Díky, pane Neffe, za rozum a Vaši práci!FEJETON: Nekončící práce
Jsem moc rád, že mě nikdo nikdy nezval do rubriky Never more týdeníku Reflex, jaksi se zdráhám vynášet nějaké soudy ba odsudky. Někdy mně ale škube ruka a tentokrát opravdu doškubla, až dopravila prsty ke klávesnici. Moderátorka Nočního Mikrofóra Dvojky Českého rozhlasu by mohla na novinářské škole figurovat jako odstrašující příklad, jak se talk show nemá dělat. Posluchač je zvědavý na hosta a ne na moderátora a už vůbec není zvědavý na jeho plácání a žvanění. Janu Krausovi to prochází, protože žvaní pro některý vkus zábavně a pořád ještě se nachází dost pošetilců, kteří si myslí, že zvednou svou prestiž, když vystrčí hlavu do bedny. Žvanění a plácání Terezy PokornéHerz je ale hrubě za hranicí vkusu a soudnosti. Ale ani to by mě nepřimělo k doškubnutí ruky na klávesnici, kdyby si tato selfpromotérka nevzala minulé pondělí do prádla mého dlouholetého přítele a kolegu Romana Lipčíka. Zřejmě její fluidum na Romana zapůsobilo tak, že i on začal hloupě plácat a žvanit.
On se totiž Roman k mému úžasu v podstatě začal omlouvat za to, že pracoval dvacet let v Mladém světě a začal vykládat, že Mladý svět byl zástěrka bolševického režimu, jakási maskovací mlha zakrývající podstatu věci, přičemž onou podstatou byl bohapustý útlak. Nutno ovšem dodat, že paní PokornáHerz se snažila Romanovi tuto pitomost vyvrátit a oponovala mu, aspoň za tu snahu dík.
Samozřejmě Mlaďák mohl fungovat, jak fungoval, protože to bolševici tolerovali. Jenže oni to tolerovat museli, protože ani oni si nemohli dovolit lidi zahnat úplně do kouta.
V terezínském ghettu taky fungoval Freizeitgestaltung a pod jeho pokličkou malíři malovali a herci hráliamuzikanti muzicírovali. Měl by se snad některý z nich omlouvat za to, že hrál na housle?
Bolševický režim, a dnes je to pětašedesát let, co byl oficiálně zpečetěn, neoficiálně začal hned po obsazení větší části České republiky Stalinovou armádou, tady trval pětačtyřicet let. Roman, stejně jako já, jsme se v těch podmínkách narodili, vyrůstali, dospěli a později i pracovali. Kdyby všichni občané tohoto státu tak málo pomáhali režimu jako Roman Lipčík, režim by nevydržel ani týden. Opravuji - vydržel by, protože Rusko tehdy mělo dost agresivního sebevědomí, aby odpor potlačilo vojensky. Jakmile to sebevědomí ztratilo, režim se zhroutil -amimo jiné i proto, že si obyvatelé zachovali rozum a soudnost. Také Mladý svět na tom měl zásluhu a je jedno, že podléhal rudému Freizeitgestaltungu. Také Roman Lipčík se na tom podílel. Takže, jak se říká přes média, svému příteli vzkazuji: neomlouvej se, buď hrdý na to, co jsi dělal. Je dobře, že byl Mladý svět. Je dobře, že bylo Divadlo Semafor, Divadlo Na zábradlí, že žili a tvořili Ladislav Smoljak se Zdeňkem Svěrákem, že točili filmy Jiří Menzel a Věra Chytilová, že Bohumil Hrabal a Ota Pavel vyprávěli příběhy a že desetitisíce dnes už neznámých lidí v tisících Freizeitgestaltunzích po celé zemi udržovaly lidi při zdravém rozumu. Což je nekončící práce, a proto píšu tyto řádky.
LN, 25.2.2013, Ondřej Neff