V rámci zpřehlednění svého BLOGu jsem se rozhodl vyčlenit sekci citací do samostatného BLOGu. S oblibou cituji jiné zdroje, které však nemusí být volně přístupné na webu, zejména pak plné texty mého oblíbeného týdeníku EURO. Aby tyto texty nečinily můj BLOG nepřehledným, budu je umísťovat sem, no a v příspěvcích na hlavní stránce (BLOG: Radek Králík Novotný) jen vkládat odkazy na tyto citace... Toť můj novoroční dárek čtenářstvu... (31.12.2009)

středa 20. června 2012

Bývalé celnice

Pane Hoffmane, že by reakce na tu údajně statisticky prokázanou obecnou nostalgii po starých časech, kdy i děti narozené po roce 90 si prý myslí, že bylo lépe?
Mno, já si to začínám občas říkat taky, možná jsme jen spoustu nepravostí nevěděli, ale žili jsme v jistém řádu a pořádku. Nekradlo se tolik, snad; dnes už "hlavy pomazané" rozkradly vše a budou zvyšovat daně, bo není z čeho krást - jak říká babička jednoho mého kamaráda: "Tokovej bordel, jako je teď, nebyl ani za komunistů..."

Bývalé celnice
Autor: Ivan Hoffman

Po obvodu států, které se domluvily na volném pohybu lidí, zůstaly celnice. Pro mladé jsou to již jen reality, stavby, které slouží novému účelu. Z celnic vznikly informační centra, obchody, někde celnici přestavěli na byty, jinde na kasino.
Pro starší generace ovšem bývalé celnice zůstávají symbolem státní šikany, připomínkou někdejšího omezování svobody. I po letech se občas člověku vynoří vzpomínka na celníky, hledající v kufrech neproclené zboží, či ideologicky závadné tiskoviny.
Na volnost pohybu jsme si rychle zvykli proto, že volně se pohybovat je normální. Naopak na hranice obehnané ostnatým drátem si zvyknout nelze, protože nemožnost vycestovat bez doprošování se úředníků je nenormální. Režimy, které oplocují své občany, aby se nerozutekli po světě, jsou zvrhlé, o tom nemá cenu se bavit. Hranice ovšem mívají i další funkci, lidé se ohraničují před vnějším světem, aby ochránili svůj majetek, své zvyky a tradice, ale i své zdraví či dokonce životy. Zatímco si ošklivíme hranice coby symbol totality, nostalgicky vzpomínáme na časy, kdy nás hranice chránily před invazí drog, hazardu, před zákeřnými viry či nekale konkurujícím kapitálem.
Občas pociťujeme pokušení vrátit celnicím původní účel, udělat se v nepřátelském světě sami pro sebe. Je to důsledek marnosti pokusů hájit v otevřeném světě lokální zájmy. První hranici, kterou bychom ale měli jasně vyznačit, je hranice mezi patriotismem a xenofobií. Svobodomyslný člověk usiluje o svobodný svět bez hranic a jeho nepřítelem je lokální politika korumpovaná globálními spekulanty. Celnice jsou pasé, určitě už není co ochránit clem. A oplotit se před vlastními politiky je docela rébus.

Žádné komentáře:

Okomentovat