Máš pravdu, ale kdo ti za ni dá...

"Máš pravdu, ale kdo ti za ni dá..." zpívá se v jistém šansonu...
(Rozeznávám / Petr Hapka / Michal Horáček)

---

Zlehčování čehokoli
Autor: Ivan Hoffman

Zatímco zaměstnanci úřadů práce kolabují u kolabujícího softwaru a jako profesionály je ponižuje, že cizí vinou nejsou schopni zajistit řádný chod státní správy, jejich šéf je v dokonalé pohodě.
Tváří se, že má vše pod kontrolou a ujišťuje, že to dobře dopadne. Cizími slovy se jedná bagatelizaci, marginalizaci, hezky česky se pak takovému přístupu říká zlehčování. Pan Drábek samozřejmě není jediný, kdo problémy rutinně zlehčuje, místo toho aby se trápil jejich řešením. Každý politik je kdykoli připraven cokoli zlehčit. Denně jsme svědky, jak tato sorta kouzelníků mění velbloudy na komáry, aby jim pak v tom zmenšeném zvěřinci každý problém připadal mini.
Zlehčování může být obrannou reakcí člověka, kterému jeho úděl připadá nesnesitelně těžký. Mistr odlehčování působí velice autenticky, neboť nezřídka ve svou odlehčenou verzi skutečnosti upřímně věří. Problém to sice neřeší, ale protože je víra v lehčí svět nakažlivá, nešíří se tolik panika. Jsou ale i tací zlehčovatelé, kteří dobře vědí, že věci jdou špatným směrem. Anebo už dokonce špatně skončily. Tady se zlehčování rovná zatloukání. Jsou těžkosti, které se neřeší, neboť kdyby se provalila jejich skutečná váha, museli by se označit viníci. A ti by šli sedět.
Zlehčování by nám mělo být podezřelé. A u lidí nesoucích odpovědnost za stav společnosti, anebo dokonce za stav veřejných financí, by zlehčování mělo být trestné. Kdo vědomě zlehčuje, ten lže a jak známo kdo lže, ten i krade. Řada informatiků má podezření, že důvodem opuštění osvědčeného softwaru Drábkovým ministerstvem bylo „účelově vyvést finanční prostředky do spřátelených firem“. Zlehčuje se neschopnost, anebo loupež?

Budeme si platit "privátní" hasiče a policajty?

Sakryš, nenakousl jsem toto téma já sám před pár dny? Že si budeme ještě extra platit službu policajta či hasiče?

Budoucnost hasičů
Autor: Ivan Hoffman

Proč politici na hasičích šetří, když tito obětavě hasí požáry a zachraňují lidi? Na to je jednoduchá odpověď: právě proto! Abychom porozuměli postupné likvidaci hasičského záchranného sboru, financovaného z veřejných prostředků, je třeba vidět oheň v tržně politických souvislostech.
Na požárech se u nás prodělává, místo toho, aby na nich někdo vydělal. Je tedy jenom otázkou času, kdy se hašení požárů stane z veřejné služby garantované státem výnosnou soukromou živností.
Proběhne to takto. Nejprve nebudou na hasiče v rozpočtu peníze, a to s odůvodněním, že jsme žili na vysoké noze. Hasičů dramaticky ubude, zestárne jim technika a co chvíli se kvůli tomu něco nepodaří uhasit. Politici moudře zkonstatují, že stát, který neumí efektivně hospodařit, efektivně stavět, efektivně léčit ani učit, neumí ani efektivně hasit. Hasičský sbor se tedy rozpustí, zprivatizuje a stát uzavře smlouvu se soukromou firmou, která daňové poplatníky přijde podstatně levněji.
Po soukromníkovi ovšem nikdo nemůže chtít, aby něco dělal zadarmo. Politici odhlasují soukromým hasičům právo vybírat od občanů poplatek, říkejme mu třeba výpalné, kterým si pro případ nouze budeme moci předplatit záchranu majetku a životů. Bude-li poplatek dobrovolný, neboť nežijeme v totalitě, kde se výpalné inkasuje povinně, dočkáme se situací, které známe ze zemí, kde už soukromé hasiče mají. K požáru občana, který si nepředplatil hašení, přijedou hasiči proto, aby ochránili majetek souseda, který si zaplatil. Neplatiče nechají vyhořet. A o tom to je. Je třeba vnést do byznysu s neštěstím pořádek, spravedlnost a skoncovat s požáry, které někdo jen tak bezplatně čili zbytečně uhasí.

Sockarty

Politici jsou, snad, chceme-li jim věřit, přesvědčeni, že projekt "sockaret" přinese úspěch. Slibovaná miliardová úspora se, snad, obratem nerozkrade. Zaváděná reforma systém vyplácení dávek, snad, zjednoduší a zlevní. Snad nepřinese klientům potíže. Ostatně, IH to krásně napsal:

Sockarty
Autor: Ivan Hoffman

Je podepsáno. Do půl roku dostanou od České spořitelny sociální kartu příjemci dávek. Sloužit bude k identifikaci na úřadech, ale také za trest. Kdo dávky v minulosti zneužíval, bude povinně používat sockartu k placení.
Podstatné ale bude, zda zaváděná reforma systém vyplácení dávek zjednoduší a zlevní, jak vláda slibuje, anebo přinese klientům potíže. Politikům už je zoufale třeba nějakého úspěchu, neboť na co dosud sáhli, vše je špatně. Miliardová úspora, pokud se tedy obratem nerozkrade, by se snad jako úspěch prodat dala.
Sociální karty, lidově „sockarty“, od začátku provázejí pochybnosti. Co má ministr tentokrát za lubem? Kdo má na změně vydělat a kdo naopak prodělá? Předpokládá se jaksi samo sebou, že kuře zadarmo nehrabe a vše že se dělá proto, aby si někdo namastil kapsu. Automaticky se předjímá špatný úmysl a jde jen o to, zda se ho podaří či nepodaří prokázat. Jenomže už i občané jsou z té presumpce viny u politiků znaveni. Chtělo by to konečně nějakou dobrou zprávu, alespoň tu pověstnou výjimku, v daném případě pozitivní, která podporuje pravidlo.
Šance na zázrak zde je. Dnes je totiž situace s vyplácením dávek nově na úřadech práce tak otřesná, že už může být jenom lépe. Úředníci hlásí, že kvůli genialitě ministerstva dělají nyní dvě hodiny to, co jim dříve zabralo patnáct minut. Sázka na moderní technologie nevyšla, počítače se bouří proti člověku.
Ztrácejí se data, systémy padají, a řada vystresovaných úředníků údajně dospěla k názoru, že vypadnout by měl i ministr, za rozjezd neotestovaného programu nevyškolenými lidmi… Že by světlem na konci tunelu byla plastová sockarta? Když ne, měl by ji za trest vyfasovat ministr.