Proč nebýt na Facebooku

Týdeník EURO 20/2010, strana 14
Sociální sítě
Proč nebýt na Facebooku

Není to tak dávno, co kalifornská společnost Facebook na své vývojářské konferenci F8 ohlásila, že pomocí nového konceptu Open Graph propojí celý internet. Řeč zakladatele nejznámější sociální platformy Marka Zuckerberga vzbudila plno kritiky. Jenže síla osobního doporučení stále zůstává tou nejlepší možnou reklamou. Kdo by se dobrovolně vzdal 400 milionů potenciálních čtenářů, zákazníků či uživatelů? Takže aktuálně facebookářská síť sdružuje hned několik světových webů. Notoricky známé tlačítko „Líbí se mi“ dnes už najdete třeba i pod zpravodajským webem CNN.com, největší filmovou databází IMDB.com nebo pod portálem Yelp.com, který se zaměřuje na poskytování uživatelských hodnocení lokálních obchodů a prodejen a má již přes 30 milionů uživatelů. Podle expertů odstartoval Zuckerberg v San Francisku válku s Googlem, a snaží se dokonce převzít moc nad celým internetem. To se zcela přestává líbit známému internetovému podnikateli a blogerovi Danu Yoderovi. A zatímco si celý svět zakládá profil na Facebooku, on vydal deset důvodů, proč tam nebýt. Týdeník EURO pro vás vybral ty nejzajímavější.
– Facebook nepodporuje ideu opravdu otevřeného webu. Jejich nový koncept se sice jmenuje Open Graph, dokud ale nejste přihlášeni na stránce, máte smůlu. Doopravdy otevřená implementace by bezproblémově spolupracovala s dalšími sociálními sítěmi a agresivně by neprosazovala svůj obsah.
– Facebook není dostatečně technicky kompetentní, abychom mu mohli svěřit své informace. Například nový plán Open Graph výrazně zjednodušuje spamování. Není to tak dávno, co společnost nechtěně otevřela přístup k mnoha profilům. Oprava trvala téměř dva týdny. Buď se o vaše soukromí moc nezajímají, anebo nemají dobré inženýry.
– Smluvní podmínky použití jsou zcela jednostranné. Nejenže v nich musíte souhlasit, že společnost vlastní vaše osobní údaje, ale dokonce i s tím, že nebudete-li informace pečlivě aktualizovat, Facebook vám zruší profil. V podstatě koncern své zákazníky vidí spíše jako neplacené zaměstnance generující data, na jejichž základě se dá draze prodávat cílená inzerce, než jako účastníky sociálních radovánek.
– Je velmi složité stornovat vlastní profil. Facebook nezaručuje, že data po zrušení účtu vymaže. Navíc vám nastavení prvotně nabízí jen deaktivování účtu, a ne vymazání. Deaktivace ale znamená, že od Facebooku dále dostáváte e-maily a můžete být označeni na fotkách. Když se pak zase přihlásíte, je to, jako byste se vlastně nikdy nepokoušeli Facebook opustit. V podstatě se společnost snaží ponechat si data uživatelů i potom, co svůj účet „smazali“.
– Již od prvních krůčků Facebooku existují velké otazníky ohledně etického kodexu, kterým se řídí CEO Mark Zuckerberg. Prý v minulosti zneužíval data sociální sítě, aby získal přístupová hesla k e-mailovým účtům svých rivalů. Elektronickou poštu, která se mu dostala do rukou, pak použil k diskreditaci konkurentů. Navíc byl Zuckerberg obviněn, že nápad společenské platformy na webu ukradl. Mocný internetový boss se ale rozhodl zaplatit 65 milionů, a přistoupit tak na mimosoudní dohodu.

---

Petr Matějček

Správný mail

(originál zde na tomto odkazu:)
Videonávod s textem, jak správně napsat mail
(zde na mém blogu jen malinko zkráceno a bez příloh)

Každý ví, jak by měl vypadat správný papírový dopis. Málokdo si ale vzpomene na všechny zásady, které by měla mít jeho elektronická podoba. Dobře napsaný e-mail přitom mnohé usnadní. Pokud dáte svým myšlenkám správnou formu, příjemce si o vás hned udělá lepší obrázek. Prozradíme vám tedy nejdůležitější tipy a triky pro bezproblémovou moderní komunikaci:
Prvním předpokladem je vždy dobře zvolený předmět e-mailu. Mnoho lidí dostává denně i několik stovek e-mailů a pořadí jejich zpracování závisí nejvíce právě na obsahu pole předmět. Chcete-li poslat dopis s žádostí o radu s počítačem, určitě není dobrý nápad použít předmět „Pomoc“, nebo „Žádost“. Mnohem lepší je třeba „Počítač nepřehrává DVD video“.
Správný Předmět je předpokladem úspěchu i při automatickém zpracování. Pokud je někde napsáno, že e-maily s odpověďmi do soutěže máte poslat s předmětem „Letní soutěž“, učiňte tak. Automatický robot je zatřídí ihned, pokud ale použijete třeba předmět „Formulář do letní soutěže“, je možné, že vás mail nikdy do elektronického losování nedospěje.
Podpis
Stejně jako u klasického dopisu je také v e-mailu důležitý podpis. Zatímco kamarád si možná vzpomene, že z adresy karel@email.cz píše Karel Novák z Vlašimi, pro spoustu adresátů bude e-mail z této adresy bez podpisu jen anonymem, který si mnoho pozornosti nezaslouží. Trapná může být i případná záměna jmen.
I pro automatický podpis se najde pár doporučení. Vytvořte si minimálně „soukromou“ a „služební“ variantu. Nechcete-li, aby vám zákazníci volali o víkendech na mobil, nechte si ho pro přátele v soukromém podpisu. Ve firemním naopak můžete uvést jméno firmy, web a trošku reklamy. Jeden krátký slogan ale postačí, nechcete přece, aby váš e-mail vypadal jako spam.
Komu píšete?
Používejte správně pole Komu: (To:), Kopie (Cc:) a Skrytá kopie (Bcc:). Do pole Komu patří adresáti, jichž se e-mail přímo týká a od nichž očekáváte odpovědi a připomínky. V poli Kopie mají své místo adresáti, kterým dáváte obsah dopisu na vědomí, ale nevyžadujete po nich odpovědi. Ve Skryté kopii číhají „tajní pozorovatelé“. O rozeslání na jejich adresy se stará přímo server, který je z hlavičky e-mailu vymaže. Ostatní adresáti tak žádným způsobem nemohou zjistit, že korespondenci sleduje ještě někdo další. Obzvláště u obchodní korespondence je nemilé, pokud z pole Komu či Kopie zjistí všichni adresáti, kterým konkurentům posíláte tutéž informaci, stejně tak není vhodné tímto způsobem „rozdávat“ soukromé e-mailové adresy vašich známých.
Mnozí efektové
Mnoho uživatelů zpestřuje svoje dopisy rozličnými „vtipnými“, často i animovanými obrázky. Pokud je používáte, dobře si rozvažte, kdo bude váš e-mail číst. Zatímco kamarád maximálně zamručí, že zase musel ve vašem e-mailu zbytečně stahovat pár kilobajtů navíc, v dopise žádajícím posunutí splátkového kalendáře nemusí vyskakující a chechtající se čertík zapůsobit zrovna pozitivně. Opatrně zacházejte i se smajlíky (emotikony). Zatímco do dopisu nadepsaném „Jdeme na pivo“ se hodí, v oficiální korespondenci by se objevit neměl. Nejste-li schopni vyjádřit vyznění věty pouze slovy, nepište ji vůbec.
Hezky česky a bez křičení
Český pravopis není ani v 21. století hračkou pro pár jazykovědců. Jeden překlep vám snad adresát bez mrknutí oka odpustí, ale bude-li se váš dopis překlepy jen hemžit, patrně si o vás bude myslet svoje (minimálně to, že mu nestojíte ani za chvíli času při kontrole). Ještě méně bude nadšený, pokud se nebudete umět vyjádřit spisovně. Zkontrolujte si i čárky mezi větami, protože bez nich může mít věta úplně jiný smysl – nepočítejte s tím, že adresát bude nad vaším vyjádřením dlouho bádat. Nepoužívejte zbytečně slova napsaná VELKÝMI PÍSMENY, a to ani v Předmětu, ani v samotném textu zprávy. Na adresáta působí takový text podobně, jako byste na něj křičeli. Tento způsob psaní si nechte na místa, která potřebujete opravdu zvýraznit. Rozhodně to není vaše příjmení v podpisu, nebo pozdrav.
Etiketa a formáty
Neposílejte nevyžádanou a obtěžující poštu (takzvaný spam), stejně tak neposílejte řetězové e-maily, typicky v duchu „Pošleš-li tento e-mail dalším dvaceti lidem, Bill Gates věnuje milion dolarů na výzkum zelených psů“. E-mail je soukromý a jeho zveřejnění bez souhlasu odesílatele je neetické. Dávejte si také pozor na velikost a typ příloh. K odstrašujícím případům patří mail ve stylu „Odpověď na váš mail je v příloze DOC“ – takovýto mail je nepohodlný a otravný. Pozor také na (nevyžádané) velké přílohy (mnoho megabajtů). Adresát nemusí mít bleskurychlé připojení (například čte e-mail na telefonu) a vy ho zbytečně zdržuje při stahování nových zpráv.

Kdyby si nacisté vybrali čtyřlístek

Kdyby si nacisté vybrali čtyřlístek
Magazín Pátek Lidových novin
21. května 2010

Každý mírně vzdělaný člověk ví, že svastiku najdete na mnoha místech planety. Ale démon zneužitého symbolu je tak silný, že vás stejně zamrazí, když ho uvidíte na každé sošce, čepici či obchůdku.

Asi pětiletý kluk z indického Sikkimu měl na čepici vyšitý hakenkrajc. Hitlerjugend pod Kančendžengou? V nepálském Káthmándú mi nabízeli huňaté svetry z jačí vlny s mohutnou svastikou na prsou. Nová kolekce Thor Steinar? Další hakenkrajc mě praštil od očí v Dárdžilingu na plechových vratech garáže. Parkuje tu snad wehrmacht?!

Šokující zážitky mívají často banální vysvětlení. Coby náboženský a mystický symbol svastiku odedávna užívaly prakticky všechny velké světové kultury – a to levotočivou i pravotočivou. Jako univerzální symbol zřejmě vznikla nezávisle na více místech světa. Může za to Jungovo kolektivní nevědomí? Nebo má pravdu astronom Carl Sagan, odvozující svastiku od komety se čtyřmi pásy tryskajících plynů, kterou prý před tisíciletími pozorovali lidé na celé planetě? Jisté je, že svastika zdobila keramiku rané doby bronzové, předkřesťanské hroby v Británii i keltské zbraně nalezené na území dnešního Německa. Heinrich Schliemann ji objevil ve vykopávkách Tróje. První křesťané svastikou v dobách pronásledování nahrazovali kříž a interpretovali ji jako znamení čtyř apoštolů s Kristem uprostřed. Uctívali ji i američtí Navahové spolu s Aztéky a Mayi.

Nejvíc se ale svastika rozšířila v Asii. Tibeťané ji kreslí nad domovní dveře, Vietnamci a Číňané jí zdobí Buddhovy sochy. V roce 1922 vznikla v Pekingu společnost Červená svastika, která trpícím pomáhá stejně ušlechtile jako náš Červený kříž. V Indii narazíte na svastiku doslova na každém kroku. Je na zdech chrámů, na autobusech a rikšách, na dlaždičkách, přívěscích, plakátech a samolepkách... Ve městě Džajsalmér jsem spal v hotelu Swastika, v Ahmadábádu listoval katalogem firmy Swastik Industries a v chrámech na Pálitáně sledoval džinistické mnichy, kteří na oltářích vytvářeli svastiky z rýžových zrnek.

Děsí vás to? Tahle svastika má pozitivní náboj. Znamená sluneční kotouč, čtyři světové strany, vývoj lidské duše k dokonalosti, jednotu protikladů... Je symbolem štěstí a dobra. O sto osmdesát stupňů se to převrátilo až v dubnu 1920, kdy se pravotočivá svastika stala oficiálním symbolem německé NSDAP. Adolf Hitler v knizeMein Kampf popisuje, jak vymýšlel rozložení barev, proporce a natočení „hakenkrajcu“. Neuvádí ale, kde k němu přišel.

Teorií je hned několik. Spatřil Hitler svastiku v benediktinském chrámu v rakouském Lambachu, kde prožil část dětství? Seznámil ho s ní člen okultní společnosti Thule Friedrich Krohn, germánský mystik Guido von List nebo „buddhistický zasvěcenec“ a bývalý německý vyslanec v Japonsku Karl Haushofer? Když se to snažíte zjistit, utopíte se v záplavě blábolů. Dočtete se třeba, že Hitler byl ve skutečnosti avatárem (vtělením) hinduistického boha Višnua nebo že byl černokněžníkem, který chtěl magickou sílu svastiky zneužít k ovládnutí světa.

Jisté je jen to, že ukradený symbol dobra nacisté naplnili děsivým obsahem. Stigmatizovaná ikona je dnes zakázána v Německu, Maďarsku, Polsku a dalších zemích. A strach ze svastiky vede k absurdním koncům – německá policie před časem vyšetřovala antifašisty, kteří prodávali samolepky s obrázkem boty, která svastiku rozdupává. Především to ale způsobuje střet kultur. V roce 2002 popudily Kanaďany čínské figurky pandy se svastikou na prsou. V roce 2007 zachvátilo zděšení španělské zákazníky módní firmy Zara, která – nic zlého netušíc – dovezla z Indie tašky se „závadovým“ symbolem.

Zatím poslední „válka“ o svastiku vypukla na jaře 2007. Německo, které tehdy předsedalo EU, se ji pokusilo zakázat v celé Unii. Vyvolalo tím protesty hinduistů, podle nichž šlo o projev západní arogance, pošlapávající historický význam asijského znamení. „Pět tisíc let byla svastika symbolem míru – přesně naopak, než co z ní na pětadvacet let udělal Hitler,“ zlobil se Ramesh Kallidai z Britského hinduistického fóra. „Zakázat svastiku je stejný nesmysl, jako kdyby chtěl někdo zakázat křesťanský kříž jen proto, že ho v Americe zapaluje Ku-klux-klan, aby vystrašil černochy. Jak by se to Evropanům líbilo?“

Ten spor je tragický i směšný zároveň. Symboly jsou přece jen „nádoby“, do kterých se dá podle potřeby nalít prakticky libovolný obsah. Asiaté mají pravdu – pokusy o zákaz „jejich“ svastiky znamenají, že Hitler vlastně vyhrál. Vnutil Evropě totalitní způsob uvažování a připravil nás o svobodu projevu. Kdyby si nacisté vybrali čtyřlístek, považovali bychom ho snad dnes za symbol neštěstí? I proto se mi líbí přístup newyorského karikaturisty Sama Grosse, který vydal knihu 120 veselých obrázků svastiky. Smích léčí. Když hakenkrajc zredukujete na něco směšného, přestane přitahovat ty, kdo by v něm rádi znovu viděli klíč k ovládnutí světa?

Ivan Brezina, redaktor časopisu Maxim