sKarta v likvidaci

sKarta aneb všechno souvisí se vším...

sKarta v likvidaci
Autor: Ivan Hoffman

Při loučení s sKartou se rekapitulují náklady, připomínají se početní kritici a jejich výhrady, probírá se harmonogram její likvidace. Co chybí, je smířlivé konstatování „konec dobrý – všechno dobré". I když byl tento kontroverzní podnik nakonec zastaven a končící koalice po sobě alespoň uklidila nepořádek, rozpaky zůstávají.
Nic totiž nenasvědčuje tomu, že by ze sockarty bylo vyvozeno nějaké poučení a tak dříve nebo později můžeme čekat od politiků další podobné zlepšováky, které nám za hodně peněz zkomplikují život, anebo v lepším případě budou jenom k ničemu.
Podstata malérů, jako je ten s sKartou, spočívá v tom, jak se politik dívá na veřejné peníze. Logicky by to mělo být tak, že existují objektivní společenské potřeby a úkolem politiků je najít efektivní způsob, jak je zajistit a tedy i proplatit. Ve skutečnosti ovšem politici vidí hromadu peněz, a přemýšlejí, jak se k nim pod záminkou zajišťování potřeb občanů dostat. Že něco funguje, politika netěší, neboť na tom nelze vydělat. Vítaný je chaos, který je třeba způsobit, aby mohl být za peníze daňových poplatníků vyřešen.
Politika samozřejmě není pouze hledání způsobu, jak se dostat k penězům. Stejně důležité je docílit, aby se peníze za vyřešení uměle vymyšleného problému dostali do těch správných rukou. V případě pokročilých informačních technologií jdou peníze za lidmi, které zajímá právě jen inkasování odměny a řešením úkolu, za který dostanou zaplaceno, se příliš netrápí. Tomu odpovídají smlouvy, které jsou vstřícné k těm, co inkasují odměnu, nikoli k těm, kteří platí za práci. Svěřit pokrok politikům je veliké riziko. Za všechny naše peníze se nás snaží vrátit na stromy.