Odsuzování násilí

Včerejší glosa IH je opět jednou z těch, co stojí za citování:

Odsuzování násilí Autor: Ivan Hoffmann

Zprávy z Ukrajiny hovoří o násilnostech, při kterých umírají lidé. To je něco, s čím nelze souhlasit, ať už si o příčinách ukrajinské krize myslíme cokoli. Civilizovaným způsobem, jak rozhodnout o politickém směřování země, je zvolit si budoucnost ve volebních místnostech. Rozhodování o budoucnosti s klackem v ruce je rezignací na demokracii a krokem zpět. Není divu, že svět unisono odsuzuje násilí na Ukrajině a vyzývá znesvářené strany k jednání.
Zkušenost s roztočenou spirálou násilí bohužel nedává velkou naději, že se o osudu Ukrajiny rozhodne u jednacího stolu. Je-li pravda, že demonstranti už zabili šestnáct policistů a policisté zabili devatenáct demonstrantů, znamená to, že obě strany mají ruce od krve, obě strany mají své oběti, mučedníky a tím pádem důvod či záminku k odvetě. Odsuzování násilí, které zní směrem k Ukrajině je poněkud pokrytecké, pokud si všímá pouze násilí jedné strany a s násilím strany druhé otevřeně či nepřímo sympatizuje.
Vedle vnitřního sporu Ukrajinců o směřování Ukrajiny, se souběžně vede i geopolitický zápas o Ukrajinu, na kterou si brousí zuby Kreml, respektive Brusel a Bílý dům. Bojuje se o trhy, zdroje, o sféry vlivu, přičemž se plamenně řeční o hodnotách, právech, svobodě, demokracii. Vyznat se v situaci na Ukrajině z propagandisticky upravených příběhů a reportáží je obtížné. Média nejsou nestranná, nýbrž zaujatá. Jsme vystaveni velice podobné mediální masáži, jako tomu bylo v případě Iráku, Libye anebo Sýrie. Odsuzování násilí postihla značná devalvace. Nejhlasitěji odsuzují násilí ti, kdo ho zákulisními intrikami a podporou militantních extrémistů vyvolají, aby na něm vydělali. Je to cynické.