Turecko a Erdogan

Sakra, nejsem si jist, zda jsme správně vybrali destinaci pro letošní dovolenou...

Erdoganův problém
Autor: Ivan Hoffman

Z Turecka přicházejí informace o brutalitě policie, která má na svědomí několik mrtvých a tisíce zraněných. Premiér, kterému je eskalace napětí dávána za vinu, ovšem hovoří o brutalitě demonstrantů a policie podle něj dělá pouze svou práci. Z původního poklidného protestu proti kácení stromů v oblíbeném parku vzniklo mohutné lidové hnutí proti aroganci moci. „Nikdo tě nechce", skandují Turci.
Premiér Erdogan má zajímavý problém. Během své politické kariéry kráčí od vítězství k vítězství a časem nabyl dojmu, že je nejen populární, ale také nejchytřejší, neomylný a nekritizovatelný. Zatímco přibývá Turků, kteří jsou s Erdoganem nespokojení a spojují se proti němu v široké názorově pestré koalici, premiér svými výroky přilévá olej do ohně, protože si neumí představit, že by něco mohlo být jinak, než jak to chce on. Na výtky, že omezuje demokracii a občanské svobody odpovídá, že diktátorství nemá v krvi. Máme zde tedy demokrata, který se o stavebních záměrech posvěcených vládou jeho strany nemíní bavit. Po té, co pošle proti svým oponentům policii a hloupě vyprovokuje nepokoje, jaké Turecko dlouhá desetiletí nezažilo, prohlásí, že ruce, které jsou vztaženy na policii, je třeba zlomit…
V Turecku už nejde jen o stromy v parku, které mají ustoupit Erdoganem prosazované stavbě obchodního centra. Jde o právo na svobodu projevu, kdy lidé žádající svobodu a demokracii jsou podle vlády teroristy a bandity. Zatímco podle Erdogana jsou největším nepřítelem společnosti sociální sítě, podle demonstrantů je problémem Erdogan. Za jeho vlády se Turecko stalo zemí, kde je ze zemí OECD nejnižší životní úroveň, a zemí kde je nejvíce vězněných novinářů.