Drsná škola

Drsná škola aneb zítřejší E15 nabízí ke čtení...

---

---

Stačí kliknout, obrázek / text se zvětší...

Politická karta - rozuměj sKarta

Politická karta
Autor: Ivan Hoffman

Že se sociální karta stala kartou politickou, je zřejmé. Při včerejším vládním hlasování nešlo přehlédnout, že zachování sKarty si přeje pouze TOP 09. Vidíme, že nejde o koaliční projekt, nýbrž o sólo akci jedné partaje. Není těžké uhodnout, komu hrozí, že bude muset vracet provizi a kdo naopak s gustem pošle projekt ke dnu, neboť z něj stejně nic neměl. Kalousek sklízí, co zasel, když si nahlas dělal legraci z ODS a její Agendu 2014 glosoval jako chaotickou lidovou tvořivost. Humor to byl sice trefný, ale teď na vlastní průšvihy zůstane sám.
Hlavní problém s sKartou je průhledná vstřícnost vůči privátní bance, které politici přiklepli kontrolu nad tokem veřejných peněz. Vázat výplatu dávek (a podle původního záměru i důchodů) na povinné zřízení konta u jedné konkrétní banky je nepřijatelná šikana. Setrvávat pak na realizaci podezřelého a všeobecně kritizovaného projektu s tím, že se už nic nedá dělat, neboť to podepsal nějaký bývalý pan Šiška, momentálně stíhaný kvůli jiné kulišárně, je snad špatný vtip. Pokud banka investuje milióny do pofiderní akce domluvené s ministerským náměstkem, jde o riziko podnikání a neodpovědný hazard. Co Šiška podepsal, ať chce banka po něm.
Když se dva perou, směje se třetí a už bychom si zasloužili, abychom tím třetím jednou byli i my, občané. Existuje jistá šance, že si vládní strany budou vzájemně sabotovat kšefty, ve kterých nejedou spolu. Třeba tak budeme na poslední chvíli alespoň některých zvěrstev ušetřeni. Pro vládní strany ovšem jejich vzájemné schválnosti žádnou polehčující okolností nejsou. U voleb se většina občanů bude držet osvědčené praxe divokého západu „spolu chyceni, spolu oběšeni".

---

Ach ano. Znovu obehrané téma jedné příliš do očí bijící lumpárny.
Abych nezapomněl, v neděli to věšení na "václaváku" pár lidí chtělo. Kdy že se bude věšet? Myslím, že je v tomto státě už příliš moc lidí, kteří se rádi půjdou podívat a zatleskají. A nebudu se jim zas tak moc divit. I když to není postup dle mého gusta.
:-(

Františkova řeč

Františkova řeč
Autor: Ivan Hoffman

Velikonoční projev papeže Františka převyprávěly agentury tak, jakoby ani nebyla řeč o hlavní zprávě dne, totiž o vzkříšení Krista a vítězství Božího milosrdenství. Nebude v tom ale určitě snaha Františka cenzurovat.
Pro zpravodajce jsou politické aktuality pochopitelně atraktivnější, než rok co rok opakovaná radostná zvěst. Má se za to, že vzkříšení je věc notoricky známá, že je čímsi co už sotva někoho překvapí, na rozdíl na příklad od konstatování, že „svět je rozdělen chamtivosti těch, co se ženou za snadnými zisky". Do agenturních zpráv se rovněž vždy vejde papežova výzva k míru. Té by přitom nebylo zapotřebí, kdyby skutečně byla samozřejmostí velikonoční radostná zvěst…
Františkova řeč je srovnávána s projevy jeho předchůdců, analyzována a glosována. Všichni zaznamenali, že chybělo žehnání v desítkách jazyků a jak se zdá, nikdo si neztěžuje. Také se mluví o prostém, františkánském duchu obřadů nového papeže, který nápadně často zmiňuje lidi chudé. Tomuto papeži zdá se nepůjde o to, jak přivést lidi k církvi, ale jak církev přivést k lidem. Mluví-li se o otevírání církve okolnímu světu, míní se tím vlastně její náprava.
Je-li Františkovým krédem chudá církev pro chudé, je tu jeden zajímavý problém: Co bude s bohatými? Může se zdát, že u chudoby a bohatství jde o stav ducha. Bohatství jistě není hříchem, je ale strašlivým břemenem. Kristus učil, že spíše projde velbloud uchem jehly, než boháč do království nebeského. A kdo jiný by měl být v této věci arbitrem? Výzvou pro teology je posoudit, zda bohatství představuje břemeno pouze pro boháče, anebo rovněž zatěžuje církev. Paradoxně platí, že chudým bývá bohatá církev k ničemu.