Vítězství pravdy, práva nebo spravedlnosti?

Pro mne krok ministra spravedlnosti není nijak podivný - naopak. Jako ministr spravedlnosti vyzval příslušné orgány k tomu, aby jednali ve prospěch spravedlnosti, nikoliv ve prospěch těch, co mají lepší právníky.
I já si ve věci kauzy střechy, popisované mimo jiné zde, prožívám rozčarování.
Byť jsem se od začátku snažil jednat tak, aby se zvážily všechny možnosti, ve výsledku s využitím právních nástrojů byla cíleně prosazena nedobrá varianta, a navíc jsem vnímán jako ten, kdo se zastal "rebela", který na to vše poukazoval a jinými právními nástroji se snažil celý ten nesmysl zastavit a vyvolat jeho nové rozumné projednání. Jenže když už i na včerejším jednání k dané věci zaznělo, že pravděpodobné úplatky a provize ty, z jejichž kapsy se to celé platí, vlastně platící nezajímají, nenadělám s tím nic.
Pravda nemusí vždy zvítězit...

---

Pospíšilovo překvapení
Autor: Ivan Hoffman

Už tím, že se rozhodl v kauze odsouzeného Romana Smetany angažovat, ministr spravedlnosti překvapil. Příjemně nás, kteří soudíme, že nic nespáchal. Nepříjemně pak ministr Pospíšil zaskočil méně početnou skupinu občanů, kteří si rádi prohlížejí politiky, jak jim to sluší na volebních plakátech a za jejich ponižování nemohou dodnes panu Smetanovi přijít na jméno.
Co si sám ministr o případu kreslení tykadel politikům myslí nevíme. Řekl pouze, že by se Nejvyšší soud měl zabývat vztahem mezi ochranou majetku a veřejným zájmem vyjadřovat politické názory.
ODS by určitě měla svého ministra pochválit. Už záměrem podat ve prospěch pana Smetany stížnost na porušení zákona minimalizuje nejen již způsobenou politickou škodu, ale pravděpodobně i hmotnou škodu, kterou ODS teprve utrpí, odváží-li se ještě vylepit volební plakáty.
Pokud jsou politici soudní, drahou názornou agitaci si odpustí. Občané totiž, inspirováni příkladem angažovaného olomouckého řidiče, se již nyní domlouvají, že pokreslí a okomentují cokoli politického, ať už s tím přijde kdokoli.
Čeho se dočkáme od Nejvyššího soudu, je ve hvězdách. U právníků nelze předjímat, jestli použijí rozum anebo paragrafy. Proto bez ohledu na juristy mějme na paměti, že volební plakáty slouží k pouhé manipulaci. Mají nulovou informační hodnotu a jsou přehlídkou toho nejhoršího reklamního nevkusu. Poškození volebního plakátu je zjevný protimluv, neboť co je svou podstatou a povahou vadné, to poškodit (ale ani vylepšit) nelze. U reklamy pak mimochodem vzbuzuje podezření již nedůvěra zadavatelů v to, že dobré zboží se chválí samo. Ano, smyslem reklamy je efektně zabalit a pak prodat zboží špatné.