Energetické štítky

Bohužel, veto pana prezidenta je, jak známo, spíše symbolické, neboť nalobovaní poslanci ho zase klidně přehlasují, ale... Třeba si do té doby stihneme zvolit jiné poslance :-)

Vetované štítky
Autor: Ivan Hoffman

Prezident Václav Klaus odmítl podepsat zákon nařizující opatřovat budovy energetickými štítky. A učinil naprosto správně. Jedná se o ten případ regulace, jejímž pravým důvodem je vytáhnout z lidí peníze, které si, jak pan prezident správně upozorňuje, rozdělí obchodníci s jinak neprodejnými technologiemi a také ti, kteří budou štítky přidělovat či kontrolovat.
Pokud snad novela zákona o hospodaření energií náhodou byla vedena dobrými úmysly, pak je to přesně ten případ, kdy je dobrými úmysly dlážděna cesta do pekla. Chystaný byznys s energetickými štítky se sice tváří ekologicky a ekonomicky, jeho podstatou je ale státem legalizovaná šikana stavitelů a vlastníků nemovitostí.
Nadešel čas posvítit si na podezřelou praxi přijímání zákonů a nařízení vymyšlených různými spekulanty a prosazovanými vlivnými zájmovými skupinami přes vhodně zainteresované a štědře stimulované zákonodárce. Také by neuškodil nezávislý audit, který by vytipoval zákony, normy či závazné předpisy, které je v zájmu občana vhodné zrušit a vyhodit do koše. Řekněme, že by podmínkou přijetí nového zákona bylo zrušení několika starých. Aby se zaplevelený právní řád zpřehlednil.
Prezidentovo veto je ovšem i příležitostí si říct, že bychom u politiků měli hodnotit jejich jednotlivé postoje a činy, to jak hlasují a co podepisují, či nepodepisují. Rozumný člověk se kriticky postaví ke špatnému rozhodnutí politika, kterého volil, a naopak pochválí správný postoj u činitele, který mu jinak není dvakrát sympatický. Kádrovat politiky podle jejich politické příslušnosti je naivní, neboť za pestrými nálepkami je stejné zboží. Důležité je nenechat se od nich povinně oštítkovávat.

Potřeba provokace

Tak tak, souhlasím, pane Hoffmane:

Potřeba provokace
Autor: Ivan Hoffman

Celý svět sleduje proces, který je v Rusku veden s trojicí mladých umělkyň, provokatérek. Zatímco nejednotný názor panuje na uměleckou hodnotu jejich punkové modlitby k Bohorodičce, aby vyhnala Putina, všichni jsou zajedno v tom, že reakce režimu je neadekvátní a že jde jednoznačně o politický proces.
Proti přísnému trestu, který navrhuje obžaloba, se nakonec postavil i Vladimír Putin, neboť vnímá, jak je prorežimní servilnost soudu kontraproduktivní a poškozuje pověst Ruska v demokratické části světa.
Obhajoba obžalovaných zpěvaček stojí na pochybnosti, zda zpěv nevhodné písně na nevhodném místě v nevhodnou chvíli zakládá důvod k mnohaletému žaláři. Mimo soudní síň, ve které se taktizuje s paragrafy, stojí ovšem věc jinak. Divošky z Pussy Riot předvedly výbornou píseň na ideálním místě a v nejlepší možný okamžik. Jde o to, že svět potřebuje provokatéry a provokatérky, aby neustrnul v apatii. Nejen nyní v Rusku, ale vždy a všude je třeba neustále pěstovat občanskou kuráž, testovat hranice svobody a průběžně pracovat na demokracii, která není stavem, nýbrž procesem.
Pokaždé, když lidé kompetentní hájit principy a hodnoty zbaběle či zištně mlčí, musí přijít někdo nekompetentní, kdo svou rebelií rozvíří stojaté vody. Když je řeč o tom, že soud s dívčí kapelou poškozuje Rusko, pak také platí, že souzené provokatérky dělají stejnému Rusku dobrou reklamu. Jako když se před lety americká dívčí skupina Dixie Chicks distancovala od prezidenta Bushe. Sice jim v Texasu spílali ať „drží hubu a zpívají" ale ve světě si hodně lidí uvědomilo, že není jenom jedna Amerika, ta Bushova. Jako teď víme díky Pussy Riot, že je i jiné Rusko, než to Putinovo.

Nižší nadúroda

Dle mne roztomile napsané...

---

Nižší nadúroda
Autor: Ivan Hoffman

Takto od pohledu to letos na polích nevypadá špatně. Jenomže bitva o zrno ještě nevypukla a experti jsou v odhadech opatrní. Loni údajně bylo lépe. Osobně mohu konstatovat, že kvůli holomrazu jsme přišli o nejlepší broskev. Pak nelétaly včely, když kvetly švestky, takže se slivovicí to vypadá bledě. Suché jaro zapříčinilo, že jsme nenasušili seno, neboť nenarostla tráva. Zelenina se ovšem na zahrádce vcelku vzpamatovala.
Vydařila se cibule, slibně vypadají rajčata a nouze zdá se nebude o okurky ani o zelí...
Na rozdíl od nás, amatérů, kteří bereme za vděk tím, co příroda dá, profesionálové s výjimkou extrémů v počasí nic nenechávají náhodě. Disponují takovými stroji a takovou chemií, že jejich výnosy jsou ohromné. Prakticky jde v současném moderním zemědělství rok co rok o to, zda bude vyšší či nižší nadúroda. Jiná věc je, jak se produkce oceňuje a účtuje, čili jak se pěstování zemědělcům vyplácí. Když je nadúroda vysoká, stěžují si na horší výkupní ceny, když je nadúroda nízká, cena je sice dobrá, ale mrzí je, že za tu dobrou cenu toho nemají více na prodej.
Známe první odhady letošních výnosů. Tuto informaci už dávno neprovází radost ani zděšení. Neznáme strach, že když se neurodí, nebude co do úst. Jednak se urodí, a i kdyby ne, co se neurodí, se doveze. Vlastně není žádný rozumný důvod, proč se zajímat, kolik sklidí Babišové řepky a kukuřice. Žně jsou stále víc událostí kulturní, jsou atrakcí, hezkou podívanou. Člověku to prostě nedá, a když kolem projíždí kombajn, přeruší práci na zahrádce a zamává řidiči toho zázraku techniky. Nedávno se psalo, že se ve Francii na pole vracejí koně. Je-li to trend, ještě si rychle kombajnů užijme!