Spravedlnost pro Janouška

...příslib, že snad směřujeme k právnímu státu, kdy jsou si lidé před zákonem rovni? Snad... Či spíš: kéž by...

Spravedlnost pro Janouška
Autor: Ivan Hoffmann

Řidič Roman Janoušek byl pravomocně odsouzen a je tedy nejen možné, ale také nutné na něj hledět jako na vinného. Jeho zločin byl přitom od začátku jasný a na presumpci neviny se kladl důraz hlavně proto, že šlo o řidiče prominentního, u kterého existovala velká pravděpodobnost, že se díky svému bohatství, vlivu a konexím vyhne trestu. V minulosti jsme byli svědky řady skandálů, u kterých chyběla vůle je šetřit, neboť viník platil za nedotknutelného.
Ze začátku se zdálo, že Janoušek může počítat s nadržováním policie, benevolencí vyšetřovatelů a s mírností soudů, když si najme špičkové advokáty, penězi nakloní svědky a shromáždí různé polehčující posudky. Jenomže jak plynul čas, v Janouškův neprospěch se měnila atmosféra ve společnosti. Lidé, kteří by ho v minulosti kryli, ztratili v politice, v justici či v policii vliv a veřejnost pozorně sledovala, zda prominentovi projde, že svým porsche srazil ženu, která se ho snažila zastavit na útěku od dopravní nehody, kterou v opilosti způsobil.
Roman Janoušek se nakonec dočkal rozsudku spravedlivého. Dostal pouze čtyři a půl roku za těžké ublížení na zdraví, po té co soudkyně nesouhlasila s obžalobou, že se Janoušek pokusil o vraždu. V takovém případě by totiž podle soudkyně akceleroval rychleji. Roman Janoušek půjde za mříže, pokud tedy někam neuteče, a pro veřejnost to bude příslib, že snad směřujeme k právnímu státu, kdy jsou si lidé před zákonem rovni. Je důležité, že se Janouškovi nepodařilo ze svého činu vylhat. Stejně tak je ale důležité, že rozsudek proti němu nebyl nespravedlivě zaujatý a že nedostal tvrdší trest, než jaký mu patří jen proto, že přišel o politické krytí.