Františkovo tajemství

Františkovo tajemství
Autor: Ivan Hoffmann

Když byl před rokem zvolen nový papež, nikdo nepředpokládal, že se František dočká takového zájmu a popularity, jaké se většinou těší celebrity showbyznysu. František se ujímal instituce zmítané skandály a ztrácející prestiž i členy. Zdálo se, že vyvést katolíky z hluboké krize, může pouze nějaká radikální, revoluční změna. Anebo zázrak. Místo toho přišla změna, na kterou nikdo nebyl připraven. Ukázalo se, že papežem byl zvolen muž prostý, srdečný, soucitný s potřebnými a k tomu navíc věřící v evangelium.
Potíž tradičních, starobylých institucí je v tom, že se časem kvůli provozním otázkám, úřední rutině a protokolu pozapomene, kvůli čemu vznikly a co je jejich smyslem. To nejhorší, co může potkat církev je její proměna ze společenství věřících na zájmový kroužek lidí setrvačně provozujících volnočasovou aktivitu. Františkova vize chudé církve pro chudé není žádným geniálním marketingovým trikem. Jde o návrat ke kořenům křesťanství. Víra je v tom původním konceptu geniální odpovědí na smysl bytí, nikoli manuálem, který člověka životem jen bezpečně provede.
Papež František apeluje na církev, že nestačí pouze otevřít dveře kostelů, ale také je třeba vyjít těmi dveřmi mezi potřebné. Hovoří nikoli o církvi, která se něčeho dožaduje, jako se ta naše v restituci dožaduje práva, spravedlnosti, pozemků, nemovitostí či finančních náhrad, nýbrž o církvi, která má co nabídnout, která nebere a nespotřebovává, nýbrž rozdává lásku a naději. Tajemství Františkova úspěchu nespočívá v jeho umění komunikovat s médii či na sociálních sítích. Pomáhá mu Bůh, který má slabost pro křesťany, kteří v něj doopravdy věří. Jedná-li se o papeže, tím lépe.