Kdyby si nacisté vybrali čtyřlístek

Kdyby si nacisté vybrali čtyřlístek
Magazín Pátek Lidových novin
21. května 2010

Každý mírně vzdělaný člověk ví, že svastiku najdete na mnoha místech planety. Ale démon zneužitého symbolu je tak silný, že vás stejně zamrazí, když ho uvidíte na každé sošce, čepici či obchůdku.

Asi pětiletý kluk z indického Sikkimu měl na čepici vyšitý hakenkrajc. Hitlerjugend pod Kančendžengou? V nepálském Káthmándú mi nabízeli huňaté svetry z jačí vlny s mohutnou svastikou na prsou. Nová kolekce Thor Steinar? Další hakenkrajc mě praštil od očí v Dárdžilingu na plechových vratech garáže. Parkuje tu snad wehrmacht?!

Šokující zážitky mívají často banální vysvětlení. Coby náboženský a mystický symbol svastiku odedávna užívaly prakticky všechny velké světové kultury – a to levotočivou i pravotočivou. Jako univerzální symbol zřejmě vznikla nezávisle na více místech světa. Může za to Jungovo kolektivní nevědomí? Nebo má pravdu astronom Carl Sagan, odvozující svastiku od komety se čtyřmi pásy tryskajících plynů, kterou prý před tisíciletími pozorovali lidé na celé planetě? Jisté je, že svastika zdobila keramiku rané doby bronzové, předkřesťanské hroby v Británii i keltské zbraně nalezené na území dnešního Německa. Heinrich Schliemann ji objevil ve vykopávkách Tróje. První křesťané svastikou v dobách pronásledování nahrazovali kříž a interpretovali ji jako znamení čtyř apoštolů s Kristem uprostřed. Uctívali ji i američtí Navahové spolu s Aztéky a Mayi.

Nejvíc se ale svastika rozšířila v Asii. Tibeťané ji kreslí nad domovní dveře, Vietnamci a Číňané jí zdobí Buddhovy sochy. V roce 1922 vznikla v Pekingu společnost Červená svastika, která trpícím pomáhá stejně ušlechtile jako náš Červený kříž. V Indii narazíte na svastiku doslova na každém kroku. Je na zdech chrámů, na autobusech a rikšách, na dlaždičkách, přívěscích, plakátech a samolepkách... Ve městě Džajsalmér jsem spal v hotelu Swastika, v Ahmadábádu listoval katalogem firmy Swastik Industries a v chrámech na Pálitáně sledoval džinistické mnichy, kteří na oltářích vytvářeli svastiky z rýžových zrnek.

Děsí vás to? Tahle svastika má pozitivní náboj. Znamená sluneční kotouč, čtyři světové strany, vývoj lidské duše k dokonalosti, jednotu protikladů... Je symbolem štěstí a dobra. O sto osmdesát stupňů se to převrátilo až v dubnu 1920, kdy se pravotočivá svastika stala oficiálním symbolem německé NSDAP. Adolf Hitler v knizeMein Kampf popisuje, jak vymýšlel rozložení barev, proporce a natočení „hakenkrajcu“. Neuvádí ale, kde k němu přišel.

Teorií je hned několik. Spatřil Hitler svastiku v benediktinském chrámu v rakouském Lambachu, kde prožil část dětství? Seznámil ho s ní člen okultní společnosti Thule Friedrich Krohn, germánský mystik Guido von List nebo „buddhistický zasvěcenec“ a bývalý německý vyslanec v Japonsku Karl Haushofer? Když se to snažíte zjistit, utopíte se v záplavě blábolů. Dočtete se třeba, že Hitler byl ve skutečnosti avatárem (vtělením) hinduistického boha Višnua nebo že byl černokněžníkem, který chtěl magickou sílu svastiky zneužít k ovládnutí světa.

Jisté je jen to, že ukradený symbol dobra nacisté naplnili děsivým obsahem. Stigmatizovaná ikona je dnes zakázána v Německu, Maďarsku, Polsku a dalších zemích. A strach ze svastiky vede k absurdním koncům – německá policie před časem vyšetřovala antifašisty, kteří prodávali samolepky s obrázkem boty, která svastiku rozdupává. Především to ale způsobuje střet kultur. V roce 2002 popudily Kanaďany čínské figurky pandy se svastikou na prsou. V roce 2007 zachvátilo zděšení španělské zákazníky módní firmy Zara, která – nic zlého netušíc – dovezla z Indie tašky se „závadovým“ symbolem.

Zatím poslední „válka“ o svastiku vypukla na jaře 2007. Německo, které tehdy předsedalo EU, se ji pokusilo zakázat v celé Unii. Vyvolalo tím protesty hinduistů, podle nichž šlo o projev západní arogance, pošlapávající historický význam asijského znamení. „Pět tisíc let byla svastika symbolem míru – přesně naopak, než co z ní na pětadvacet let udělal Hitler,“ zlobil se Ramesh Kallidai z Britského hinduistického fóra. „Zakázat svastiku je stejný nesmysl, jako kdyby chtěl někdo zakázat křesťanský kříž jen proto, že ho v Americe zapaluje Ku-klux-klan, aby vystrašil černochy. Jak by se to Evropanům líbilo?“

Ten spor je tragický i směšný zároveň. Symboly jsou přece jen „nádoby“, do kterých se dá podle potřeby nalít prakticky libovolný obsah. Asiaté mají pravdu – pokusy o zákaz „jejich“ svastiky znamenají, že Hitler vlastně vyhrál. Vnutil Evropě totalitní způsob uvažování a připravil nás o svobodu projevu. Kdyby si nacisté vybrali čtyřlístek, považovali bychom ho snad dnes za symbol neštěstí? I proto se mi líbí přístup newyorského karikaturisty Sama Grosse, který vydal knihu 120 veselých obrázků svastiky. Smích léčí. Když hakenkrajc zredukujete na něco směšného, přestane přitahovat ty, kdo by v něm rádi znovu viděli klíč k ovládnutí světa?

Ivan Brezina, redaktor časopisu Maxim