Hokejové vlastenectví

Hokejové vlastenectví
Autor: Ivan Hoffman

Mistrovství světa v hokeji teprve začíná, ale atmosféra je výborná a ve vzduchu je cítit to nejvyšší očekávání. Naši hokejisté před domácím publikem předvádějí bojovné výkony a hokejový národ je žene vstříc vítězstvím. Fenomén, o kterém je řeč, je české hokejové vlastenectví. Úspěchy národního hokejového družstva jsou jedním z mála, ne-li jediným důvodem, příležitostí anebo záminkou mávat národní vlajkou a ve společné euforii se hlásit k národní identitě, která se u nás prakticky překrývá s identitou státní.
Vlastenectví odvozené od fandění sportovcům má hned několik předností. Předně není nekritickým nacionalismem, neboť sport má jasná pravidla a bez jejich respektování nejde vyhrát a následně mávat zmíněným praporem. Hokejové vlastenectví se obejde bez nepřátel a tedy bez nenávisti, neboť s hokejovým protivníkem se soupeří s respektem a případné rozmíšky a šarvátky způsobené nezbytnou rivalitou za nás rovnou na ledě řeší rozhodčí. Hokejové vlastenectví je pak také pohodlné. K fandění postačuje dres, nejsou třeba brusle, chrániče, rukavice. Dřinu za nás odvedou naši reprezentanti.
Je dobré si uvědomit, že hokejové vlastenectví je luxus, za který vděčíme míru. Jsou nešťastníci, kteří kvůli vlastenectví anebo kvůli vlastencům přicházejí k úrazu, anebo rovnou o život. Hokejové vlastenectví je radostné, dobrovolné, sváteční. Když se zrovna hokejistům nezadaří, schováme prapory a řekneme si s Jágrem „Je to sport…" Ve zdraví a bez zbytečné frustrace vyhlížíme další hokejový šampionát. Mimochodem, předností svátečního hokejového vlastenectví je, že vlajky končí na rok ve skříních, i když jsme zlatí. Všeho, tedy i vlastenectví s mírou!