Návrat k odvodům

Návrat k odvodům
Autor: Ivan Hoffman

Vládní návrh novely branného zákona je návrhem obnovit praxi odvodů. Zdůvodňuje se to potřebou armády vědět, jak jsou občané zdravotně použitelní do války a jak je tomu s jejich loajalitou. Obnovení odvodů sice momentálně neznamená obnovení základní vojenské služby a odvedení budou moci službu ve vojsku odmítnout, nicméně je otázkou času, kdy se politici rozhodnou pro novelu novely a z dobrovolnosti udělají povinnost.
Nemá prostě valný smysl nechat se politiky uklidňovat, že odvody jsou pouhá neškodná formalita. Jakmile politici hovoří o „případné potřebě" ochrany země, o tom co by se mělo dělat v případě ohrožení a co v případě válečného stavu, zpravidla to znamená, že už něco chystají.
Součástí vládní novely je posílení role aktivních záloh. Do těch se hlásí dobrovolníci, které by nově bylo možné vysílat do zahraničních misí. Vzhledem k tomu, že jsme součástí vojenské aliance, která si pod obranou představuje i obranu útokem, aktivní záložník dostane šanci vyrazit si v rámci šíření demokracie zastřílet někam do světa, což pro jistou část populace určitě bude zajímavé, navíc když za to budou i nějaké peníze.
Záměr obnovit odvody nepochybně souvisí s populární tezí, že už jsme ve válce, ale neuvědomujeme si to. Třeba to ale je tak, že sice ještě ve válce nejsme, ale kde kdo si ji z různých důvodů velice přeje. Novela branného zákona zaslouží mimořádnou pozornost. Za hesla o obraně vlasti lze schovat cokoli, například postupnou militarizaci společnosti salámovou metodou. Dobrými úmysly, třeba úmyslem být nachystáni do válečné vřavy, se tradičně dláždí cesta do pekla. Branný zákon se obejde bez novely, jestliže se my obejdeme bez války.

Jenže uvědomuje si to dost lidí?

Křesťanské řešení

He bore our suffering.
On nesl naše utrpení.
Iz 53,4

Křesťanské řešení
Autor: Ivan Hoffman

Velký pátek, den ukřižování Krista u nás není státním svátkem z jednoduchého důvodu. Jsme státem, který se nehlásí ke křesťanství, pouze ho toleruje. Spíše než se závazkem milovat bližního se stát identifikuje s bujarým vítáním jara. Proto pondělní volno. Křesťané se bez pracovního volna obejdou, ale koledníkům, zmoženým podávaným občerstvením je nezbytné dát šanci na zotavení.
Velký pátek žádná veselice není. Křesťané věří, že Kristus neskončil na kříži proto, že byl neopatrný a nechal se chytit, ale proto, že se obětoval za lidské hříchy. Dále věří, že vzkříšení, které následovalo po ukřižování, je Božím vzkazem, že smrtí lidský život nekončí, že existuje život po životě. Bez tohoto velikonočního předpokladu by veškerá přikázání a zásady zjevené Kristem nedávaly hlubší smysl, neboť smrtí by vše, v čem věřící duchovně následoval Krista, vyšlo vniveč. A právě s ohledem na perspektivu života věčného může být Kristus ve svých nárocích tak radikální a nekompromisní, jak to známe z evangelií.
Problémy dnešního krvácejícího světa mají jednoduché křesťanské řešení. Spočívá v nezabíjení, v lásce k nepříteli, smíření se s tím, že Kristus se neobětoval za lidi spravedlivé, spořádané a úspěšné, ale za ty poslední, kterých si společnost necení a kterými pohrdá. Co je ale nejhorší, Kristus nic neříká o tom, že by za určitých okolností jeho řešení nefungovalo. Příkaz milovat nepřítele nesouvisí s tím, zda nám nepřítel lásku opětuje. A příkaz nezabít člověka platí, i když tento chce zabít mne. V evangeliu není nic o přiměřené obraně, nic o spravedlivé odplatě. „Mé království není z tohoto světa", řekl Kristus svým učedníkům a tak to zůstalo dodnes.