Francií to neskončí

Jak říká pravidelně jeden můj kolega: světovou revoluci už nic nezastaví...


Francií to neskončí
Autor: Ivan Hoffman

Debaklem vládních stran skončily v posledních dnech komunální volby v Británii, parlamentní volby v Řecku i prezidentské volby ve Francii. To, čeho jsme svědky je trend. Voliči se odvracejí od těch politiků, kteří jim v době hlubokého míru slibují „krev, pot a slzy".
Utahování opasků by dávalo smysl ve válce, po živelní pohromě či morové epidemii, ale je drzost ho ordinovat občanovi kvůli tomu, že politické elity dopustily a zaštítily tunelování veřejných financí.
Úplně jednoduše řečeno nemá smysl šetřit, dokud se krade. Pokud se v krizi zrychluje rozevírání nůžek mezi chudými a bohatými a ti nejbohatší na krizi báječně profitují, pak reforma musí směřovat ke změně nefunkčního a nemravného systému, nikoli k jeho záchraně. A začít je třeba správným pojmenováním toho, co se děje. Tak třeba v Řecku neprohrály strany proevropské, nýbrž strany protiřecké a protiobčanské. Nástupem socialistického prezidenta ve Francii není ohrožena reforma EU, ale situace se komplikuje investorům, jejichž zájmy dosud Brusel hájí na úkor evropských občanů.
Evropa potřebuje reformu, ale zdola. Je třeba vyměnit pachatele asociálních reforem lidmi s pozitivní vizí, jak obnovit stát coby přátelskou a solidární komunitu občanů. Je načase opustit ideologická, ekonomická či politická klišé a vrátit se k používání rozumu. Nejde přitom o nic složitého, stejně jako ve starém Římě postačí občanům dopřát chléb a hry.
Ukazuje se, že když stát přednostně pečuje o manažery, jednatele, velkopodnikatele, finančníky, uhlobarony, lidé to příliš neocení. Spíše se ptáme, co se za naše daně udělalo pro nás. Asi politikům připadáme přízemní, jenže sotva nás vymění. Spíše my je.

Vítězství pravdy, práva nebo spravedlnosti?

Pro mne krok ministra spravedlnosti není nijak podivný - naopak. Jako ministr spravedlnosti vyzval příslušné orgány k tomu, aby jednali ve prospěch spravedlnosti, nikoliv ve prospěch těch, co mají lepší právníky.
I já si ve věci kauzy střechy, popisované mimo jiné zde, prožívám rozčarování.
Byť jsem se od začátku snažil jednat tak, aby se zvážily všechny možnosti, ve výsledku s využitím právních nástrojů byla cíleně prosazena nedobrá varianta, a navíc jsem vnímán jako ten, kdo se zastal "rebela", který na to vše poukazoval a jinými právními nástroji se snažil celý ten nesmysl zastavit a vyvolat jeho nové rozumné projednání. Jenže když už i na včerejším jednání k dané věci zaznělo, že pravděpodobné úplatky a provize ty, z jejichž kapsy se to celé platí, vlastně platící nezajímají, nenadělám s tím nic.
Pravda nemusí vždy zvítězit...

---

Pospíšilovo překvapení
Autor: Ivan Hoffman

Už tím, že se rozhodl v kauze odsouzeného Romana Smetany angažovat, ministr spravedlnosti překvapil. Příjemně nás, kteří soudíme, že nic nespáchal. Nepříjemně pak ministr Pospíšil zaskočil méně početnou skupinu občanů, kteří si rádi prohlížejí politiky, jak jim to sluší na volebních plakátech a za jejich ponižování nemohou dodnes panu Smetanovi přijít na jméno.
Co si sám ministr o případu kreslení tykadel politikům myslí nevíme. Řekl pouze, že by se Nejvyšší soud měl zabývat vztahem mezi ochranou majetku a veřejným zájmem vyjadřovat politické názory.
ODS by určitě měla svého ministra pochválit. Už záměrem podat ve prospěch pana Smetany stížnost na porušení zákona minimalizuje nejen již způsobenou politickou škodu, ale pravděpodobně i hmotnou škodu, kterou ODS teprve utrpí, odváží-li se ještě vylepit volební plakáty.
Pokud jsou politici soudní, drahou názornou agitaci si odpustí. Občané totiž, inspirováni příkladem angažovaného olomouckého řidiče, se již nyní domlouvají, že pokreslí a okomentují cokoli politického, ať už s tím přijde kdokoli.
Čeho se dočkáme od Nejvyššího soudu, je ve hvězdách. U právníků nelze předjímat, jestli použijí rozum anebo paragrafy. Proto bez ohledu na juristy mějme na paměti, že volební plakáty slouží k pouhé manipulaci. Mají nulovou informační hodnotu a jsou přehlídkou toho nejhoršího reklamního nevkusu. Poškození volebního plakátu je zjevný protimluv, neboť co je svou podstatou a povahou vadné, to poškodit (ale ani vylepšit) nelze. U reklamy pak mimochodem vzbuzuje podezření již nedůvěra zadavatelů v to, že dobré zboží se chválí samo. Ano, smyslem reklamy je efektně zabalit a pak prodat zboží špatné.

Májový mix

Májový mix
Autor: Ivan Hoffman

Prvomájové menu bylo i letos velice pestré. Od pálení čarodějnic a následných výjezdů hasičů, přes pochody radikálů a anarchistů až po líbání pod rozkvetlými třešněmi.
Politickou třešní na prvomájovém dortu pak bylo vystoupení předsedy KSČM na mítinku ČSSD v Chomutově. Označovat to za průlom na levici je asi předčasné, ale za pozornost to určitě stojí, neboť se tak údajně stalo od listopadu 1989 poprvé. Navíc šlo o úspěšnou premiéru, neboť sociálně demokratické publikum ocenilo vřelým potleskem Filipovo Čest práci!
Jako svátek práce je 1. máj stále aktuálnější. Mezinárodní organizace práce označila globální stav zaměstnanosti za alarmující a zlepšení v příštích letech za nepravděpodobné. Zatímco se ještě v nedávné minulosti někde dobrovolně a jinde povinně oslavovalo, že práci máme, nyní jsou na obzoru demonstrace nezaměstnaných, kteří se budou práce dožadovat. Je to kvůli zpomalování globálního růstu, úsporným opatřením, která brzdí tvorbu pracovních míst, nepochybně také kvůli pokroku, automatizaci či robotizaci. K tomu na zužující se trh práce vstupují další milióny lidí, o jejichž práci už nikdo nestojí.
Právě problém s prací kazí prvomájovou idylu. Jak pálení čarodějnic, tak líbání pod rozkvetlou třešní jsou tradiční rituály, na které je spolehnutí. Co ale s odvěkou lidskou potřebou vydělávat peníze, bez kterých „do hospody nelez" anebo „nejsou koláče"? Ještě pamatujeme dobu, kdy lidé bez práce platili za příživníky a lenochy, kterým platilo přísné „kdo nepracuje, ať nejí"! I když se tehdy lidé strašně nadřeli, z dnešního pohledu šlo o idylu. Lidská práce ještě měla hodnotu a byl o ni zájem. Zájemce o práci ještě nebyl za obtížný hmyz.