Rozeznávání nacistů

Rozeznávání nacistů je snadné. Mají jasné charakteristické znaky!

Rozeznávání nacistů
Autor: Ivan Hoffman
Rozeznat nacisty či neonacisty je zdá se u nás schopnost, na kterou člověk může škaredě doplatit. Nacisté totiž těm nemnoha odborníkům, co na ně kvalifikovaně ukazují prstem, dávají vytrvale najevo, že je mají na mušce a při první vhodné příležitosti že je povraždí.
Není divu, že se pan Michal Mazel rozhodl skončit s prací soudního znalce. Určitě cítí, jak vliv nacistů roste, a jak k tomu většina zbaběle mlčí. Musel si připadat jako sám voják v poli.
Zajímavý je postřeh končícího znalce, že policisté a soudci by znaky trestného činu mohli a měli posoudit i bez experta. Neschopnost rozeznat nacismus či rasismus policisté a soudci nejspíše pouze předstírají. Jejich odkazování se na experta je zjevným alibismem. Nikdo zkrátka nechce mít nacisty za osobní nepřátele, protože to jsou zlí lidé, fanatici schopní všeho. Mrzuté je, že čím víc se jich lidé bojí, tím jsou hlasitější, agresivnější a nebezpečnější.
Nacismus a rasizmus představuje trvalou hrozbu, proto je třeba, aby devianty s takovou úchylkou rozeznal každý a na první pohled. Ono to mimochodem vůbec není těžké: jestliže někdo vypadá jako neonacista, pochoduje, vyřvává, hajluje jako neonacista, pak také ve sta případech ze sta neonacistou je.
Není možné v rozeznávání zla nechat pár jednotlivců, a dokonce ještě debatovat, jestli náhodou nejsou vůči zlu podjatí. Rozeznávání zla by mělo být pro policisty a soudce povinné, kdo nerozezná nacistu, nemá u policie či u soudu co pohledávat. Dobrou zprávou je, že kde si dají dostaveníčko nacisté, tam se pravidelně objeví i antifašisté a anarchisté, kterým kupodivu rozeznat nácky nečinní nejmenší problém. Ono to nakonec půjde, stačí chtít!

Karel Kryl - Demokracie (text)

Karel Kryl - Demokracie
Interpret/autor: Karel Kryl

Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou:
ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou,
ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce,
a z těch, kdo pravdu zpívali, dnes nadělali zrádce.

Demokracie prospívá bez nás a pragmaticky,
brbláme spolu u píva, jak brblali jsme vždycky,
farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky,
my nakrmíme forbesa za dvě či za tři pětky.

Demokracie zavládla, zpívá nám Gott i Walda,
zbaštíme sóju bez sádla u strejdy McDonalda,
král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem,
pod střechou jedné partaje se u koryta sejdem.

Demokracie panuje od Aše po Humenné,
samet i něha v pánu je a zuby vylomené,
dali nám nové postroje a, ač nás chomout pálí,
zaujímáme postoje, místo abychom stáli.

Demokracie dozrává do žaludečních vředů,
bez poctivosti, bez práva a hlavně bez ohledů,
a je to mýlka soukromá, snad z optického klamu,
že místo srdce břicho má a místo duše tlamu.

Ivan Hoffman k novoročnímu projevu prezidenta Klause

Novoroční Klaus
Autor: Ivan Hoffman

Mix nerealistických očekávání a nesplnitelných volebních slibů způsobil, že nás teď podle pana prezidenta zřejmě nic dobrého nečeká.
A to jsme na tom ještě v mnoha ohledech lépe, než některé jiné země v evropské unii. Jak prezident upozornil, našemu státu nehrozí bankrot, nekrachují u nás banky, zadluženi jsme méně než mnozí jiní.
Pouze s tou nízkou nezaměstnaností se mýlí, příznivá čísla jsou žel pouze plodem manipulace se statistikou.
Novoroční projev pronesl Václav Klaus střídmě, důstojně, odpustil si ješitné grimasy, nepředváděl se a neprovokoval. Pokud lze jeho řeči něco vytknout, tak snad pouze pár detailů, které nezmínil. Tak třeba že propast nedůvěry mezi občany a státem nevyhloubili občané, nýbrž politici tím, že podvádějí, kradou a ještě jsou navrch sprostí. Když pan prezident bude příště apelovat na občany, aby uznali nezbytnost reforem a na politiky, aby nám nezbytnost reforem vysvětlili, měl by nejprve pranýřovat korupci. V korupčním prostředí jsou totiž reformy k ničemu.
Jsou to ale jeho projevy a nemá cenu napovídat prezidentům. To hlavní v závěru zaznělo: přání, aby se nám letos vyhýbaly nezdary, nemoci a neštěstí a aby v našich rodinách vládla pospolitost, vzájemný respekt a láska. Pan prezident správně připomněl, že v životě jednotlivce jde o i jiné věci, než je politika či ekonomika. Vedle péče o věci veřejné je moudré a prozřetelné pečovat také o věci soukromé. Je docela možné, že nás soukromně potká lepší rok, než jaký rok nastane veřejně. Může to být rok dobrý tím, co pro sebe vzájemně uděláme u vědomí, že politici pro nás určitě neudělají nic. A že neudělají, to nám pan prezident jako realista mezi řádky naznačil.