Levné školství

Kdybych tak tušil, zda někdo z politiků alespoň občas naslouchá... Mám obavu, pane Hoffmane, že nikdo...

Levné školství
Autor: Ivan Hoffman

Ze statistiky OECD plyne, že se u nás na školství šetří. Teď jde o to, jestli se za předposlední příčku v rozsáhlém mezinárodním srovnání mají naši politici občanům omluvit, anebo zda se tímto umístěním chtějí chlubit. Šetrnosti se pravda poslední dobou tleská, jenomže zrovna u vzdělávání to neplatí.
V civilizovaném světě se školství považuje za dobrou investici a v tomto smyslu jsme spíše pro ostudu, než vzorem.
U veřejných výdajů samozřejmě nejde jenom o to „kolik“, ale rovněž „za co“. Nízký rozpočet školství je ostudou vlády, která předkládá špatný rozpočet a poslanců, kteří pro něj hlasují. Nešetrné hospodaření s vyčleněnými prostředky je pak ostudou konkrétního ministerstva. Nad to je ale otázkou, zda by se za podfinancované české školství neměla kolektivně stydět i široká veřejnost. Čím jiným než souhlasem se státní školskou politikou je mlčení občanů k tomu, jak to u nás se vzděláváním vypadá. Zdá se, že jako národ Jana Ámose Komenského doplácíme na iluzi, že jsme jaksi geneticky od přírody chytří a vzdělaní jen díky tomu, že tady od nás pochází učitel národů.
Podobně jako se hovoří o ropném prokletí, tedy o paradoxu, kdy nerostné bohatství přináší lidem v jeho blízkosti místo výhod jenom války a hlad, existuje zdá se i paradox „prokletí Komenským“. Nemít Komenského, asi bychom si nedovolili šetřit na školství. Obávali bychom se, že našemu umístění ve statistice investic bude úměrná naše vzdělanost, respektive nevzdělanost. Jaká bude konkurenceschopnost generací, které v těchto letech podstupují levné české školství, se uvidí až v budoucnu. Pokud jde ovšem o zmíněného učitele národů, ten se v hrobě stoprocentně obrací už dnes.