V rámci zpřehlednění svého BLOGu jsem se rozhodl vyčlenit sekci citací do samostatného BLOGu. S oblibou cituji jiné zdroje, které však nemusí být volně přístupné na webu, zejména pak plné texty mého oblíbeného týdeníku EURO. Aby tyto texty nečinily můj BLOG nepřehledným, budu je umísťovat sem, no a v příspěvcích na hlavní stránce (BLOG: Radek Králík Novotný) jen vkládat odkazy na tyto citace... Toť můj novoroční dárek čtenářstvu... (31.12.2009)

středa 5. září 2012

ODS a daně

ODS a daně
Autor: Ivan Hoffman

Nepřekvapuje, že se některým poslancům ODS nechce hlasovat pro zvýšení daní. Spíše překvapuje, že většina poslanců ODS zvýšit daně chce. Když se totiž tito lidé ucházeli ve volbách o hlasy, měli spoustu řečí o tom, jak nám od jejich konkurence hrozí zadlužování a zvyšování daní. Co si pak myslet o někom, kdo se sám dopouští toho, před čím varoval? Proč rovnou před volbami neslíbili svým voličům, že je vezmou na hůl? Své věrné by určitě neodradili a ti ostatní jim hlas stejně nedají.
Zajímavá je i úvaha o spojení další existence této vlády s prosazením opatření, jež mají paralyzovat ekonomiku a snížit životní úroveň. Vláda vlastně říká: Pokud vám nebudeme moci škodit, vládnout nás přestane bavit. Výrazná většina občanů ovšem o to, aby jim vláda škodila do roztrhání těla, vůbec nemá zájem. Obyčejný člověk se klidně spokojí s vládou, která jeho životní úroveň zvýší, anebo alespoň zachová, přičemž mu je vcelku lhostejné, jakou ideologií se to zaštítí. Masochistů, o které se tato vláda snaží opřít, nebude v populaci podle Gaussovy křivky víc, než tři procenta.
Pro ODS je otázka daní zásadním vnitrostranickým tématem. Řada členů s nostalgií hledí do minulosti a kvůli obavě ze smutného konce na politické periferii slyšíme z ODS hlasy o potřebě vrátit se ke kořenům, a možná k tomu návratu angažovat i otce zakladatele. Třeba je něco na spekulacích, že za neochotou hlasovat pro zvýšení daní je snaha zbavit se Nečase a změnit stranický kurz, aby obrozená ODS opět vládla s premiérem Klausem... Připomeňme si, že je to jen pár dní, co v chrámu Svatého Víta zazněla modlitba ke Svatému Václavovi, aby nás zbavil Nečase. Že by už na tom patron vlasti pracoval?
Ach ano, změna je nutná... Náhodou, hned po ránu mi toto "počtení od IH" dodalo pozitivní nádech dne...

čtvrtek 23. srpna 2012

Podvodné e-maily

Podvodné e-maily
Přišel vám do schránky e-mail, ve kterém vám odesilatel slibuje výhru v loterii, převod dědictví či skvěle placenou práci z domova? Buďte velice opatrní! Tyto nabídky nebývají pravé a navíc se z vás snaží vylákat osobní údaje, včetně informací o kreditní kartě či bankovním účtu.
Pachatelé e-mailových podvodů jsou velmi mazaní. Podvádění lidí je často jejich prací na plný úvazek, a to často prací velice ziskovou.
Podvodníci hrají na vaše city a využívají vašich obav. Na oběti se v poslední době zaměřují pomocí přesvědčivých falešných e-mailů.
Je velmi důležité si uvědomit, že tyto podvody se netýkají jen naivních a zranitelných osob, ale nás všech. Pročtěte si důkladně následující text, abyste také nenaletěli.

Sedm způsobů, jak rozpoznat podvod
Vyhněte se podvodným e-mailům tím, že si položíte těchto sedm jednoduchých otázek. Pokud alespoň na jednu z nich odpovíte "ano", s velkou pravděpodobností se jedná o podvod.
  1. Byli jste kontaktováni zcela neočekávaně?
  2. Nabízí vám odesilatel tak výhodné podmínky, až jim nemůžete uvěřit?
  3. Byli jste požádáni, abyste sdělili své osobní či bankovní údaje, nebo zaplatili vstupní poplatek?
  4. Jste nuceni k okamžité reakci?
  5. Jsou kontaktní údaje odesilatele neurčité či nedůvěryhodné (zaměřte se na telefonní číslo, adresu sídla nebo bydliště)?
  6. Obsahuje text zprávy gramatické nebo pravopisné chyby?
  7. Jste žádáni, abyste vše udrželi v tajnosti?


Více v článku Podvodné e-maily na serveru dtest.cz

úterý 21. srpna 2012

Jiné výročí

Pan IH to dnes řekl za mne:

Jiné výročí
Autor: Ivan Hoffman

Od okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy, především ovšem armádou Sovětského svazu uplynulo 44 let. Na tom, k čemu tenkrát došlo, se nic nemění. Pokud zbývá do mozaiky tehdejších událostí něco doplnit, nejedná se o nic, co by změnilo náš pohled na historii.
Vnímání okupace z osmašedesátého se nicméně v čase vyvíjí, jak si ji připomínáme za různých okolností. V sedmdesátých letech převažoval při vzpomínce na okupaci smutek z promarněné šance dát socialismu lidskou tvář. V osmdesátých letech už byla vzpomínka na výročí okupace spojena s protirežimními emocemi a protesty.
Po rozpadu sovětského impéria v roce 89 se ideály pražského jara bagatelizovaly. Převážilo přesvědčení, že socialismus byl beztak nereformovatelný, takže není důvod vracet se k iluzím, které okupaci předcházely. Dnes, po dvaceti letech budování kapitalismu, se nabízí výročně poznamenat, že zde opět máme režim, který postrádá lidskou tvář, přičemž jsme se z louže pod okap postavili dobrovolně, bez cizího zavinění. A převažuje přesvědčení, že opět máme co dočinění s nereformovatelným režimem.
Od jara 68, ukončeného vojenskou okupací, se svět natolik změnil, že na tehdejší úvahy o vhodnosti konvergence soupeřících společenských systémů nelze navázat. Svět až na zanedbatelné výjimky akceptoval jeden globální systém, který směřuje ke globálnímu kolapsu. Máme nový problém, který vyžaduje nové řešení, není se příliš z čeho poučit. Z dnešního pohledu je nejzajímavější, jak se před těmi čtyřiačtyřiceti lety lidé cítili součástí historie. Nadechli se k něčemu, co pak nepřišlo. Nikdo nikdy nezjistí, jak by to dopadlo. Ale jak se tady lidé neuvěřitelně nadechli, stálo za to.