Jubileum rozhlasu

Jubileum rozhlasu
Autor: Ivan Hoffman

Zítra tomu bude 90 let, co u nás začal pravidelně vysílat rozhlas. Z jedné strany už devadesát, měříme-li čas délkou lidského života. Z hlediska existence lidstva je to ovšem devadesát let pouhých. Rádio je takovou samozřejmostí, že si obtížně umíme představit, jak lidé mohli existovat bez něj, tedy bez průběžného přísunu aktuálních informací. S jistou nadsázkou lze říct, že právě absence rádia byla důvodem, proč se svět našich předků téměř neměnil, vše zůstávalo desítky i stovky let při starém.
Rádio se v čase neustále proměňuje, hlavně pokud jde o technologii. Mění se způsob záznamu zvuku i způsob jeho šíření. Díky mobilní komunikaci je dnešní rádio slyšet nejen všude, ale i odevšad. A mění se i forma, což si uvědomíme při poslechu archivních nahrávek. V dnešním rádiu se třeba na rozdíl od minulosti spěchá, je rychlé, věcné, na nic jako by nebyl čas, což kopíruje náš současný životní styl.
Současně ale rádio zůstává v mnoha ohledech stejné. Někdo, koho nevidíme, k nám promlouvá a my mu nasloucháme. Vše, co slyšíme, si představujeme. Proto se o rádiu říká, že má hezčí obrázky než televize, u které pro představivost není prostor. Na rádiu je pak pozoruhodné, jak dokonale přenáší emoce, anebo jak od poslechu bezpečně víme, zda je ten, kdo k nám mluví, upřímný anebo pouze něco předstírá. Rádio má pak stále vliv na veřejné mínění, i když ne takový jako kdysi. Rádií totiž stále přibývá a kromě těch, co soupeří o zájem posluchače v éteru, se rádia zabydlela na internetu. A právě internetu rádio vděčí za trvalý přísun čerstvé, svobodné krve. Jaké bude rádio budoucnosti, to dnes asi nikdo přesně neví. Že ale rádio přežije, víme bezpečně.