17. listopad 2011

Pěkně to včera pan Hoffman napsal:

O vládě lidu
Autor: Ivan Hoffman

Jak přemýšlet o sedmnáctém listopadu osmdesát devět, aby člověk neznevážil tehdejší nadšení lidí, že se mohou svobodně nadechnout, ale aby nebyl za naivu, který nevidí, jak tehdejší naděje vzaly za své?
Když v listopadových dnech před dvaadvaceti lety přicházeli lidé z ciziny a viděli, jak se radujeme ze svobody, vesměs se tvářili kysele. Tvrdili, že přijdou problémy a komplikace, že nám to nadšení nevydrží. Brali jsme to tak, že nám závidí anebo že se neumějí těšit z nějakých osobních příčin. Pak přišly ty problémy a komplikace.
Za ty roky, co uplynuly od našeho listopadu, se po světě uskutečnila řada revolucí. Co chvíli se v televizi díváme na rozesmáté lidi, kteří v různých koutech světa slaví vítězství svobody a demokracie. A ještě se nestalo, aby nepřišlo porevoluční zklamání z následných problémů a komplikací. Vypadá to na zákonitost. Demokracie ve smyslu vlády lidu je pouhou iluzí. Lid si vládnout neumí. V praxi se nakonec na různé způsoby vládne lidu. Neštěstím převratů a revolucí je, že kompromitované elity jsou střídány lídry z ulice, co většinou nemají valné schopnosti ani úroveň, natož nějakou vizi. Mívají pouze vůli k moci. Lid unavený svým revolučním vzepětím si to nerad přiznává. Místo toho, aby reklamoval vadné zboží, mávne rukou a věnuje se svému.
Zklamání z nepovedených převratů ukazuje, že společnost nelze jednorázově změnit. Na poměrech ve společnosti je potřeba průběžně pracovat. Čekat že odněkud shora přijde něco dobrého, moudrého anebo pěkného je nesmysl. To důležité je třeba prosadit zdola. Vzpomínka na 17. listopad je vzpomínkou na všelidový happening. Vydařil se, to ano, ale vládou lidu neskončil ani náhodou.