Zákony a zvyklosti

Zákony a zvyklosti
Autor: Ivan Hoffman

Kdekdo poslední dobou nabádá prezidenta, aby při řešení politické krize dbal nejen psaných zákonů, ale také nepsaných zvyklostí. Nejprve se tedy zdvořile konstatuje, že je na prezidentovi, aby v souladu s ústavou jmenoval premiéra, a pak se rychle dodává, že je u nás zvykem jmenovat toho, na kom se shodne většina poslanců.
Povinné to není, ale mělo by to tak být, protože už to tak párkrát bylo, mudrují politologové, požadují politici a papouškují komentátoři. Stranou pozornosti zůstává, zda měl občan z nepsané zvyklosti politiků prospěch, anebo škodu. Nepsanou politickou zvyklostí se totiž u nás stal i kdejaký nešvar.
Rozhodne-li se prezident jmenovat vládu odborníků, respektive vládu úřednickou, politici nás předem varují, že hrozí nastolení „poloprezidentského" systému. Vzhledem k tomu, že řádné volby jsou na dohled a ve hře jsou i předčasné, proč tu poloprezidentskou variantu neotestovat? Vládní koalice beztak sestavila nebývale neoblíbenou vládu, která zvyšovala daně i dluh, a zapsala se do historie rekordem v podobě třinácti ministerských demisí respektive vyhazovů. Jestli takto vypadá parlamentně demokratický politický standard, pak není o co stát.
Dovolávat se zavedených postupů a zvyklostí má smysl, pokud se tyto osvědčily a pokud se jich dovolává někdo důvěryhodný. Jedno ani druhé ovšem nyní neplatí. Zcela nedůvěryhodní a kompromitovaní politici volají po řešení, které nic neřeší. Zákonodárci nemají erudici, potřebnou na přepsání ústavy, proto by rádi přepsali prezidenta. Na to jim ale pro změnu chybí kuráž.
Vypadá to, že se prezident chystá ohlásit konečnou. Kdy se poslanci rozhodnou vystoupit pak velkoryse nechá na nich.