Ceny benzínu - jsme za pitomce

Rekordní benzín
Autor: Ivan Hoffman

Ceny pohonných hmot se v těchto dnech šplhají k historickým rekordům. Pokud je důvodem dluhová krize, padající měna a chamtivý stát, pak dlouho lépe nebude.

Naopak už se mluví o tom, že by nafta brzy mohla být i za 38 korun za litr. A proč ne za 40 anebo za 50? Bude za tolik, kolik jsou ochotni řidiči zaplatit a zatím to nevypadá, že by se lidé kvůli drahému provozu automobilů zbavovali. Automobilů naopak stále přibývá.

To, čeho jsme svědky u zdražování nafty, ale rovněž elektřiny, plynu, dřeva, uhlí, je ve skutečnosti zvyšováním nákladů na provoz. Je jasné, že občanova peněženka není nafukovací, takže zdražování energií způsobuje, že peníze chybí na investice. Jelikož na investice kvůli drahému provozu nelze našetřit, pořizují se investice na dluh, který se ovšem kvůli drahému provozu obtížně splácí. Jinak řečeno drahá nafta není pouze důsledkem krize, je také její příčinou. Čím dražší je provoz, tím menší je spotřeba, s klesající poptávkou se snižuje výroba, takže klesne i zaměstnanost anebo zaměstnaným klesne výplata.

Drahá nafta nás prostě přijde draho, přestože na doplnění nádrže si i za tíživé situace odtrhneme od úst. Nestřídmý občan je pak viníkem krize pouze zdánlivě. Ve skutečnosti jsou to politici, kteří nehorázně zdaňují energie, aby pak veřejné prostředky mohli nalévat do nesčetných černých děr. Nepochybně existuje přímá úměra mezi výběrem daní a jejich rozkradením. Pokaždé, když na čerpací stanici platíme za benzín a naftu, je vhodné si připomenout, že nás právě okrádají naši ministři, poslanci a senátoři. Anebo že zrovna sponzorujeme svou zkorumpovanou vrchnost. Na benzínce tedy nejsme jen za chudáky. Jsme i za pitomce.

Začíná advent

V neděli začíná advent
V neděli 27. listopadu začíná adventní doba. Ta podle církevního kalendáře stojí na počátku liturgického roku.
Latinské slovo "adventus" znamená doslova "příchod". V křesťanském významu jde tedy o příchod Ježíše Krista. Advent je přitom pro křesťany spojen jednak s očekáváním slavnosti Ježíšova narození, jednak s očekáváním jeho druhého příchodu na konci časů – parúsie.
Historie adventu sahá až do 5. století do Itálie. Zatímco zde byl advent chápán jako doba přípravy na oslavy Narození Páně, v Galii byl pojímán jako příprava na druhý příchod Kristův. V prvních staletích se na Západě slavil také různý počet adventních nedělí, a to mezi čtyřmi až šesti. Počet čtyř adventních nedělí se prosadil až v 10. – 11. století. Například Pravoslavná církev však dodržuje šestitýdenní advent dodnes.
Advent začíná první nedělí adventní, která spadá do doby mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Advent pak končí se západem slunce o Štědrém večeru. Liturgickou barvou adventu je fialová.
(převzato ze serveru cirkev.cz)

17. listopad 2011

Pěkně to včera pan Hoffman napsal:

O vládě lidu
Autor: Ivan Hoffman

Jak přemýšlet o sedmnáctém listopadu osmdesát devět, aby člověk neznevážil tehdejší nadšení lidí, že se mohou svobodně nadechnout, ale aby nebyl za naivu, který nevidí, jak tehdejší naděje vzaly za své?
Když v listopadových dnech před dvaadvaceti lety přicházeli lidé z ciziny a viděli, jak se radujeme ze svobody, vesměs se tvářili kysele. Tvrdili, že přijdou problémy a komplikace, že nám to nadšení nevydrží. Brali jsme to tak, že nám závidí anebo že se neumějí těšit z nějakých osobních příčin. Pak přišly ty problémy a komplikace.
Za ty roky, co uplynuly od našeho listopadu, se po světě uskutečnila řada revolucí. Co chvíli se v televizi díváme na rozesmáté lidi, kteří v různých koutech světa slaví vítězství svobody a demokracie. A ještě se nestalo, aby nepřišlo porevoluční zklamání z následných problémů a komplikací. Vypadá to na zákonitost. Demokracie ve smyslu vlády lidu je pouhou iluzí. Lid si vládnout neumí. V praxi se nakonec na různé způsoby vládne lidu. Neštěstím převratů a revolucí je, že kompromitované elity jsou střídány lídry z ulice, co většinou nemají valné schopnosti ani úroveň, natož nějakou vizi. Mívají pouze vůli k moci. Lid unavený svým revolučním vzepětím si to nerad přiznává. Místo toho, aby reklamoval vadné zboží, mávne rukou a věnuje se svému.
Zklamání z nepovedených převratů ukazuje, že společnost nelze jednorázově změnit. Na poměrech ve společnosti je potřeba průběžně pracovat. Čekat že odněkud shora přijde něco dobrého, moudrého anebo pěkného je nesmysl. To důležité je třeba prosadit zdola. Vzpomínka na 17. listopad je vzpomínkou na všelidový happening. Vydařil se, to ano, ale vládou lidu neskončil ani náhodou.