Autor: Ivan Hoffman
Vládní návrh novely branného zákona je návrhem obnovit praxi odvodů. Zdůvodňuje se to potřebou armády vědět, jak jsou občané zdravotně použitelní do války a jak je tomu s jejich loajalitou. Obnovení odvodů sice momentálně neznamená obnovení základní vojenské služby a odvedení budou moci službu ve vojsku odmítnout, nicméně je otázkou času, kdy se politici rozhodnou pro novelu novely a z dobrovolnosti udělají povinnost.
Nemá prostě valný smysl nechat se politiky uklidňovat, že odvody jsou pouhá neškodná formalita. Jakmile politici hovoří o „případné potřebě" ochrany země, o tom co by se mělo dělat v případě ohrožení a co v případě válečného stavu, zpravidla to znamená, že už něco chystají.
Součástí vládní novely je posílení role aktivních záloh. Do těch se hlásí dobrovolníci, které by nově bylo možné vysílat do zahraničních misí. Vzhledem k tomu, že jsme součástí vojenské aliance, která si pod obranou představuje i obranu útokem, aktivní záložník dostane šanci vyrazit si v rámci šíření demokracie zastřílet někam do světa, což pro jistou část populace určitě bude zajímavé, navíc když za to budou i nějaké peníze.
Záměr obnovit odvody nepochybně souvisí s populární tezí, že už jsme ve válce, ale neuvědomujeme si to. Třeba to ale je tak, že sice ještě ve válce nejsme, ale kde kdo si ji z různých důvodů velice přeje. Novela branného zákona zaslouží mimořádnou pozornost. Za hesla o obraně vlasti lze schovat cokoli, například postupnou militarizaci společnosti salámovou metodou. Dobrými úmysly, třeba úmyslem být nachystáni do válečné vřavy, se tradičně dláždí cesta do pekla. Branný zákon se obejde bez novely, jestliže se my obejdeme bez války.
Jenže uvědomuje si to dost lidí?
Žádné komentáře:
Okomentovat