Konec velkých expedičních operací

Pro armádu končí doba velkých expedičních operací
Pro českou armádu podle prezidenta Václava Klause končí s postupným odchodem z Afghánistánu doba velkých expedičních operací. Měla by proto přesunout těžiště činnosti svých jednotek do výcviku doma i v rámci Severoatlantické aliance. V projevu k účastníkům pravidelného velitelského shromáždění na ministerstvu obrany to řekl prezident Václav Klaus.Organizační změny v armádě by podle něj měly vést k posílení bojových jednotek a redukci počtu civilních zaměstnanců a lidí v řídících strukturách. Armádu čeká v příštím roce přechod na novou organizační strukturu. Bude zrušeno velitelství společných sil v Olomouci. Vzniknout naopak mají dvě menší velitelství pro pozemní a vzdušné síly. Od roku 2014 také obrana plánuje propouštět. Resort podle dřívějších informací opustí zhruba 1000 občanských zaměstnanců a 400 nebo 500 vojáků. Po skončení mise v Afghánistánu se čeští vojáci budou moci více zapojovat do operací pod hlavičkou Evropské unie. Například by mohli pomáhat v Somálsku s výcvikem ozbrojených sil nebo by se mohli ve větší míře zapojit do protipirátské operace EU Atalanta. Na tiskové konferenci po velitelském shromáždění na ministerstvu obrany to řekl náčelník generálního štábu Petr Pavel.
Z mailového zpravodajství ČRo

---

Více také:
Armáda by měla mít méně vysokých důstojníků, myslí si prezident

Raději Obamu

Titulek to říká jasně!

---

Raději Obamu
Autor: Ivan Hoffman

Američané volí prezidenta. Už dávno při tom ovšem nejde o střet konzervativního a demokratického vidění světa. Americké volby jsou nákladný cirkus, ve kterém kandidáti svádějí souboje v duchaplnosti, šarmu či v jízlivosti, hodnotí se jejich elán a pohotovost v televizních debatách, porovnává se, jak přesvědčivě předvádějí secvičené role. Každé prezidentské klání spolkne více dolarů, než to předchozí. A výsledkem mohutné mediální masáže je dojem, že se v amerických volbách rozhoduje o osudu zeměkoule. To už ale nějakou dobu není jisté.
Nynější souboj Baracka Obamy a Mitta Romneyho je nejen velice vyrovnaný ale řada expertů rovněž tvrdí, že je vcelku jedno, kdo vyhraje, neboť pomine-li se odlišná rétorika, oba jsou především pragmatici. Ve stručnosti jde o to, že zatímco Obama zklamal vysoká očekávání, u Romneyho se sotva naplní nejčernější předtuchy. Amerika a svět přežili osm let prezidentováni Bushe juniora, a nic tristnějšího si už představit nelze.
Tak jak poslední průzkumy naznačovaly mírnou Obamovu převahu, mírně převažoval i názor, že by Obama byl jako americký prezident pro svět menším problémem. Ze srovnání zahraničněpolitických priorit demokratů a republikánů je pak patrné, že s demokratickým prezidentem by Evropa snáze nacházela společnou řeč. Raději bychom Obamu, ale nezblázníme se, když vyhraje Romney – to je převažující vzkaz Američanům. Ti si ovšem především volí prezidenta pro sebe a bude to zdá se volba mezi iluzí amerického snu a iluzí sociálně spravedlivější Ameriky. Sluší se jim popřát splnění obojího, ale předem je jasné že vše zůstane při starém a jakákoli reálná změna je možná jedině zdola. S politiky změna nechodí.

Zpátečkou vpřed

Zpátečkou vpřed
Autor: Ivan Hoffman
Kongres ODS, kvůli kterému byla přerušena schůze poslanecké sněmovny, by měl naznačit, jak tato strana vyhodnotila výsledek krajských voleb a jestli s ní mají voliči do budoucna počítat. Pokud ODS provádí politiku, o jejíž správnosti či nutnosti se jí dodnes nepodařilo přesvědčit širokou veřejnost, odbornou veřejnost a dokonce ani své sympatizanty, pak už se jí to ani nepodaří. Z toho plyne, že lpět na prosazení tak zvaného daňového konsolidačního balíku je jízda slepou ulicí a do politické budoucnosti lze směřovat pouze zařazením zpátečky.
To se ale lehko řekne a obtížně dělá. Aby se ODS dostala z pasti, musela by couvat na dlouhé trati a to není nic pro stranu, co se nerada dívá do zpětného zrcátka. Kdyby nově zvolené vedení ODS po kongresu předstoupilo před veřejnost s prohlášením, že má nové noty a od teď že tu bude pro lidi, pravicově orientovaný volič by svou stranu třeba ještě vzal na milost a šel příště volit. Pokud zůstane u toho, že se politici udělali pro sebe a lidem nemají co nabídnout, třeba s odůvodněním, že kde nic není, ani čert nebere, bude kongres rozlučkou s voliči.
Největším problémem politiků jsou oni sami. Jakmile je jich více pohromadě, podléhají bludu, že na jejich bedrech spočívá tíha rozhodnutí, že jim na rtech visí občané i dějiny. Iluze vlastní důležitosti jim svazuje ruce. Až když ztratí moc a vrátí se z politických výšin k nám na zem, zpětně jim dojde, že byli ve své domýšlivosti trapní. Politici udělají cokoli, aby si podrželi vliv. To nejlepší, co je může potkat je ovšem politický pád, díky kterému se z nich zpravidla stanou normální lidé. No a právě k tomu mají delegáti kongresu ODS slibně našlápnuto.