Zemanův rok

Zemanův rok
Autor: Ivan Hoffman

Když před rokem Miloš Zeman vystřídal na pražském hradě Václava Klause, sliboval, že bude ve funkci aktivní, činorodý a svůj. Za to, že se tomuto slibu snažil dostát, byl pak často pranýřován. Zemanovým politickým a novinářským kritikům, vesměs obdivovatelům jeho prezidentského protikandidáta, připadlo, že je aktivní až moc. Rozepisovali se o hrozbě prezidentského systému, strachovali se o demokracii a vyskytly se i obavy o svobodu slova.
Vliv prezidenta na politický systém ovšem nijak zásadní není, a po volbách znatelně zeslábl. Stav demokracie se nezměnil a to ani k horšímu, ani k lepšímu. Přesvědčivou ilustrací svobody slova jsou pak sarkastické a nepřátelské výpady na prezidentovu adresu, které následně Miloš Zeman s gustem glosuje.
Po roce v prezidentském úřadě lze o Zemanovi říct, že je prezidentem standardním. Pokud se zpočátku více vymezoval vůči politikům, vyplynulo to z politické krize, kterou nezpůsobil, nicméně v rámci jejího řešení měl ústavou předepsanou roli. Té se zhostil s rozmyslem a důstojně, byť to tak na první pohled nemuselo být zřejmé každému. Imidž Miloše Zemana stojí na jisté nedbalosti. Ani jako prezident se nevzdal bonmotů, jež provázejí celou jeho politickou kariéru a svá vystoupení zásadně pronáší spatra. Zeman ovšem neříká nic, co by nechtěl slyšet, ví, o co mu jde, ve svých postojích je stálý a prakticky nedělá politické chyby.
Jako prezident je Miloš Zeman čitelný, předvídatelný a také spolehlivý. Je méně kreativní, než se čekalo, ale to je dáno jak mantinely prezidentské funkce, tak i nadhledem, který přichází s věkem. Nemá cenu přát prezidentovi do příštích let hodně originálních nápadů. Přejme mu zdraví.