Týdeník EURO, 2/2010, strana 18, oblast Makroekonomika - Veřejný dluh
O krok blíže ke krachu
Může vést rostoucí české zadlužení ke státnímu bankrotu?
Otázka z podtitulku tohoto článku není úplně přesná a nezachycuje celý problém. Lepší je zeptat se: jsou důvody rostoucího zadlužení České republiky, Německa, Francie, Řecka a dalších zemí předzvěstí bankrotu evropského sociálního státu?
Nejprve uveďme několik čísel. Veřejný dluh ČR činil 1. ledna 2010 přibližně ve 13.40 celkem 1 340 281 874 665 korun. Odpovídalo to 37,2 procenta hrubého domácího produktu. Dluh rostl tempem 7452 Kč za sekundu a na jednoho obyvatele připadalo 127 604 korun dluhu.
Tato čísla mohou, ale nemusejí ohromit. Veřejný dluh států, které zavedly euro, činil v roce 2007 celkem 66 procent HDP. Na letošní rok odhaduje Evropská komise růst zadlužení na 84 procent HDP, na rok 2014 dokonce na 100 procent. Zvrat růstového trendu není v dohledu.
V této souvislosti lze slýchat laický argument: „Vyspělé evropské země, které určitě vědí, co dělají, si mohou dovolit vysoké dluhy – tak proč ne my Češi?“ O něco sofistikovanější omluva vysokých dluhů může sahat do historie: „USA po druhé světové válce měly dluh 111 procent HDP, Velká Británie dokonce přes 250 procent HDP – a přesto jej tyto země dokázaly zvládnout.“
Smutný fakt je, že „vyspělé země, které vědí, co dělají“, to ve skutečnosti nevědí. Anebo nechtějí vědět. Realitu rozpočtové politiky v Evropě odkryl v jedné ze vzácně upřímných chvil sociálnědemokratický politik Jiří Havel během rozhlasové diskuse 14. srpna 2009: „Realita je taková, že málo politiků myslí alespoň v časové periodě jednoho volebního období. (…) Ti lidé myslí jenom od jednoho rozpočtu možná do příštího rozpočtu. (…) Problém v ostatních státech Evropy je možná ještě hlubší než u nás. Oni se chovají velmi podobně a protože volební období někde končí, ... tak podobně jako my řadu problémů prostě jenom strkají před sebou jako nabalující se sněhovou kouli. Politika bohužel v tomhle směru nemá odpovědnost, která by sahala na desetiletí. Možná, že ji má na čtyři roky.“
Politika bohužel nemá odpovědnost. Tato čtyři slova vypovídají o příčinách státního dluhu vše podstatné.
Ale dobrá – když se po roce 1945 podařilo mnoha zemím splatit obrovské válečné dluhy, proč by nešlo provést stejný rozpočtový manévr v budoucnosti?
Protože Spojené státy americké a Británie se zadlužily s cílem mobilizovat válečnou ekonomiku. Tato mobilizace byla časově ohraničená a po jejím konci měly obě země dostatečnou sílu, aby většinu dluhu po válce splatily. Zde je rozdíl oproti současné situaci Evropy. Nynější evropské státy financují na dluh sociální stát. Jeho finanční požadavky jsou časově nekonečné a shora neomezené. Bez neustálých emisí dluhopisů by nebylo dost peněz na penze, sociální dávky, platy stále rostoucí armády veřejných zaměstnanců, nejrůznější dotace a vůbec všechny úplatky, kterými si strany a vlády kupují voličské hlasy.
Model evropského sociálního státu v nynější podobě vznikl teprve koncem 70. let. Tehdy se rozpoutala spirála utrácení a života na dluh. Ještě začátkem 70. let bylo běžné, že veřejné výdaje dosahovaly hodnot kolem 30 procent HDP, státní dluhy kolísaly kolem 20 až 30 procent HDP a rozpočty bývaly převážně vyrovnané. Během posledních zhruba třiceti let však evropský sociální stát zdegeneroval do podoby, která není trvale udržitelná – rozhodně ne dalších třicet let. Evropa se podobá domácnosti, která si bere spotřebitelské úvěry na placení potravin, nájemného a dovolených.
Rozdíl je pouze v tom, že domácnost může takto rozmařile hospodařit jen několik měsíců, maximálně pár let. Stát si vzhledem ke své velikosti a výsadnímu postavení může dovolit život na dluh i po dobu desítek let. Ale ne navždy.
Která země přijde na buben nejdříve? Žhavým kandidátem je Řecko, ale ani „relativně“ nízký český dluh není zárukou bezpečí. Ekonomická teorie ani praxe neuvádí žádné bezpečné hranice. Rozpočtová krize se může dostavit kdykoli, až finanční trh odmítne kupovat další dluhopisy české vlády. Nelze spočítat, kdy tato situace nastane. Případná krize Řecka či jiného slabého evropského státu by českou pozici jistě destabilizovala. Přinejmenším by vzrostla riziková prémie, a tudíž podstatně zdražila státní dluhová služba.
Vývoj evropského sociálního státu bohužel nemá příznivou budoucnost. Finanční krize a světová recese během let 2007 až 2009 citelně přiblížila okamžik skutečné krize, možná dokonce o deset let. Co může dělat Česká republika? Neopakovat chyby jiných. Pokud je to aspoň trochu možné. Řešením pro celou Evropu by bylo vrátit se k úspornému sociálnímu státu šedesátých let. Ale to je politicky neprůchodná cesta.
Pavel Kohout, ekonom, společnost Partners
Osobní stránky člena Tanečního divadla Mimi Fortunae, šťastného otce dvou bezva dětí, Filipa a Lenky, manžela jisté paní Pavly, webdesignéra, (bývalého) středoškolského učitele a rádoby tak trochu spisovatele...
V rámci zpřehlednění svého BLOGu jsem se rozhodl vyčlenit sekci citací do samostatného BLOGu. S oblibou cituji jiné zdroje, které však nemusí být volně přístupné na webu, zejména pak plné texty mého oblíbeného týdeníku EURO. Aby tyto texty nečinily můj BLOG nepřehledným, budu je umísťovat sem, no a v příspěvcích na hlavní stránce (BLOG: Radek Králík Novotný) jen vkládat odkazy na tyto citace... Toť můj novoroční dárek čtenářstvu... (31.12.2009)
pondělí 18. ledna 2010
Jsme kreativní?
Týdeník EURO, 49/2009, strana 27, sloupek Glosa postaršího technokrata
Jsme kreativní?
Je třeba pochybovat o dogmatech, ustálených řešeních a postupech
Kreativita. Slovo, které už dávno nepatří jen do umělecké sféry, ale zasahuje i střízlivý svět byznysu. Většina z nás se za kreativní nepovažuje, i když se tím zrovna nechlubí. Není třeba se stydět, psychologové říkají, že náš mozek nebyl stvořen k tomu, aby byl kreativní. Nedá se zapomenout, že v dětství jsme kreativní byli. Kreslili jsme, modelovali, vymýšleli spoustu nápadů bez ohledu na možnost nebo snadnost jejich uskutečnění. Reálný svět nám byl malý, neměli jsme problémy se vstupem do světa fantazie. S dospíváním jsme naráželi na její hranice a začali respektovat pravidla hry a kritéria společnosti, jež nás obklopuje. Ne všichni, někteří vydrželi. Ti jsou vnímáni převážně pozitivně a trochu jim závidíme, zdají se být šťastnější.
Dá se s tím něco dělat, dá se kreativita učit, nebo dokonce trénovat? Především se musíme přestat vymlouvat na to, že nás příroda, pánbůh nebo geny neobdařili talentem. Je pohodlné se s tím smířit, rezignovat a nedělat nic. Pár z nás má občas cukání něco kreativního vytvořit nebo vymyslet, ale bojíme se vylézt s tím na světlo. Na kreativitu si musíme udělat čas. Věnovat se chvíli „bláznivým“ myšlenkám před spaním, ve vlaku, vypustit všední starosti a obvyklá řešení. Je dobré u toho mít tužku a zápisník nebo diktafon. Vzpomínám si na dobu, kdy mě nejúžasnější nápady přepadaly ráno v půl šesté a žena se smála, že si je mumlám do diktafonu. Nosím u sebe kouzelný zápisník moleskin a poslouchám, kdo co zajímavého říká, a píši si to. Většinou z toho nic konkrétního není, ale ne všechny myšlenky jsou stupidní. Je třeba pochybovat o dogmatech, ustálených řešeních a postupech. Vystoupit z kouzelného kruhu, který nás uzavírá a podívat se dovnitř očima těch druhých. Nedělejte si nic z toho, že výsledky se hned nedostaví, kreativita nezná časové plány a nedá se řídit prostředky projektového managementu. Na druhé straně existují formální postupy, jak se na problém podívat úplně jinak nebo jak využít zkušeností z jiného oboru. Historie vynálezů a objevů je plná nepravděpodobných paralel.
Je možné, že nic nevymyslíte ani nestvoříte úžasné dílo. Nicméně nepochybujte, že se budete cítit volnější a šťastnější. Bude vás tak vnímat i vaše okolí, přestanete být vypočitatelným sucharem.
Ivan Pilný
Jsme kreativní?
Je třeba pochybovat o dogmatech, ustálených řešeních a postupech
Kreativita. Slovo, které už dávno nepatří jen do umělecké sféry, ale zasahuje i střízlivý svět byznysu. Většina z nás se za kreativní nepovažuje, i když se tím zrovna nechlubí. Není třeba se stydět, psychologové říkají, že náš mozek nebyl stvořen k tomu, aby byl kreativní. Nedá se zapomenout, že v dětství jsme kreativní byli. Kreslili jsme, modelovali, vymýšleli spoustu nápadů bez ohledu na možnost nebo snadnost jejich uskutečnění. Reálný svět nám byl malý, neměli jsme problémy se vstupem do světa fantazie. S dospíváním jsme naráželi na její hranice a začali respektovat pravidla hry a kritéria společnosti, jež nás obklopuje. Ne všichni, někteří vydrželi. Ti jsou vnímáni převážně pozitivně a trochu jim závidíme, zdají se být šťastnější.
Dá se s tím něco dělat, dá se kreativita učit, nebo dokonce trénovat? Především se musíme přestat vymlouvat na to, že nás příroda, pánbůh nebo geny neobdařili talentem. Je pohodlné se s tím smířit, rezignovat a nedělat nic. Pár z nás má občas cukání něco kreativního vytvořit nebo vymyslet, ale bojíme se vylézt s tím na světlo. Na kreativitu si musíme udělat čas. Věnovat se chvíli „bláznivým“ myšlenkám před spaním, ve vlaku, vypustit všední starosti a obvyklá řešení. Je dobré u toho mít tužku a zápisník nebo diktafon. Vzpomínám si na dobu, kdy mě nejúžasnější nápady přepadaly ráno v půl šesté a žena se smála, že si je mumlám do diktafonu. Nosím u sebe kouzelný zápisník moleskin a poslouchám, kdo co zajímavého říká, a píši si to. Většinou z toho nic konkrétního není, ale ne všechny myšlenky jsou stupidní. Je třeba pochybovat o dogmatech, ustálených řešeních a postupech. Vystoupit z kouzelného kruhu, který nás uzavírá a podívat se dovnitř očima těch druhých. Nedělejte si nic z toho, že výsledky se hned nedostaví, kreativita nezná časové plány a nedá se řídit prostředky projektového managementu. Na druhé straně existují formální postupy, jak se na problém podívat úplně jinak nebo jak využít zkušeností z jiného oboru. Historie vynálezů a objevů je plná nepravděpodobných paralel.
Je možné, že nic nevymyslíte ani nestvoříte úžasné dílo. Nicméně nepochybujte, že se budete cítit volnější a šťastnější. Bude vás tak vnímat i vaše okolí, přestanete být vypočitatelným sucharem.
Ivan Pilný
čtvrtek 31. prosince 2009
Češi plavou v rybách
Týdeník EURO: 51/2009, strana 54, kategorie Výživa
Češi plavou v rybách
Jedenáct důvodů, proč rybímu masu nepřicházíme na chuť
Štědrovečerní porce kapra, vánoční klasika v českých domácnostech, zachraňuje celoroční tuzemskou spotřebu sladkovodních ryb. Za rok jich Čech sní v průměru pouhých 1,4 kilogramu. I s pangasiem, lososem, tuňákem a dalšími mořskými rybami se dostane na necelých šest kilogramů. Méně zdravého vepřového si dopřává sedmkrát tolik.
„Češi se stydí si s rybami vůbec něco začít. Bojí se kostí, v obchodě se ostýchají na ryby zeptat a především – neumějí je vařit,“ pojmenovává blok vnitrozemského národa vůči rybám lékařka Václava Kunová ze Společnosti pro výživu. Malé poptávce pak odpovídá skromná nabídka v obchodech. Před dražší rybou jasně vítězí levnější vepřová kotleta nebo kuřecí prsa, se kterými si v kuchyni poradíme snadněji. Rozhodujících důvodů, proč Češi zápolí s rybami, jsme napočítali jedenáct.
1. Lidem ryba nechutná
Někdo střídá knedlo vepřo, smažený řízek a hovězí guláš. Dietnějším rybám prostě nepřišel na chuť. Vždycky se přitom může vymluvit na kosti. Někdy však bývá chuť rybího masa opravdu nevalná. Typický pach či lépe řečeno zápach mívá dlouho zmražená ryba. „Zmrazení zabrání rozvoji mikroorganismů, ale při příliš dlouhém skladování ve zmrazeném stavu tučné ryby žluknou. Měly by se tedy zkonzumovat do čtyř, maximálně šesti měsíců,“ upozorňuje docentka Jana Dostálová z Vysoké školy chemicko-technologické, rovněž členka Společnosti pro výživu.
Na chuti se také většinou pozná, je-li ryba z přirozeného prostředí, nebo uměle přikrmovaná. „Pak velmi záleží na kvalitě krmiva. Rybí maso z farmových chovů je také chudší na zdraví prospěšné živiny. Maso z kapra krmeného pšeničným šrotem obsahuje méně hodnotných nenasycených mastných kyselin a více tuku,“ porovnává Dostálová.
2. V dětství jsme se je nenaučili jíst
„Naše stravovací návyky se obvykle upevňují v prvních letech života. Proto je nesmírně důležité dětem od dvou let pravidelně do jídelníčku zařazovat ryby,“ doporučuje dietoložka Pavlína Zdeňková Kroužková. A dodává, že již ve věku okolo šesti let se rozhoduje o tom, jak bude jídelníček vypadat po celý život.
„Pokud si člověk již v dětství nezvykne pravidelně jíst sladkovodní ryby, především kapra, pstruha či další, bude s nimi mít problémy i v dospělosti. I když se bude přesvědčovat, že jsou zdravé,“ říká dietoložka. Radí dávat dětem maso bez kostí a nenaučit je na smažené ryby.
3. V kuchyni si s nimi nevíme rady
„Mnozí neumějí ryby vařit. Přitom právě jejich blesková příprava je největší devízou pro dnešního uspěchaného člověka. Samozřejmě ve spěchu je třeba volit rybí filety, jejichž příprava na pánvi nezabere více času než uvařit instantní polévku,“ zdůrazňuje doktorka Kunová. „Rybí maso se rychle uvaří, protože obsahuje málo pojivových tkání, jakými jsou kolagen a elastin. To způsobuje jeho výbornou stravitelnost,“ připojuje docentka Dostálová.
Kulinářské „umění“ při přípravě štědrovečerního kapra končí v mnoha rodinách u smažení. Fádní a nejméně zdravé přípravě. Přitom staročeská kuchyně uměla s kaprem hotová kouzla. Nepřeberné množství receptů obsahuje kniha Marie Úlehlové-Tilschové, která byla u zrodu vědy o výživě. Před sto lety převládalo dušení a vaření, tedy nejzdravější způsob přípravy. „Ryby byly v Čechách díky množství rybníků běžnou součástí jídelníčku. Čeládka si dokonce vymiňovala, aby je neměla častěji než třikrát týdně. Pro věřící byly ryby typickým postním pokrmem,“ vypráví Dostálová.
4. Žalostná nabídka na běžném trhu
Vnitrozemský stát má pochopitelně složitější cestu k čerstvým mořským rybám. Velice omezená je však i nabídka čerstvých sladkovodních ryb a rybích výrobků. Pro většinu Čechů jsou jiné sladkovodní ryby než tradiční vánoční kapr spíše nedostupné. Přitom rybami zásobujeme okolní země. „Téměř 70 procent zboží vyvážíme, především do Německa, Francie, Itálie, Maďarska, Polska a na Slovensko,“ říká Rudolf Provázek, ředitel firmy Fish Market, největšího tuzemského velkoobchodu. Prodává živé ryby a výrobky z ryb vylovených z rybníků Rybářství Třeboň, Hluboká a Mariánské Lázně především do řetězců Tesco, Ahold a Makro a také do gastronomických řetězců. „O Vánocích prodáme 60 procent z celoročního prodeje na českém trhu. Rádi bychom odbyt během roku více rozprostřeli, ale zdejší trh je velmi konzervativní,“ tvrdí Provázek. Minimálně 90 procent z toho, co Fish Market v tuzemsku prodá, je kapr. O deset procent se dělí ostatní „okrajové“ ryby, jako jsou pstruh, štika, lín, tolstolobik, amur, candát či sumec.
Omezený výběr čerstvých mořských a sladkovodních ryb se snaží doplňovat e-shopy. Většinou se však soustřeďují na Prahu. Například internetový obchod cerstveryby.cz však nabízí rozvoz do okruhu až sto kilometrů od hlavního města, pokud si kupující zaplatí dopravu. Zájemcům radí, ať se domluví se známými, aby se podělili o náklady na dovoz. Zásilku pro více zákazníků pak dopraví jednomu z nich.
5. Vysoká, občas přemrštěná cena
Kromě toho, že se ryba musí složitěji shánět, zatímco kuřecí ráje jsou téměř na každém kroku, je i drahá. A v tom je háček i pro lidi, kteří vyznávají zdravější životní styl. Kdo neskousne finančně dostupného kapra a komu chutnají mořské ryby, musí si připlatit. Aby zbytečně nekupoval drahou vodu, měl by pozorně číst informace na obalu. Výrobce musí uvádět, je-li přidané vody více než pět procent.
6. I v obchodech, v nichž ryby prodávají, je leckdy umění nakoupit
Zákazníci, kteří by chtěli prolomit bariéru vůči rybám ve své kuchyni, se nemohou spolehnout na to, že jim v tom prodejci pomohou. Ve velkých marketech, v nichž bývají ryby k dostání, nemá obsluha na nějakou péči o zákazníka čas. Navíc prodavač toho mnohdy neví o moc více než nakupující s malou orientací. Můžete být rádi, pokud se dozvíte, je-li ryba z volného prostředí nebo farmového chovu. To samozřejmě neplatí o specializovaných obchůdcích, jako je Seafoodshop na pražském Smíchově.
7. Nevíme, jaké druhy si vybrat
„Vůbec není nutné se soustředit jen na dražší druhy ryb, protože například herink (sleď), z něhož se vyrábějí rybí saláty, má obsah příznivě působících omega-3 nenasycených mastných kyselin nejvyšší,“ říká lékařka Kunová, která má v Praze poradnu pro výživu. Takže co vybrat?
„Optimální je zařazovat do jídelníčku co nejvíce druhů ryb. Jednou týdně je vhodné koupit čerstvou nebo zmraženou rybu. Jednou či dvakrát týdně zařadit některý z rybích výrobků, jako jsou kvalitní sleďové saláty, zavináče, sledě v aspiku,“ doporučuje. Kvůli horší dostupnosti čerstvých mořských ryb se lidé nemusejí bránit rybím konzervám. „Konzervovaný tuňák ve vlastní šťávě nebo v olivovém oleji je vhodnou součástí diety i při snižování nadváhy. Určitě se vyplatí nesázet na cenu, ale spíše na kvalitu,“ připomíná Kunová. A dodává, že týdenní dávku ryb může zpestřit i chlazený uzený tuňák nebo uzená makrela. „Především je dobré dávat přednost výrobkům s nižším obsahem soli,“ zdůrazňuje Dostálová.
8. Drahé zklamání v restauracích
Jednou narazíte a příště už nebudete riskovat. V podnicích, ve kterých zmraženou rybu vydávají za čerstvou, se dočkáte jen zklamání. A přitom zaplatíte luxusní cenu. Ryby, stejně jako biftek si pro jistotu dejte v osvědčených restauracích.
9. Od ryb nás odhánějí různé fámy
V mořských rybách je rtuť a polychlorované bifenyly (PCB). Raději to s nimi na jídelníčku nepřehánějte. „Podobná varování se občas objeví. Už jen ze statistiky spotřeby u nás je jasné, že nic takového našinci nehrozí,“ uklidňuje lékařka Kunová. Přikládá však seznam ryb roztříděných do tří skupin dle možných rizik kontaminace rtutí a PCB (viz Ryby a bezpečnost).
Neznámý autor poplašné zprávy, která koluje na internetu, „nakydal“ špínu na pangasia a doporučil českého kapra. Při odchovu se prý pangasius koupe v karcinogenní malachitové zeleni. A pochází z delty Mekongu, do níž tečou špíny z vietnamských továren. Navíc maso jsou jen prázdné kalorie. Tímto kdosi děsí konzumenty stále oblíbenějšího vietnamského sumečka, který je už ve světě populárnější než losos. „Je to i díky nižší ceně a absenci drobných kůstek. Ale nic není zadarmo. Lidem s vytříbenější chutí vadí lehce bahenní příchuť pangasia. Rozdíly jsou i v nutriční hodnotě,“ uvádí Kunová. A upřesňuje, že téměř zanedbatelný je obsah omega-3 kyselin. Ryba obsahuje více sodíku, naopak nebývá zatížena obsahem rtuti ani PCB. Mluvčí Státní veterinární správy Josef Duben označil článek o hrozném pangasiovi z Vietnamu za nactiutrhání. „Speciálně pangasia se týkala kontrolní akce, při které byly laboratorně vyšetřeny vzorky na přítomnost steroidů, chlorovaných pesticidů, PCB a chemických prvků. Všechny s negativním výsledkem,“ reagoval Duben.
10. Češi neslyší rady odborníků na výživu
Všichni víme, že ryby jsou zdravé. Tím, kolik jich v průměru za rok sníme, však dáváme najevo, že doporučení dietologů nebereme vážně. Proč bychom měli? „Ryby jsou vynikajícím zdrojem kvalitních a dobře stravitelných bílkovin. Zásobují organismus vitaminy A, D a B a minerálními látkami, jako jsou jód a zinek. Nezastupitelné jsou však ryby kvůli omega-3 nenasyceným mastným kyselinám. Většina lidí jich přijímá nižší množství, než kolik je třeba. Vyskytují se totiž jen v několika málo potravinách, přičemž nejlepším zdrojem jsou mořské ryby,“ říká doktorka Kunová. Popisuje také, čím jsou omega-3 kyseliny tolik prospěšné: „Jsou důležitou složkou prevence srdečně-cévních chorob. Mají schopnost bránit tvorbě krevních sraženin, které mohou být příčinou infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhody, tedy mohou zavinit náhlé úmrtí. Omega-3 kyseliny také brání vzniku mikrozánětů, snižují krevní tlak a hladiny krevních tuků. Zachovávají však vyšší hladinu ,hodného‘ (HDL) cholesterolu. S těmito kyselinami se můžeme setkat pod názvy EPA a DHA, které si mnoho lidí nesmyslně kupuje ve formě doplňků výživy.“ Lékařka zmiňuje i další efekty omega-3 kyselin.
Snižují riziko vzniku nádorových chorob. A díky silné protizánětlivé aktivitě se uplatňují při léčbě revmatoidní artritidy či lupénky. Mají také schopnost snižovat tendence k depresím. „Lidé s depresemi mají nízké hladiny omega-3 kyselin v mozku,“ vysvětluje lékařka. A vůbec se nemáme bát tučných ryb. „Lidé ve vyspělém světě by měli jíst vše méně tučné, ale u ryb to neplatí,“ dodává docentka Dostálová. Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje rybu na talíři dvakrát týdně. „Při 140gramové porci je to 14,8 kilogramu ročně. Tedy trojnásobek naší spotřeby,“ zdůrazňuje Kunová.
11. Chybí skutečná propagace
Sto padesát milionů korun z Evropského rybářského fondu a české pokladny má pomoci, aby na stůl každé české domácnosti připlouvaly sladkovodní ryby častěji než jen o Vánocích. Čtyřletá kampaň nazvaná Ryba domácí má propagovat především kapra, amura a tolstolobika. Začala loni v září, Čechy však zatím nepoznamenala. Nejspíš proto, že je takřka neviditelná. „Efekt budeme vyhodnocovat až po určitém období. Možná po letošních Vánocích uvidíme změnu,“ říká ředitel firmy Fish Market. Během roku větší poptávku nepozoroval.
Protitah vůči českému kapru zvolilo Tesco, které na předvánoční týden nasadilo pangasia jako rybu týdne. Do akce dal mražené filety z pangasia také Albert. Cena v akci působí – nejen o letošních Vánocích.
BOX:
Ryby a bezpečnost
Tři skupiny ryb dle rizika spojeného s obsahem kontaminantů
Naprosto v pořádku:
Tuňák konzervovaný, krevety, kalamáry, mušle svatého Jakuba, losos, butterfish (máslová ryba), ančovičky, treska, mořský jazyk, sleď, makrela konzervovaná, tilapie, pstruh, pangasius.
Trochu pozor, bezpečné jíst jednou týdně:
Mořský vlk, tuňák albacore, halibut, humr, mahi mahi, red snapper.
Jíst spíše výjimečně, děti, těhotné a kojící ženy vůbec – kvůli možnému obsahu rtuti:
Žralok, mečoun, některé druhy čerstvých tuňáků, velké druhy čerstvých makrel.
Děti do šesti let mohou jíst bez problémů polovinu konzervy tuňáka týdně a k tomu jakékoli další ryby s nízkým obsahem rtuti (z první skupiny).
Pramen: Václava Kunová na základě Amerického úřadu pro léky a potraviny (FDA)
Táňa Králová
Češi plavou v rybách
Jedenáct důvodů, proč rybímu masu nepřicházíme na chuť
Štědrovečerní porce kapra, vánoční klasika v českých domácnostech, zachraňuje celoroční tuzemskou spotřebu sladkovodních ryb. Za rok jich Čech sní v průměru pouhých 1,4 kilogramu. I s pangasiem, lososem, tuňákem a dalšími mořskými rybami se dostane na necelých šest kilogramů. Méně zdravého vepřového si dopřává sedmkrát tolik.
„Češi se stydí si s rybami vůbec něco začít. Bojí se kostí, v obchodě se ostýchají na ryby zeptat a především – neumějí je vařit,“ pojmenovává blok vnitrozemského národa vůči rybám lékařka Václava Kunová ze Společnosti pro výživu. Malé poptávce pak odpovídá skromná nabídka v obchodech. Před dražší rybou jasně vítězí levnější vepřová kotleta nebo kuřecí prsa, se kterými si v kuchyni poradíme snadněji. Rozhodujících důvodů, proč Češi zápolí s rybami, jsme napočítali jedenáct.
1. Lidem ryba nechutná
Někdo střídá knedlo vepřo, smažený řízek a hovězí guláš. Dietnějším rybám prostě nepřišel na chuť. Vždycky se přitom může vymluvit na kosti. Někdy však bývá chuť rybího masa opravdu nevalná. Typický pach či lépe řečeno zápach mívá dlouho zmražená ryba. „Zmrazení zabrání rozvoji mikroorganismů, ale při příliš dlouhém skladování ve zmrazeném stavu tučné ryby žluknou. Měly by se tedy zkonzumovat do čtyř, maximálně šesti měsíců,“ upozorňuje docentka Jana Dostálová z Vysoké školy chemicko-technologické, rovněž členka Společnosti pro výživu.
Na chuti se také většinou pozná, je-li ryba z přirozeného prostředí, nebo uměle přikrmovaná. „Pak velmi záleží na kvalitě krmiva. Rybí maso z farmových chovů je také chudší na zdraví prospěšné živiny. Maso z kapra krmeného pšeničným šrotem obsahuje méně hodnotných nenasycených mastných kyselin a více tuku,“ porovnává Dostálová.
2. V dětství jsme se je nenaučili jíst
„Naše stravovací návyky se obvykle upevňují v prvních letech života. Proto je nesmírně důležité dětem od dvou let pravidelně do jídelníčku zařazovat ryby,“ doporučuje dietoložka Pavlína Zdeňková Kroužková. A dodává, že již ve věku okolo šesti let se rozhoduje o tom, jak bude jídelníček vypadat po celý život.
„Pokud si člověk již v dětství nezvykne pravidelně jíst sladkovodní ryby, především kapra, pstruha či další, bude s nimi mít problémy i v dospělosti. I když se bude přesvědčovat, že jsou zdravé,“ říká dietoložka. Radí dávat dětem maso bez kostí a nenaučit je na smažené ryby.
3. V kuchyni si s nimi nevíme rady
„Mnozí neumějí ryby vařit. Přitom právě jejich blesková příprava je největší devízou pro dnešního uspěchaného člověka. Samozřejmě ve spěchu je třeba volit rybí filety, jejichž příprava na pánvi nezabere více času než uvařit instantní polévku,“ zdůrazňuje doktorka Kunová. „Rybí maso se rychle uvaří, protože obsahuje málo pojivových tkání, jakými jsou kolagen a elastin. To způsobuje jeho výbornou stravitelnost,“ připojuje docentka Dostálová.
Kulinářské „umění“ při přípravě štědrovečerního kapra končí v mnoha rodinách u smažení. Fádní a nejméně zdravé přípravě. Přitom staročeská kuchyně uměla s kaprem hotová kouzla. Nepřeberné množství receptů obsahuje kniha Marie Úlehlové-Tilschové, která byla u zrodu vědy o výživě. Před sto lety převládalo dušení a vaření, tedy nejzdravější způsob přípravy. „Ryby byly v Čechách díky množství rybníků běžnou součástí jídelníčku. Čeládka si dokonce vymiňovala, aby je neměla častěji než třikrát týdně. Pro věřící byly ryby typickým postním pokrmem,“ vypráví Dostálová.
4. Žalostná nabídka na běžném trhu
Vnitrozemský stát má pochopitelně složitější cestu k čerstvým mořským rybám. Velice omezená je však i nabídka čerstvých sladkovodních ryb a rybích výrobků. Pro většinu Čechů jsou jiné sladkovodní ryby než tradiční vánoční kapr spíše nedostupné. Přitom rybami zásobujeme okolní země. „Téměř 70 procent zboží vyvážíme, především do Německa, Francie, Itálie, Maďarska, Polska a na Slovensko,“ říká Rudolf Provázek, ředitel firmy Fish Market, největšího tuzemského velkoobchodu. Prodává živé ryby a výrobky z ryb vylovených z rybníků Rybářství Třeboň, Hluboká a Mariánské Lázně především do řetězců Tesco, Ahold a Makro a také do gastronomických řetězců. „O Vánocích prodáme 60 procent z celoročního prodeje na českém trhu. Rádi bychom odbyt během roku více rozprostřeli, ale zdejší trh je velmi konzervativní,“ tvrdí Provázek. Minimálně 90 procent z toho, co Fish Market v tuzemsku prodá, je kapr. O deset procent se dělí ostatní „okrajové“ ryby, jako jsou pstruh, štika, lín, tolstolobik, amur, candát či sumec.
Omezený výběr čerstvých mořských a sladkovodních ryb se snaží doplňovat e-shopy. Většinou se však soustřeďují na Prahu. Například internetový obchod cerstveryby.cz však nabízí rozvoz do okruhu až sto kilometrů od hlavního města, pokud si kupující zaplatí dopravu. Zájemcům radí, ať se domluví se známými, aby se podělili o náklady na dovoz. Zásilku pro více zákazníků pak dopraví jednomu z nich.
5. Vysoká, občas přemrštěná cena
Kromě toho, že se ryba musí složitěji shánět, zatímco kuřecí ráje jsou téměř na každém kroku, je i drahá. A v tom je háček i pro lidi, kteří vyznávají zdravější životní styl. Kdo neskousne finančně dostupného kapra a komu chutnají mořské ryby, musí si připlatit. Aby zbytečně nekupoval drahou vodu, měl by pozorně číst informace na obalu. Výrobce musí uvádět, je-li přidané vody více než pět procent.
6. I v obchodech, v nichž ryby prodávají, je leckdy umění nakoupit
Zákazníci, kteří by chtěli prolomit bariéru vůči rybám ve své kuchyni, se nemohou spolehnout na to, že jim v tom prodejci pomohou. Ve velkých marketech, v nichž bývají ryby k dostání, nemá obsluha na nějakou péči o zákazníka čas. Navíc prodavač toho mnohdy neví o moc více než nakupující s malou orientací. Můžete být rádi, pokud se dozvíte, je-li ryba z volného prostředí nebo farmového chovu. To samozřejmě neplatí o specializovaných obchůdcích, jako je Seafoodshop na pražském Smíchově.
7. Nevíme, jaké druhy si vybrat
„Vůbec není nutné se soustředit jen na dražší druhy ryb, protože například herink (sleď), z něhož se vyrábějí rybí saláty, má obsah příznivě působících omega-3 nenasycených mastných kyselin nejvyšší,“ říká lékařka Kunová, která má v Praze poradnu pro výživu. Takže co vybrat?
„Optimální je zařazovat do jídelníčku co nejvíce druhů ryb. Jednou týdně je vhodné koupit čerstvou nebo zmraženou rybu. Jednou či dvakrát týdně zařadit některý z rybích výrobků, jako jsou kvalitní sleďové saláty, zavináče, sledě v aspiku,“ doporučuje. Kvůli horší dostupnosti čerstvých mořských ryb se lidé nemusejí bránit rybím konzervám. „Konzervovaný tuňák ve vlastní šťávě nebo v olivovém oleji je vhodnou součástí diety i při snižování nadváhy. Určitě se vyplatí nesázet na cenu, ale spíše na kvalitu,“ připomíná Kunová. A dodává, že týdenní dávku ryb může zpestřit i chlazený uzený tuňák nebo uzená makrela. „Především je dobré dávat přednost výrobkům s nižším obsahem soli,“ zdůrazňuje Dostálová.
8. Drahé zklamání v restauracích
Jednou narazíte a příště už nebudete riskovat. V podnicích, ve kterých zmraženou rybu vydávají za čerstvou, se dočkáte jen zklamání. A přitom zaplatíte luxusní cenu. Ryby, stejně jako biftek si pro jistotu dejte v osvědčených restauracích.
9. Od ryb nás odhánějí různé fámy
V mořských rybách je rtuť a polychlorované bifenyly (PCB). Raději to s nimi na jídelníčku nepřehánějte. „Podobná varování se občas objeví. Už jen ze statistiky spotřeby u nás je jasné, že nic takového našinci nehrozí,“ uklidňuje lékařka Kunová. Přikládá však seznam ryb roztříděných do tří skupin dle možných rizik kontaminace rtutí a PCB (viz Ryby a bezpečnost).
Neznámý autor poplašné zprávy, která koluje na internetu, „nakydal“ špínu na pangasia a doporučil českého kapra. Při odchovu se prý pangasius koupe v karcinogenní malachitové zeleni. A pochází z delty Mekongu, do níž tečou špíny z vietnamských továren. Navíc maso jsou jen prázdné kalorie. Tímto kdosi děsí konzumenty stále oblíbenějšího vietnamského sumečka, který je už ve světě populárnější než losos. „Je to i díky nižší ceně a absenci drobných kůstek. Ale nic není zadarmo. Lidem s vytříbenější chutí vadí lehce bahenní příchuť pangasia. Rozdíly jsou i v nutriční hodnotě,“ uvádí Kunová. A upřesňuje, že téměř zanedbatelný je obsah omega-3 kyselin. Ryba obsahuje více sodíku, naopak nebývá zatížena obsahem rtuti ani PCB. Mluvčí Státní veterinární správy Josef Duben označil článek o hrozném pangasiovi z Vietnamu za nactiutrhání. „Speciálně pangasia se týkala kontrolní akce, při které byly laboratorně vyšetřeny vzorky na přítomnost steroidů, chlorovaných pesticidů, PCB a chemických prvků. Všechny s negativním výsledkem,“ reagoval Duben.
10. Češi neslyší rady odborníků na výživu
Všichni víme, že ryby jsou zdravé. Tím, kolik jich v průměru za rok sníme, však dáváme najevo, že doporučení dietologů nebereme vážně. Proč bychom měli? „Ryby jsou vynikajícím zdrojem kvalitních a dobře stravitelných bílkovin. Zásobují organismus vitaminy A, D a B a minerálními látkami, jako jsou jód a zinek. Nezastupitelné jsou však ryby kvůli omega-3 nenasyceným mastným kyselinám. Většina lidí jich přijímá nižší množství, než kolik je třeba. Vyskytují se totiž jen v několika málo potravinách, přičemž nejlepším zdrojem jsou mořské ryby,“ říká doktorka Kunová. Popisuje také, čím jsou omega-3 kyseliny tolik prospěšné: „Jsou důležitou složkou prevence srdečně-cévních chorob. Mají schopnost bránit tvorbě krevních sraženin, které mohou být příčinou infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhody, tedy mohou zavinit náhlé úmrtí. Omega-3 kyseliny také brání vzniku mikrozánětů, snižují krevní tlak a hladiny krevních tuků. Zachovávají však vyšší hladinu ,hodného‘ (HDL) cholesterolu. S těmito kyselinami se můžeme setkat pod názvy EPA a DHA, které si mnoho lidí nesmyslně kupuje ve formě doplňků výživy.“ Lékařka zmiňuje i další efekty omega-3 kyselin.
Snižují riziko vzniku nádorových chorob. A díky silné protizánětlivé aktivitě se uplatňují při léčbě revmatoidní artritidy či lupénky. Mají také schopnost snižovat tendence k depresím. „Lidé s depresemi mají nízké hladiny omega-3 kyselin v mozku,“ vysvětluje lékařka. A vůbec se nemáme bát tučných ryb. „Lidé ve vyspělém světě by měli jíst vše méně tučné, ale u ryb to neplatí,“ dodává docentka Dostálová. Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje rybu na talíři dvakrát týdně. „Při 140gramové porci je to 14,8 kilogramu ročně. Tedy trojnásobek naší spotřeby,“ zdůrazňuje Kunová.
11. Chybí skutečná propagace
Sto padesát milionů korun z Evropského rybářského fondu a české pokladny má pomoci, aby na stůl každé české domácnosti připlouvaly sladkovodní ryby častěji než jen o Vánocích. Čtyřletá kampaň nazvaná Ryba domácí má propagovat především kapra, amura a tolstolobika. Začala loni v září, Čechy však zatím nepoznamenala. Nejspíš proto, že je takřka neviditelná. „Efekt budeme vyhodnocovat až po určitém období. Možná po letošních Vánocích uvidíme změnu,“ říká ředitel firmy Fish Market. Během roku větší poptávku nepozoroval.
Protitah vůči českému kapru zvolilo Tesco, které na předvánoční týden nasadilo pangasia jako rybu týdne. Do akce dal mražené filety z pangasia také Albert. Cena v akci působí – nejen o letošních Vánocích.
BOX:
Ryby a bezpečnost
Tři skupiny ryb dle rizika spojeného s obsahem kontaminantů
Naprosto v pořádku:
Tuňák konzervovaný, krevety, kalamáry, mušle svatého Jakuba, losos, butterfish (máslová ryba), ančovičky, treska, mořský jazyk, sleď, makrela konzervovaná, tilapie, pstruh, pangasius.
Trochu pozor, bezpečné jíst jednou týdně:
Mořský vlk, tuňák albacore, halibut, humr, mahi mahi, red snapper.
Jíst spíše výjimečně, děti, těhotné a kojící ženy vůbec – kvůli možnému obsahu rtuti:
Žralok, mečoun, některé druhy čerstvých tuňáků, velké druhy čerstvých makrel.
Děti do šesti let mohou jíst bez problémů polovinu konzervy tuňáka týdně a k tomu jakékoli další ryby s nízkým obsahem rtuti (z první skupiny).
Pramen: Václava Kunová na základě Amerického úřadu pro léky a potraviny (FDA)
Táňa Králová
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)