Hlubší integrace EU je příčinou problémů

Klaus: Hlubší integrace EU je příčinou problémů EU, ne řešením
Větší integrace členských zemí Evropské unie není východiskem z dluhové krize, ale naopak příčinou dnešních problémů unie. Po dnešním summitu prezidentů zemí Visegrádské skupiny (V4) v Maďarsku to novinářům řekl prezident Václav Klaus. Ostrým výrokem reagoval na dotaz, zda je správný návrh předsedy Evropské komise Josého Manuela Barrosa, aby se EU hlouběji integrovala v zájmu vyřešení dluhové krize. Klaus v této souvislosti poznamenal, že se Barroso tragicky mýlí. Od ostatních prezidentů zemí V4 ale v této věci zazněly jiné názory. "S panem Barrosem zásadně, ale absolutně nesouhlasím. Já myslím, že se tragicky mýlí. Dnešní problémy Evropy vznikly stále se zrychlujícím procesem více a více Evropy. To je naprosto evidentní věc a pan Barroso nepřichází s jiným návrhem, než že když to více a více Evropy vyvolalo dnešní problémy, tak zkusme jít ještě dále a ještě více. Já myslím, že to je fatálně mylný přístup," řekl Klaus.

---

Z mailového zpravodajství ČRo

Pětasedmdesátiny pana Havla

Pan Hoffman i ve svém věku neúnavně tepe... Do ledaskoho a ledasčeho... Ale tohle nemusel. Snad. Nevím. Nějak mi to nesedí...
I když má pravdu. Pan Václav Havel se dopracoval k životu v kompromisu. Jako mnozí... Jak už to bývá...

Pětasedmdesátiny
Autor: Ivan Hoffman

Slaví-li se 75. narozeniny, převažuje vzpomínání a bilancování. Jako by se už od oslavence nic moc do budoucna nečekalo. V případě Václava Havla to rovněž hrozí, neboť ho o mnoho sil připravily zdravotní potíže. Sám oslavenec pak má plné právo nic už neřešit a nechat na historicích, jak s jeho životem a dílem naloží. Navíc, když doba, ke které patřil a kterou symbolizoval je dávno pryč.
Václav Havel se stal světově uznávaným dramatikem a spisovatelem v letech tak zvané normalizace. Jeho apel na život v pravdě ovlivňoval lidi svobodomyslné, kteří se odmítali přizpůsobit panujícím poměrům. Jeho eseje o lidské identitě ovšem oslovovaly i přemýšlivého člověka ve svobodném světě, neboť zřejmě právě myšlenky formulované pod tlakem míří k jádru věci. Havlova doba usilování o lidskou a občanskou důstojnost „nepolitickou politikou“ a důrazem na vnitřní svobodu ovšem paradoxně skončila dosažením svobody vnější. Symbolicky Havlova mise skončila jeho zvolením prezidentem.
Jako prezident byl Václav Havel ctěn vyznamenáván a oslavován všude po světě, na domácí politiku ale postupně ztrácel vliv. A přestože věděl, jaké se tu dějí lumpárny a nepravosti, nepostavil se před národ s prohlášením, že za takové situace prezidentem nebude. Mohl mít pravda iluzorní předsevzetí, jak bude z Hradu minimalizovat škody, ale to ho nezbavuje spoluodpovědnosti a spoluviny. Václav Havel byl nakonec pro nás prospěšným prezidentem. Cena, kterou za to osobně zaplatil jako spisovatel a filozof je ovšem nesmírná. Dopracoval se když ne k životu ve lži, tak k životu v kompromisu. I v pětasedmdesáti s tím lze něco dělat. Třeba se omluvit. Jenže se zdá, že netuší, že by měl.

Dálniční marnost?

Tak jednoduché, jak jste to napsal, pane Hoffmane, to asi nebude...
Řekněme, že tentokrát bych Váš text nazval jen jednoduchým uvedením do problému pro ministra dopravy, který zatím vůbec nepochopil, oč tu komu běží!

Dálniční marnost
Autor: Ivan Hoffman

Na příští rok vláda v rozpočtu vyčlenila na budování silnic 41 miliard korun. Je to zoufale málo? Anebo skandálně moc? To kdyby někdo věděl! Nároky na dopravní infrastrukturu rostou s tím, jak přibývá automobilů a jak se zvyšuje objem přepravovaného zboží.
Dálnice a silnice toho musí stále více vydržet. Co ještě historicky zcela nedávno stačilo pro koňské povozy, muselo být nahrazeno monstry, jež unesou nekonečné karavany přetížených kamionů.
Silničáři už dlouho působí dojmem, že jim ujel vlak. Svádějí marný boj s poptávkou, přičemž právě budování dopravní infrastruktury je klasickým příkladem systémového nešvaru, kdy jsou privatizovány zisky a socializovány náklady. Na silnicích, budovaných za veřejné peníze, vydělávají soukromé přepravní firmy a společnosti, které po veřejných komunikacích převážejí své soukromé zboží. Veřejných peněz na dálnice by stačilo méně, kdyby si privátní firmy pro své kamiony stavěly silnice vlastní a neničily ty naše. To za prvé. A pak je tu ta potíž s developery, kteří účtují absurdně vysoké částky a nikdo kompetentní s nimi nevyrazí dveře.
Dokud nemáme jistotu, že jsou miliardy na silnice použity hospodárně, je zbytečné a také chybné je na silnice vyčleňovat. Kvůli podezření, že se ty miliardy rozkrádají, by je vláda neměla vůbec vyčlenit. Ať pro změnu přispějí miliardami na dálnice řetězce, co je ucpávají svým zbožím. A jak umravnit developery, co se tady monopolně či v kartelech roztahují? Nekrmit! Situace je vážná a složitá řešení už nepomohou. Zbývají jenom jednoduchá: Místní silnice svěřit místním firmám dozorovaným napřímo v místě. A pak si pohlídat, aby nám naši silnici nezničily cizí kamiony!