O čem je současné Libyjské dobrodružství

Libyjské dobrodružství
Autor: Ivan Hoffman

Že by libyjské dobrodružství směřovalo do finále? Zprávy o obkličování Tripolisu povstalci tomu nasvědčují, ale na místě je opatrnost.

Konflikt už se vleče půl roku a prvotní nadšení, jak v této africké zemi ovládané autoritářským podivínem zvítězí demokracie západního střihu, dávno vyprchalo. Média nakonec ztratila trpělivost s povstalci, kteří střídavě postupují a ustupují a soustředila se na vděčnější témata. Nebýt toho, že se v tom mediálně odepsaném konfliktu angažuje NATO a že podporujeme jednu stranu sporu, v tomto případě povstalce, už by po Libyi neštěkl pes.

S tím, jak hrozí pád Kaddáfího, vracejí se všechny nezodpovězené otázky. Kdo jsou rebelové, kteří se diktátora snaží svrhnout? O co jim jde? Pokud v tom nemáme jasno, proč je vyzbrojujeme a povzbuzujeme? A pokud si nyní přejeme, aby nenáviděný diktátor padl, proč jsme se s ním ještě před půl rokem bratřili? Nějaké odpovědi pravda nabízí oficiální propaganda, jenomže s tou už máme špatné zkušenosti z řady předchozích konfliktů. Vždycky je to stejné. Plamenně se řeční o svobodě a demokracii, o obraně lidských práv a jiných hodnot, aby se pak ukázalo, že ve hře je ještě cosi jiného. Například snaha kontrolovat byznys s ropou anebo zájem prodat někomu zbraně.

Možná jsou libyjští revolucionáři příjemní svobodomyslní lidé, kteří přivedou zemi, která na tom mimochodem ekonomicky nebyla špatně k ještě většímu rozkvětu. A třeba tentokrát NATO nepomáhá povstalcům proto, aby ropné společnosti uzavřely zajímavé kontrakty. Třeba jde skutečně o princip, nikoli o peníze. Možná. Skličující ovšem je, že si tím nemůžeme být jisti. Našim jménem válčí politici, kterým je těžké věřit.

Ministerstvo financí řídí sebevrah

Krvavá tripartita
Autor: Ivan Hoffman

Je-li pravda, že pan ministr Kalousek míní bojovat proti zaměstnaneckým benefitům do poslední kapky krve, pak ministerstvo financí řídí sebevrah.

Anebo provokatér, co má za lubem nějakou lumpárnu, od které se snaží odvést naši pozornost. Daňové zvýhodnění zaměstnaneckých benefitů hájí z praktických důvodů jak zaměstnanci, tak zaměstnavatelé. Vláda, jejímž úkolem v tripartitě je citlivě moderovat souboj těchto rivalů, by učinila nejlépe, kdyby shodu odborů se zaměstnavatelskými svazy vzala na vědomí a nedělala zbytečné potíže.

Představení, při kterém na tripartitě teče krev pana ministra kvůli stravenkám či režijním jízdenkám, je spíše fraškou, než dramatem. Líčit zaměstnanecké benefity jako nástroj ďábla a stravenku jako jízdenku do rozpočtového pekla je prostě směšné. Jde o instrument, který funguje odnepaměti, na který jsou lidé zvyklí a kterého se nechtějí vzdát právě proto. Co je na tom nepochopitelného politikovi strany, co předstírá respekt k tradicím, je nepochopitelné.

Věci nejsou tak, jak jsou, protože je to tak správné a rozumné. Často je spíše věcí společenského konsensu, obecné shody, že se cosi považuje za normální, dobré, anebo užitečné. Boj proti režijní jízdence či stravence je veden snahou obrat lidi o výhodu, na kterou prý nemají nárok. A aby nereptali, že přijdou o peníze, nabízejí se jim jakési výdajové paušály. Naproti tomu boj za zaměstnanecké benefity se stal symbolem odporu proti politikům, co všechno rozvrtají a zůstává po nich chaos, zmatek a nepořádek. Je s podivem, jak stejný politik teatrálně krvácí kvůli stravence, ale v případě astronomických benefitů z hazardu ho vidíme, jak mu z cizího krev neteče!

S fotovoltaikou už jen na střechy

Týdeník EURO, 30/2011, strana 49
S fotovoltaikou už jen na střechy
Britové končí s podporou velkých solárních elektráren. Od srpna jim snižují výkupní cenu o více než 70 procent

Skupina Conergy, dodavatel solárních systémů, měla letos v létě hodně napilno. Konkrétně její britská pobočka, kterou tato nadnárodní firma se sídlem v Hamburku (v ČR má zastoupení od roku 2009) otevřela teprve letos na jaře. V polovině července, pouhých šest týdnů od stavebního povolení, uvedla do provozu fotovoltaický park, který je a zřejmě ještě dlouho bude vůbec největší na britských ostrovech.
Pětimegawattová sluneční elektrárna v polích u obce Hawk v hrabství Nottingham byla dokončena včas – přinejmenším z pohledu majitele. Británie totiž s podporou „velké fotovoltaiky“ končí. Od 1. srpna snižuje výkupní ceny pro nové obří instalace, dotace silně omezuje i pro výkup elektřiny ze solárních panelů umístěných jinde než na střeše budov.

Nečekali, nediskutovali
Británie k omezení přistoupila přesto, že její současný systém povinných výkupních cen FIT (Feed-in tariffs) platil teprve od dubna minulého roku. Vláda změnu prosadila přes pochopitelný odpor „solárních baronů“, opozice i farmářů, kteří uvažovali o pronájmu své půdy. A na rozdíl od České republiky byla v otázce krácení podpory nekompromisní: v únoru oznámila zahájení revize dosavadního systému, v březnu zveřejnila nové tarify i termín změny a v červnu ji definitivně potvrdila.
Ministr pro energetiku a klimatické změny Chris Huhne to zdůvodnil růstem žádostí o povolení velkých fotovoltaických instalací a obavami, že dosavadní systém nebude časem schopný financovat malé projekty. „Začal se rýsovat problém, který by mohl tento systém zcela zničit. Musíme proto najít cestu, jak se vrátit k původnímu záměru smysluplné podpory,“ uvedl. Investory nicméně už v únoru ujistil, že se snížení podpory bude týkat jen velkých projektů nad 50 kWh a že nebude retrospektivní.
Solární lobbisté namítali, že změna zničí slibně se rozvíjející odvětví nebo že právě velké projekty jsou nejvíc efektivní. Opozice vládě vytkla, že neproběhla žádná diskuse.
Kabinet nicméně svůj návrh prosadil. Tarif pro výkup elektřiny z nových solárních zdrojů s instalovaným výkonem nad 250 kWh se snižuje ze 30,7 pence za kilowatthodinu na pouhých 8,5 pence, tedy o více než 72 procent.

Malé stále vítané
Podpora malých střešních instalací však bude ve Spojeném království nadále masivní. Výkupní ceny z těchto zdrojů zůstaly zatím beze změny. Jsou tak i nadále lákavým soustem, o čemž svědčí i fakt, že Britové jsou denně zavalováni informacemi, jak si pořídit vlastní fotovoltaiku, s kým uzavírat smlouvu nebo jak postupovat při pronájmu střechy.
Některá britská média už dokonce varovala čtenáře před dealery-zlatokopy. Deník Independent zmiňuje, že podle průzkumu spotřebitelské organizace Which? jsou jejich přesvědčovací praktiky ze tří čtvrtin na hranici dobrého vkusu a že často nadsazují přínos nabízeného systému co do množství vyrobené energie i návratnosti investice. „Než začnete s nějakým dodavatelem jednat, ujistěte se, že má příslušný certifikát,“ radí Independent.
Malé domácí instalace ovšem nejsou zdaleka jediné, které teď prožívají svůj boom. O střešních solárních parcích uvažují celá města, panely se instalují na nemocnicích, školách a dalších veřejných budovách. Padesátikilowattová instalace pokryje například i katedrálu v Coventry, více než 200 panelů na ploše přes 200 metrů čtverečních. Správa katedrály ji chce mít hotovu do května příštího roku a bude zřejmě spěchat – nynější tarif platí jen do dubna příštího roku. Městečko Southam v hrabství Warwick jde ještě dál: nabízí svým obyvatelům bezplatnou instalaci panelů na jejich domy, celkem jde o 21 tisíc domácností a firem.
Přestože instalované kapacity rostly ve Spojeném království během letoška třikrát rychleji než za celý loňský rok, stále představují jen 0,1 procenta celkové výroby elektřiny. Pro srovnání, v ČR je to téměř osmkrát víc.
Británie není jedinou zemí, která se snaží krotit chutě majitelů solárních „super parků“. Omezení připravuje Německo, Španělsko i Itálie. V České republice se k němu přistoupilo od letošního ledna. Ze srovnání výkupních cen je zřejmé, že velmi opatrně.

Blanka Růžičková