Zájem o člověka

Zájem o člověka
Autor: Ivan Hoffman

Důvod, proč současná vláda pracuje na sociální reformě, trefně popsal ministr práce a sociálních věcí když řekl, že se u nás „20 let nikdo nezajímal o to, jak žijí lidé, které dlouhodobě živí stát“.

Podle ministra je to špatně. Má samozřejmě pravdu. Úředníci hospodaří s veřejnými prostředky a měli by kdykoli umět doložit, že byly použity rozumně, že nebyly zneužity. Lidi, které dlouhodobě živí stát, lze rozdělit na dvě skupiny. Do té první patří příjemci různých podpor, dávek a příspěvků. Do druhé pak příjemci státních zakázek, tedy peněz, za které stát pro občana pořizuje různé služby a investice.

Nezájem státu o první skupinu způsobil, že je u nás téměř nejnižší chudoba v Evropě. Nezájem o skupinu druhou vedl k obrovské korupci, k manipulaci výběrových řízení a v konečném důsledku k vyhazování veřejných peněz oknem, na což 20 let doplácí střední vrstva. Když se teď stát míní zajímat o „lidi, které dlouhodobě živí“, myslí se tím ta první skupina. Určitě se odhalí rozsáhlé zneužívání systému. Na dávkách a podporách se ušetří. A vedlejším důsledkem bude větší chudoba, srovnatelná s praxí v EU.

Pokud se ovšem stát nezačne zajímat i o tu druhou skupinu “ lidí, které dlouhodobě živí“, čili o ty, kteří z veřejných rozpočtů vysávají miliardy, sociální reforma bude na nic. Tedy z pohledu střední třídy, které se dvacet let podsouvá, že doplácí na různé flákače, nemakačenky a nepřizpůsobivce. Co se v rozpočtu ušetří, střední třída neuvidí, protože to zmizí v bezedných kapsách miliardářů. Někde se ale začít musí a srovnat do latě chudinu je snazší mise. Zda chvályhodný zájem o člověka vládě vydrží i v případě vlivných tunelářů je ve hvězdách.