diskuzním fóru a před deseti lety jste se zapojil do bojkotu naší společnosti na serveru Facebook. Podobnou větu již nyní slýchávají uchazeči o práci v USA a je pravděpodobné, že „lustrování“ internetové historie při žádání o práci brzy dorazí i do Česka. Z výzkumu poradenské společnosti Image Lab vyplynulo, že on-line minulost může řadě lidí zhatit šance na získání vysněné práce.
„Na první pohled nevinně vyhlížející profil s fotkami na webové seznamce, vyhraněné příspěvky v systému Twitter, kontroverzní vyjádření na blozích či v diskuzních fórech anebo přihlášení se k veřejnému bojkotu firmy – to jsou nejčastější otisky v kyberprostoru, které personalisté o žadatelích nacházejí. Lidé si často neuvědomují, že stopy, které na www stránkách zanechávají, jsou v budoucnu vyhledatelné a mohou se proti nim obrátit,“ vysvětluje Ondřej Rak, konzultant společnosti Image Lab.
Z průzkumu rovněž vyplývá, že konzultanti HR agentur ani firemní personalisté neberou veřejné záznamy žadatelů na internetu na lehkou váhu. „Sedmdesát procent amerických HR specialistů přiznalo, že již odmítli některé uchazeče o práci právě kvůli jejich on-line minulosti,“ dodává Rak. Softwarový gigant Microsoft v podobném výzkumu nedávno zjistil, že tři čtvrtiny personalistů provádí zkoumání internetové historie případných kandidátů jak přes vyhledavače, tak na populárních sociálních sítích typu Facebook či Twitter.
Podle Raka je fakt, že lidské stopy na internetu nejsou stoprocentně vymazatelné, novodobým problémem celé společnosti. „V minulosti člověk nemusel významně přemýšlet o verbálních rozmarech, jelikož se mohl spolehnout na omezenou kapacitu lidské paměti, případně se v určitých případech mohl odstěhovat a začít jinde znovu. To na internetu zcela nelze,“ říká konzultant společnosti Image Lab.
Ondřej Hergesel
pondělí 27. září 2010
neděle 19. září 2010
Poklad zazděný v paneláku
Týdeník EURO, 36/2010, strana 50
Životní prostředí
Poklad zazděný v paneláku
Záruka pohodového bydlení na 100 let, ale už jenom za své
Státu došly peníze na dotační program Nový panel, který s určitostí nebude v dohledné době obnoven. Také podpora zateplení panelových domů z programu Zelená úsporám byla pro letošek zmražena pro nadbytek žádostí. Majitelé panelových domů se ocitli na rozcestí – buď neinvestovat a směřovat ke slumu, nebo sehnat úvěr a zabezpečit ve svém domě komfortní bydlení s nejvyšší tepelnou pohodou. Podle architekta Aleše Brotánka je panelový dům tou nejideálnější starou stavbou, na níž lze komplexními úpravami a zateplením jednoduše docílit nejvyšší pasivní standard, a s ním velké úspory energie a pohodlné bydlení. Energetičtí poradci z EkoWATTu ujišťují, že kvalitně zrekonstruovaný panelový dům v řadě parametrů často předčí nové bytové domy nabízené developery. Podle zkušenosti energetických auditorů má dostatečně zateplený panelák dokonce výrazně nižší energetickou náročnost než samostatně stojící nový rodinný dům.
Drsná čísla
Tou druhou, ideální cestou se i s využitím státních podpor dosud vydali jen vlastníci dvaceti procent panelových domů a prostavěli při tom 106 miliard korun. Plných osmdesát procent paneláků však na sebe váže „zanedbané investice“ ve výši 423 miliard. To jsou právě ty nevynaložené peníze, které vezou dotyčný dům směrem ke slumu či ghettu zubožených obyvatel.
Takřka polovina paneláků neprodělala ani žádnou zásadnější opravu. Víc než o dobré úrovni původní stavby to ovšem svědčí o nedostatečné dnešní péči. I těch 34 procent majitelů, kteří investovali do nových oken a jsou počítáni k té lepší polovině, by mohlo zplakat nad výdělkem, protože to byl možná zásah nutný, ale ne dostačující. Kvalitní okna jsou jen jedním z deseti kritérií, podle kterých se hodnotí komplexnost rekonstrukce. A nestačí jen výčet, i u komplexní rekonstrukce se dají udělat zásadní chyby, které nevedou k pasivnímu, ba ani k nízkoenergetickému domu, ale pouhým formálním plněním zateplování vytahují lidem z kapes peníze.
Uváděná čísla pocházejí ze studie Panel SCAN, kterou si pro zmapování stavu panelových domů nechal zpracovat Státní fond rozvoje bydlení. Studie předjímá i vývoj rekonstrukcí paneláků v období 2010 až 2020. Optimistická varianta vychází z potřeby „nulové“ zanedbanosti bytového fondu v panelácích a v bytových domech vůbec v roce 2020. Hrozba sociálního dopadu na sídliště by byla zažehnána, kvalita života na sídlištích by stoupala a úměrně by rostla hodnota majetku, který bytový fond reprezentuje.
Jenže poté, co program Nový panel padnul, je mnohem pravděpodobnější ta nejméně příznivá varianta. Autoři studie předpokládají, že se rekonstrukce ani nedotkne takřka tří set tisíc bytů. Ty budou zcela zanedbané, velmi rychle budou degradovat jak materiálně, tak sociálně. Vyjít večer na takové sídliště bude o život. Abychom si dokázali představit, jak velká degradace bydlení a sídlištím hrozí, spočítali autoři studie všechny byty v Karlovarském a Libereckém kraji dohromady. Na tak velký rozsah slumů a ghett bychom se museli v různých sídlištích po celé republice připravit.
Pomoci jen pomálu
Žádná studie ovšem neřeší, jak takovému úpadku čelit. Postup je všem známý: rekonstruovat a zateplovat. Stát však už s rekonstrukcemi nepomůže. Více než miliarda korun úrokových dotací z programu Nový panel určených na tento rok byla rozdělena mezi sedm set žádostí už před polovinou srpna. A pokud se ještě jednou pro zateplování paneláků „rozmrazí“ program Zelená úsporám, pak jen ve velmi úzkém finančním rozmezí a jen pro polovinu příštího roku. Peníze z prodeje emisních kreditů z Kjótského protokolu musejí být realizovány do konce roku 2012, a to včetně kolaudace. A co je nejdůležitější: dotace na zateplení může dostat jen takový dům, který nemá žádnou konstrukční závadu. Podle dohody ministerstev životního prostředí a pro místní rozvoj to muselo dotvrdit společné poradenské středisko. V současné chvíli se společná podpora smrskla a zůstal jen pohrobek programu Nový panel: možnost zažádat o záruky na úvěry u Českomoravské záruční a rozvojové banky. Náměstek ministra pro místní rozvoj Miroslav Kalous, který dbá o bytovou politiku, ujišťuje, že všechny starší smluvní závazky bude resort plnit. Vyplácení úrokových dotací v příštím roce a zřejmě i v následujících letech by však bylo nad možnosti rozpočtu.
Podpora pro zateplování panelových domů v rámci Zelené úsporám vzrůstala po exponenciální křivce stejně jako základní program určený rodinným a nepanelovým bytovým domům. V roce 2009 bylo v tomto panelovém segmentu uspokojeno třináct žadatelů patnáctimilionovou částkou. Od ledna do června bylo schváleno 263 žádostí a přislíbené peníze se přiblížily miliardě. Za další dva měsíce bylo připraveno ke schválení už 423 žádostí o sumární jedenapůlmiliardovou podporu. Posléze bylo ke schválení připravováno dalších 1100 žádostí. Předpokládaná výše dotace na panelové domy činí 5,5 miliardy, a tak další přijímání žádostí o podporu na zateplování paneláků muselo být zastaveno.
Neošidit nejpotřebnější
Touto cestou by bylo velmi snadné vyčerpat všechny programem shromážděné finanční prostředky na panelové domy. Ty však měly už léta předtím k dispozici Nový panel dotovaný ze státní pokladny. Přičemž unikátní podpora přeměny topného systému na obnovitelné zdroje a zateplování rodinných domů, která se už nikdy nemůže opakovat, by přišla zkrátka. Neboť stát ani EU tímto způsobem občana dotovat nesmí a žádný jiný nezávislý finanční zdroj není v dohledu. Pro připomenutí: finanční zajištění Zelené úsporám vzniklo prodejem kjótských kreditů, jehož zásadní podmínkou je vynaložit získané prostředky na snižování emisí oxidu uhličitého. V kjótské mluvě se to označuje anglickým slovem greening. Způsob, jakým Státní fond životního prostředí greening provádí, byl určen zákonem.
Prodej kreditů ještě pozvolna pokračuje, očekává se, že by celková získaná částka mohla být až dvacet miliard. A ačkoli se to zdá hodně a přestože škarohlídi v prvních měsících věštili programu propadák, hrozí brzké vyčerpání celé částky.
V úsilí o rozparcelování miliard se může zdát zvláštní, že na podporu panelových domů bylo dosud vyplaceno jen třiatřicet milionů dvanácti žadatelům o podporu. V časově limitovaném prostoru je státní fond ve dvojím ohni – musí žadateli o celkové zateplení zaručit osmnáctiměsíční lhůtu na zhotovení. A po celou tu dobu musí rezervovat smluvně určenou částku. Když z jakéhokoli důvodu žadatel práci včas nedokončí, příslib propadá. Ale zbude do konce roku 2012 dalších osmnáct měsíců pro nového žadatele? V různém stadiu příprav či realizace je už 1660 investorů komplexní rekonstrukce paneláků. Nebudou situaci komplikovat tím, že z nějaké příčiny odstoupí?
Zateplovat s fondem má obrovskou výhodu nejen díky finanční pomoci. Přísný kontrolní systém nedovolí zateplení ošidit. To je ovšem velké riziko samostatné investice. Už v minulosti se leckde zateplovalo neodborně a nedostatečně. Snad se to firmy s prací pro Zelenou úsporám konečně naučily.
Čestmír Klos
Životní prostředí
Poklad zazděný v paneláku
Záruka pohodového bydlení na 100 let, ale už jenom za své
Státu došly peníze na dotační program Nový panel, který s určitostí nebude v dohledné době obnoven. Také podpora zateplení panelových domů z programu Zelená úsporám byla pro letošek zmražena pro nadbytek žádostí. Majitelé panelových domů se ocitli na rozcestí – buď neinvestovat a směřovat ke slumu, nebo sehnat úvěr a zabezpečit ve svém domě komfortní bydlení s nejvyšší tepelnou pohodou. Podle architekta Aleše Brotánka je panelový dům tou nejideálnější starou stavbou, na níž lze komplexními úpravami a zateplením jednoduše docílit nejvyšší pasivní standard, a s ním velké úspory energie a pohodlné bydlení. Energetičtí poradci z EkoWATTu ujišťují, že kvalitně zrekonstruovaný panelový dům v řadě parametrů často předčí nové bytové domy nabízené developery. Podle zkušenosti energetických auditorů má dostatečně zateplený panelák dokonce výrazně nižší energetickou náročnost než samostatně stojící nový rodinný dům.
Drsná čísla
Tou druhou, ideální cestou se i s využitím státních podpor dosud vydali jen vlastníci dvaceti procent panelových domů a prostavěli při tom 106 miliard korun. Plných osmdesát procent paneláků však na sebe váže „zanedbané investice“ ve výši 423 miliard. To jsou právě ty nevynaložené peníze, které vezou dotyčný dům směrem ke slumu či ghettu zubožených obyvatel.
Takřka polovina paneláků neprodělala ani žádnou zásadnější opravu. Víc než o dobré úrovni původní stavby to ovšem svědčí o nedostatečné dnešní péči. I těch 34 procent majitelů, kteří investovali do nových oken a jsou počítáni k té lepší polovině, by mohlo zplakat nad výdělkem, protože to byl možná zásah nutný, ale ne dostačující. Kvalitní okna jsou jen jedním z deseti kritérií, podle kterých se hodnotí komplexnost rekonstrukce. A nestačí jen výčet, i u komplexní rekonstrukce se dají udělat zásadní chyby, které nevedou k pasivnímu, ba ani k nízkoenergetickému domu, ale pouhým formálním plněním zateplování vytahují lidem z kapes peníze.
Uváděná čísla pocházejí ze studie Panel SCAN, kterou si pro zmapování stavu panelových domů nechal zpracovat Státní fond rozvoje bydlení. Studie předjímá i vývoj rekonstrukcí paneláků v období 2010 až 2020. Optimistická varianta vychází z potřeby „nulové“ zanedbanosti bytového fondu v panelácích a v bytových domech vůbec v roce 2020. Hrozba sociálního dopadu na sídliště by byla zažehnána, kvalita života na sídlištích by stoupala a úměrně by rostla hodnota majetku, který bytový fond reprezentuje.
Jenže poté, co program Nový panel padnul, je mnohem pravděpodobnější ta nejméně příznivá varianta. Autoři studie předpokládají, že se rekonstrukce ani nedotkne takřka tří set tisíc bytů. Ty budou zcela zanedbané, velmi rychle budou degradovat jak materiálně, tak sociálně. Vyjít večer na takové sídliště bude o život. Abychom si dokázali představit, jak velká degradace bydlení a sídlištím hrozí, spočítali autoři studie všechny byty v Karlovarském a Libereckém kraji dohromady. Na tak velký rozsah slumů a ghett bychom se museli v různých sídlištích po celé republice připravit.
Pomoci jen pomálu
Žádná studie ovšem neřeší, jak takovému úpadku čelit. Postup je všem známý: rekonstruovat a zateplovat. Stát však už s rekonstrukcemi nepomůže. Více než miliarda korun úrokových dotací z programu Nový panel určených na tento rok byla rozdělena mezi sedm set žádostí už před polovinou srpna. A pokud se ještě jednou pro zateplování paneláků „rozmrazí“ program Zelená úsporám, pak jen ve velmi úzkém finančním rozmezí a jen pro polovinu příštího roku. Peníze z prodeje emisních kreditů z Kjótského protokolu musejí být realizovány do konce roku 2012, a to včetně kolaudace. A co je nejdůležitější: dotace na zateplení může dostat jen takový dům, který nemá žádnou konstrukční závadu. Podle dohody ministerstev životního prostředí a pro místní rozvoj to muselo dotvrdit společné poradenské středisko. V současné chvíli se společná podpora smrskla a zůstal jen pohrobek programu Nový panel: možnost zažádat o záruky na úvěry u Českomoravské záruční a rozvojové banky. Náměstek ministra pro místní rozvoj Miroslav Kalous, který dbá o bytovou politiku, ujišťuje, že všechny starší smluvní závazky bude resort plnit. Vyplácení úrokových dotací v příštím roce a zřejmě i v následujících letech by však bylo nad možnosti rozpočtu.
Podpora pro zateplování panelových domů v rámci Zelené úsporám vzrůstala po exponenciální křivce stejně jako základní program určený rodinným a nepanelovým bytovým domům. V roce 2009 bylo v tomto panelovém segmentu uspokojeno třináct žadatelů patnáctimilionovou částkou. Od ledna do června bylo schváleno 263 žádostí a přislíbené peníze se přiblížily miliardě. Za další dva měsíce bylo připraveno ke schválení už 423 žádostí o sumární jedenapůlmiliardovou podporu. Posléze bylo ke schválení připravováno dalších 1100 žádostí. Předpokládaná výše dotace na panelové domy činí 5,5 miliardy, a tak další přijímání žádostí o podporu na zateplování paneláků muselo být zastaveno.
Neošidit nejpotřebnější
Touto cestou by bylo velmi snadné vyčerpat všechny programem shromážděné finanční prostředky na panelové domy. Ty však měly už léta předtím k dispozici Nový panel dotovaný ze státní pokladny. Přičemž unikátní podpora přeměny topného systému na obnovitelné zdroje a zateplování rodinných domů, která se už nikdy nemůže opakovat, by přišla zkrátka. Neboť stát ani EU tímto způsobem občana dotovat nesmí a žádný jiný nezávislý finanční zdroj není v dohledu. Pro připomenutí: finanční zajištění Zelené úsporám vzniklo prodejem kjótských kreditů, jehož zásadní podmínkou je vynaložit získané prostředky na snižování emisí oxidu uhličitého. V kjótské mluvě se to označuje anglickým slovem greening. Způsob, jakým Státní fond životního prostředí greening provádí, byl určen zákonem.
Prodej kreditů ještě pozvolna pokračuje, očekává se, že by celková získaná částka mohla být až dvacet miliard. A ačkoli se to zdá hodně a přestože škarohlídi v prvních měsících věštili programu propadák, hrozí brzké vyčerpání celé částky.
V úsilí o rozparcelování miliard se může zdát zvláštní, že na podporu panelových domů bylo dosud vyplaceno jen třiatřicet milionů dvanácti žadatelům o podporu. V časově limitovaném prostoru je státní fond ve dvojím ohni – musí žadateli o celkové zateplení zaručit osmnáctiměsíční lhůtu na zhotovení. A po celou tu dobu musí rezervovat smluvně určenou částku. Když z jakéhokoli důvodu žadatel práci včas nedokončí, příslib propadá. Ale zbude do konce roku 2012 dalších osmnáct měsíců pro nového žadatele? V různém stadiu příprav či realizace je už 1660 investorů komplexní rekonstrukce paneláků. Nebudou situaci komplikovat tím, že z nějaké příčiny odstoupí?
Zateplovat s fondem má obrovskou výhodu nejen díky finanční pomoci. Přísný kontrolní systém nedovolí zateplení ošidit. To je ovšem velké riziko samostatné investice. Už v minulosti se leckde zateplovalo neodborně a nedostatečně. Snad se to firmy s prací pro Zelenou úsporám konečně naučily.
Čestmír Klos
neděle 12. září 2010
Vlastimil Vondruška zkouší vlastní divadelní hru v Divadle u Hasičů
Oblíbený spisovatel historických románů a detektivek Vlastimil Vondruška zkouší vlastní divadelní hru v Divadle u Hasičů.
Divadelní hru Gaudeamus konšelé aneb o potulných hercích, režisérovi a jedné radnici Vlastimil Vondruška napsal spisovatel a publicista , který ji také v pražském Divadle u Hasičů režíruje. Premiéra je plánována na 4. října. O svých zkušenostech s autorstvím divadelních her a nově také s režií napsal pro čtenáře www.divadlo.cz krátkou prózu:
Divadelní hru Gaudeamus konšelé aneb o potulných hercích, režisérovi a jedné radnici Vlastimil Vondruška napsal spisovatel a publicista , který ji také v pražském Divadle u Hasičů režíruje. Premiéra je plánována na 4. října. O svých zkušenostech s autorstvím divadelních her a nově také s režií napsal pro čtenáře www.divadlo.cz krátkou prózu:
Gaudeamus konšelé aneb „Yes, we can“
Jsem především romanopisec. Přesto jsem od mládí pošilhával po prknech, která znamenají svět. Jenže to jsem netušil, že nad těmi prkny se jako všemohoucí bůh vznáší režisér. Má první divadelní hra byla fraška s detektivní zápletkou o lásce katovky a studenta vyhozeného z bohosloveckého semináře. Odehrává se v časech císaře Rudolfa II. Text obdržel Režisér. Okamžitě se chopil pera, aby text zdokonalil. Především bylo podle jeho názoru nutno dodat hře společenské závažnosti. A tak v rámci svého uměleckého pnutí vymyslel, že katovka bude protestantka a student bohosloví katolík. Ideální konflikt doby císaře Rudolfa II. Jsem vzpurný. Hru jsem stáhl, režiséra vyměnili a nakonec se fraška hrála. Nebyla sice společensky závažná, ale diváci se bavili.
Myslel jsem si, že tahle zkušenost byla jen výjimkou, skvrnou na čistém štítu Thalie. Nebyla. Obdobně jsem dopadl v tvorbě filmové. Scénář jsem napsal podle jedné ze svých celkem úspěšných knih. Příběh v té knize není špatný. Ovšem to bylo zřejmě jen mé autorské zdání. Režisér odhalil řadu slabin, chopil se pera a začal přepisovat. Jedna ze stěžejních scén románu se odehrává na hradní věži. Ve filmu někde pod hradbami. Asi proto, že se točilo na jednom z několika mála našich středověkých hradů, které nemají věž. A to nemluvím o dějových přílepcích, které si v ničem nezadají s legislativní tvorbou našich zákonodárců.
Ani tehdy jsem nezatrpkl. Podle velkého vzoru poručíka Goodbodyho z Ryanova románu Jak jsem vyhrál válku jsem kráčel s optimismem vpřed, abych překonával příkoří světa a dobyl nakonec kýženou metu. Tou byla některá z pražských divadelních scén. Několik jsem obeslal, ale navzdory žánrové bohatosti oněch divadel jsem se dozvěděl, že můj námět jaksi nezapadá do příslušného dramaturgického plánu a těžko by se pro něj hledali diváci. Pražští diváci prý nechtějí hru z české minulosti a už vůbec ne veselou. Jeden z uměleckých ředitelů jistého renomovaného divadla mi po pravdě řekl, že jako autor z Kocourkova nemohu psát pro pražské scény. Ani tehdy jsem nezatrpkl.
Námět jsem přenesl na papír a tak vznikla hra Gaudeamus konšelé. Ustanovil jsem se svým producentem a začal přemýšlet, jak hru realizovat. To už jsem věděl, že mám jen jednu možnost, aby divák zhlédl hru tak, jak jsem ji napsal. Pročetl jsem si text a snažil se představit, jak by měla vypadat na scéně. V duchu jiného Goodbodyovského idealisty jsem si řekl: „Yes, we can,“ a svěřil si režii. Logicky proto zní podtitul hry „o potulných hercích, režisérovi a jedné radnici“.
Je to úsměvný, laskavý, ale současně nesporně aktuální příběh, který se odehrává kdesi v renesanci. Do města přijíždějí potulní herci a zpěváci, aby zde sehráli svůj kus Dialogy o lásce. Konšelé ovšem chtějí, aby hráli o moudrosti radnice. Proto se režie potulných herců ujme sám purkmistr a do hlavní role obsadí písaře. S herci začnou rozebírat obsah hry i život a záhy se ukáže, že moudrost radnice není zdaleka tak zářivá, jak by si konšelé přáli. Hra je o svobodě a lásce na straně jedné a hlouposti a nadutosti na straně druhé. Podobnost se současností je opravdu jen náhodná.
Než jsem hru začal psát, mnohokrát jsme o stylu podobného představení diskutovali s Petrem Traxlerem, s nímž máme své zábavné pořady o středověku a jezdíme s nimi po vlastech českých, moravských i slezských. V autě na přecpaných dálnicích a městských obchvatech se vždycky semele možné i nemožné. Petr kdysi vystupoval ve slavném představení Kantor Barnabáš a žáci darebáci s panem Miroslavem Horníčkem a vyprávěl mi, jak hra vznikala a co si říkali v zákulisí. A během jeho vyprávění se začala rodit podoba hry Gaudeamus konšelé.
Humor pana Horníčka byl laskavý, moudrý a chytrý. V žádném případě nemíním být epigonem, ostatně by to ani nešlo, protože pan Horníček byl génius. Ale díky němu jsem si vytvořil určité mantinely, v nichž by se měla má hra pohybovat. I když je hra Gaudeamus konšelé dílo z jiné doby a pro jiné publikum, filozofie laskavého humoru je nadčasová. Uvidíme, jak se mi to podaří. Premiéra je v Divadle u Hasičů začátkem října 2010.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)