He bore our suffering.Křesťanské řešení
On nesl naše utrpení.
Iz 53,4
Autor: Ivan Hoffman
Velký pátek, den ukřižování Krista u nás není státním svátkem z jednoduchého důvodu. Jsme státem, který se nehlásí ke křesťanství, pouze ho toleruje. Spíše než se závazkem milovat bližního se stát identifikuje s bujarým vítáním jara. Proto pondělní volno. Křesťané se bez pracovního volna obejdou, ale koledníkům, zmoženým podávaným občerstvením je nezbytné dát šanci na zotavení.
Velký pátek žádná veselice není. Křesťané věří, že Kristus neskončil na kříži proto, že byl neopatrný a nechal se chytit, ale proto, že se obětoval za lidské hříchy. Dále věří, že vzkříšení, které následovalo po ukřižování, je Božím vzkazem, že smrtí lidský život nekončí, že existuje život po životě. Bez tohoto velikonočního předpokladu by veškerá přikázání a zásady zjevené Kristem nedávaly hlubší smysl, neboť smrtí by vše, v čem věřící duchovně následoval Krista, vyšlo vniveč. A právě s ohledem na perspektivu života věčného může být Kristus ve svých nárocích tak radikální a nekompromisní, jak to známe z evangelií.
Problémy dnešního krvácejícího světa mají jednoduché křesťanské řešení. Spočívá v nezabíjení, v lásce k nepříteli, smíření se s tím, že Kristus se neobětoval za lidi spravedlivé, spořádané a úspěšné, ale za ty poslední, kterých si společnost necení a kterými pohrdá. Co je ale nejhorší, Kristus nic neříká o tom, že by za určitých okolností jeho řešení nefungovalo. Příkaz milovat nepřítele nesouvisí s tím, zda nám nepřítel lásku opětuje. A příkaz nezabít člověka platí, i když tento chce zabít mne. V evangeliu není nic o přiměřené obraně, nic o spravedlivé odplatě. „Mé království není z tohoto světa", řekl Kristus svým učedníkům a tak to zůstalo dodnes.
Žádné komentáře:
Okomentovat