Velikonoční zamyšlení P. Jana Houkala

Velikonoční zamyšlení P. Jana Houkala
Nejdůležitější svátky v roce

Říkává se, že velikonoce jsou nejdůležitějšími křesťanskými svátky v roce. A je to bezpochyby pravda, protože si o nich připomínáme smrt a zmrtvýchvstání Krista Pána, tedy události, v nichž celé jeho pozemské působení dochází naplnění. O smrti na kříži, k níž byl odsouzen, přeci vyznáváme, že ji dobrovolně přijal jako výkupnou za hříchy všech lidí, protože v ní vzal na sebe trest za jejich nepravosti. A o zmrtvýchvstání třetího dne, o němž víme na základě svědectví těch, kteří Krista potkali, vyznáváme přeci zase to, že se stalo prvotinou našeho vzkříšení z mrtvých, neboť konečným cílem života člověka je věčnost u Boha. Třeba takovými slovy bychom mohli jednoduše shrnout základní křesťanské vnímání toho, co si o velikonocích především připomínáme. Ke skutečnému porozumění jejich důležitosti je však potřebné ještě jedno základní křesťanské vyznání, totiž to, kým Kristus vlastně je. A že víra ve zmrtvýchvstání s vírou v Ježíšovo Božství úzce souvisí, je možná jedním z nejdůležitějších rozměrů velikonočního poselství.

Ani Nový zákon nám nezastírá, jak se učedníci po Kristově ukřižování rozutekli a, patrně plni zklamání, se navrátili ke svému původnímu povolání, k rybaření. Tento zdánlivý krach Ježíšova působení je ale v ostrém protikladu k tomu, co se stalo poté a co známe nejen z biblických vyprávění, totiž k onomu obrovskému "boomu" křesťanství už v následných desetiletích. Proto se mezi Ježíšovou smrtí a tímto zrozením křesťanství něco muselo stát. A právě toto "něco" je setkání učedníků se zmrtvýchvstalým Ježíšem. Potkali Ježíše, ale ne jako toho, který by se jednoduše navrátil do pozemského života (něco na způsob oživení po klinické smrti), ale jako toho, který přešel už do jiného "rozměru", do světa Božího. Ovšem zkušenost takového setkání byla natolik reálná a po čtyřicet dní potvrzovaná, že učedníci pochopili, že nemůže jít jen o přelud či sen, jen o nějakou projekci vlastních tužeb (jak bychom řekli dnes). A tato setkání znovu změnila jejich život, stejně jako když Krista před lety poprvé potkali kdesi u Genezaretského jezera. Proto se jeho zmrtvýchvstání pro ně stalo i největším potvrzením toho, proč v něj vlastně uvěřili: Protože v jeho osobě vpravdě sestoupil na zem Bůh, neboť jinak by toto vše nemohlo být možné.

Už staří křesťanští autoři prvních staletí, když pak měli odpovědět na otázku, kdeže je ale dnes ten vzkříšený Kristus, aby v něj mohli i dnešní lidé uvěřit, velmi rádi poukazovali na to, co velikonoční zvěst v lidech působí. Z lidí zlých se stávají lidé dobří, nenávist se mění v lásku, říkávali. Tím chtěli poukázat na proměnu srdcí těch, kteří v Krista Pána uvěřili a křesťanství skutečně přijali jako normu svého života.

Něco takového by ale nemělo pochopitelně platit jen v prvních staletích. Stále to má být zkušenost této životní proměny, která se pro všechny generace «blahoslavených, kteří neviděli, a přesto uvěřili» má stát tím nejvýraznějším potvrzením pravosti jejich křesťanství. Ostatně už i titíž staří církevní autoři tuto proměnu nazývali vzkříšením Krista v životě člověka.

Ale aby k něčemu takovému došlo i v našem životě, je potřeba jediné. Zkusit to. Zkusit se "na vlastní kůži" přesvědčit, zda tomu tak je, či není. A právě k tomuto (novému) pokusu nás velikonoční zvěst zve. Proto také slavíme velikonoce, abychom k tomuto kroku, ke své cestě za Kristem Pánem našli (novou) odvahu, proto jsou velikonoce skutečně nejdůležitějšími svátky v roce.

Ivan Hoffman: Dnešní demonstrace zdravotně postižených proti vládním reformám v sociální oblasti

Ozvěny dne (22.03.2011 18:26)
Ivan Hoffman: Dnešní demonstrace zdravotně postižených proti vládním reformám v sociální oblasti
MP3: 870kB

Pan ministr Drábek nepřesvědčil zdravotně postižené, že je sociální reforma nepoškodí. I po jednání s ministerstvem konstatuje Václav Krása, že záměrem reformy je na handicapovaných co nejvíce ušetřit, že předložené zákony jsou vůči postiženým ponižující a že ve výsledku se dávky pro osoby se zdravotním postižením sníží o polovinu. Na otázku zda lze věřit panu Drábkovi, že se nechystá hendikepované záludně oškubat, je jednoduchá odpověď. Lze mu věřit, ale až po té, co od pana Krásy uslyšíme, že reforma zdravotně postiženým pomůže, že ji vítají a že ministerstvu za citlivý přístup a podanou pomocnou ruku ze srdce děkují.
Dokud se tak ale neděje a lidé se zdravotním handicapem musí své obavy demonstrovat na ulici, je asi vhodné aby slušný občan společně s postiženými řekl: nechceme ministerstvo asociálních věcí. Vcelku běžně u politiků a to napříč politickým spektrem evidujeme namyšlenost, aroganci a drzost. Pokud se takto chovají k sobě navzájem, jde o nevkus, ale je to jejich problém. Pokud jsou arogantní k nám, co jsme zdraví a beztak víme, že pro nás nic neudělají a že se o sebe musíme postarat sami, můžeme jim tu aroganci spočítat u voleb. Jakmile si ale politici dovolují na ty nejslabší, je potřeba se hlasitě, byť ve vší slušnosti ohradit.
Například takto: Co to vlastně, pane ministře, zkoušíte? Myslíte si, skutečně, že jste od nás, občanů dostal mandát skrblit na zdravotně postižených? Skutečně si myslíte, že člověk na vozíku si žije na vysoké noze? Nenapadlo Vás, že se teď kvůli vám my zdraví musíme při pohledu na protestující postižené stydět? A nechtěl byste třeba místo ministrování dělat nějakou užitečnou práci?

(Přímo od autora Ivana Hoffmana, publicisty a glosátora z Deniku.cz, po vyžádání, na webu přepis nebyl vyvěšen, ale audio ano - viz nahoře)

KYTICE podle Karla Jaromíra Erbena v Divadle Na zábradlí

KYTICE podle Karla Jaromíra Erbena v Divadle Na zábradlí
DIVADLO NA ZÁBRADLÍ 1. 4. 2011 v 19:00
Karel Jaromír Erben / Hana Smičková-Látalová
Zuzana Solčányová / Slavoj Látal

KYTICE
baladická hra s veršem, slovem a tancem

PREMIÉRA
Hostuje: TD MIMI FORTUNAE

Divadlo Na zábradlí uvádí pražskou premiéru baladické hry KYTICE, jejímž námětem je šest básní ze stejnojmenné slavné sbírky Karla Jaromíra Erbena. Jevištní zpracování se samozřejmě zcela liší od známého filmu, neboť divadelní scéna poskytuje jiné prostředky. Tvůrci Hana Smičková-Látalová, Zuzana Solčányová a Jaroslav Slavoj Látal (v Praze v tomto žánru debutující) používají nejen Erbenovy verše, ale také běžné mluvené slovo a pohybovou techniku současného scénického tance. Cílem ovšem není snaha o maximální kombinaci žánrů, nýbrž vytvoření divadla sugestivního, mírně hororového, nikoliv však ponurého, jakož i ke smíchu vyzývajícího; jde tedy nesporně o Kytici novou a je jen na váženém obecenstvu, aby samo posoudilo, jakou… sami umělci říkají, že představení je vhodné pro diváky „všech věků i stavů“.

S mystériem Erbenových básní kontrastuje na scéně rozehraný život téměř renesančních komediantů, včetně „pouťového“ vyvolávání a popěvků. Kontrast mezi nadčasově baladicky pojatými básněmi a „přízemními“ lidskými osudy podtrhují kostýmy a masky Miroslavy Staré.

Představení „KYTICE“ vytvořil a nazkoušel soubor TD MIMI FORTUNAE, který se v Divadle Na Zábradlí představí poprvé, ale jeho představení jsou běžně vyprodaná v Brně (brněnskou premiéru KYTICE hostil ve svém divadle Bolek Polívka), na Slovensku, ve Francii, Anglii, Indii, USA i v Jordánsku, kde se jedno z představení konalo také v amfiteátru světově proslulého skalního města Petra.

Premiéra v Divadle Na Zábradlí se koná dne 1. 4. 2011 v 19 hodin a POZOR: není to Apríl!