Francií to neskončí

Jak říká pravidelně jeden můj kolega: světovou revoluci už nic nezastaví...


Francií to neskončí
Autor: Ivan Hoffman

Debaklem vládních stran skončily v posledních dnech komunální volby v Británii, parlamentní volby v Řecku i prezidentské volby ve Francii. To, čeho jsme svědky je trend. Voliči se odvracejí od těch politiků, kteří jim v době hlubokého míru slibují „krev, pot a slzy".
Utahování opasků by dávalo smysl ve válce, po živelní pohromě či morové epidemii, ale je drzost ho ordinovat občanovi kvůli tomu, že politické elity dopustily a zaštítily tunelování veřejných financí.
Úplně jednoduše řečeno nemá smysl šetřit, dokud se krade. Pokud se v krizi zrychluje rozevírání nůžek mezi chudými a bohatými a ti nejbohatší na krizi báječně profitují, pak reforma musí směřovat ke změně nefunkčního a nemravného systému, nikoli k jeho záchraně. A začít je třeba správným pojmenováním toho, co se děje. Tak třeba v Řecku neprohrály strany proevropské, nýbrž strany protiřecké a protiobčanské. Nástupem socialistického prezidenta ve Francii není ohrožena reforma EU, ale situace se komplikuje investorům, jejichž zájmy dosud Brusel hájí na úkor evropských občanů.
Evropa potřebuje reformu, ale zdola. Je třeba vyměnit pachatele asociálních reforem lidmi s pozitivní vizí, jak obnovit stát coby přátelskou a solidární komunitu občanů. Je načase opustit ideologická, ekonomická či politická klišé a vrátit se k používání rozumu. Nejde přitom o nic složitého, stejně jako ve starém Římě postačí občanům dopřát chléb a hry.
Ukazuje se, že když stát přednostně pečuje o manažery, jednatele, velkopodnikatele, finančníky, uhlobarony, lidé to příliš neocení. Spíše se ptáme, co se za naše daně udělalo pro nás. Asi politikům připadáme přízemní, jenže sotva nás vymění. Spíše my je.