Soud s Babišem

ANO, tohle stojí za citaci:

Soud s Babišem
Autor: Ivan Hoffman

To, co veřejnost sleduje jako soud s Andrejem Babišem, je ve skutečnosti soud se slovenským Ústavem paměti národa. Andrej Babiš se u soudu dožaduje zproštění obvinění, že byl agentem Státní bezpečnosti. Šance, že u soudu uspěje, je po včerejšku opět o něco větší. Bývalý příslušník StB, který ho měl podle archivních dokumentů naverbovat ke spolupráci, toto popřel a podpořil názor, že Babišův svazek byl zfalšovaný.
Ohledně bývalé Státní bezpečností je zcela zásadní, zda k jejím záznamům přistupujeme s důvěrou anebo jestli tajným policistům nevěříme. Vzhledem k tomu, kolik soudních sporů už ústavy pečující o archivní dědictví státní bezpečnosti prohrály, jeví se argument o údajné profesionalitě a z ní plynoucí důvěryhodnosti bývalých tajných jako hodně naivní. Za bernou minci se považují záznamy profesionálních intrikánů a manipulátorů. To nejlepší z produkce StB bylo navíc krátce po převratu zničeno, takže se pracuje s fragmenty pochybné ceny.
Podobně jako jsou účelové záznamy StB, je účelová i víra v jejich váhu. Jsou lidé, kteří věří v historii podle Stb, protože se jim to z nějakého důvodu hodí do krámu. Skutečná historie je samozřejmě mnohem složitější, hlubší a plastičtější, než jak ji zaznamenali policajti, zaměření na hledání a vymýšlení vnitřního nepřítele. Nepřekvapuje, že vděčným publikem estébácké literatury faktu jsou lidé, kteří stejně jako bývalí estébáci nepřítele potřebují k životu. Pikantní je, že když srovnáme, jak jsme dnes špehováni, snímáni a odposloucháváni na každém kroku, s tím co se o nás vědělo před pětadvaceti lety, totalitní dozor nám musí připadat směšný. Strach nejde z toho, co bylo, ale z toho, co nám hrozí.